6 C 25/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 43.820,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 43.820,54 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 43.820,54 Kč ode dne 27. 8. 2013 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce 3.629,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 12. 2022 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení dlužné částky 43.820,54 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 30. 10. 2008 mezi právní předchůdkyní žalobce právnická osoba, IČO, a žalovanou. Tvrdil, že na základě této smlouvy původní věřitelka poskytla žalované téhož dne v hotovosti finanční obnos ve výši 50.000 Kč jakožto neúčelový a nezajištěný úvěr, vedený na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Žalovaná se pak zavázala bance tyto prostředky vrátit spolu se sjednaným 12 % ročním úrokem v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 882 Kč, splatných vždy k 10. dni v měsíci, a dále spolu s poplatky za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr v částce 400 Kč a za správu a vedení úvěrového účtu ve výši 49 Kč měsíčně a hradit též veškeré náklady a výdaje vzniklé bance v souvislosti s úvěrovou smlouvou. Protože však tomuto svému závazku nedostála, neboť úvěr řádně a včas nesplácela a neučinila tak ani následně na základě poslední výzvy k úhradě před zesplatněním ze dne 10. 11. 2012, banka úvěr k datu 10. 12. 2012 zesplatnila. Smlouvou ze dne 26. 2. 2013 pak tuto svou pohledávku za žalovanou postoupila s účinností ke dni 27. 8. 2013 právnická osoba anonymizováno, sídlem adresa, anonymizována dvě slova, jež ji následně smluvně dne 24. 8. 2018 postoupila žalobci; žalovaná byla o těchto skutečnostech písemně vyrozuměna. Žalovaná tak nadále žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele dluží na jistině 43.820,54 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jdoucím ode dne 27. 8. 2013 do zaplacení, když zbývající nároky z titulu úroků, poplatků a úroků z prodlení za období předcházející uvedenému datu, žalobce předmětem žaloby nečinil – tento zbytek pohledávky tedy žalované odpustil. Protože ani poté žalovaná na svůj dluh neplnila ničeho, obrátil se žalobce se svým nárokem na soud.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již v podané žalobě, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě rovněž vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, přičemž ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 30. 10. 2008 zjistil, že na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobce právnická osoba, zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky v hotovosti až do výše 50.000 Kč, jež se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem z úvěru, sjednaným ve výši 12 % ročně, pravidelnými měsíčními splátkami po 882 Kč, splatnými vždy k 10. dni každého měsíce počínaje dnem 10. 11. 2008 Součástí smlouvy pak bylo též ujednání o oprávnění banky požadovat splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím v případě prodlení klienta, tedy žalované, se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo se splacením více než dvou splátek v dohodnuté lhůtě. Současně pak byl ujednán též závazek žalované hradit bance ceny (poplatky) za úkony související s poskytnutím a správou úvěru (400 Kč jednorázově a 49 Kč měsíčně). Nedílnou součástí úvěrové smlouvy pak jsou všeobecné obchodní podmínky banky, upravující blíže základní pravidla pro vztahy vznikající mezi bankou a klientem na základě uzavřené smlouvy.

5. Pokladním dokladem s datem 30. 10. 2008 má soud za doložené čerpání úvěru žalovanou v hotovosti uvedeného dne, a to v plné výši 50.000 Kč.

6. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky před zesplatněním úvěru ze dne 10. 11. 2012 pak soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve stanovené lhůtě s upozorněním na zesplatnění celého zůstatku úvěru, jeho další úročení a soudní vymáhání.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 2. 2013, resp. 26. 2. 2013, včetně relevantní části seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 3. 9. 2013, ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 9. 2013, jakož i ze smlouvy o postoupení pohledávek č. bankovní účet ze dne 20. 8. 2018, resp. 24. 8. 2018, včetně apostily, relevantní části seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 9. 2018 včetně kopie poštovního podacího archu, bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil svou předmětnou pohledávku ze smlouvy o úvěru za žalovanou v aktuální výši zůstatku jistiny 43.820,54 Kč postupníkovi právnická osoba anonymizována dvě slova, se sídlem v země, adresa, který ji následně smluvně postoupil nynějšímu žalobci (jehož existence je dokládána výpisem z příslušného obchodního registru). Žalovaná byla o těchto skutečnostech vždy písemně vyrozuměna postupitelem.

8. Nakonec pak žalobce vyzval žalovanou prostřednictvím svého zástupce k zaplacení dlužné jistiny ve výši 43.820,54 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v dodatečné lhůtě, a to výzvou před podáním žaloby ze dne 9. 9. 2022. Odeslání této písemnosti do dispoziční sféry žalované je opět dokládáno kopií poštovního podacího archu.

9. Na základě uvedených listin tedy soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož původní věřitel právnická osoba, uzavřela se žalovanou jako dlužníkem dne 30. 10. 2008 smlouvu o úvěru pod číslo na jejímž základě jí poskytla v hotovosti téhož dne peněžní prostředky v částce 50.000 Kč. Žalovaná se pak zavázala uhradit tomuto věřiteli spolu s jistinou úvěru též sjednaný 12 % roční úrok z úvěru a sjednané poplatky v pravidelných splátkách ve výši 882 Kč měsíčně počínaje dnem 10. 11. 2008. Tomuto svému závazku však nedostála, a protože dlužnou částku nedoplatila ani na základě zaslané výzvy ze dne 10. 11. 2012, banka celý nesplacený zůstatek úvěru zesplatnila. Smlouvou ze dne 19. 2. 2013, resp. 26. 2. 2013, pak tuto svou pohledávku za žalovanou v aktuální výši zůstatku jistiny 43.820,54 Kč postoupila postupníkovi právnická osoba anonymizována dvě slova, který ji následně postoupil smlouvou ze dne 20. 8. 2018, resp. 24. 8. 2018, žalobci. Žalovaná pak byla o každé této skutečnosti písemně vyrozuměna. Nereagovala však ani na následující předžalobní výzvu, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

10. Podle ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Dle ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obchodní zákoník“), účinného do 31. 12. 2013, se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 502 odst. 1 věta prvá a § 503 odst. 1 citovaného zákona je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků je delší než rok, jsou úroky splatné koncem každého kalendářního roku. V době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatny i úroky, které se jej týkají. Ve smyslu ustanovení § 504 obchodního zákoníku je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. Podle ustanovení § 506 tohoto zákona je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

12. Podle ustanovení § 524 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

13. Ve smyslu ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), účinného od 1. 1. 2014, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Ve smyslu ustanovení § 517 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, resp. (s účinností ode dne 1. 1. 2014) nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

15. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná a že tedy je třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobce za oprávněný. Z provedeného řízení má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobce a žalovaná spolu platně uzavřeli smlouvu o úvěru (ve smyslu shora citovaného zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, který soud s ohledem na vznik smluvního vztahu – datum uzavření smlouvy – na věc použil), dle níž se právní předchůdkyně žalobce zavázala poskytnout a skutečně i poskytla žalované úvěr (peněžní prostředky) v částce 50.000 Kč a žalovaná se zavázala takto poskytnuté prostředky uhradit spolu se sjednaným úrokem v pravidelných splátkách a dále zaplatit tomuto věřiteli sjednané poplatky. Protože však poskytnutý úvěr nebyl řádně splácen, vznikl právní předchůdkyni žalobce nárok na vrácení poskytnutého a dosud zcela nesplaceného plnění včetně příslušenství. Žalovaná však doposud svůj dluh zcela nevyrovnala, neboť k doplacení jí na jistině zbývá ještě 43.820,54 Kč (dle tvrzení žalobce, která žalovaná nijak nezpochybnila, jakož i dle stavu pohledávky dle prvého seznamu postupovaných pohledávek). V řízení bylo dále zjištěno, že předmětná pohledávka byla následně právní předchůdkyní žalobce postoupena dalšímu subjektu, který ji posléze postoupil žalobci – ten se tím stal aktivně věcně legitimovaným k vymáhání dlužné částky. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné námitky ani skutečnosti, jimiž by oprávněnost nároku žalobce či jeho výši zpochybnila. Z uvedeného je tedy zřejmé, že své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy ani přes opakované výzvy zcela nesplnila, neboť poskytnutý úvěr do dnešního dne nesplatila. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku 43.820,54 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, jdoucím z této dlužné jistiny ode dne 27. 8. 2013, tedy v návaznosti na postoupení pohledávky, až do zaplacení (ač se celý dluh stal splatným již dříve). Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

16. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal v plné výši právo na jejich náhradu v celkové částce 3.629,50 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 1.754 Kč a dále náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem v celkové výši 1.250 Kč, a to za 2,5 úkonu právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bod 3. vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, jakož i z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč, a to za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, a dále z náhrady za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představované částkou 325,50 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku II. lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze, sídlem adresa, Česká republika, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně, sídlem adresa, Česká republika. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o.s.ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.