6 C 134/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa , Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 42.258,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3.115,92 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.115,92 Kč ode dne 12. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 8.732 Kč spolu s úrokem ve výši 6.301,65 Kč a ve výši 29 % ročně z částky 7.290,32 Kč ode dne 29. 1. 2022 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 2.101,78 Kč a výši 9,75 % ročně z částky 7.290,32 Kč ode dne 29. 1. 2022 do 11. 3. 2022 a z částky 4.174,40 Kč ode dne 12. 3. 2022 do zaplacení, dále zaplacení částky 6.834,21 Kč spolu s úrokem ve výši 4.311,97 Kč a ve výši 29 % ročně z částky 4.370,02 Kč ode dne 29. 1. 2022 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 1.438,59 Kč a ve výši 9,75 % ročně z částky 4.370,02 Kč ode dne 29. 1. 2022 do zaplacení, dále zaplacení částky 11.560,97 Kč spolu s úrokem ve výši 6.379,16 Kč a ve výši 29 % ročně z částky 7.884,16 Kč ode dne 29. 1. 2022 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 2.120,32 Kč a ve výši 10 % ročně z částky 7.884,16 Kč ode dne 29. 1. 2022 do zaplacení a dále zaplacení částky 12.015,24 Kč spolu s úrokem ve výši 5.540 Kč a ve výši 29 % ročně z částky 7.543,97 Kč ode dne 29. 1. 2022 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 2.019,89 Kč a ve výši 10 % ročně z částky 7.543,97 Kč ode dne 29. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 8. 2022 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení celkové částky 42.258,34 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacených zápůjček (spotřebitelských úvěrů) na základě čtyř samostatně uzavřených smluv o zápůjčce, a to jednak ze dne 29. 7. 2018 [číslo] dále ze dne 22. 4. 2018 [číslo] ze dne 30. 1. 2018 [číslo] nakonec ze dne 18. 10. 2017 [číslo] uzavřených mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Tvrdil, že na základě prvé uvedené smlouvy ze dne 29. 7. 2018 výše uvedený právní předchůdce žalobce poskytl žalované téhož dne po řádném posouzení její úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) s odbornou péčí na základě informací vyžádaných si a doložených od žalované k jejím rodinným, majetkovým, pracovním a jiným poměrům (následně ověřeným oproti dokladům vyžádaným od žalované a vyhodnoceným věřitelem) ještě před uzavřením samotné smlouvy, peněžní prostředky v hotovosti ve výši 12.000 Kč, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Na jejím základě se pak žalovaná zavázala uhradit věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku 8.732 Kč, představující součet úroku za zapůjčený peněžitý obnos za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve vši 1.597 Kč (úroková sazba 29 % ročně dle smlouvy), dále odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2.815 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4.320 Kč, jakož i pojistného, bylo-li sjednáno. Celkovou částku pak měla uhradit v 45 týdenních splátkách po 461 Kč do data 9. 6. 2019. Jelikož však tomuto svému závazku nedostála, neboť nehradila sjednané splátky řádně a včas (poslední úhradu zaplatila dne 10. 3. 2019 a celkem splatila 8.884,08 Kč, jež byly započteny na část jistiny a částečně na souhrnné poplatky), porušila tím své smluvní závazky. Smlouvou ze dne 28. 1. 2022 pak byla předmětná pohledávka za žalovanou se všemi právy s ní spojenými včetně příslušenství postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalobce tedy požadoval po žalované zaplacení dlužné částky 11.847,92 Kč, sestávající z neuhrazeného zůstatku jistiny ve výši 7.290,32 Kč a ze zůstatku poplatku (součtu úroku a poplatků) v částce 4.557,60 Kč. K tomu pak žalobce doúčtoval úrok kapitalizovaný sazbou 29 % ročně z jistiny za období ode dne 10. 6. 2019 do 28. 1. 2022 částkou 6.301,65 Kč a dále jdoucí v téže sazbě z dlužné jistiny ode dne 29. 1. 2022 až do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení, a to jednak kapitalizovaný částkou 2.101,78 Kč z dlužné jistiny ode dne 17. 6. 2019 (tzn. od marného uplynutí sedmidenní lhůty k plnění poslední splátky) do 28. 1. 2022, jednak jdoucí opět z dlužné jistiny ode dne 29. 1. 2022 do zaplacení. Pokud se jedná o smlouvu ze dne 22. 4. 2018, poskytl tentýž věřitel žalované uvedeného dne (opět po řádném posouzení její úvěruschopnosti) hotovostní zápůjčku ve výši 13.000 Kč, jejíž převzetí žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se pak zavázala uhradit vedle uvedeného obnosu také úrok za zapůjčený peněžitý obnos za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (úroková sazba 29 % ročně) v částce 1.730 Kč a dále stejně jako u předchozí smlouvy další poplatky ve výši 4.638 Kč a 3.050 Kč, celkem tedy navýšení v částce 9.418 Kč. Celkovou částku pak měla uhradit opět v 45 týdenních splátkách po 499 Kč do data 3. 3. 2019 Ani v tomto případě své smluvní povinnosti nesplnila, neboť nehradila sjednané splátky řádně a včas (poslední úhradu zaplatila opět dne 10. 3. 2019 a celkem splatila 15.583,79 Kč). I v tomto případě byla pohledávka za žalovanou včetně příslušenství předmětem postoupení ve prospěch žalobce na základě smlouvy ze dne 28. 1. 2022, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. K tomuto datu dlužná částka činila 6.834,21 Kč a sestávala z neuhrazeného zůstatku jistiny ve výši 4.370,02 Kč a ze zůstatku poplatků v částce 2.464,19 Kč. K tomu žalobce účtoval úrok kapitalizovaný sazbou 29 % ročně z jistiny za období ode dne 4. 3. 2019 do 28. 1. 2022 částkou 4.311,97 Kč a dále jdoucí v téže sazbě z dlužné jistiny ode dne 29. 1. 2022 až do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení, a to jednak kapitalizovaný částkou 1.438,59 Kč z dlužné jistiny ode dne 11. 3. 2019 do 28. 1. 2022, jednak jdoucí opět z dlužné jistiny ode dne 29. 1. 2022 do zaplacení. Dle třetí smlouvy ze dne 30. 1. 2018 pak tentýž věřitel poskytl žalované v hotovosti v den podpisu smlouvy peněžitou zápůjčku ve výši 18.000 Kč poté, co opět posoudil schopnost žalované tyto prostředky splatit, přičemž spolu tímto obnosem se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli též navýšení v celkové částce 14.683 Kč, představované 29 % úrokem ze zápůjčky kapitalizovaným za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 4.411 Kč a poplatky v částkách 4.856 Kč a 5.416 Kč. Zápůjčka měla být v tomto případě splacena v 18 měsíčních splátkách po 1.816 Kč do 30. 7. 2019, přičemž ani zde žalovaná svému závazku nedostála, neboť naposledy na něj plnila dne 7. 4. 2019 a celkem uhradila pouze 20.799,79 Kč. Původní věřitel i tuto svou pohledávku smluvně dne 28. 1. 2022 postoupil žalobci, který tak po žalované nárokuje zaplacení celkové částky 11.560,97 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 7.884,16 Kč a z poplatků ve výši 3.676,81 Kč, spolu s úrokem, kapitalizovaným sazbou 29 % ročně z dlužné jistiny za dobu ode dne 31. 7. 2019 do 28. 1. 2022 částkou 6.379,16 Kč a dále jdoucím v téže sazbě z dlužné jistiny ode dne 29. 1. 2022 do zaplacení, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení z nesplacené jistiny, opět zčásti již zkapitalizovaném za dobu ode dne 30. 8. 2019 do 28. 1. 2022 částkou 2.120,32 Kč a dále jdoucím ode dne 29. 1. 2022 až do zaplacení. V posledním případě smlouvy ze dne 18. 10. 2017 byla žalované totožným subjektem poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 15.000 Kč, a to opět po prověření její úvěruschopnosti. Tuto částku spolu s navýšením o 29 % kapitalizovaný úrok ze zápůjčky za dobu řádného trvání smlouvy a o poplatky v celkové výši 14.650 Kč (tj. úrok 4.944 Kč a poplatky 4.130 Kč a 5.576 Kč) měla žalovaná uhradit v 24 měsíčních splátkách po 1.236 Kč do 18. 10. 2019 Ani tuto zápůjčku však řádně a včas nesplatila, neboť poslední splátku uhradila dne 13. 1. 2019; celkem bylo na tento závazek splaceno 17.055,34 Kč. I tato pohledávka byla následně předmětem postoupení ve prospěch žalobce dle smlouvy ze dne 28. 1. 2022. Žalobce tak nadále po žalované požadoval úhradu celkové částky 12.015,24 Kč, představované nesplacenou jistiny ve výši 7.543,97 Kč a zůstatkem poplatků ve výši 4.471,27 Kč, a to spolu s úrokem kapitalizovaným sazbou 29 % ročně z jistiny za období ode dne 19. 10. 2019 do 28. 1. 2022 na částku 5.540 Kč a dále jdoucí v téže sazbě z dlužné jistiny ode dne 29. 1. 2022 až do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení, a to jednak kapitalizovaný částkou 2.019,89 Kč z dlužné jistiny ode dne 6. 9. 2019 do 28. 1. 2022, jednak jdoucí opět z dlužné jistiny ode dne 29. 1. 2022 do zaplacení. Jelikož žalovaná nereagovala ani na zaslanou předžalobní výzvu a svůj dluh, jak je vyčíslen shora, doposud neuhradila ani zčásti, domáhal se žalobce svých nároků soudní cestou.

2. V průběhu řízení pak žalobce k výzvě soudu doplnil, že jeho právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv o zápůjčce na základě informací od ní vyžádaných, které následně ověřil oproti žalovanou předloženým dokladům – výpisu z účtu a z důchodového výměru. Takto získané informace pak byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne 29. 7. 2018, 18. 10. 2017, 30. 1. 2018 a 22. 4. 2018 s tím, že věřitel si žalovanou prověřil též nahlédnutím do insolvenčního rejstříku. Žalovaná tedy k datu 29. 7. 2018, 30. 1. 2018 a 22. 4. 2018 pobírala příjem z invalidního důchodu, její měsíční příjem činil 37.139 Kč, resp. 26.121 Kč, resp. 34.639 Kč. Žila ve vlastním bytě nebo domě nezatíženém zástavním právem a neměla žádnou vyživovací povinnost. K datu 18. 10. 2017 pak její příjem z invalidního důchodu činil pouze 14.452 Kč, stav bydlení beze změn, úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti neměla. O správnosti a pravdivosti těchto tvrzení žalované neměl důvod pochybovat, a s ohledem na výši příjmu i požadovaného obnosu proto dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované je dostatečná. K požadovaným úrokům pak doplnil, že právo na jejich úhradu ve sjednané úrokové sazbě z dlužné jistiny až do zaplacení vyplývá ze smluv s tím, že úroková sazba byla stanovena jako pevná po celou dobu řádného a včasného splácení, jedná se tedy o fixaci vázanou na dobu trvání smlouvy. Protože však žalovaná smluvní podmínky nesplácením zápůjček porušila, má žalobce nárok požadovat též úrok z nesplacené jistiny zápůjček až jejich zaplacení. Smlouva pak neobsahuje žádné ujednání o dalším neúročení zápůjčky po splatnosti poslední splátky, a proto na svém návrhu v tomto směru žalobce setrval.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Jelikož se zástupce žalobce ani žalovaná k jednání, které soud ve věci nařídil, nedostavili (za současné omluvy neúčasti zástupce žalobce na jednání), soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 29. 7. 2018 tak zjistil, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], [obec a číslo], [ulice a číslo], se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 12.000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit tomuto věřiteli za uvedenou zápůjčku úrok v částce 1.597 Kč, odpovídající roční zápůjční úrokové sazbě 29 %, pevné po celou sjednanou dobu trvání smlouvy, a dále poplatky ve výši 2.815 Kč a 4.320 Kč. Celkovou dlužnou částku 20.732 Kč pak byla povinna uhradit ve sjednaných 45 splátkách po 461 Kč (údaj o frekvenci splátek není specifikován). Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí celé částky zápůjčky v hotovosti při uzavření smlouvy. Součástí smlouvy jsou též smluvní podmínky, dle jejichž článku 9.1. je smlouva uzavřena na dobu určitou do dne splatnosti poslední splátky s tím, že ukončení její platnosti nemá vliv na nároky, práva a povinnosti vzniklé za dobu jejího trvání. Ustanovení článku 7.10 smluvních podmínek dále stanoví, že věřitel si nenárokuje žádné dodatečné nebo zvláštní poplatky spojené s poskytovanou zákaznickou podporou nad rámec částek na pokrytí těchto činností paušálně vyčíslených v rámci poplatku za půjčku.

6. Z karty zákazníka ze dne 29. 7. 2018 pak bylo zjištěno, že pro účely sjednání úvěru vycházel právní předchůdce žalobce z následujících údajů, dle nichž žalovaná byla svobodná, vyučená, bez vyživovací povinnosti a žila ve vlastním rodinném domě. Pobírala invalidní důchod a rovněž byla výdělečně činná na základě dohody o pracovní činnosti či o provedení práce. Výše jejích příjmů činila 13.139 Kč a 6.000 Kč, k tomu pak přistoupily též další čisté příjmy domácnosti ve výši 18.000 Kč, byť jejich zdroj ani počet osob žijících se žalovanou ve společné domácnosti není uveden. Oproti celkovým příjmům ve výši 37.139 Kč pak stojí výdaje na splátky dalších závazků žalované u jiných věřitelů ve výši 1.200 Kč, dále splátky závazků vůči věřiteli [právnická osoba] ve výši 5.298 Kč a odhadované měsíční výdaje žalované ve výši 4.000 Kč. K tomu pak žalovaná předložila výpisy ze svého bankovního účtu za květen a červen 2018.

7. Z tabulky umoření – přehledu čerpání a splácení„ úvěru“ ze dne 31. 1. 2022 dále soud zjistil, že žalovaná na v plné výši čerpanou zápůjčku ve výši 12.000 Kč uhradila celkem 8.884,08 Kč (věřitelem započteno na úhradu jistiny, úroku a poplatků s tím, že k datu 10. 3. 2019 činil zůstatek nesplacené jistiny 5.922 Kč).

8. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 4. 2018 [číslo] bylo dále zjištěno, že shora uvedený právní předchůdce žalobce se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 13.000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit tomuto věřiteli spolu s jistinou úvěru též úrok v částce 1.730 Kč a poplatky v částkách 4.638 Kč a 3.050 Kč. Celkovou dlužnou částku 22.418 Kč pak byla povinna uhradit ve sjednaných 45 splátkách po 499 Kč týdně. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí celé zapůjčené částky v hotovosti. I v tomto případě stanovila smlouva výši úrokové sazby na 29 % ročně, a to opět jako pevnou pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Ujednání o době trvání smlouvy je pak shodné jako u předchozí smlouvy - viz odstavec 5. odůvodnění shora.

9. Podle zákaznické karty ze dne 22. 4. 2018 se poměry žalované oproti červenci téhož roku lišily v částkách jednotlivých příjmů i výdajů na splátky závazků. Žalovaná jako invalidní důchodkyně pobírala příjmy v částkách 11.639 Kč a 8.000 Kč, další – blíže nespecifikované – čisté příjmy domácnosti činily 15.000 Kč; příjmy tedy celkem činily 34.639 Kč. Proti nim stály výdaje na splácení jiných závazků z titulu úvěrů či zápůjček v částkách 1.600 Kč a 3.052 Kč a dále opět měsíční výdaje žalované, odhadované na 4.000 Kč. Doloženy byly výpisy z účtu za leden až březen 2018.

10. Tabulka umoření k tomuto„ úvěru“ ze dne 31. 1. 2022 obsahuje údaje o tom, že žalovaná na zápůjčku čerpanou ve výši 13.000 Kč uhradila celkem 15.583,79 Kč.

11. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 1. 2018 [číslo] bylo zjištěno, že tentýž věřitel žalované poskytl v hotovosti oproti podpisu smlouvy zápůjčku ve výši 18.000 Kč, přičemž žalovaná se současně zavázala splatit spolu s tímto obnosem též úrok ve výši 4.411 Kč a poplatky v částkách 4.856 Kč a 5.416 Kč, celkem tedy 32.683 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 1.816 Kč. K úrokové sazbě smlouva stanoví pro případ sjednaného režimu 18 měsíčních splátek, že se jedná o pevnou 29 % roční zápůjční sazbu, platnou po celou sjednanou dobu trvání smlouvy, tedy po dobu ode dne podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky (článek 18 smluvních podmínek). Současně bylo tamtéž ujednáno prodloužení účinnosti smlouvy v případě prodlení žalované se zaplacením některé splátky do doby uhrazení celkové dlužné částky. Ujednání o dalším úročení zapůjčených peněz nad rámec úroku výslovně sjednaného pevnou částkou součástí smlouvy či smluvních podmínek není.

12. Zákaznická karta k této smlouvě ze dne 30. 1. 2018 pak uvádí, že žalovaná i v tomto případě pobírala invalidní důchod, který oproti předešlým případům činil pouze 10.121 Kč, k tomu pak byla výdělečně činná v rámci částečného pracovního úvazku, z něhož jí plynul příjem ve výši 6.000 Kč měsíčně. Další čisté příjmy domácnosti, opět nespecifikované zdrojem, představovaly částku 10.000 Kč a celkové příjmy pak 26.121 Kč. Výdaje žalované byly opět stanoveny odhadem na částku 4.000 Kč a žalovaná rovněž splácela další zápůjčky částkou 2.000 Kč měsíčně. Doloženy byly výpisy z účtu za říjen až prosinec 2017.

13. Podle tabulky umoření k předmětnému závazku ze dne 31. 1. 2022 žalovaná čerpala zápůjčku v plné výši 18.000 Kč a splatila na ni celkem 20.799,79 Kč.

14. Nakonec pak soud ze smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 10. 2017 [číslo] zjistil, že právní předchůdce žalobce se takto zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 15.000 Kč, za což požadoval též zaplacení pevného úroku ve výši 4.944 Kč, odpovídajícího pevné sazbě 29 % ročně po dobu trvání smlouvy, a poplatků ve výši 4.130 Kč a 5.576 Kč Celkem tak měla žalovaná splatit 29.650 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 1.236 Kč Smlouva byla dle článku 18 smluvních podmínek opět sjednána na dobu určitou do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky s možností jejího prodloužení do doby úplného splacení v případě prodlení dlužníka s úhradou některé splátky.

15. Podle zákaznické karty k této smlouvě, datované 18. 10. 2017, se poměry žalované změnily pouze co do příjmové stránky, kdy pobírala příjmy v částkách 6.452 Kč a 5.000 Kč (zde zdroj neuveden), další čisté příjmy domácnosti představovaly 3.000 Kč a celkové příjmy pak 14.452 Kč. Výdaje na splátky jiných závazků neměla, její měsíční výdaje byly opět odhadovány na 4.000 Kč. Doloženy byly výpisy z účtu za červenec až září 2017.

16. Tabulkou umoření k této smlouvě pak má soud za doložené, že zápůjčka byla čerpána v plné výši 15.000 Kč v den uzavření smlouvy a žalovaná na ni splatila celkem 17.055,34 Kč.

17. K výzvě soudu pak žalobce předložil výpisy z běžného účtu žalované za červenec až září 2017 a leden až březen a květen a červen 2018. Z nich soud zjistil, že na tento účet byl žalované vyplácen invalidní důchod pro invaliditu III. stupně (6.452 Kč, resp. 6.739 Kč) a dále platby„ Služby pro domácnosti“. V červenci, v září a v prosinci 2017 jí pak byl vyplacen též příspěvek na bydlení (1.034 Kč, resp. 1.040 Kč, resp. 1.386 Kč) a následně též v lednu 2018 (896 Kč). Počáteční i konečné zůstatky na účtu pak představovaly pouze korunové položky, případně byly záporné. Vyjma nich lze z výpisů z účtu zjistit pouze to, že žalovaná hradila své výdaje platební kartou nebo její prostřednictví vybírala hotovost a až na výjimky se jednalo o spíše drobné výdaje. Z těchto transakcí není zřejmé, jak žalovaná splácela své závazky.

18. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně přílohy – relevantní části seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 s informacemi o zpracování osobních údajů z téhož dne a poštovního podacího lístku má soud dále za doložené, že právní předchůdce žalobce smluvně postoupil své předmětné pohledávky za žalovanou žalobci (jehož existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku), o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna.

19. Nakonec pak předžalobní výzvou k plnění ze dne 3. 8. 2022 žalobce vyzval žalovanou prostřednictvím svého zástupce k úhradě pohledávek ze zápůjčky ve stanovené lhůtě do 18. 8. 2022 s upozorněním na možnost soudního vymáhání nároku v případě jejího neuhrazení. Odeslání této písemnosti k rukám žalované je dokládáno poštovním podacím lístkem.

20. Na podkladě takto provedených listinných důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce [právnická osoba] poskytl žalované na základě čtyř samostatně uzavřených smluv o zápůjčce ze dne 29. 7. 2018, 22. 4. 2018, 30. 1. 2018 a 18. 10. 2017 v hotovosti částky 12.000 Kč, 13.000 Kč, 18.000 Kč a 15.000 Kč. Žalovaná se pak zavázala uhradit věřiteli poskytnuté prostředky spolu se sjednanými úroky s pevnou výpůjční úrokovou sazbou vždy ve výši 29 % ročně pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a ve smlouvách výslovně vypočteným na částky 1.597 Kč, 1.730 Kč, 4.411 Kč a 4.944 Kč a s poplatky za služby spojené s poskytnutím zápůjček v částkách 2.815 Kč a 4.320 Kč u prvé smlouvy, 4.638 Kč a 3.050 Kč u druhé smlouvy, 4.856 Kč a 5.416 Kč u třetí smlouvy a 4.130 Kč a 5.576 Kč u čtvrté smlouvy (celkem 20.732 Kč, 22.418 Kč, 32.683 Kč a 29.650 Kč) ve sjednaných splátkách. Při sjednávání smluv právní předchůdce žalobce vycházel z údajů o poměrech žalované, která uvedla, že je svobodná, bez vyživovací povinnosti a žije ve vlastním rodinné době. Pobírá invalidní důchod III. stupně a k tomu má i přivýdělky, její výdaje jsou představovány s výjimkou smlouvy z října 2017 pouze částkou 4.000 Kč, stanovenou odhadem (neodpovídajícím stavu výpisů z účtu žalovanou dokládaných), následně přibývaly splátky dalších zápůjček či úvěrů vůči předmětnému věřiteli i vůči jiným subjektům (v červenci 2018 již tyto splátky dosahovaly celkem 5.298 Kč, splátky vůči [právnická osoba] pak činily 1.200 Kč měsíčně). Zohledněny byly též další čisté příjmy domácnosti, aniž by však bylo v zákaznických kartách (žádostech o úvěr) uvedeno, kolik osob celkem žije se žalovanou ve společné domácnosti, jaký je zdroj jejich příjmů a jak se podílejí na výdajích. Za dobu od čerpání zapůjčených obnosů v den podpisu té které smlouvy pak bylo uhrazeno pouze 8.884,08 Kč (na úvěr z července 2018), 15.583,79 Kč (na úvěr z dubna 2018), 20.799,79 Kč (na úvěr z ledna 2018) a 17.055,34 Kč (na úvěr z října 2017). Protože sjednané splátky žalovaná nehradila ani v jednom případě smluvního vztahu řádně a včas, dostala se se svými peněžitými závazky do prodlení. Následně pak zapůjčitel dne 28. 1. 2022 postoupil tyto své pohledávky za žalovanou žalobci, o čemž žalovanou vyrozuměl. Žalovaná své závazky zcela neuhradila ani na základě zaslané předžalobní upomínky, a je tedy s jejich splněním vůči žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele v prodlení.

21. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 citovaného zákona lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

22. Ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

23. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

24. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.

25. Dle ustanovení § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

26. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

30. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

31. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, neboť mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nedošlo k platnému uzavření smluv o úvěru. Důvody této neplatnosti soud shledává ve zjištění, že právní předchůdce žalobce jakožto zapůjčitel, tedy subjekt poskytující spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, nedostál své zákonné povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované, tj. její schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí, když i přes zjištění, že žalovaná je v invalidním důchodu pro invaliditu III. stupně a pobírá pouze malý důchod ve výši 6.452 Kč, resp. 6.739 Kč (jedná se o údaje z výpisu z účtu, neboť důchodový výměr soudu doložen nebyl), k tomu jí byly od ledna 2018 na účet vypláceny platby„ Služby pro domácnosti“ v pohyblivých částkách od 3.161 Kč do 7.100 Kč (dle dostupných výpisů z účtu za rok 2018) a v rozhodném období jí byl rovněž vyplácen příspěvek na bydlení (přičemž splnění podmínek pro vznik tohoto nároku musí být podloženo nedostatečností vlastních příjmů žadatele o tuto dávku státní sociální podpory). Z výpisů z účtu žalované je pak patrné, že žalovaná nebyla schopna vytvářet ze svých příjmů jakékoliv rezervy či úspory. Rovněž tak nebyly nijak blíže zjišťovány poměry žalované, pokud se jedná o spolužijící osoby, jejich konkrétní příjmy (údaje v zákaznických kartách o dalších příjmech domácnosti jsou bez jakékoliv bližší specifikace) a i to, jak se podílejí na nákladech na provoz domácnosti a náklady a údržbu bydlení žalované v rodinném domě; částku 4.000 Kč lze stěží považovat za hodnověrný údaj o skutečných výdajích žalované vzhledem ke stavu jejího bankovního konta. Soud tak dospěl k závěru, že částky uvedené v zákaznických kartách nemohou odpovídat realitě a že skutečné disponibilní prostředky, které měly žalované zůstat k dispozici po úhradě všech nezbytných výdajů, by jen stěží postačovaly ke splácení závazků a současně i k zajištění všech jejích potřeb vzhledem k podstatně zhoršenému zdravotnímu stavu žalované včetně vytvoření finanční rezervy k úhradě nenadálých výdajů. Soud tak má za to, že žalovaná jakožto invalidní důchodkyně s možností pouze malého přivýdělku a s nárokem na dávky státní sociální podpory (příspěvku na bydlení, z něhož plyne existence tíživých poměrů žalované, jež nebyla schopna hradit sama náklady na své bydlení v plné výši) je typickým subjektem, který objektivně není schopen zajistit si dostatek prostředků k hrazení vlastních základních potřeb, natož pak splácet závazky z dokonce čtyř postupně sjednávaných spotřebitelských úvěrů (a dalších, na něž je odkazováno v zákaznických kartách), navíc podstatně navýšené o úroky a poplatky. Lze tak stěží připustit, že by právní předchůdce žalobce tato zjištění ohledně poměrů žadatele o spotřebitelský úvěr skutečně dostatečně zhodnotil (nemluvě o jejich prověření nahlédnutím do příslušných veřejně přístupných evidencí jako centrální evidence exekucí apod. či dokonce do dostupných registrů jako jsou SOLUS či NRKI). Jedná se tak o údaje přinejmenším vzbuzující pochybnosti, které bylo nanejvýše vhodné objasnit a doložit. Soud zdůrazňuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která má vést k tomu, aby nespoléhal pouze na údaje uváděné žadatelem o spotřebitelský úvěr (bez ohledu na jeho prohlášení, že se jedná o údaje pravdivé a úplné, neboť primárním zájmem žadatele je úvěr získat, a to zpravidla„ za každou cenu“, čemuž by uvedení a doložení skutečných poměrů zpravidla neprospělo), ale tyto též důkladně prověřil a následně zhodnotil ve vztahu k dokládaným příjmům a celkové situaci dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 30/2015). Soud proto dospěl k jedinému možnému závěru, a to že u žalované byly a jsou důvodné pochybnosti o její schopnosti poskytnuté zápůjčky řádně splácet, kdy se nabízí dokonce vysvětlení, že druhý, třetí i čtvrtý úvěr si žalovaná brala proto, aby byla vůbec schopna splatit úvěry předchozí, a že toto vše bylo nad její síly. Důsledkem výše uvedeného zcela nedostatečného postupu právního předchůdce žalobce a nesplnění jeho zákonné povinnosti je proto ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 občanského zákoníku neplatnost předmětných smluv o spotřebitelských úvěrech, a to absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/10, III. ÚS 4129/18 či I. ÚS 523/07).

32. Žalobce, který je v dané věci aktivně legitimován v důsledku postoupení pohledávek za žalovanou, pak soudu nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům, kdy i přes výzvu soudu setrval na svém stanovisku o dostatečnosti prověření poměrů žalované.

33. Soud tedy posoudil všechny čtyři vymáhané pohledávky jako nároky vyplývající z bezdůvodného obohacení, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžitá plnění na základě neplatných právních jednání, a to poskytnutím hotovosti ve výši 12.000 Kč, 13.000 Kč, 18.000 Kč a 15.000 Kč. Žalovaná je tak v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 občanského zákoníku povinna tato plnění vydat, přičemž soud vycházel z nijak nezpochybňovaných tvrzení žalobce, doložených tabulkami umoření, že žalovaná takto již původnímu věřiteli uhradila částku 8.884,08 Kč v případu poskytnutého obnosu ve výši 12.000 Kč, částku 15.583,79 Kč v případě poskytnutého obnosu ve výši 13.000 Kč, částku 20.799,79 Kč v případě poskytnutého obnosu ve výši 18.000 Kč a částku 17.055,34 Kč v případě poskytnutého obnosu ve výši 15.000 Kč. K úhradě tak nadále zbývá pouze částka 3.115,92 Kč (tj. plnění poskytnuté původním věřitelem žalované ve výši 12.000 Kč, ponížené o již uhrazenou částku 8.884,08 Kč, přičemž z tohoto titulu bylo žalováno 11.847,92 Kč) a částka 0 Kč (tj. plnění poskytnuté původním věřitelem žalované ve výši 13.000 Kč, ponížené o již uhrazenou částku 15.583,79 Kč, přičemž z tohoto titulu bylo žalováno 6.834,21 Kč, dále plnění poskytnuté ve výši 18.000 Kč, ponížené o již uhrazenou částku 20.799,79 Kč, přičemž z tohoto titulu bylo žalováno 11.560,97 Kč, a nakonec zbývající plnění poskytnuté ve výši 15.000 Kč, ponížené o již uhrazenou částku 17.055,34 Kč, přičemž z tohoto titulu bylo žalováno 12.015,24 Kč). Žalovaná se potom k žalobě nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalované nároky jakkoliv zpochybnila (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení). Soud jí proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele na základě postoupení pohledávky pouze již jen částku 3.115,92 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky, nepřevyšujícím zákonnou sazbu tohoto příslušenství (v souladu se žalobou), jdoucím ode dne 12. 3. 2022 až do zaplacení, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí 10denní lhůty k úhradě stanovené v oznámení o postoupení pohledávky (čas plnění stanovený dle výzvy věřitele ve smyslu § 1958 občanského zákoníku), jež byla žalované zaslána doporučenou poštovní zásilkou dne 24. 2. 2022 (a doručena dne 1. 3. 2022 v souladu s § 573 občanského zákoníku, tedy na základě zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání) až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

34. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení částky 8.732 Kč, představující rozdíl mezi zažalovanou částkou 11.847,92 Kč a přiznaným nárokem ve výši 3.115,92 Kč, spolu s příslušenstvím v podobě zčásti kapitalizovaného úroku (ve výši 6.301,65 Kč a 29 % ročně z částky 7.290,32 Kč ode dne 29. 1. 2022 do zaplacení), jakož i 9,75 % ročního úroku z prodlení ve výši 2.101,78 Kč a dále co do tohoto úroku z prodlení jednak z částky 7.290,32 Kč ode dne 29. 1. 2022 do 11. 3. 2022 (tedy za dobu, kdy žalovaná ještě nebyla v prodlení) a jednak z částky 4.174,40 Kč (tedy v rozsahu přesahujícím přiznaný nárok) ode dne 12. 3. 2022 do zaplacení, dále co do zaplacení částky 6.834,21 Kč, představující zažalovanou částku, kterou již žalovaná zcela uhradila splacením částky 15.583,79 Kč na uvedenou úvěrovou smlouvu (a to ještě do data 10. 3. 2019, takže se nedostala do prodlení s tímto peněžitým plněním; proto žalobci nenáleží ani nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky) – takto vzniklý přeplatek si pak strany musejí mezi sebou vypořádat v souladu s ustanoveními občanského zákoníku o vydání bezdůvodného obohacení – spolu s příslušenstvím v podobě zčásti kapitalizovaného úroku (ve výši 4.311,97 Kč a 29 % ročně z částky 4.370,02 Kč ode dne 29. 1. 2022 do zaplacení), jakož i 9,75 % ročního úroku z prodlení ve výši 1.438,59 Kč a dále co do tohoto úroku z prodlení z částky 4.370,02 Kč ode dne 29. 1. 2022 do zaplacení, dále co do zaplacení částky 11.560,97 Kč, představující zažalovanou částku, kterou již žalovaná zcela uhradila splacením částky 20.799,79 Kč na uvedenou úvěrovou smlouvu (a to ještě do data 7. 4. 2019, takže se ani v tomto případě nedostala do prodlení s peněžitým plněním) spolu s příslušenstvím v podobě zčásti kapitalizovaného úroku (ve výši 6.379,16 Kč a 29 % ročně z částky 7.884,16 Kč ode dne 29. 1. 2022 do zaplacení), jakož i 10 % ročního úroku z prodlení ve výši 2.120,32 Kč a dále co do tohoto úroku z prodlení z částky 7.884,16 Kč ode dne 29. 1. 2022 do zaplacení, jakož i co do zaplacení částky 12.015,24 Kč, představující zažalovanou částku, kterou již žalovaná zcela uhradila splacením částky 17.055,34 Kč na uvedenou úvěrovou smlouvu (a to ještě do data 13. 1. 2019, tudíž ani v tomto případě nedošlo k prodlení) spolu s příslušenstvím v podobě zčásti kapitalizovaného úroku (ve výši 5.540 Kč a 29 % ročně z částky 7.543,97 Kč ode dne 29. 1. 2022 do zaplacení), jakož i 10 % ročního úroku z prodlení ve výši 2.019,89 Kč a dále co do tohoto úroku z prodlení z částky 7.543,97 Kč ode dne 29. 1. 2022 do zaplacení, pak soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť – jak již bylo uvedeno shora – žalobce má vůči žalované pouze nárok na vydání peněžitých plnění, která jí poskytl a která mu nebyla vrácena, nikoliv však již na žádná další plnění mající svůj základ pouze v samotné neplatné smlouvě, tj. na zaplacení úroku ani poplatků. Pro úplnost pak soud doplňuje, že žaloba by nebyla opodstatněná ani co do požadavku na zaplacení úroku nad rámec úroku pevně sjednaného ve smlouvách částkami 1.597 Kč, 1.730 Kč, 4.411 Kč a 4.944 Kč, neboť takto nebylo toto příslušenství mezi smluvními stranami (byť neplatně) sjednáno. Ze smluv o zápůjčce je – oproti názoru žalobce – v obou případech zřejmé, že smluvní úrok z úvěru byl vždy sjednán pouze pevnou částkou (jako součást celkové částky ke splacení) a pro tyto účely byl vypočten vždy za použití úrokové sazby uvedené ve smlouvě v té výši v závislosti na počtu sjednaných splátek, tedy na době trvání smlouvy. Ani ze smluvních podmínek, upravujících prodloužení účinnosti smlouvy (uzavřené na dobu určitou do splatnosti poslední ze sjednaných splátek) v případě prodlení žalované se splácením zápůjček, pak žádné takové ujednání o závazku žalované hradit zapůjčiteli 29 % roční úrok z dlužné jistiny i po datu splatnosti poslední předepsané splátky, tzn. až do úplného splacení jistiny, nevyplývá a nelze k němu dojít ani výkladem těchto smluvních ujednání. V tomto směru se tedy žalobce rovněž nedomáhal svých nároků po právu.

35. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, která byla ve sporu převáženě úspěšná (žaloba vůči ní podaná byla v převažující části zamítnuta), v tomto řízení žádné takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.