6 C 13/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně, sídlem Wagnerovo náměstí 1249, 266 47 Beroun, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o vypořádání společného jmění manželů, o zpětvzetí žaloby a o zpětvzetí vzájemné žaloby žalovaného o vypořádání společného jmění manželů

I. V řízení se pokračuje.

II. Řízení o žalobě žalobkyně o vypořádání společného jmění manželů se zastavuje.

III. Řízení o vzájemné žalobě žalovaného o vypořádání společného jmění manželů se zastavuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně i žalovaný jsou povinni nahradit České republice – Okresnímu soudu v Berouně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady řízení v celkové částce 14 821 Kč, a to tak, že žalobkyni se povinnost k náhradě těchto nákladů ukládá v částce 2 410,50 Kč a žalovanému v částce 12 410,50 Kč.

VI. Po právní moci tohoto usnesení bude žalobkyni vrácena z účtu Okresního soudu v Berouně poměrná část zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 5 600 Kč.

VII. Po právní moci tohoto usnesení bude žalovanému vrácena z účtu Okresního soudu v Berouně poměrná část zaplaceného soudního poplatku za vzájemnou žalobu v částce 1 000 Kč.

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 1. 2024 se žalobkyně domáhala proti žalovanému vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Předmětem žaloby pak učinila nemovité věci zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, (pozemky s rodinným domem), dále osobní automobil, jakož i aktiva – zůstatek finančních prostředků na účtech u peněžních ústavů, závazek z titulu hypotečního úvěru a svůj vnos z titulu svých výlučných prostředků vynaložených na společný majetek nabytý do společného jmění. Následně pak žalobkyně v průběhu řízení dále rozšířila okruh položek určených k vypořádání o další aktiva (pohledávky žalovaného vůči peněžnímu ústavu z titulu zůstatků na účtech a pohledávky z titulu uspořených prostředků na penzijním připojištění a na odkupné ze smlouvy o životním pojištění, jakož i peněžní prostředky, s nimiž žalovaný nakládal bez vědomí a souhlasu žalobkyně); ve vztahu k osobnímu automobilu pak vzala podanou žalobu zpět.

2. Žalovaný vzájemnou žalobou doručenou soudu dne 15. 3. 2024 uplatnil do vypořádání další položky, které nebyly učiněny předmětem žaloby žalobkyně, a dále pak nesouhlasil s žalobkyní tvrzenou hodnotou vypořádávaného nemovitého majetku, jakož ani s existencí či výší vnosu žalobkyně, a konečně zahrnul do vypořádání věci movité dle přiloženého seznamu, jakož i aktiva v podobě důchodového a životního pojištění žalobkyně a zůstatky na jejích bankovních účtech a dále investice vynaložené žalobkyní ze společného jmění na její výlučný majetek (bytovou jednotku). S částečným zpětvzetím žaloby ve vztahu k osobnímu automobilu pak žalovaný souhlasil.

3. V průběhu řízení pak soud k návrhu žalovaného, k němuž se žalobkyně připojila, řízení svým usnesením ze dne 15. 9. 2025 pod č. j. 6 C 13/2024-320 přerušil podle ustanovení § 110 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), za účelem umožnění realizace mimosoudního či smírného odklizení sporu. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 4. 10. 2025.

4. Podáním ze dne 2. 2. 2026, došlým soudu dne 3. 2. 2026, následně žalobkyně jednak navrhla, aby soud v přerušeném řízení dále pokračoval, jednak potom na podkladě mimosoudní dohody, již účastníci spolu uzavřeli dne 30. 1. 2026, vzala svou žalobu o vypořádání společného jmění manželů v celém rozsahu zpět. Žalovaný se zpětvzetím žaloby vyjádřil výslovný souhlas a současně sám učinil se souhlasem žalobkyně zpětvzetí své vzájemné žaloby o vypořádání společného jmění manželů. Obě strany pak shodně navrhly, aby soud řízení zastavil s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Strany se pak dohodly též ve vztahu k nákladům řízení vynaloženým státem na vyhotovení znaleckého posudku, kdy žalobkyně měla tyto náklady nést ve výši již uhrazené zálohy, zbývající částku pak měl uhradit žalovaný.

5. Podle ustanovení § 111 odst. 1 a 4 o.s.ř. jestliže řízení je přerušeno, nekonají se jednání a neběží lhůty podle tohoto zákona. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty běžet znovu (odstavec 1). Jestliže je řízení přerušeno podle § 110, pokračuje v něm soud na návrh po uplynutí 3 měsíců. Soud může na návrh, jsou-li pro to závažné důvody, a i bez návrhu v případě, že to odůvodňují zájmy nezletilého dítěte, pokračovat v řízení i před uplynutím této lhůty. Není-li návrh na pokračování v řízení podán do 1 roku, soud řízení zastaví.

6. Protože žalobkyně podala po uplynutí shora uvedené tříměsíční lhůty příslušný procesní návrh ve smyslu ustanovení § 111 odst. 4 o.s.ř., rozhodl soud nejprve výrokem I. tohoto usnesení tak, že se v řízení pokračuje.

7. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o.s.ř. může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví, přičemž v souladu s ustanovením § 96 odst. 3 a 4 o.s.ř. žalovaný vyslovil se zpětvzetím žaloby (částečným a následně i úplným) souhlas a stejně tak i žalobkyně výslovně souhlasila se zpětvzetím vzájemné žaloby učiněným žalovaným, když obě strany vystupují ve sporu o vypořádání společného jmění manželů v postavení žalobce a zároveň žalovaného (tzv. iudicium duplex), a proto byl jejich vzájemný souhlas s uvedenými procesními úkony nezbytný. V souladu s uvedenými skutečnostmi tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a výroky pod body II. a III. tohoto usnesení řízení o žalobě žalobkyně, jakož i o vzájemné žalobě žalovaného, v plném rozsahu zastavil.

8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak soud rozhodl výrokem IV. podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť s ohledem na mimosoudní dohodu stran neshledal důvody pro postup podle odstavce 2 tohoto ustanovení.

9. O náhradě nákladů řízení státu pak soud ve výroku V. rozhodoval dle ustanovení § 151 odst. 1 a 5 o.s.ř., dle něhož soud rozhodne o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou. I když bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto samostatným usnesením, běží lhůta k plnění vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladů řízení přiznána. Podle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

10. Usnesením ze dne 2. 10. 2024 č. j. 6 C 13/2024-173 soud přiznal ustanovenému znalci , tituly před jménem, , jméno FO, znalečné za podaný znalecký posudek z oboru ekonomika – odvětví ceny a odhady nemovitostí, a z oboru stavebnictví – odvětví bytové stavby ze dne 16. 9. 2024 č. , hodnota, v celkové částce 24 821 Kč. Žalobkyně uhradila na náklady tohoto důkazu dne 6. 6. 2024 zálohu ve výši 10 000 Kč. Stát tak vynaložil náklady ve zbývající výši 14 821 Kč, když část znalečného byla pokryta uhrazenou zálohou.

11. Náklady řízení státu jsou upraveny v ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. kogentně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu pod č. j. 22 Cdo 3330/2018-1247). Dohodou účastníků, pokud jde o náhradu nákladů řízení státu, soud není vázán; přestože si tedy účastníci mezi sebou ujednají, kdo z nich a jakým dílem tyto náklady (zde znalečné) ponese, nezakládá taková dohoda sama o sobě povinnost soudu o takových nákladech rozhodnout jinak než v režimu ustanovení § 148 o.s.ř. – takové ujednání stran zakládá nejvýše následný způsob vypořádání mezi nimi (regres).

12. Jelikož tedy státu vznikly v souvislosti s vyhotovením znaleckého posudku náklady (jež byly znalci proplaceny dne 19. 11. 2024), rozhodl soud o způsobu náhrady těchto nákladů v celkové výši 14 821 Kč (ve výši nezálohovaných nákladů) v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř., tedy podle výsledku řízení, kdy s ohledem na uzavření mimosoudní dohody nebylo možné stanovit konkrétní míru úspěchu či neúspěchu té které strany (tedy kdy zde není podklad pro přisouzení této povinnosti v jiném poměru). Rozhodl tedy tak, že žalobkyně tyto náklady ponese částkou 2 410,50 Kč (vzhledem k již uhrazené záloze ve výši 10 000 Kč tak, aby její podíl na nákladech znaleckého posudku odpovídal rovnému dílu) a žalovaný zbývající částkou 12 410,50 Kč, jež rovněž odpovídá polovině těchto celkových nákladů. Lhůta k plnění ve výroku V. byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

13. Podle ustanovení § 10 odst. 3 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Z tohoto důvodu tedy soud rozhodl o vrácení soudního poplatku (zaplaceného za žalobu v částce 7 000 Kč dle položky 6 bod 1. a 2. Sazebníku poplatků) v poměrné části snížené o 1 400 Kč, tedy o 20 %, jež se poplatníkovi nevracejí, tedy ve výši 5 600 Kč, žalobkyni tak, jak je uvedeno ve výroku VI. tohoto usnesení.

14. V souladu s týmž ustanovením pak soud rozhodl výrokem VII. tohoto usnesení též o vrácení soudního poplatku žalovanému, a to za podanou vzájemnou žalobu o vypořádání společného jmění manželů s tím, že žalovaný takto uhradil na soudním poplatku 2 000 Kč podle položky 6 Sazebníku poplatků, z nichž mu bude vrácena poměrná část 1 000 Kč (tedy snížená o minimální částku 1 000 Kč, jež se poplatníkovi nevrací).