6 C 25/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa , Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 2.816 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1.500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2,49 Kč a dále ve výši 8,50 % ročně z částky 1.500 Kč ode dne 29. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 1.316 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 329,05 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce 192,34 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 11. 2020, ve znění jejího doplnění a upřesnění, se žalobce domáhal proti žalované zaplacení celkové částky 2.816 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 3. 2018, uzavřené mezi účastníky distančně prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku za současného ověření totožnosti žalované z kopie dokladu její totožnosti a výpisu z účtu. Dle této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalované na její žádost a po zaregistrování na internetových stránkách žalobce (s uvedením kontaktních údajů a bankovního spojení) úvěr ve výši 1.500 Kč, který se žalovaná zavázala splatit nejpozději do data 23. 4. 2018 spolu s poplatkem ve výši 566 Kč. Žalobce posoudil úvěruschopnost žalované ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě doloženého výpisu z jejího účtu č. [bankovní účet], případně též výplatních pásek za rozhodné období a výpisu z databází poskytovatelů úvěrů EUCB či CRIF s výsledným zjištěním, že žalovaná disponuje dostatečným čistým příjmem ke splacení úvěru. Na základě toho pak žalované dne 26. 3. 2018 úvěr skutečně poskytl převodem na účet č. [bankovní účet]. Jelikož však žalovaná takto poskytnuté prostředky ani sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve lhůtě splatnosti a ani později neuhradila, vznikl tak žalobci vedle nároku na toto plnění též nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, jdoucího ode dne následujícího po splatnosti úvěru až do zaplacen a za období ode dne 24. 4. 2018 do 28. 11. 2020 kapitalizovaného žalobcem na částku 331,54 Kč, a dále též nárok na smluvní pokutu sjednanou v článku IX.1.a. úvěrové smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky 1.500 Kč za dobu ode dne 24. 4. 2018 do 5. 9. 2019 v celkové výši 750 Kč. Žalovaná pak nereagovala ani na zaslanou výzvu k úhradě, a proto se žalobce se svým nárokem obrátil na soud.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Jelikož se strany k jednání soudu nedostavily, přičemž zástupkyně žalobce svou neúčast omluvila, soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

4. Soud ve věci provedl dokazování listinami založenými do spisu, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 3. 2018 ve spojení s výpisem žalobce z obchodního rejstříku, dále kopií občanského průkazu a rodného listu žalované, výpisy z jejího bankovního účtu, vedeného u [právnická osoba], pod č. [bankovní účet] za prosinec 2017 až únor 2018, výpisem z databáze EUCB, profilem klienta včetně úvěrové a platební historie, dále výpisem z účtu žalobce ze dne 26. 3. 2018 o poskytnutí úvěru ve výši 1.500 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované, výpisem sms a e-mailové komunikace účastníků a předžalobní upomínkou ze dne 12. 11. 2020 ve spojení se-mailovou zprávou z téhož dne.

5. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobce (jehož existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku) nejprve pro účely sjednání úvěrové smlouvy pro účely poskytnutí úvěru žalované a na základě její registrace (totožnost doložena kopií občanského průkazu a rodného listu žalované) provedené na internetových stránkách žalobce zřídil žalované uživatelský účet. Jeho prostřednictvím pak byla mezi účastníky dne 26. 3. 2018 sjednána úvěrová smlouva, dle níž žalobce poskytl žalované na její žádost téhož dne převodem na její účet úvěr ve výši 1.500 Kč na dobu 28 dnů za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 566 Kč (roční úroková sazba činila 491,88 %). Pro případ prodlení žalované s plněním dluhu dle této smlouvy si pak strany sjednaly v článku IX. odst. 1 písm. a) smlouvy o úvěru povinnost žalované uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení s úhradou dlužné částky. Žalobce pak v rámci sjednávání úvěrové smlouvy vycházel z údajů uvedených v klientském profilu a doložených žalovanou, pokud se jedná o její příjmové a výdajové poměry a vyžádal si k ní též výpis z databáze poskytovatelů úvěru. V klientském profilu žalovaná neuvedla ke svým osobním a rodinným poměrům žádné údaje (rodinný stav, počet vyživovacích povinností) a nespecifikovala ani výši svých nákladů na bydlení, příjem ostatních členů domácnosti a své jiné finanční závazky. Uvedla, že nevlastní žádnou nemovitost, nepracuje, resp. že 4,5 měsíce pracovala jako operátor výroby, a že pobírá dávky od ČSSZ ve výši 7.600 Kč měsíčně. Dále uvedla své kontaktní údaje a bankovní spojení. V databázi EUCB je uveden údaj o tom, že žalované bylo zamítnuto celkem 7 žádostí o půjčku, naposledy pak dne 22. 3. 2018, jednu zápůjčku pak čerpala ve výši 1.300 Kč, s jejich úhradou nebyla v prodlení. Dle výpisů z účtu za prosinec 2017 až únor 2018 žalovaná pobírala příjem ve výši okolo 16.000 Kč od [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec], současně ale byla v pracovní neschopnosti, neboť jí byly vypláceny dávky nemocenského; v lednu 2018 jí pak byly vyplaceny dávky porodného a rodičovského příspěvku za listopad a prosinec 2017 s tím, že rodičovský příspěvek ve výši 7.600 Kč jí byl vyplacen i v únoru 2018. Z výpisů z účtu je rovněž patrné, že žalovaná splácela další závazky z titulu úvěrů či zápůjček (BNP Paribas, Creamfinance, [jméno] a další) ve výši 1.100 Kč, 600 Kč, 2.707 Kč (anuita). Svému závazku vůči žalobci z úvěrové smlouvy však žalovaná nedostála, neboť poskytnutý úvěr spolu se sjednaným poplatkem za jeho poskytnutí ve lhůtě jeho splatnosti a ani později nesplatila, přestože ji žalobce opakovaně informoval o vzniklém dluhu. Následně ji vyrozuměl o předání této své pohledávky k vymáhání soudní cestou, prostřednictvím své zástupkyně ji vyzval k úhradě dluhu a současně jí účtoval pro tyto případy sjednanou 0,1 % denní smluvní pokutu z ani zčásti nesplacené jistiny za dobu ode dne 24. 4. 2018 do 5. 9. 2019 v částce 750 Kč. Žalovaná na výzvu nereagovala, a je tedy se splněním těchto svých peněžitých závazků v prodlení.

6. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Ve smyslu ustanovení § 1824 odst. 1 občanského zákoníku sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1.

8. Dle ustanovení § 2048 a 2049 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

9. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

10. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

14. Dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Důvody této neplatnosti soud shledává ve zjištění, že žalobce jakožto úvěrující, tedy subjekt poskytující spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, nedostál své zákonné povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované, tj. její schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí, když vycházel pouze z – dle názoru soudu zcela neúplných a nijak konkrétně doložených – údajů o zdroji a výši jejích příjmů a především výdajů žalované jakožto žadatele o spotřebitelský úvěr, aniž by je dostatečně zhodnotil a důkladně prověřil. Přitom sama žalovaná ve svém klientském profilu v uživatelském účtu zřízeném jí žalobcem neuvedla ke svým poměrům žádné rozhodné skutečnosti a nadto uvedla, že nepracuje a jejím příjmem jsou pouze dávky vyplácené jí ČSSZ. Dílčí údaje pak bylo možné zjistit z výpisů z účtu žalované za období předcházející sjednání smlouvy, z nichž je ale zřejmé, že žalovaná, přestože jí byl vyplácen pravidelný příjem (aniž by bylo zřejmé, zda se jedná o hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou), byla v pracovní neschopnosti, která plynule přešla v rodičovskou dovolenou, soudě dle vyplacených dávek porodného a rodičovského příspěvku. Z jakých prostředků tedy žalovaná mínila hradit své závazky v této době, tedy žalobce zjevně nijak nezkoumal a nezohlednil ani to, že žalované byl zamítnut větší počet žádostí o úvěr (naposledy těsně před sjednáním smlouvy v této věci). Výdaje žalované pak nebyly zjišťovány a dokládány vůbec (resp. žalobce tuto skutečnost netvrdil a ničím nedokládal), a to zejména s přihlédnutím ke zjištění, že žalovaná pravidelně měsíčně hradila částku 10.000 Kč (patrně na bydlení), splácela další závazky a zjevně se svými příjmy nevycházela (proto si tyto další úvěry či zápůjčky brala, naposledy v únoru 2018 od věřitele Creamfinance Czech ve výši 2.800 Kč, které obratem vybrala z bankomatu, neboť na účtu jí zbýval již jen nepatrný obnos). Z údaje na lednovém výpisu z účtu s datem 17. 1. 2018 u doplatku od ČSSZ je pak rovněž uvedena poznámka o srážce za exekuci. Žalobce mělo tudíž zajímat, zda má žalovaná skutečně dostatečné zdroje ke splacení úvěru, a to podrobným a důkladným zkoumáním její celkové aktuální finanční situace a hospodaření včetně zjišťování příjmů zbylých členů domácnosti, zohlednění nově přibylé vyživovací povinnosti a výše výdajů na bydlení a další potřeby a závazky žalované. Listiny předložené žalobcem ve vztahu k prověření úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí tedy rozhodně soud neshledává dostatečnými k tomu, aby bylo možné skutečné poměry žalované zjistit, a získat tak úplný (pokud vůbec nějaký) obraz o aktuální finanční situaci žalované v době sjednání úvěru. Údaje vyplývající z doložených bankovních výpisů tedy přinejmenším vzbuzují pochybnosti, které bylo nanejvýše vhodné objasnit a doložit. Lze tedy vycházet z toho, že skutečné poměry žalované nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány.

18. Soud zdůrazňuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která má vést k tomu, aby nespoléhal pouze na údaje uváděné žadatelem o spotřebitelský úvěr (bez ohledu na jeho prohlášení, že se jedná o údaje pravdivé a úplné, neboť primárním zájmem žadatele je úvěr získat, a to zpravidla„ za každou cenu“, čemuž by uvedení a doložení jeho skutečných poměrů zpravidla neprospělo; jinak by o úvěr nemusel žádat, pokud by disponoval dostatkem vlastních volných prostředků), ale tyto též důkladně prověřil a následně zhodnotil ve vztahu k dokládaným příjmům a celkové situaci dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 30/2015). Soud proto dospěl k jedinému možnému závěru, a to že u žalované byly a jsou důvodné pochybnosti o její schopnosti poskytnutý úvěr řádně splatit a naopak že žalovaná svou finanční situaci nezvládala. Důsledkem výše uvedeného nedostatečného postupu právního předchůdce žalobce a nesplnění jeho zákonné povinnosti je proto ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 občanského zákoníku neplatnost předmětné smlouvy o zápůjčce, a to absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/10, III. ÚS 4129/18 či I. ÚS 523/07). Žalobce pak soudu nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům.

19. Soud tedy posoudil vymáhanou pohledávku jako nárok z bezdůvodného obohacení, kdy žalobce poskytl žalované peněžité plnění na základě neplatného právního jednání, a to bezhotovostním převodem částky 1.500 Kč na účet žalované. Žalovaná je tak v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 občanského zákoníku povinna toto plnění vydat, přičemž soud vycházel ze zjištění, že žalovaná takto žalobci neuhradila ničeho. K úhradě tak nadále zbývá částka 1.500 Kč. Žalovaná se potom k žalobě nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnila (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení). Soud jí proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci uvedenou částku 1.500 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, a to jednak kapitalizovaným částkou 2,49 Kč za dobu ode dne 21. 11. 2020 do 28. 11. 2020 (v návaznosti na 7denní lhůtu k plnění stanovenou ve výzvě k úhradě ze dne 12. 11. 2020, jež byla žalované doručena elektronicky, a v souladu s tím, že žalobce toto příslušenství již zčásti kapitalizoval), a jednak jdoucím ode dne 29. 11. 2020 až do zaplacení, jak žalobce požadoval. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

20. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení částky 1.316 Kč, představující rozdíl mezi zažalovanou částkou 2.816 Kč a přiznaným nárokem ve výši 1.500 Kč (a současně součet žalované smluvní pokuty a poplatku za poskytnutí úvěru), spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny, kapitalizovaného částkou 329,05 Kč za období ode dne 24. 4. 2018 do 20. 11. 2020 (tedy za dobu, kdy žalovaná ještě nebyla v prodlení, neboť termín splatnosti nemohl být sjednán neplatnou úvěrovou smlouvou, ale je vázán na výzvu věřitele k plnění ze dne 12. 11. 2018 a na lhůtu v ní stanovenou), pak soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť – jak již bylo uvedeno shora – žalobce má vůči žalované pouze nárok na vydání peněžitého plnění, které jí poskytl a které mu nebylo vráceno, nikoliv však již na žádná další plnění mající svůj základ pouze v samotné neplatné smlouvě, tj. na zaplacení úroku, poplatků ani na smluvní pokuty.

21. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci úspěšný pouze částečně, přiznal právo na jejich náhradu pouze v poměrné části 6,54 % z celkové částky těchto nákladů, neboť předmětem řízení bylo zaplacení celkové částky 2.816 Kč (tj. součet zažalované jistiny, poplatků a smluvní pokuty), žalobce byl úspěšný pouze v částce 1.500 Kč, tedy v rozsahu 53,27 %, a neúspěšný co do nedůvodně žalované částky 1.316 Kč (k příslušenství v podobě úroku z prodlení se nepřihlíží), tj. co do 46,73 %. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu účastníka (zde žalobce) ve výši 53,27 % z předmětu řízení odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany) ve výši 46,73 %. Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 6,54 %, pak má žalobce právo, aby mu žalovaná nahradila poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí celkem 192,34 Kč, tzn. poměrná 6,54procentní část nákladů řízení ve výši 2.941 Kč, představovaných zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 1.500 Kč, a to vzhledem ke splnění stanovených podmínek (podání žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za 2,5 úkonu právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění), a za 1 úkon právní služby po 1.000 Kč (písemné podání ve věci samé) dle § 7 citované vyhlášky, a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 600 Kč, a to za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, a za 1 úkon právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) citované vyhlášky; vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 441 Kč, neboť zástupkyně žalobce jakožto advokát osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku III. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobce v řízení zastupovala.