6 C 19/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa , Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 2.745 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.745 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.745 Kč ode dne 15. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 2.941 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 10. 2021 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 2.745 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tvrdil, že na základě této smlouvy, sjednané prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] na základě vyplnění žádosti o úvěr, potvrzení identifikačních údajů žadatele a ověření jeho identity, odsouhlasení podmínek a potvrzení smlouvy sms kódem, poskytl žalovanému v souladu se schváleným kreditním rámcem, odpovídajícím disponibilnímu příjmu domácnosti žalovaného, převodem na účet dne 15. 12. 2020 úvěr ve výši 2.000 Kč, splatný v měsíčních splátkách do 14. 1. 2021. V souvislosti s poskytnutím úvěru pak má žalobce nárok též na sjednané poplatky v celkové částce 745 Kč (tj. 580 Kč za poskytnutí úvěru a 165 Kč za volitelnou službu Presto). Protože žalovaný svému závazku ke splacení úvěru a úhradě poplatků ve sjednané lhůtě splatnosti nedostál a nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku, domáhal se žalobce zaplacení své pohledávky spolu se zákonným úrokem z prodlení soudní cestou.

2. V průběhu řízení pak žalobce dále k výzvě soudu doplnil ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného, že zjišťoval celkový počet členů žijících se spotřebitelem ve společně hospodařící domácnosti včetně těch majících vlastní příjem, čisté měsíční příjmy a pravidelné měsíční výdaje spotřebitele s tím, že tvrzené příjmy byly ověřovány. Dále prověřil, zda je žalovaný veden ve veřejně dostupných registrech. Dále upřesnil svůj postup při podepisování smlouvy za pomoci sms kódu.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Jelikož se strany k jednání soudu nedostavily, přičemž zástupce žalobce svou neúčast omluvil, soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování listinami založenými do spisu, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 15. 12. 2020, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru a informacemi o úvěru, výpisem z internetového bankovnictví ze dne 10. 9. 2020, kopií občanského průkazu žalovaného, výpisem o posouzení jeho úvěruschopnosti u žalobce, potvrzením o platbě ze dne 15. 12. 2020 (potvrzení vystaveno dne 15. 10. 2021) ve spojení se sdělením [právnická osoba], ze dne 14. 4. 2022, všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem, souhlasem se zpracováním osobních údajů, metodikou posuzování úvěruschopnosti, výpisem z interní databáze žalobce, jakož i předžalobní výzvou k úhradě ze dne 2. 8. 2021 ve spojení s poštovním podacím lístkem. Zbývající tři dokumenty, zaslané soudu elektronicky a chráněné heslem, nebylo možné zpřístupnit (a žalobce je soudu na výzvu neposkytl ani v tištěné či v elektronicky dostupné formě), a proto k nim soud nebral zřetel.

6. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobce poskytl žalovanému dne 15. 12. 2020 úvěr ve výši 2.000 Kč převodem na jeho bankovní účet, vedený u [právnická osoba], pod číslem [bankovní účet] (platba připsána dle sdělení banky dne 16. 12. 2020) s tím, že žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit spolu se sjednaným poplatkem za sjednání úvěru ve výši 580 Kč a dále s poplatkem za sjednanou službu„ Presto“ ve výši 165 Kč ve sjednané lhůtě splatnosti do 14. 1. 2021. Úvěrová smlouva byla sjednána za pomoci prostředků komunikace na dálku v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami a byla žalovaným podepsána za pomoci zaslaného sms kódu dne 15. 12. 2020 (kód odeslán na telefonní číslo žalovaného uvedené v záhlaví smlouvy o úvěru). Totožnost žalovaného byla ověřena kopií jeho občanského průkazu a zasláním ověřovací platby ve výši 1 Kč z jeho účtu na účet žalobce. V rámci sjednávání úvěru žalobce prověřoval schopnost žalovaného splatit spotřebitelský úvěr zjišťováním údajů o jeho poměrech, dle nichž žily ve společně hospodařící domácnosti žadatele celkem čtyři osoby s příjmem; ověřený čistý měsíční příjem přitom činil 15.000 Kč (žalovaný uváděl 17.000 Kč), výdaje pak 2.500 Kč. Žalobce kalkuloval s přiměřenou rezervou pro výdaje, jejichž minimální výši vypočetl na částku 4.537,50 Kč s tím, že disponibilní zdroje žalovaného činily 9.900 Kč. Úvěruschopnost žalovaného tak shledal dostatečnou. Protože žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku, je se splněním tohoto svého peněžitého závazku vůči žalobci v prodlení.

7. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Ve smyslu ustanovení § 1824 odst. 1 občanského zákoníku sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1.

9. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

10. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.

11. Dle ustanovení § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

12. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. Na podkladě provedených důkazů soud v daném případě dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k platnému sjednání úvěrové smlouvy, dle níž žalobce poskytl žalovanému na základě řádného posouzení jeho schopnosti úvěr splácet peněžité plnění ve výši 2.000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Vycházel přitom z ověřeného příjmu žalovaného a z jeho výdajů, jež následně korigoval tak, aby odpovídaly referenčním údajům. Dospěl přitom k závěru, že příjem žalovaného (sdílejícího společně hospodařící domácnost s dalšími třemi osobami s vlastními příjmy) je i po úhradě takto stanovených výdajů dostatečný ke splacení předmětného závazku (s přihlédnutím k jeho výši včetně sjednaných poplatků a době trvání úvěrového vztahu). Přestože tedy žalobce splnil svou zákonnou povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru ve smyslu shora citovaného ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když vhodně upravil výši deklarovaných výdajů tak, aby tyto odpovídaly realitě, a poskytl žalovanému požadovaný úvěr, žalovaný mu toto peněžité plnění doposud ani zčásti nevrátil a neuhradil ani další plnění vyplývající z předmětné smlouvy, tj. poplatky za sjednání úvěru a za doplňkovou službu v částkách 580 Kč a 165 Kč, přestože byl o splnění svého dluhu upomínán.

16. S ohledem na shora uvedené tedy výrokem I. uložil žalovanému, který se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnil (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení), povinnost zaplatit žalobci celkovou částku 2.745 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny čerpaného úvěru a z poplatků, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, jdoucím ode dne 15. 1. 2021, kdy se dostal do prodlení se splacením dluhu, až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

17. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem II. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši, odpovídající částce 2.941 Kč. Ta je pak představována zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 1.500 Kč, a to vzhledem ke splnění stanovených podmínek (podání žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za 2,5 úkonu právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění), a za jeden úkon právní služby po 1.000 Kč (písemné podání ve věci samé) dle § 7 bodu 3. citované vyhlášky, a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 600 Kč, a to za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, a za jeden úkon právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) citované vyhlášky; vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 441 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.