6 C 133/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa , Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 14.960 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3.500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.500 Kč ode dne 22. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 8.000 Kč spolu s úrokem ve výši 1.843,60 Kč a ve výši 24,57 % ročně z částky 8.944,52 Kč ode dne 8. 1. 2022 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 619,04 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 8.944,52 Kč ode dne 8. 1. 2022 do 21. 2. 2022 a z částky 5.444,52 Kč ode dne 22. 2. 2022 do zaplacení, a dále zaplacení částky 3.460 Kč spolu s úrokem ve výši 726,12 Kč a ve výši 25,23 % ročně z částky 2.691,11 Kč ode dne 8. 1. 2022 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 273,43 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 2.691,11 Kč ode dne 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 7. 2022 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení celkové částky 14.960 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacených úvěrů na základě dvou samostatně uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru, a to jednak ze dne 16. 1. 2020 [číslo] jednak ze dne 25. 10. 2019 [číslo] uzavřených mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [obec a číslo] - [obec]. Tvrdil, že na základě prvé uvedené smlouvy ze dne 16. 1. 2020 výše uvedený právní předchůdce žalobce poskytl žalované téhož dne po řádném posouzení její úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) s odbornou péčí na základě informací vyžádaných si a doložených od žalované k jejím rodinným, majetkovým, pracovním a jiným poměrům (následně ověřeným oproti dokladům vyžádaným od žalované a vyhodnoceným skóringovým modelem věřitele) ještě před uzavřením samotné smlouvy, peněžní prostředky v hotovosti ve výši 10.000 Kč, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Na jejím základě se pak žalovaná zavázala uhradit věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku 2.000 Kč, představující úrok za zapůjčený peněžitý obnos za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (úroková sazba 24,57 % ročně dle čl. 1 smlouvy), dále odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč. Celkovou částku pak měla uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč do data 11. 3. 2021. Jelikož však tomuto svému závazku nedostála, neboť nehradila sjednané splátky řádně a včas (poslední úhradu zaplatila dne 11. 8. 2020 a celkem splatila 6.500 Kč – z toho 1.055,48 Kč započteno na část jistiny, 2.000 Kč na úrok a 2.000 Kč a 1.444,52 Kč na poplatky), porušila tím své smluvní závazky. Smlouvou ze dne 7. 1. 2022 pak byla předmětná pohledávka za žalovanou se všemi právy s ní spojenými včetně příslušenství postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalobce tedy požadoval po žalované zaplacení dlužné částky 11.500 Kč, sestávající z neuhrazeného zůstatku jistiny ve výši 8.944,52 Kč a ze zůstatku poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 2.555,48 Kč. K tomu pak žalobce doúčtoval úrok kapitalizovaný sazbou 24,57 % ročně z jistiny za období ode dne 12. 3. 2021 do 7. 1. 2022 částkou 1.843,60 Kč a dále jdoucí v téže sazbě z dlužné jistiny ode dne 8. 1. 2022 až do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení, a to jednak kapitalizovaný částkou 619,04 Kč z dlužné jistiny ode dne 12. 3. 2021 do 7. 1. 2022, jednak jdoucí opět z dlužné jistiny ode dne 8. 1. 2022 do zaplacení. Pokud se jedná o smlouvu ze dne 25. 10. 2019, poskytl tentýž věřitel žalované uvedeného dne (opět po řádném posouzení její úvěruschopnosti) hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 6.000 Kč, jehož převzetí žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se pak zavázala uhradit vedle uvedeného obnosu také úrok za zapůjčený peněžitý obnos za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (úroková sazba 25,23 % ročně dle čl. 1 smlouvy) v částce 1.200 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč. Celkovou částku pak měla uhradit opět v 60 týdenních splátkách po 180 Kč do data 18. 12. 2020 Ani v tomto případě své smluvní povinnosti nesplnila, neboť nehradila sjednané splátky řádně a včas (poslední úhradu zaplatila dne 11. 8. 2020 a celkem splatila 7.340 Kč – započteno na část jistiny – 3.308,89 Kč, na úrok – 1.200 Kč a na poplatek za administrativní činnost – 1.200 Kč - a zčásti na poplatek za hotovostní inkaso splátek – 1.631,11 Kč). I v tomto případě byla pohledávka za žalovanou včetně příslušenství předmětem postoupení ve prospěch žalobce na základě smlouvy ze dne 7. 1. 2022, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. K tomuto datu dlužná částka činila 3.460 Kč a sestávala z neuhrazeného zůstatku jistiny ve výši 2.691,11 Kč a ze zůstatku poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 768,89 Kč. K tomu žalobce účtoval úrok kapitalizovaný sazbou 25,23 % ročně z jistiny za období ode dne 19. 12. 2020 do 7. 1. 2022 částkou 726,12 Kč a dále jdoucí v téže sazbě z dlužné jistiny ode dne 8. 1. 2022 až do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení, a to jednak kapitalizovaný částkou 237,43 Kč z dlužné jistiny ode dne 19. 12. 2020 do 7. 1. 2022, jednak jdoucí opět z dlužné jistiny ode dne 8. 1. 2022 do zaplacení. Jelikož žalovaná nereagovala ani na zaslanou předžalobní výzvu a svůj dluh doposud neuhradila, domáhal se žalobce svých nároků soudní cestou.

2. V průběhu řízení pak žalobce k výzvě soudu doplnil, že jeho právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv o úvěru na základě informací od ní vyžádaných, které následně ověřil oproti žalovanou předloženým dokladům – výměru podpory žalované a složenkám. Takto získané informace pak byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne 16. 1. 2020 a 25. 10. 2019. Žalovaná současně ve smlouvě prohlásila, že jí poskytnuté údaje jsou dostatečné, úplné, přesné a pravdivé. Žalovaná tedy k datu 16. 1. 2020 pobírala příjem ze státní podpory ve výši 10.000 Kč měsíčně, neměla úvěr z kreditní karty ani (zá) půjčku u jiné společnosti, k datu 25. 10. 2019 činil její příjem z téhož zdroje 7.600 Kč, žila v nájmu a opět neměla žádný jiný závazek z titulu zápůjčky či úvěru z kreditní karty. O pravdivosti těchto tvrzení pak věřitel neměl důvod pochybovat, a dospěl proto k závěru, že úvěruschopnost žalované je dostatečná. K požadovaným úrokům pak doplnil, že právo na jejich úhradu ve sjednané úrokové sazbě z dlužné jistiny až do zaplacení vyplývá z ujednání v článku 1.4 smluv s tím, že doba trvání každé smlouvy byla vymezena včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Jelikož tedy žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, úročí se dle žalobce neuhrazená jistina dle každé smlouvy i po ukončení splátkového kalendáře až do úplného zaplacení jistiny.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Jelikož se zástupce žalobce ani žalovaná k jednání, které soud ve věci nařídil, nedostavili (za současné omluvy neúčasti zástupce žalobce na jednání), soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 16. 1. 2020 tak zjistil, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], [obec a číslo], [ulice] [anonymizováno] [číslo], se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalované v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit tomuto věřiteli za uvedenou zápůjčku úrok v částce 2.000 Kč, odpovídající dle článku 1.2 smlouvy roční fixní úrokové sazbě platné po celou dobu trvání smlouvy ve výši 32,15 % (oproti žalobou uplatňovanému 24,57 % ročnímu úroku), dále administrativní poplatek ve výši 2.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce 4.000 Kč. Celkovou dlužnou částku 18.000 Kč pak byla povinna uhradit ve sjednaných 60 splátkách po 300 Kč týdně počínaje sedmým kalendářním dnem od uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdne. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí celé částky úvěru v hotovosti při uzavření smlouvy. Podle článku 2.6 smlouvy pak byla smlouva sjednána na dobu určitou, určenou počtem týdnů dle článku 1. smlouvy, jež trvá ode dne poskytnutí úvěru až do dne vypořádání veškerých závazků z ní nebo v souvislosti s ní vzniklých. Smlouva tedy zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran (článek 6.1 smlouvy). Následky nesplácení úvěru pak upravuje článek 5. smlouvy s tím, že v případě prodlení žalované se zaplacením příslušné splátky je věřitel oprávněn požadovat úhradu celé dosud nesplacené jistiny, zákonné úroky z prodlení, smluvní pokutu a náhradu účelně vynaložených nákladů (za upomínky a vymáhání pohledávky včetně soudního vymáhání); úroky z úvěru v tomto ustanovení výslovně uvedeny nejsou.

6. Z karty zákazníka ze dne 16. 1. 2020 pak bylo zjištěno, že pro účely sjednání úvěru vycházel právní předchůdce žalobce z následujících údajů, dle nichž žalovaná byla vdaná, se základním vzděláním, žila od dubna 2018 v domácnosti jako spolubydlící s partnerem a jiným rodinným příslušníkem a měla vyživovací povinnost k jednomu nezaopatřenému dítěti. Uvedla, že je od ledna 2019 na mateřské, resp. rodičovské dovolané a je odkázána na příjmy v podobě dávek státní sociální podpory – rodičovský příspěvek, resp. peněžitá pomoc v mateřství ve výši 10.000 Kč měsíčně; jiný příjem svůj ani jiného člena své domácnosti neuvedla. Její celkové výdaje pak činily 7.800 Kč a sestávaly z výdajů na bydlení v částce 1.000 Kč, z osobních výdajů (strava, léky, oblečení, telefon, doprava) ve výši 6.000 Kč a ze splátek dalšího úvěru ve výši 800 Kč, který jí byl poskytnut tímtéž věřitelem ve výši 6.000 Kč. Použitelný příjem (disponibilní prostředky) tak činil pouhých 2.200 Kč. Tvrzení o svých poměrech žalovaná doložila dokladem o přiznání mateřské/rodičovské a složenkami - příjmy. Výdaje ničím dokládány nebyly.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 25. 10. 2019 bylo dále zjištěno, že shora uvedený právní předchůdce žalobce [právnická osoba] se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalované v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 6.000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit tomuto věřiteli spolu s jistinou úvěru též úrok v částce 1.200 Kč, administrativní poplatek ve výši 1.200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce 2.400 Kč. Celkovou dlužnou částku 10.800 Kč pak byla povinna uhradit ve sjednaných 60 splátkách po 180 Kč týdně počínaje sedmý kalendářní den od uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdne. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí celé částky úvěru v hotovosti při uzavření smlouvy. I v tomto případě stanovila smlouva ve svém článku 1.2 pro uvedený případ splacení zápůjčky v 60 splátkách výši úrokové sazby na 32,15 % ročně (oproti žalovaným 25,23 % ročně), a to jako pevnou pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Ujednání o době trvání spotřebitelského úvěru, a tedy smluvního vztahu, a následky nesplácení úvěru jsou pak shodné jako u předchozí smlouvy - viz odstavec 5. odůvodnění shora.

8. Podle karty zákazníka ze dne 25. 10. 2019 se poměry žalované oproti lednu následujícího roku nelišily s výjimkou údaje o bydlení – zde nájemní – a výše příjmu, představovaného opět výhradně dávkami státní sociální podpory – rodičovského příspěvku či peněžité podpory v mateřství ve výši 7.600 Kč měsíčně. Ani v tomto případě nejsou uvedeny příjmy dalších členů domácnosti žalované, resp. jejího partnera. Výdaje pak v tomto případě činily celkem 6.000 Kč (na bydlení 1.000 Kč, osobní výdaje 5.000 Kč) s tím, že žalovaná měla v uvedené době závazek vůči témuž věřiteli, jeho výše ani výše celkové měsíční splátky uvedena není. Disponibilní prostředky nejsou vypočteny, představují však po odpočtu výdajů od celkového příjmu žalované pouze 1.600 Kč měsíčně. Opět byly doloženy pouze doklad o přiznání dávky rodičovského příspěvku (mateřské) a složenky – příjmy. Výdaje dokládány opět nebyly.

9. K výzvě soudu pak žalobce předložil dvě čestná prohlášení žalované, datovaná 16. 1. 2020 a 25. 10. 2019, dle nichž žalovaná bydlela ve společné domácnosti s manželem a (v říjnu 2019) též s bratrem. Nájemní smlouva byla vedena na [jméno] [příjmení] a žalovaná přispívala na náklady na provoz domácnosti (nájemné, energie, odpady, topení, rozhlas, televize apod.) částkou 1.000 Kč.

10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 s informacemi o zpracování osobních údajů z téhož dne a poštovního podacího lístku má soud dále za doložené, že právní předchůdce žalobce smluvně postoupil své předmětné pohledávky za žalovanou žalobci (jehož existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku), o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna.

11. Nakonec pak předžalobní výzvou k plnění ze dne 14. 4. 2022 žalobce vyzval žalovanou prostřednictvím svého zástupce k úhradě pohledávky ze zápůjčky ve stanovené lhůtě do 29. 4. 2022 s upozorněním na možnost soudního vymáhání nároku v případě jejího neuhrazení. Odeslání této písemnosti k rukám žalované je dokládáno poštovním podacím lístkem.

12. Na podkladě takto provedených listinných důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce [právnická osoba] poskytl žalované na základě dvou samostatně uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 1. 2020 a 25. 10. 2019 v hotovosti částky 10.000 Kč a 6.000 Kč. Žalovaná se pak zavázala uhradit věřiteli poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem s pevnou výpůjční úrokovou sazbou vždy ve výši 32,15 % ročně pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a ve smlouvách výslovně vypočteným na částky 2.000 Kč a 1.200 Kč, s administrativními poplatky a s poplatky za hotovostní inkaso splátek v částkách 2.000 Kč a 1.200 Kč a 4.000 Kč a 2.400 Kč (celkem 18.000 Kč a 10.800 Kč) vždy ve sjednaných 60 splátkách po 300 Kč, resp. 180 Kč týdně (každých sedm dnů). Při sjednávání smluv právní předchůdce žalobce vycházel z údajů o poměrech žalované, která uvedla, že je vdaná, žije ve společné domácnosti s partnerem (resp. i s bratrem) a má vyživovací povinnost k jednomu nezaopatřenému dítěti. Bydlí v nájmu, nyní je na mateřské, resp. rodičovské dovolené a ke dni uzavření smluv měla další závazek z titulu úvěru vůči právnímu předchůdci žalobce. Její příjem představovaly výhradě dávky státní sociální podpory, a to rodičovský příspěvek (mateřskou) ve výši 10.000 Kč, resp. 7.600 Kč. Jiné příjmy neměla, příjmy manžela, s nímž sdílela společnou domácnost, na kterou dokonce ze své příjmu přispívala částkou 1.000 Kč měsíčně, zkoumány nebyly. Výdaje žalované pak činily celkem 7.800 Kč (včetně splátek dalšího úvěru ve výši 800 Kč měsíčně), resp. 6.000 Kč. Za dobu od čerpání zapůjčených obnosů v den podpisu té které smlouvy pak bylo dle tvrzení žalobce uhrazeno pouze 6.500 Kč (na úvěr z ledna 2020), resp. 7.340 Kč (na úvěr z října 2019). Protože sjednané splátky žalovaná nehradila ani v jednom případě smluvního vztahu řádně a včas, dostala se se svými peněžitými závazky do prodlení. Následně pak zapůjčitel dne 7. 1. 2022 postoupil tyto své pohledávky za žalovanou žalobci, o čemž žalovanou vyrozuměl. Žalovaná své závazky zcela neuhradila ani na základě zaslané předžalobní upomínky, a je tedy s jejich splněním vůči žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele v prodlení.

13. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

16. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.

17. Dle ustanovení § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

18. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

22. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, neboť mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nedošlo k platnému uzavření smluv o úvěru. Důvody této neplatnosti soud shledává ve zjištění, že právní předchůdce žalobce jakožto úvěrující, tedy subjekt poskytující spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, nedostál své zákonné povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované, tj. její schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí, když i přes zjištění, že žalovaná čerpá mateřskou, případně rodičovskou dovolenou a je zcela odkázána pouze na tyto dávky státní sociální podpory, přičemž je povinna vyživovat nezaopatřené dítě, dospěl z závěru, že částky disponibilních prostředků v rozmezí 1.600 Kč až 2.200 Kč, které žalované zůstanou k dispozici po úhradě všech nezbytných výdajů, jen stěží postačují ke splácení závazků a současně i k zajištění všech potřeb rodiny žalované včetně vytvoření finanční rezervy k úhradě nenadálých výdajů. Současně nebyly nijak hodnoceny další případné příjmy domácnosti, kterou měla žalovaná dle svého prohlášení sdílet se svým partnerem (manželem) a v případě smlouvy ze dne 25. 10. 2019 i s bratrem. Není tedy zřejmé, v jakém rozsahu se tyto osoby podílely na výdajích na domácnost a na dalších nákladech na živobytí (a jaká byla jejich vlastní situace stran existence dluhů a výdajů obecně), když dle karet klienta a z čestných prohlášení žalované sama žalovaná na tyto náklady, přestože byla na mateřské/rodičovské dovolené a pečovala o nezaopatřené dítě, přispívala. Soud tak má za to, že žalovaná jakožto nepracující matka na mateřské/rodičovské dovolené a současně příjemkyně sociálních dávek je typickým subjektem, který objektivně není schopen zajistit si dostatek prostředků k hrazení vlastních základních potřeb, natož pak splácet závazky ze spotřebitelských úvěrů, navíc podstatně navýšené o úroky a poplatky. Lze tak stěží připustit, že by právní předchůdce žalobce tato zjištění ohledně poměrů žadatele o spotřebitelský úvěr skutečně dostatečně zhodnotil (nemluvě o jejich prověření nahlédnutím do příslušných veřejně přístupných evidencí jako centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík apod. či dokonce do dostupných registrů jako jsou SOLUS či NRKI). Jedná se tak o údaje přinejmenším vzbuzující pochybnosti, které bylo nanejvýše vhodné objasnit a doložit. Soud zdůrazňuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která má vést k tomu, aby nespoléhal pouze na údaje uváděné žadatelem o spotřebitelský úvěr (bez ohledu na jeho prohlášení, že se jedná o údaje pravdivé a úplné, neboť primárním zájmem žadatele je úvěr získat, a to zpravidla„ za každou cenu“, čemuž by uvedení a doložení skutečných poměrů zpravidla neprospělo), ale tyto též důkladně prověřil a následně zhodnotil ve vztahu k dokládaným příjmům a celkové situaci dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 30/2015). Soud proto dospěl k jedinému možnému závěru, a to že u žalované byly a jsou důvodné pochybnosti o její schopnosti poskytnuté úvěry řádně splácet, kdy se nabízí dokonce vysvětlení, že v pořadí druhý úvěr si žalovaná brala proto, aby byla vůbec schopna splatit úvěr předchozí, a že obojí bylo nad její síly. Důsledkem výše uvedeného zcela nedostatečného postupu právního předchůdce žalobce a nesplnění jeho zákonné povinnosti je proto ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 občanského zákoníku neplatnost předmětných smluv o spotřebitelských úvěrech, a to absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/10, III. ÚS 4129/18 či I. ÚS 523/07).

24. Žalobce, který je v dané věci aktivně legitimován v důsledku postoupení pohledávek za žalovanou, pak soudu nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům, kdy i přes výzvu soudu setrval na svém stanovisku, že ke splnění povinnosti k posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí postačovalo prohlášení žalované ve smlouvách o úvěru o tom, že jí poskytnuté údaje jsou dostačující, úplné, přesné a pravdivé.

25. Soud tedy posoudil obě vymáhané pohledávky jako nároky vyplývající z bezdůvodného obohacení, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžitá plnění na základě neplatných právních jednání, a to poskytnutím hotovosti ve výši 10.000 Kč a 6.000 Kč. Žalovaná je tak v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 občanského zákoníku povinna tato plnění vydat, přičemž soud vycházel z nijak nezpochybňovaných tvrzení žalobce, že žalovaná takto již původnímu věřiteli uhradila částku 6.500 Kč v případu poskytnutého obnosu ve výši 10.000 Kč a částku 7.340 v případě poskytnutého obnosu ve výši 6.000 Kč. K úhradě tak nadále zbývá částka 3.500 Kč (tj. plnění poskytnuté původním věřitelem žalované ve výši 10.000 Kč, ponížené o již uhrazenou částku 6.500 Kč, přičemž z tohoto titulu bylo žalováno 11.500 Kč) a částka 0 Kč (tj. plnění poskytnuté původním věřitelem žalované ve výši 6.000 Kč, ponížené o již uhrazenou částku 7.340 Kč, přičemž z tohoto titulu bylo žalováno 3.460 Kč). Žalovaná se potom k žalobě nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalované nároky jakkoliv zpochybnila (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení). Soud jí proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele na základě postoupení pohledávky pouze již jen částku 3.500 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky, nepřevyšujícím zákonnou sazbu tohoto příslušenství (v souladu se žalobou), jdoucím ode dne 22. 2. 2022 až do zaplacení, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí 10denní lhůty k úhradě stanovené v oznámení o postoupení pohledávky (čas plnění stanovený dle výzvy věřitele ve smyslu § 1958 občanského zákoníku), jež byla žalované zaslána doporučenou poštovní zásilkou dne 4. 2. 2022 (a doručena dne 9. 2. 2022 v souladu s § 573 občanského zákoníku, tedy na základě zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání) až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

26. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení částky 8.000 Kč, představující rozdíl mezi zažalovanou částkou 11.500 Kč a přiznaným nárokem ve výši 3.500 Kč, spolu s příslušenstvím v podobě zčásti kapitalizovaného úroku (ve výši 1.843,60 Kč a 24,57 % ročně z částky 8.944,52 Kč ode dne 8. 1. 2022 do zaplacení), jakož i 8,25 % ročního úroku z prodlení ve výši 619,04 Kč a dále co do tohoto úroku z prodlení jednak z částky 8.944,52 Kč ode dne 8. 1. 2022 do 21. 2. 2022 (tedy za dobu, kdy žalovaná ještě nebyla v prodlení) a jednak z částky 5.444,52 Kč (tedy v rozsahu přesahujícím přiznaný nárok) ode dne 22. 2. 2022 do zaplacení, a dále co do zaplacení částky 3.460 Kč, představující zažalovanou částku kterou již žalovaná zcela uhradila splacením částky 7.340 Kč na uvedenou úvěrovou smlouvu (a to ještě do data 11. 8. 2020, takže se nedostala do prodlení s tímto peněžitým plněním; proto žalobci nenáleží ani nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky) – takto vzniklý přeplatek ve výši 1.340 Kč si pak strany musejí mezi sebou vypořádat v souladu s ustanoveními občanského zákoníku o vydání bezdůvodného obohacení – spolu s příslušenstvím v podobě zčásti kapitalizovaného úroku (ve výši 726,12 Kč a 25,23 % ročně z částky 2.691,11 Kč ode dne 8. 1. 2022 do zaplacení), jakož i 8,25 % ročního úroku z prodlení ve výši 273,43 Kč a dále co do tohoto úroku z prodlení z částky 2.691,11 Kč ode dne 8. 1. 2022 do zaplacení, pak soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť – jak již bylo uvedeno shora – žalobce má vůči žalované pouze nárok na vydání peněžitých plnění, která jí poskytl a která mu nebyla vrácena, nikoliv však již na žádná další plnění mající svůj základ pouze v samotné neplatné smlouvě, tj. na zaplacení úroku ani poplatků. Pro úplnost pak soud doplňuje, že žaloba by nebyla opodstatněná ani co do požadavku na zaplacení úroku nad rámec úroku pevně sjednaného ve smlouvách částkami 2.000 Kč a 1.200 Kč, neboť takto nebylo toto příslušenství mezi smluvními stranami (byť neplatně) sjednáno. Ze smluv o úvěru je – oproti názoru žalobce – v obou případech zřejmé, že smluvní úrok z úvěru byl vždy sjednán pouze pevnou částkou (jako součást celkové částky ke splacení) a pro tyto účely byl vypočten vždy za použití úrokové sazby uvedené ve smlouvě v té výši v závislosti na počtu sjednaných splátek, tedy na době trvání smlouvy. Ani z dalších smluvních ujednání, upravujících nároky věřitele v případě nesplácení úvěru, pak žádné takové ujednání o závazku žalované hradit a právu věřitele požadovat též příslušný úrok z dlužné jistiny až do jejího zaplacení – nároky jsou pro tento případ výslovně vypočteny v ustanovení článku 5. smlouvy o úvěru. K opačnému výkladu nelze dojít ani výkladem těchto smluvních ujednání. Argumentace žalobce je tedy zcela lichá. V tomto směru se tedy žalobce rovněž nedomáhal svého nároku po právu.

27. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, která byla ve sporu převáženě úspěšná (žaloba vůči ní podaná byla v převažující části zamítnuta), v tomto řízení žádné takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.