6 C 117/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně, sídlem Wagnerovo náměstí 1249, 266 47 Beroun, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 21 337,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18 504,97 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 18 504,97 Kč ode dne 14. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 2 832,95 Kč spolu s úrokem ve výši 8 130,84 Kč a ve výši 20,94 % ročně z částky 19 495,84 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení, dále s úrokem z prodlení ve výši 3 300,48 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 19 495,84 Kč ode dne 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023 a z částky 990,87 Kč ode dne 14. 11. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 7 132,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , advokáta se sídlem , Jméno žalobce B, .

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 9. 2024 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 21 337,92 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 6. 2021, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce - společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , , adresa, . Tvrdil, že na základě uvedené smlouvy, jejíž nedílnou součástí byly Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a Smluvní podmínky k této smlouvě, výše uvedený právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému po řádném posouzení jeho úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) s odbornou péčí, vycházeje ze sociálních a demografických dat, informací z interních databází a externích registrů a po provedení kontroly bonity a udržitelnosti příjmů ze žalovaným předložených dokladů (doložením výpisu z účtu či zpřístupněním náhledu do bankovního účtu), možnost čerpat bezhotovostním převodem na účet bezúčelový úvěr až do sjednané výše 20 000 Kč za sjednaný smluvní úrok a dohodnuté poplatky a náklady. Žalovaný se pak zavázal hradit úvěrujícímu minimální měsíční platby do doby splacení celkové dlužné částky s tím, že údaje o výši, počtu, datu splatnosti a četnosti plateb byl žalovanému sdělen prostřednictvím pravidelného měsíčního rozpisu plateb, dostupného online na účtu , Anonymizováno, .cz, o čemž byl žalovaný vyrozuměn e-mailem. Jelikož však smluvní podmínky řádně a včas neplnil (uhradil celkem pouze 1 877,18 Kč), dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky a tuto nedoplatil ani na základě zaslané výzvy k úhradě, byl úvěr ke dni 10. 10. 2021 zesplatněn. Smlouvou ze dne 21. 9. 2023 pak byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena s účinností ke dni 27. 9. 2023 žalobci a žalovaný byl o této skutečnosti písemně vyrozuměn. Na základě uvedených skutečností se tedy žalobce domáhá po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 19 495,84 Kč a příslušenství v podobě úroku z jistiny kapitalizovaného do data zesplatnění částkou 1 842,08 Kč a následně za dobu ode dne 11. 10. 2021 do 27. 9. 2023 částkou 8 130,84 Kč a dále jdoucího v sazbě 20,94 % ročně z částky 19 495,84 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení, a dále úroku z prodlení, kapitalizovaného za dobu ode dne 11. 10. 2021 do 27. 9. 2023 částkou 3 300,48 Kč a dále jdoucího ve výši 8,50 % ročně z částky 19 495,84 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení. Protože žalovaný nereagoval ani na zaslanou předžalobní výzvu a svůj výše uvedený dluh zcela neuhradil, domáhal se žalobce svého nároku soudní cestou.

2. V průběhu řízení pak žalobce k výzvě soudu doplnil (nad rámec svých tvrzení již uváděných v žalobě) ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, že jeho právní předchůdce prověřil a vyhodnotil transakce na běžném účtu žalovaného, přičemž z takto zjištěných údajů o příchozích a odchozích platbách získal úplné ucelené informace o finanční situaci žalovaného za dostatečně dlouhé období. Dospěl tak k závěru, že žalovaný je schopen splácet úvěr ve výši poskytnutého limitu 20 000 Kč. K uzavření samotné smlouvy pak žalobce doplnil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím online žádosti ze dne 2. 6. 2021, k níž doložil všechny potřebné dokumenty a doklady totožnosti. Právní předchůdce žádost o poskytnutí úvěru dne 3. 6. 2021 akceptoval a žalovaného o tom informoval potvrzující SMS zprávou a oznámením ve zřízeném online účtu , Anonymizováno, . Uzavřená smlouva byla žalovanému doručena do tohoto jeho účtu ještě téhož dne a žalovaný se svým přihlášením do něj s jejím obsahem seznámil, resp. tak učinit mohl. Závěrem žalobce ještě upřesnil, že žalovaný čerpal prostředky opakovaně do výše úvěrového limitu 20 000 Kč na svůj běžný účet č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě, přičemž na dluh uhradil pouze 1 877,18 Kč, a že výše smluvního úroku byla ve smlouvě sjednána za dobu jejího řádného trvání, po postoupení pohledávky se však žalobce rozhodl požadovat úrok v nižší sazbě.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož se pak ani nedostavil k nařízenému ústnímu jednání, soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Z listiny označené jako Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru – Smlouva č. , hodnota, , datum 3. 6. 2021, tak bylo zjištěno, že tato listina obsahuje údaje o věřiteli (, právnická osoba, ) a o zákazníkovi (žalovaný) a dále přehled podmínek čerpání Kreditní linky poskytnuté na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, konkrétně pak výši tohoto úvěru 20 000 Kč, dobu jeho trvání (na dobu neurčitou), údaj o běžném bankovním účtu zákazníka (, č. účtu, ), dále údaje o splatnosti minimálních měsíčních plateb a o jejich výši, počtu a četnosti, tedy každý kalendářní měsíc 6. den do zaplacení celkové dlužné částky, přičemž tyto údaje budou zákazníkovi sděleny každý měsíc prostřednictvím rozpisu plateb dostupného online na účtu , Anonymizováno, . Zápůjční úroková sazba byla uvedena jako pevná ve výši 54 % ročně a celková částka k úhradě pak měla činit 26 510,74 Kč. Uvedený text na listině formátu A4 není nikde opatřen podpisy smluvních stran, pro něž zde není ani vymezen prostor ať již v obvyklém místě pod textem ujednání, či jinde. Rubová strana této listiny a navazující stránky pak již obsahují opět nepodepsaný text Smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, blíže upravující mj. způsob podání žádosti o úvěr a uzavření smlouvy. Dle nich se žádost o úvěr podává online na internetových stránkách , Anonymizováno, , přičemž údaje v ní uvedené musí být pravdivé, úplné a v požadované formě, ověřitelné z poskytnutých dokumentů a podkladů. Totožnost je ověřována prostřednictvím elektronické bankovní služby. Před uzavřením smlouvy úvěrující posoudí úvěruschopnost žadatele o úvěr z jím poskytnutých informací o jeho příjmu a finanční situaci, jakož i z interních databází a externích zdrojů. Za uzavření smlouvy se považuje okamžik doručení úvěrujícím podepsané smlouvy do klientova účtu , Anonymizováno, a klient se přihlášením do tohoto svého účtu s oboustranně podepsanou smlouvou seznámil či seznámit mohl. Pro případ neplnění povinností dlužníka z úvěru, zejm. pak neplnění platebních povinností dle smlouvy, pak smluvní podmínky obsahují ujednání o možnosti ukončit oprávnění úvěr čerpat a požadovat splacení čerpaného úvěru v plné výši včetně do té doby vzniklých úroků a dalších dlužných částek. Jednotlivé parametry spotřebitelského úvěru a další podmínky, náklady a informace o právech smluvních stran jsou dále obsaženy též v připojené standardní informaci o spotřebitelském úvěru.

5. Dále soud provedl důkaz listinami předloženými žalobcem k jeho doplňujícímu podání, a to pokud se jedná o proces žádosti o úvěr a uzavření smlouvy (listiny označeny jako online žádost o úvěr, její akceptace a schválení zápůjčky), nicméně možnost učinit z těchto listin nějaká relevantnější skutková zjištění byla velice relativní s ohledem na skutečnost, že listiny jsou v anglickém jazyce, tedy nikoliv v jazyce jednacím. Z těchto důkazů tak lze pouze seznat, že se týkaly žalovaného a obsahují jeho osobní a kontaktní údaje. Částky zde uváděné jsou pak zčásti vedeny v měně EURO, zčásti bez označení měny. Žalovaný měl být následně informován o schválení své žádosti o úvěr s kreditním limitem 20 000 Kč. Jiná skutková zjištění nebylo z těchto listin možné učinit.

6. Totožnost žalovaného pak byla ověřována naskenovaným občanským průkazem včetně jeho vlastního snímku.

7. Z přehledu čerpání a úhrad ve spojení s potvrzeními o provedení transakce ze dne 3. 6. 2021 a 29. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 100 % poskytnutého limitu 20 000 Kč dne 3. 6. 2021 a následně ještě další částku 382,15 Kč dne 29. 7. 2021, přičemž následně úvěrujícímu splatil ve dvou úhradách pouze celkem 1 877,18 Kč.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně přílohy č. , hodnota, – seznamu postoupených pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 včetně informací o zpracování osobních údajů z téhož dne a poštovního podacího lístku s datem odeslání doporučené poštovní zásilky dne 27. 10. 2023 má soud za doložené, že právní předchůdce žalobce smluvně postoupil svou předmětnou pohledávku za žalovaným žalobci (jehož existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku), o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn a současně vyzván k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od data doručení této písemnosti.

9. Nakonec pak předžalobní výzvou k plnění ze dne 29. 7. 2024 žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě pohledávky z úvěru s upozorněním na možnost soudního vymáhání nároku v případě jeho neuhrazení. Odeslání této písemnosti k rukám žalovaného je opět dokládáno poštovním podacím lístkem.

10. Na podkladě takto provedených listinných důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce , právnická osoba, umožnil žalovanému čerpat peněžní prostředky bezhotovostním převodem na bankovní účet, a to jednak dne 3. 6. 2021 ve výši 20 000 a dále dne 29. 7. 2021 ve výši 382,15 Kč poté, co ověřil jeho totožnost, zanesl jeho údaje do svého interního elektronického systému a informoval jej o schválení své žádosti o poskytnutí úvěru (kreditního limitu). Na takto čerpané prostředky pak uhradil pouze dvě dílčí platby v celkové výši 1 877,18 Kč. Smluvní podmínky právního předchůdce žalobce pak obsahují ujednání o tom, že zápůjční úroková sazba činila 54 % a že čerpané prostředky budou spláceny minimálními měsíčními platbami, jejichž výše, počet a četnost bude sdělena prostřednictvím rozpisu plateb dostupného online na zákaznickém účtu , Anonymizováno, , do něhož se dlužník může přihlásit. Podklady ani výstupy o poskytnutí, prověření a vyhodnocení údajů o poměrech žalovaného a o jeho finanční situaci soudu předloženy nebyly. Žalovaný pak kromě výše uvedených úhrad na vyčerpaný obnos v celkové výši 20 382,15 Kč již nic dalšího nezaplatil. Následně pak právní předchůdce žalobce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným smluvně dne 21. 9. 2023 žalobci, o čemž žalovaného vyrozuměl a vyzval jej k úhradě dluhu. Žalovaný tak nicméně neučinil ani zčásti, a to i poté, co byl k plnění vyzván ještě předžalobní upomínkou zástupce žalobce, a je tedy se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele, vyčísleného na jistině na částku 19 495,84 Kč, k níž je dále účtováno příslušenství v podobě (zčásti kapitalizovaného) úroku a úroku z prodlení, v prodlení.

11. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

14. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.

15. Dle ustanovení § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

16. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

20. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, neboť mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, resp. nebylo prokázáno ani uzavření úvěrové smlouvy samotné v tom znění, jak bylo žalobcem tvrzeno. Důvody neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru soud shledává ve zjištění, že žalobce v řízení ani přes výzvu a poučení soudu neprokázal, že by jeho právní předchůdce jakožto úvěrující, tedy subjekt poskytující spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dostál své zákonné povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí. Žalobce v rámci svých tvrzení uvedl pouze obecný postup svého právního předchůdce při posuzování schopnosti žalovaného jakožto žadatele o spotřebitelský úvěr tento úvěr splácet; zjištěné konkrétní údaje o poměrech žalovaného, z nichž původní věřitel vycházel, však dotvrzeny nebyly, stejně tak nebylo ničím doloženo, že a s jakým výsledkem úvěrující provedl lustraci žalovaného v externích registrech (SOLUS, bankovní či nebankovní registr klientských informací, centrální evidence exekucí) a ve své interní databázi. Není tedy zcela zřejmé, z jakých údajů a podkladů v tomto smyslu vycházel a které mu byly skutečně předloženy. Spolehl se tak údaje uvedené v žádosti o úvěr, a pokud je ověřoval nahlédnutím do přehledu transakcí na bankovním účtu žalovaného, nebylo toto tvrzení nijak prokázáno – příslušný bankovní výpis nebyl soudu předložen. Dokládané listiny týkající se schvalovacího procesu žádosti žalovaného o úvěr pak (vedle své omezené použitelnosti pro dokazování, neboť jsou v anglickém jazyce) rozhodně neposkytují žádné informace, z nichž by bylo možné dospět k závěru o dostatečném prověření údajů, finančních poměrů a bonity žalovaného a že by toto prověření bylo provedeno s odbornou péčí. Soud pak opakovaně zdůrazňuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která má vést k tomu, aby nespoléhal pouze na údaje uváděné žalovaným (bez ohledu na jeho prohlášení, že se jedná o údaje pravdivé a úplné), ale tyto též důkladně prověřil a následně zhodnotil ve vztahu k dokládaným příjmům a celkové situaci dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, ).

22. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce nedostál své procesní povinnosti a že nebylo prokázáno splnění zákonných povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce, který je v dané věci aktivně legitimován v důsledku postoupení pohledávek za žalovaným, soudu ani přes poskytnuté procesní poučení nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům. Důsledkem toho je proto ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 občanského zákoníku neplatnost předmětné smlouvy o úvěru, a to absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, či Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/10, III. ÚS 4129/18 či I. ÚS 523/07).

23. Ve světle uvedených závěrů se tedy již soud detailně nezabýval samotným způsobem uzavření smlouvy o úvěru, když k tomu pouze uvádí, že z předložených listin nebylo možné učinit spolehlivý závěr o tom, že účastníci úvěrovou smlouvu s tím obsahem a v tom znění, jak byla předkládána, skutečně uzavřeli, tedy že ji oba opatřili svým (elektronickým) podpisem, a že se žalovaný s jejím znění seznámil či že tak mohl učinit tím, že se přihlásil do svého zákaznického účtu na internetových stránkách úvěrujícího. Pochybnosti o existenci smlouvy pak vzbuzuje také forma tohoto ujednání, představovaná spíše přehledem podmínek informačního charakteru a dokonce i (poněkud zavádějícím způsobem) označená jako Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na první pohled se tedy uvedený dokument, na který bezprostředně navazují smluvní (obchodní) podmínky úvěrujícího a standardní informace o spotřebitelském úvěru, jeví jako prostý informační formulář, postrádající i jakýkoliv prostor pro vyjádření souhlasu stran s jeho obsahem a vyjádření jejich vůle být takovým ujednáním vázány. Soud má za to, že takováto forma smlouvy může pro spotřebitele působit zavádějícím způsobem, a že proto nemůže naplňovat požadavek písemné formy takového právního jednání, jak vyžaduje ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru.

24. Soud tedy posoudil vymáhanou pohledávku jako nárok z bezdůvodného obohacení, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžité plnění na základě neplatného právního jednání, a to umožněním bezhotovostního čerpání peněžních prostředků v celkové výši 20 382,15 Kč. Žalovaný je tak v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 občanského zákoníku povinen toto plnění vydat, přičemž vzal soud za prokázané, že takto již původnímu věřiteli uhradil částku 1 877,18 Kč. K úhradě tak nadále zbývá částka 18 504,97 Kč (představující rozdíl mezi plněním poskytnutým původním věřitelem žalovanému ve výši 20 382,15 Kč a žalovaným uhrazenou částkou 1 877,18 Kč, přičemž z tohoto titulu bylo žalováno 21 337,92 Kč). Žalovaný se však k žalobě nevyjádřil, k nařízenému ústnímu jednání se nedostavil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnil (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení). Soud mu proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele na základě postoupení pohledávky celkovou částku 18 504,97 Kč, a to spolu s požadovaným 8,50 % ročním úrokem z prodlení z této dlužné částky, nepřesahujícím zákonnou sazbu tohoto příslušenství a jdoucím ode dne 14. 11. 2023 až do zaplacení, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí desetidenní lhůty k úhradě (od doručení výzvy) stanovené v první doložené a prokazatelně odeslané výzvě k úhradě (v rámci oznámení o postoupení pohledávky) ze dne 29. 9. 2023 (čas plnění stanovený dle výzvy věřitele ve smyslu § 1958 občanského zákoníku), jež byla žalovanému zaslána doporučenou poštovní zásilkou dne 27. 10. 2023 (a doručena dne 1. 11. 2023 v souladu s § 573 občanského zákoníku, tedy na základě zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání) až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena, s tím, že poslední den uvedené desetidenní lhůty k plnění připadl na den pracovního klidu, a tedy podle § 607 občanského zákoníku byl dnem, kdy nejpozději měl žalovaný zaplatit, nejbližší následující pracovní den, a to pondělí 13. 11. 2023. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

25. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení celkové částky 2 832,95 Kč, představující rozdíl mezi zažalovanou částkou 21 337,92 Kč a přiznaným nárokem ve výši 18 504,97 Kč, spolu s příslušenstvím v podobě zčásti kapitalizovaného úroku (ve výši 8 130,84 Kč a 20,94 % ročně z částky 19 495,84 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení) a úroku z prodlení (ve výši 3 300,48 Kč a 8,50 % ročně z částky 19 495,84 Kč ode dne 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023 a z částky 990,87 Kč /tj. 19 495,84 Kč minus 18 504,97 Kč/ ode dne 14. 11. 2023 do zaplacení, pak soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť – jak již bylo uvedeno shora - žalobce má vůči žalovanému pouze nárok na vydání peněžitého plnění, které mu poskytl a které mu nebylo vráceno, nikoliv však již na žádná další plnění mající svůj základ pouze v samotné neplatné smlouvě, tj. v tomto případě na zaplacení smluvního úroku z úvěru. V případě úroku z prodlení pak byla žaloba zamítnuta v rozsahu přesahujícím přiznaný nárok a za dobu, kdy žalovaný ještě v prodlení nebyl (k tomu viz předchozí odstavec).

26. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci úspěšný pouze částečně, přiznal právo na jejich náhradu pouze v poměrné části 89,84 % z celkové částky těchto nákladů, neboť předmětem řízení bylo zaplacení celkové částky 19 495,84 Kč (tj. jistina; k příslušenství se nepřihlíží), žalobce byl úspěšný pouze v částce 18 504,97 Kč, tedy v rozsahu 94,92 %, a neúspěšný co do nedůvodně žalované částky 990,84 Kč, tj. co do 5,08 %. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu účastníka (zde žalobce) ve výši 94,92 % z předmětu řízení odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany) ve výši 5,08 %. Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 89,84 %, pak má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování jeho práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí celkem 7 132,40 Kč, tzn. poměrná 89,84procentní část nákladů řízení ve výši 7 939 Kč, představovaných zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 4 700 Kč, a to vzhledem ke splnění stanovených podmínek (podání žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) jednak za tři úkony právní služby po 300 Kč učiněné do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024, a jednak za dva úkony právní služby po 1 900 Kč učiněné po 1. 1. 2025 (doplnění žaloby a účast na jednání) dle § 14b odst. 3 a § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025, a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024, a za dva úkony právní služby po 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025; vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 1 239 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku III. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.