6 C 16/2026

Plný text

Okresní soud v Berouně, sídlem Wagnerovo náměstí 1249, 266 47 Beroun, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 161 032,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 107 964,68 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 107 964,68 Kč ode dne 2. 7. 2025 do zaplacení a dále ve výši 3 123,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu co do zaplacení částky 53 067,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 562,12 Kč a ve výši 12 % ročně z částky 53 067,60 Kč ode dne 2. 7. 2025 do zaplacení a dále spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 152 795,98 Kč ode dne 2. 7. 2025 do zaplacení a z částky 4 787,30 Kč ode dne 2. 7. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce 20 981,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2025 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 161 032,28 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, sjednané mezi právní předchůdkyní žalobce – , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „banka“), a žalovanou na základě smlouvy o úvěru ze dne 19. 12. 2023. Tvrdil, že na základě této smlouvy, jejíž součástí byly také Všeobecné obchodní podmínky banky, banka poskytla žalované úvěr ve výši 151 299 Kč, vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným 17,99 % ročním úrokem připisovaným k jistině úvěru (žalobcem nyní uplatňovaným pouze ve výši 12 % ročně v souladu s právní úpravou spotřebitelských úvěrů) a spolu s poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru ve výši dle smlouvy a aktuálního sazebníku banky. Pro případ prodlení pak byla žalovaná rovněž povinna hradit z nesplacených částek úrok z prodlení v zákonné výši a náklady spojené se správou úvěru v prodlení dle sazebníku, tzn. smluvní pokutu a další poplatky. Protože žalovaná svému smluvnímu závazku nedostála, neboť poskytnutý úvěr ani přes několikeré upomínky řádně a včas nesplácela, banka v souladu se smluvním ujednáním úvěr s účinností k datu 29. 3. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení zůstatku úvěru včetně vyúčtované smluvní pokuty a dalších poplatků za prodlení. Předmětná pohledávka pak byla smlouvou ze dne 26. 6. 2025 postoupena s účinností ke dni 1. 7. 2025 žalobci, přičemž žalovaná byla o této skutečnosti písemně vyrozuměna. Ke dni účinnosti postoupení činila pohledávka za žalovanou celkem 165 717,98 Kč a sestávala z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 152 795,98 Kč, dále úroky v částce 4 787,30 Kč, úroky z prodlení ve výši 4 685,70 Kč a z poplatků v částce 3 449 Kč, přičemž součet nesplaceného zůstatku úvěru a kapitalizované úroky představují jistinu pohledávky v celkové částce 157 583,28 Kč. Žalovaná pak ani následně na tento svůj dluh neuhradila ničeho, a nadále tak žalobci dluží výše uvedenou částku, k níž žalobce dále účtuje 12 % roční úrok z úvěru v částce 152 795,98 Kč ode dne 2. 7. 2025 do zaplacení, jakož i z připsaných neuhrazených úroků z úvěru v částce 4 787,30 Kč ode dne 2. 7. 2025 do zaplacení a od téhož data pak též zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 161 032,28 Kč (součet jistiny – tzn. nesplaceného zůstatku úvěru a přirostlých úroků – a poplatků) až do zaplacení. Žalovaná pak nereagovala ani na zaslanou předžalobní upomínku, a proto se žalobce obrátil se svým nárokem na soud.

2. V průběhu řízení žalobce k výzvě soudu doplnil, že předmětná úvěrová smlouva byla uzavřena v rámci internetového bankovnictví George pomocí aplikace George klíč, představující elektronický podpis. Dokumentace byla v rámci interního systému sdílena elektronicky, a žalovaná tudíž měla veškeré informace k dispozici ve svém internetovém bankovnictví. Poskytnutý úvěr se pak zavázala splácet spolu se sjednanými úroky 93 pravidelnými měsíčními splátkami po 3 038 Kč, a to vždy k 5. dni každého kalendářního měsíce počínaje dnem 5. 1. 2024, přičemž celkem takto uhradila 43 334,32 Kč. Protože se dostala do prodlení se splacením splátek za prosinec 2024, leden 2025 a únor 2025, byla banka oprávněna prohlásit úvěr za okamžitě splatný s tím, že výzva k úhradě takto zesplatněného úvěru byla žalované zaslána dne 1. 4. 2025. Konečně pak žalobce doplnil, že jeho právní předchůdkyně splnila svou povinnost poskytovatele úvěru v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, tedy s odbornou péčí posoudila jako dostatečnou úvěruschopnost žalované na základě zhodnocení informací od ní získaných při zpracovávání žádosti o poskytnutí úvěru k jejím rodinným, majetkovým, pracovním a jiným poměrům.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Jelikož se pak k jednání soudu nedostavila (bez omluvy své neúčasti), soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 12. 2023 tak bylo ve spojení se Všeobecnými obchodními podmínkami , právnická osoba, ., a ceníkem pro soukromou klientelu, jakož i s exportem z interního systému a detaily zadané operace k uzavření úvěrové smlouvy zjištěno, že jde o elektronicky sjednaný a podepsaný dokument, obsahující závazek právní předchůdkyně žalobce , právnická osoba, ., poskytnout žalované účelový (konsolidace předchozích úvěrů či půjček do částky 101 348 Kč) nezajištěný spotřebitelský úvěr v celkové výši 151 299 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu se smluveným 17,99 % ročním úrokem do 5. 9. 2031 v pravidelných 93 měsíčních splátkách po 3 038 Kč počínaje dnem 5. 1. 2024. Úroky z úvěru jsou připisovány k jistině a stávají se její součástí, tedy jsou úročeny společně s jistinou. Současně s tím se žalovaná zavázala hradit poplatky za vedení splátkového účtu a za zřízení a provádění inkasa. Celkem tak měla žalovaná splatit 281 082 Kč. Pro případ prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než tři měsíce nebo v případě prodlení se splacením více než dvou splátek pak byla banka oprávněna prohlásit celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě a žalovaná byla povinna k jednorázové úhradě všech dluhů z úvěru za podmínek stanovených v písemné výzvě banky, tedy včetně zákonného úroku z prodlení z nesplacené částky. Tato úvěrová smlouva pak byla uzavřena elektronicky v systému internetového bankovnictví , právnická osoba, ., George v mobilu. Dle ceníku pak činily náklady spojené s prodlením úvěru 300 Kč za 10 dní v prodlení; účtovány vždy k 10., 40. a 70. dni v prodlení ve výši 300, 900 a 900 Kč.

5. Z formuláře posouzení úvěruschopnosti klienta ve spojení s potvrzením o výši příjmu soud zjistil, že banka vycházela z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr. Příjem žalované tak činil 17 300 Kč a byl doložen potvrzením o příjmu vystaveným dne 12. 12. 2023 zaměstnavatelem žalované , právnická osoba, ., u něhož byla žalovaná zaměstnána jako barmanka na dobu určitou do 1. 9. 2024 (tedy pouze na dobu jednoho roku). Mzda byla žalované vyplácena v hotovosti a nebyly jí z ní prováděny žádné srážky. Banka následně provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem, ověřila její předchozí splátkovou morálku v registru CBCB a ve své interní evidenci ověřila, že žalovaná neměla žádné relevantní negativní informace (mj. např. záznam o exekučním řízení). Protože žalovaná v žádosti o úvěr uvedla své výdaje ve výši 0 Kč, stanovila banka výši životních výdajů na základě žalovanou sdělených údajů s využití statistických dat, aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 7 902 Kč. Současně určila maximální hranici poměru splátkového zatížení žalované k průměrnému příjmu, přičemž hodnotila též zjištění (když žalovaná neuvedla žádné jiné závazky, které by splácela), že v době žádosti o úvěr žalovaná měla další závazek z hotovostního úvěru se splátkou 1 822 Kč, který jí byl poskytnut dne 12. 12. 2023 a byl předmětným úvěrem zkonsolidován. Banka tak zhodnotila příjem žalované jako dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů s tím, že její disponibilní zůstatek příjmu k pokrytí jejích životních nákladů měl činit 14 262 Kč.

6. Z podkladů pro soudní jednání ze dne 1. 7. 2025 bylo dále zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr poskytnutý jí bankou dne 19. 12. 2023 (v částkách 100 343,40 Kč a 50 955,60 Kč), přičemž sjednané splátky hradila s prodlením. Poslední splátka byla uhrazena dne 17. 12. 2024, přičemž žalované byly účtována náklady spojené s prodlením a úrok z prodlení. Celkem pak žalovaná uhradila částku 43 334,32 Kč. K datu 1. 7. 2025 činil dluh na jistině 152 795,98 Kč, na úrocích 4 787,30 Kč, na poplatcích 3 449 Kč a na úrocích z prodlení 4 685,70 Kč.

7. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 25. 2. 2025 a z výzvy k okamžitému splacení celého dluhu ze dne 29. 3. 2025 včetně informací o sledování zásilky pak soud zjistil, že banka vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky po splatnosti s upozorněním na možnost okamžitého zesplatnění úvěru. Následně pak k tomuto kroku skutečně přistoupila a informovala žalovanou o tom, že od data 29. 3. 2025 je celá zbývající částka splatná. Vyzvala proto žalovanou k zaplacení celkové částky 156 245 Kč, dále navyšované o řádný úrok i úrok z prodlení.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2025, resp. 26. 6. 2026, včetně přílohy č. 1 – seznamu pohledávek a č. 7 – potvrzení o zaplacení kupní ceny, pak banka postoupila svou předmětnou pohledávku za žalovanou žalobci (jehož existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku) s účinností k datu 1. 7. 2025. Oznámením ze dne 7. 7. 2025 pak žalovanou o této skutečnosti písemně vyrozuměla. Stejně tak potom učinil též žalobce svým informačním dopisem ze dne 7. 7. 2025 (ve spojení s informacemi o zpracování osobních údajů z téhož dne a poštovním podacím lístkem s datem odeslání doporučené zásilky 8. 7. 2025).

9. Předžalobní upomínkou ze dne 23. 9. 2025 pak žalobce vyzval žalovanou prostřednictvím svého zástupce k zaplacení dlužné částky ve stanovené dodatečné lhůtě s upozorněním na možnost vymáhání soudní cestou. Odeslání této písemnosti do dispoziční sféry žalované je dokládáno poštovním podacím lístkem.

10. Na podkladě takto provedených listinných důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdkyně žalobce , právnická osoba, ., poskytla žalované dne 19. 12. 2023 nezajištěný spotřebitelský úvěr, do částky 101 348 Kč účelově vázaný na konsolidaci předcházejících dluhů žalované, přičemž v rámci prověřování schopnosti žalované tento úvěr splácet vycházela z údajů o příjmu žalované, doloženého potvrzením od zaměstnavatele. Příjem žalované tak činil 17 300 Kč měsíčně s tím, že žalovaná byla zaměstnána jako barmanka pouze na dobu určitou ode dne 1. 9. 2023 do 1. 9. 2024. Své výdaje ani jiné peněžité závazky žalovaná neuvedla ani nedokládala (a nebylo ani tvrzeno či doloženo, že by banka tyto doklady po žalované vyžadovala), a banka proto stanovila výši těchto výdajů na základě statistických dat o životních nákladech a normativních nákladů na bydlení, přičemž současně lustrací v dostupných registrech zjistila, že na žalovanou není vedeno insolvenční ani exekuční řízení, avšak že neuvedla jiný svůj závazek z titulu úvěru vůči bance ze dne 12. 12. 2023, na který měla splácet 1 822 Kč a který byl nynějším úvěrem konsolidován. Jednání o uzavření úvěrové smlouvy se pak mezi stranami uskutečnilo prostřednictvím internetového bankovnictví banky George v mobilu. Reálné výdaje žalované, její osobní, majetkovou a celkovou finanční situaci a ani případné transakce na jejím bankovním účtu pak banka nezkoumala. Žalovaná pak splátky úvěru nehradila řádně a včas (uhradila pouze částku 43 334,32 Kč), tedy dostala se do prodlení s jejich splácením a nereagovala adekvátně ani na výzvu banky k úhradě dluhu po splatnosti. Banka proto přistoupila k okamžitému zesplatnění své pohledávky a marně vyzvala žalovanou k její úhradě. Předmětnou pohledávku následně smluvně postoupila s účinností ke dni 1. 7. 2025 žalobci, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalovaná pak svůj dluh neuhradila ani poté, co byla k plnění vyzvána ještě předžalobní upomínkou zástupce žalobce, a je tedy se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele, vyčísleného na jistině na částku 152 795,98 Kč, na úrocích na částku 4 787,30 Kč, na úrocích z prodlení na částku 4 685,70 Kč a na poplatcích na částku 3 449 Kč, k níž je dále účtováno příslušenství v podobě (zčásti kapitalizovaného) úroku a úroku z prodlení, v prodlení.

11. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

14. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.

15. Dle ustanovení § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

16. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

20. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, neboť mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovanou nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Důvody neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru soud shledává ve zjištění, že právní předchůdkyně žalobce jakožto úvěrující, tedy subjekt poskytující spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, řádně nedostála své zákonné povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované, tj. její schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí a že zde s ohledem na zjištěný stav zcela zjevně byly pochybnosti v tom směru, zda žalovaná bude schopna dostát svým závazkům plynoucím z čerpání úvěrových prostředků. Ač je právní předchůdkyně žalobce peněžním ústavem, spoléhala se v rámci prověřování poměrů žalované (jež měla provádět s odbornou péčí) pouze na – pro soud zcela nepochopitelně – údaje poskytnuté žalovanou o jejím příjmu. Ten jediný byl řádně doložen, přičemž již ze samotného potvrzení zaměstnavatele lze zjistit, že žalovaná byla zaměstnána pouze na dobu určitou; již z tohoto zjištění mohlo být bance zřejmé, že u žalovaná tak v krátké době řádově měsíců může přijít o současný zdroj již tak nízkého příjmu, který jí byl vyplácen v hotovosti. Již tato okolnost měla právní předchůdkyni žalobce vést k důkladnému prověřování skutečných poměrů žalované a její finanční situace, zejména s přihlédnutím k tomu, že žalovaná v žádosti o úvěr neuvedla žádné výdaje ani jiné závazky (ač již takový závazek měla, a to u téhož věřitele – tedy neuvedla v tomto směru pravdivé a úplné údaje). Pokud za dané situace banka přistoupila k výpočtu životních nákladů žalované výhradně na základě statistických a normativních údajů, aniž žalovanou vůbec vyzvala k řádnému doložení jejích výdajů (co do výše i skladby) a jejích osobních a majetkových poměrů či výpisů z bankovního účtu, popř. sama prověřila její celkovou úvěrovou historii, pak se – i přes (nijak nedoloženou) lustraci v insolvenčním rejstříku a v databázi CBCB – jedná o přístup z pohledu splnění zákonných povinností úvěrujícího zcela nedostatečný. Soud pak opakovaně zdůrazňuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která má vést k tomu, aby nespoléhal pouze na údaje uváděné žalovaným (bez ohledu na jeho prohlášení, že se jedná o údaje pravdivé a úplné), ale tyto též důkladně prověřil a následně zhodnotil ve vztahu k dokládaným příjmům a celkové situaci dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 30/2015).

22. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce nedostál své procesní povinnosti a že bylo prokázáno nesplnění zákonných povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, resp. existence důvodných pochybností o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr již v době žádosti o poskytnutí úvěru. Důsledkem toho je proto ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 občanského zákoníku neplatnost předmětné smlouvy o úvěru, a to absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/10, III. ÚS 4129/18 či I. ÚS 523/07).

23. Soud tedy posoudil žalovanou pohledávku jako nárok z bezdůvodného obohacení, kdy právní předchůdkyně žalobce poskytla žalované peněžité plnění na základě neplatného právního jednání, a to poskytnutím peněžních prostředků v celkové výši 151 299 Kč. Žalovaná je tak v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 občanského zákoníku povinna toto plnění vydat, přičemž vzal soud za prokázané, že takto již původnímu věřiteli uhradila částku 43 334,32 Kč. K úhradě tak nadále zbývá částka 107 964,68 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému ústnímu jednání se nedostavila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnila (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení). Soud jí proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele na základě postoupení pohledávky celkovou částku 107 964,68 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této dlužné částky, a to za dobu ode dne 5. 4. 2025 (v souladu s datem doručení výzvy k úhradě ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, když splatnost závazku nebyla platně sjednána) do 1. 7. 2025 kapitalizovaným částkou 3 123,58 Kč a dále jdoucím od data 2. 7. 2025 až do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

24. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení částky 53 067,60 Kč, představující rozdíl mezi zažalovanou částkou 161 032,28 Kč a přiznaným nárokem ve výši 107 964,68 Kč, spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení, zčásti kapitalizovaného částkou 1 562,12 Kč (představující rozdíl mezi tímto příslušenstvím žalovaným v částce 4 685,70 Kč a přiznaným v částce 3 123,58 Kč) a dále jdoucího ve výši 12 % ročně z částky 53 067,60 Kč (ohledně níž byla žaloba zamítnuta) za dobu ode dne 2. 7. 2025 do zaplacení, jakož i celého požadovaného úroku ve výši 12 % ročně z částky 152 795,98 Kč a z částky 4 787,30 Kč vždy ode dne 2. 7. 2025 do zaplacení, pak soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť – jak již bylo uvedeno shora - žalobce má vůči žalované pouze nárok na vydání peněžitého plnění, které jí jeho právní předchůdkyně poskytla a které mu nebylo vráceno, nikoliv však již na žádná další plnění mající svůj základ pouze v samotné neplatné smlouvě, tj. v tomto případě na zaplacení smluvního úroku z úvěru. V případě úroku z prodlení pak byla žaloba zamítnuta v rozsahu přesahujícím přiznaný nárok.

25. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci úspěšný pouze částečně, přiznal právo na jejich náhradu pouze v poměrné části 38,20 % z celkové částky těchto nákladů, neboť předmětem řízení bylo zaplacení celkové částky 156 244,98 Kč (tj. součet jistiny a poplatků; k příslušenství se nepřihlíží), žalobce byl úspěšný pouze v částce 107 964,68 Kč, tedy v rozsahu 69,10 %, a neúspěšný co do nedůvodně žalované částky 48 280,30 Kč, tj. co do 30,90 %. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu účastníka (zde žalobce) ve výši 69,10 % z předmětu řízení odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany) ve výši 30,90 %. Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 38,20 %, pak má žalobce právo, aby mu žalovaná nahradila poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování jeho práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí celkem 20 981,60 Kč, tzn. poměrná 38,20procentní část nákladů řízení ve výši 54 925,66 Kč, představovaných zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 6 442 Kč a náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 69 900 Kč za celkem pět úkonů právní služby po 7 380 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, její písemné doplnění, účast na jednání před soudem, kvalifikovaná výzva k plnění) dle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 2 250 Kč za pět úkonů právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, v platném znění, dále z náhrady za promeškaný čas ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, v platném znění, ve výši 600 Kč za celkem čtyři započaté půlhodiny po 150 Kč v souvislosti s cestou na jednání k soudu dne 17. 4. 2026, jakož i z náhrady cestovních výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 319,14 Kč dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. za účast u jednání u Okresního soudu v Berouně dne 17. 4. 2026 při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) této vyhlášky ve výši 5,90 Kč a při průměrné ceně pohonných hmot za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů dle § 4 písm. a) této vyhlášky ve výši 34,70 Kč při průměrné spotřebě pohonné hmoty 3,9 l/100 km a o celkové ujeté vzdálenosti 44 km na trase , adresa, a zpět; vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 8 414,53 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku III. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.