6 C 16/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně, sídlem Wagnerovo náměstí 1249, 266 47 Beroun, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 34 998 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v rozsahu co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 950 Kč, úroku ve výši 5 981 Kč a částky 100 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč ode dne 30. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. V rozsahu co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 2 034,25 Kč a ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč ode dne 6. 4. 2024 do 29. 4. 2024 a ve výši 0,25 % ročně z částky 30 000 Kč ode dne 30. 4. 2024 do zaplacení a dále co do zaplacení částky 48 Kč jakožto nákladů spojených s uplatněním pohledávky se žaloba zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce 11 277,94 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 11. 2024 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení celkové částky 34 998 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru a dalších nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 21. 9. 2023 mezi právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovanou s platností a účinností ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 8. 10. 2023. Tvrdil, že na základě této smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou Obchodní podmínky smlouvy o úvěru a která byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím internetových stránek , www stránky, po registraci žalované a úhradě verifikační platby odeslané z jejího osobního bankovního účtu ve smyslu těchto podmínek, poskytl jeho právní předchůdce žalované po prověření její bonity (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) nahlédnutím do dostupných veřejných registrů úvěr ve výši 30 000 Kč bezhotovostním převodem na její účet. Žalovaná se pak zavázala tomuto věřiteli vrátit celkovou částku 35 981 Kč spolu s příslušenstvím ve lhůtě do 21. 10. 2023. Jelikož však tomuto svému závazku nedostála, neboť sjednanou částku neuhradila řádně a včas, vznikla mu tím povinnost uhradit úvěrujícímu subjektu sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a dále též paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním (50 Kč za každou jednotlivou upomínku). Rámcovou smlouvou ze dne 13. 11. 2023, resp. smlouvou dílčí na základě této smlouvy uzavřenou, pak byla předmětná pohledávka vůči žalované postoupena s účinností k datu 5. 4. 2024 žalobci, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Ke dni postoupení tak celkový dluh žalované činil 41 061 Kč a sestával z neuhrazené jistiny ve výši 30 000 Kč, z úroku v částce 5 981 Kč a z paušální náhrady nákladů na upomínání v částce 100 Kč (celkem zahrnutých pod „kapitalizovaný úrok“ v částce 6 081 Kč), jakož i ze smluvní pokuty ve výši 4 980 Kč, následně žalobcem přepočtené na částku 4 950 Kč za dobu ode dne 22. 10. 2023 do 4. 4. 2024, k čemuž dále žalobce účtuje též náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 48 Kč, o nichž byla žalovaná informována ve výzvě k úhradě ze dne 2. 5. 2024, jakož i zákonný úrok z prodlení ve výši 2 034,25 Kč, kapitalizovaný z dlužné jistiny za dobu ode dne 22. 10. 2023 pouze do 4. 4. 2024, a dále jdoucí z nesplacené jistiny ode dne 6. 4. 2024 do zaplacení. Ani poté žalovaná na svůj závazek nic neplnila, nereagovala ani na zaslanou předžalobní upomínku, a výše žalovaného nároku se tudíž již nadále neměnila (vyjma nadále přirůstajícího příslušenství).

2. V průběhu řízení pak žalobce vzal svým podáním ze dne 3. 3. 2025, doručeným soudu téhož dne, tedy ještě před zahájením jednání ve věci samé, žalobu částečně zpět co do zaplacení částky 11 031 Kč, představující kapitalizovaný úrok (tedy včetně paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč) a smluvní pokutu ve výši 4950 Kč, s tím, že ve zbytku nároku na žalobě setrval. Doplnil pak, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované úvěr splácet, a nadále tedy požadoval přiznat pouze dlužnou jistinu ve výši 30 000 Kč spolu se (částečně kapitalizovaným) zákonným úrokem z prodlení a spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Jelikož se pak k nařízenému jednání před soudem bez omluvy nedostavila, soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Soud ve věci provedl dokazování listinami založenými ve spise, z nichž zjisti následující skutečnosti: Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , datované 21. 9. 2023, a z dodatku č. 5 k této smlouvě ze dne 8. 10. 2023 bylo v prvé řadě zjištěno, že nejsou opatřeny podpisem úvěrujícího subjektu, označeny jsou pouze údaji o datu a času odeslání potvrzovacího kódu klientovi (21. 9. 2023 11:26:07 hodin a 8. 10. 2023 14:27:33 hodin), telefonním čísle a e-mailové adrese, na které byl kód zaslán (, hodnota, a , e-mail, , jež odpovídají těmto údajům uvedeným v záhlaví smlouvy u označení žalované jako smluvní strany), a o datu a čase potvrzení návrhu smlouvy klientem pomocí kódu (21. 9. 2023 11:26:25 hodin a 8. 10. 2023 14:27:53 hodin). V úvěrové smlouvě pak byl ujednán závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalované za sjednaných podmínek úvěr ve výši 4 300 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 279,83 % ročně, odpovídající úroku v částce 989 Kč k jistině úvěru přirůstající, na dobu 30 dnů, tedy do data 21. 10. 2023. Shora uvedeným dodatkem pak bylo toto ujednání změněno tak, že celková částka úvěrové jistiny činila 30 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 242,56 % ročně, odpovídající úroku v částce 5 981,- Kč; celkem tedy mělo být žalovanou splaceno 35 981 Kč. Datum splatnosti se nezměnilo. Úvěr měl být poskytnut bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , přičemž podmínkou čerpání byla identifikace klienta zasláním kopie občanského průkazu a zaslání identifikační platby, dále splnění podmínek úvěruschopnosti (ověřením v klientských databázích) a další podmínky sdělené věřitelem. Posouzení úvěruschopnosti klienta pak vycházelo z nastavení maximální doby splatnosti úvěru. Pro případ porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoliv část závazku dle této smlouvy řádně a včas pak byla ve smlouvě ujednána též povinnost žalované k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, dále úrok z prodlení v zákonné výši a poplatek ve výši 50 Kč za každou zaslanou písemnou upomínku (nejvýše však za tři takové upomínky).

5. Z obchodních podmínek , právnická osoba, pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (SPL 2019-08-29) bylo dále zjištěno, že v případě on-line registrace, je-li sjednáno poskytnutí úvěru bezhotovostním převodem, je smlouva uzavřena generováním návrhu smlouvy věřitelem, jeho přijetím klientem prostřednictvím registrace klienta a verifikační platbou. Žádostí klient potvrzuje, že není v prodlení se splacením dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom své evidence v databázi dlužníků či databází pro tvorbu úvěrové historie, a dále k okamžiku uzavření též potvrzuje, že se podrobně seznámil s obsahem smluvní dokumentace a vyjadřuje s ním svůj souhlas. Klient je pak v souladu s článkem 3.12 těchto podmínek povinen zaplatit věřiteli paušální náhradu výdajů vynaložených na vyhotovení a zaslání upomínky. Tyto obchodní podmínky nebyly opatřeny podpisem smluvních stran, potažmo žalované.

6. Výpisem z bankovního účtu č. , č. účtu, pak byla dokládána úhrada verifikační platby ve výši 0,01 Kč z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, za účelem identifikace klienta pro poskytnutí úvěru a dále též odchozí úhrady ze dne 21. 9. 2023 ve výši 4 300 Kč, 10 000 Kč a 1 000 Kč, ze dne 22. 9. 2023 ve výši 100 Kč a ze dne 8. 10. 2023 ve výši 4 600 Kč a 10 000 Kč. Celkem tedy žalovaná bezhotovostně čerpala z poskytnutého úvěru částku 30 000 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023 včetně jejích příloh, společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 17. 4. 2024, resp. 23. 4. 2024, včetně relevantní části seznamu postoupených pohledávek a z potvrzení o provedení transakce s datem 5. 4. 2024 ve spojení s plnou mocí soud zjistil, že na základě těchto listin byla předmětná pohledávka za žalovanou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru postoupena dne 5. 4. 2024 žalobci (jehož existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku).

8. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem postupitele ze dne 15. 4. 2024, přičemž odeslání této písemnosti do dispoziční sféry žalované je dokládáno poštovním podacím archem s datem 16. 4. 2024. V uvedeném oznámení pak byla žalovaná současně vyzvána k zaplacení pohledávky ve lhůtě do 10 dnů od jeho obdržení. O téže skutečnosti pak žalovanou vyrozuměl též žalobce, a to dopisem ze dne 2. 5. 2024, v němž současně žalovanou upozornil na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání s uvedení přehledu těchto jednotlivých úkonů a jejich nacenění (48 Kč za odchozí dopis).

9. Z korespondence zástupce žalobce ze dne 20. 5. 2024 a 17. 10. 2024 (předžalobní výzva) včetně kopie poštovního podacího archu s datem 21. 10. 2024 soud zjistil, že žalobce tímto prostřednictvím svého zástupce opakovaně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost vymáhání nároku soudní cestou.

10. Konečně pak byl soudu doložen výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 13. 11. 2024, dle něhož byl žalované ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky odeslán jeden obyčejný dopis ze dne 20. 5. 2024.

11. Na podkladě obsahu shora uvedených listin následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce , právnická osoba, poskytl žalované na podkladě úvěrové smlouvy datované 21. 9. 2023, ve znění dodatku č. 5 ze dne 8. 10. 2023, po registraci žalované a úhradě verifikační platby z jejího bankovního účtu postupnými převody na bankovní účet žalované celkovou částku 30 000 Kč. Prověření schopnosti žalované takto poskytnuté prostředky splatit nijak dokládáno nebylo a nevyplynulo ani z žádných soudu předložených listin. Uvedený obnos měla žalovaná věřiteli vrátit do data 21. 10. 2023 spolu s úrokem vyčísleným v dodatku ke smlouvě o úvěru na pevnou částku 5 981 Kč s tím, že pro případ prodlení se splacením úvěru byla ve smlouvě stanovena povinnost žalované uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a dále poplatek ve výši 50 Kč za každou zaslanou upomínku (nejvýše však za tři upomínky). Svému závazku však žalovaná nedostála, neboť takto poskytnuté prostředky věřiteli ve stanoveném termínu splatnosti nevrátila ani zčásti. Původní věřitel následně smluvně postoupil tuto svou pohledávku žalobci, o čemž byla žalovaná postupitelem i postupníkem písemně vyrozuměna, a současně opakovaně vyzvána k úhradě svého dluhu, pročež jí byly naúčtovány též náklady mimosoudního vymáhání pohledávky za jeden odeslaný obyčejný dopis v částce 48 Kč. Jelikož však na žádnou z těchto výzev nereagovala, je s tímto svým peněžitým plněním v prodlení.

12. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Dle ustanovení § 2048 a 2049 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

14. Ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Podle ustanovení § 561 odst. 1 občanského zákoníku se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Dle ustanovení § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

17. Podle ustanovení § 1813 a § 1815 občanského zákoníku jsou zneužívající ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí. Ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

18. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

19. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Dle ustanovení § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

21. Dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru pak stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Ustanovení § 108 odst. 1 písm. c) citovaného zákona výslovně uvádí, že je-li ve smlouvě o platebních službách spotřebiteli umožněno překročení, musí tato smlouva obsahovat informace o možných sankcích, úrocích z prodlení za toto překročení a jiných platbách. Podle ustanovení § 110 odst. 5 písm. b) citovaného zákona platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru v rozporu se zákonem písemnou informaci o některé povinnosti spotřebitele vůči věřiteli nebo o podmínkách, za kterých je spotřebitel povinen tuto povinnost splnit, platí, že spotřebitel tuto povinnost nemá.

24. Podle ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

25. Podle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

27. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

28. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o.s.ř. může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví.

29. V prvé řadě jelikož žalobce vzal žalobu částečně zpět v rozsahu co do nárokované částky 11 031 Kč, představované smluvní pokutou vyčíslenou na částku 4 950 Kč, úrokem v částce 5981 Kč a paušální náhradou výdajů vynaložených na vyhotovení a zaslání upomínky ve výši 100 Kč, dříve, nežli soud ve věci samé zahájil jednání, nebylo třeba k tomuto jeho procesnímu úkonu souhlasu žalované (§ 96 odst. 3 a 4 o.s.ř.). V souladu se shora uvedenými skutečnostmi tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a výrokem I. tohoto rozsudku řízení nejprve v rozsahu učiněného zpětvzetí, tedy co do výše uvedených dílčích nároků, částečně zastavil.

30. Pokud se tedy jedná o zbývající, částečným zpětvzetím žaloby nedotčenou část předmětu řízení, představovanou nezaplacenou jistinou ve výši 30 000 Kč, (zčásti kapitalizovaným) úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky a náklady spojenými s uplatněním pohledávky v částce 48 Kč, pak v daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, a to nikoliv z titulu nesplaceného úvěrového závazku, ale z titulu bezdůvodného obohacení. Soud na podkladě provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Důvody této neplatnosti soud shledává ve zjištění, že právní předchůdce žalobce jakožto úvěrující, tedy subjekt poskytující spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaného ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nedostál své zákonné povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované, tj. její schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí, resp. případné splnění této povinnosti nedoložil, když v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, jaké konkrétní údaje a informace si úvěrující subjekt pro tento účel opatřil a vyžádal a jak je zhodnotil, přičemž sám žalobce uvedl, že těmito důkazy nedisponuje, a v tomto směru pak sám upravil žalobní nároky formou částečného zpětvzetí žaloby, pokud se jedná o jednotlivá plnění vycházející z neplatně sjednané smlouvy. Přitom součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která má vést k tomu, aby nespoléhal pouze na údaje uváděné dlužníkem (bez ohledu na jeho prohlášení, že se jedná o údaje pravdivé a úplné), ale tyto též důkladně prověřil a následně zhodnotil ve vztahu k dokládaným příjmům a celkové situaci dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 30/2015). Důsledkem výše uvedeného nedostatečného postupu právního předchůdce žalobce a nesplnění jeho zákonné povinnosti je proto ve smyslu § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 občanského zákoníku neplatnost předmětné smlouvy o úvěru, a to absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/10, III. ÚS 4129/18 či I. ÚS 523/07). Žalobce, který je v dané věci aktivně legitimován v důsledku postoupení pohledávky za žalovanou, pak soudu nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům.

31. Výhrady pak má soud i k samotné formě smlouvy o úvěru, resp. k absenci údaje o jejím uzavření oběma smluvními stranami, když součástí smlouvy není žádný údaj o tom, že její text obě smluvní strany opatřily svými (kvalifikovanými elektronickými) podpisy, kdy tak učinily a že do obsahu takto uzavřené smlouvy nebylo později zasahováno. Tvrzení žalobce v tomto směru tedy soud hodnotil jako zcela nedostatečná pro závěr, že k podpisu smlouvy (resp. obou smluv) skutečně došlo a že jejich text později nedoznal změn. Uvedený závěr však již nic nemění na tom, že ani v případě, že by k řádnému uzavření úvěrové smlouvy (a její následné změny co do výše dluhu a jeho příslušenství) skutečně došlo, by se nejednalo o platné právní jednání, a to právě v důsledku nesplnění povinností uložených původnímu věřiteli zákonem o spotřebitelském úvěru, čehož si byl žalobce zjevně vědom, a proto sám vzal svou žalobu zpět v rozsahu těch jednotlivých nároků, které měly oporu a vyplývaly z takto neplatně uzavřené smlouvy. K tomu pak soud (s poukazem na shora citovaná zákonná ustanovení) doplňuje, že žalobci by nemohl svědčit ani nárok na zaplacení náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť ten je požadován v souvislosti s prodlením žalované se splněním její povinnosti k peněžitému plnění. Jelikož ujednání o takovém nároku nebylo součástí smlouvy, ale bylo obsaženo v listině (výzvě k úhradě) neopatřené podpisem žalované, nelze mít za to, že by došlo k platnému sjednání povinnosti žalované je žalobci uhradit (obdobně jako v případě smluvní pokuty a poplatků za upomínky, neboť ani ty nebyly sjednány řádnou formou, vyžadovanou pro spotřebitelské smlouvy ve smyslu citovaného § 104 a § 108 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru.

32. Soud tedy posoudil zbývající vymáhanou pohledávku jako nárok z bezdůvodného obohacení, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžité plnění na základě neplatného právního jednání, a to poukázáním částky 30 000 Kč jednotlivými bezhotovostními převody na její bankovní účet. Žalovaná je tak v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 občanského zákoníku povinna toto plnění vydat, přičemž soud vycházel z toho, že takto původnímu věřiteli ani žalobci neuhradila ničeho. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnila (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení). Soud jí proto výrokem II. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávky uvedený obnos 30 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky, jdoucím v zákonné výši (oproti žalobě) 14,75 % ročně až ode dne 30. 4. 2024 do zaplacení, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě stanovené ve výzvě k úhradě (29. 4. 2024) s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 4. 2024 (čas plnění stanovený dle výzvy věřitele ve smyslu § 1958 občanského zákoníku), jež byla žalované doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 19. 4. 2024, až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

33. Výrokem III. tohoto rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, tedy jednak co do úroku z prodlení kapitalizovaného částkou 2 034,25 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu ode dne 6. 4. 2024 do 29. 4. 2024, vycházeje z toho, že žalobce nemá vůči žalované nárok na zaplacení úroku z prodlení za dobu předcházející datu splatnosti dle shora uvedené výzvy ze dne 15. 4. 2024, jednak potom co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z přiznané jistiny ve výši 30 000 Kč za dobu ode dne 30. 4. 2024 do zaplacení, a to vzhledem k tomu, že zákonná sazba tohoto příslušenství činila pouze 14,75 % ročně (přičemž žalován byl úrok z prodlení ve výši 15 % ročně). Zamítnutí žaloby se pak vztahuje též na náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 48 Kč, a to s odkazem na důvody uvedené shora v odstavci 31., když uvedený nárok nebyl mezi smluvními stranami platně sjednán.

34. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem IV. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci úspěšný pouze částečně, přiznal právo na jejich náhradu pouze v poměrné části 71,68 % z celkové částky těchto nákladů, neboť předmětem řízení bylo zaplacení celkové částky 34 950 Kč (tzn. součet jistiny a smluvní pokuty; u zbývajících nároků se jedná o příslušenství, k němuž se při hodnocení procesního úspěchu té které strany nepřihlíží), žalobce byl úspěšný pouze v částce 30 000 Kč, tedy v rozsahu 85,84 %, a neúspěšný co do částky 4 950 Kč, zpět vzaté nikoliv pro chování žalované, tj. co do 14,16 %. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu účastníka (zde žalobce) ve výši 85,84 % z předmětu řízení odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany) ve výši 14,16 %. Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 71,68 %, pak má žalobce právo, aby mu žalovaná nahradila náklady vynaložené při účelném uplatňování jeho práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí celkem 11 277,94 Kč, tzn. poměrná 71,68procentní část nákladů řízení ve výši 15 733,73 Kč, představovaných zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 1 404 Kč a náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem v celkové výši 6 250 Kč, a to vzhledem ke splnění stanovených podmínek (podání žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) za 2,5 úkonu právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024, a za dva úkony právní služby po 2 500 Kč (sepis částečného zpětvzetí žaloby, účast na jednání dne 3. 4. 2025) dle § 14b odst. 4 a § 7 bod 5. advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 1 200 Kč, a to za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a za dva úkony právní služby po 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, z náhrady za promeškaný čas ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 1 500 Kč za celkem 10 započatých půlhodin po 150 Kč v souvislosti s cestou na jednání k soudu dne 3. 4. 2025, jakož i z náhrady cestovních výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 2 982,75 Kč dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. za cestu k jednání u Okresního soudu v Berouně dne 3. 4. 2025 při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) této vyhlášky ve výši 5,80 Kč a při průměrné ceně pohonných hmot za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů dle § 4 písm. a) této vyhlášky ve výši 35,80 Kč za použití osobního automobilu tovární značky Škoda Superb, registrační značka , SPZ, , s průměrnou spotřebou pohonné hmoty 10,73 l/100 km a o celkové ujeté vzdálenosti 300 km na trase , adresa, a zpět; vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 2 486,98 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku IV. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.