6 C 253/2015

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného adresa pro doručování adresa žalovaného o zaplacení 64 324,92 Kč s příslušenstvím o zpětvzetí žaloby

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se po právní moci tohoto usnesení vrací poměrná část soudního poplatku za žalobu ve výši 1 574 Kč Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28.7.2015 domáhala po žalovaném zaplacení částky 64 324,92 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovaným dne 13.9.2012 smlouvu o reklamní prezentaci na internetovém magazínu „MagazínPodnikání.cz“, na základě které žalobkyně zpracovala a umístila do uživatelského rozhraní na uvedené doméně článek v rozsahu nejméně 400 slov, uvést soubor informací o profesi a předmětu podnikání žalovaného včetně jeho kontaktů. Za tuto činnost žalobkyně a udržování informací v uživatelském rozhraní po dobu 3 měsíců se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni úplatu ve výši 2 490 Kč bez DPH do 20.9.2012. Mezi účastníky bylo sjednáno automatické prodloužení smlouvy o dobu vždy 3 měsíců. Žalovaným však svoji povinnost zaplatit úplatku vždy za 3 měsíce v období od 13.12.2012 do 13.3.2015 nesplnil. Žalobkyně požadovala rovněž smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z dlužné částky a úrok z prodlení. Po podání žaloby byl usnesením Krajského soudu v Praze sp.zn. [insolvenční spisová značka] zjištěn ke dni 4.9.2015 úpadek žalovaného, a žalovanému bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Ve smyslu ustanovení § 140a odst. 1, 2 a 4 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona nastaly účinky rozhodnutí o úpadku okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku a tímto okamžikem došlo k přerušení řízení o pohledávkách týkajících se majetkové podstaty. Krajský soud v Praze poté usnesením ze dne 12.2.2021, č.j. [insolvenční spisová značka], vzal soud na vědomí splnění oddlužení žalovaného a osvobodil jej od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Z obsahu insolvenčního spisu žalovaného je pak zřejmé, že žalobkyně přihlásila pohledávku uplatněnou touto žalobou do insolvenčního řízení žalovaného a insolvenční správce tuto pohledávku popřel. Žalobkyně podáním ze dne 29.3.2021 vzala žalobu v celém rozsahu zpět s tím, že zastavení řízení svým jednáním nezavinila. Protože žalobkyně vzala svůj návrh na zahájení řízení zpět v plném rozsahu před zahájením jednání, soud řízení zastavil podle § 96 odst. 2 o.s.ř. (výrok I. usnesení). Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu zpět poté, co byla její pohledávka popřena v insolvenčním řízení. Podle ust. § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, podle něhož jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se osvobození podle odstavce 1 vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 31.3.2015, sp. zn. [spisová značka]„ Na příslušenství pohledávky, která je nebo měla být přihlášena do insolvenčního řízení, se vztahuje osvobození podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona bez zřetele k tomu, že jde o příslušenství tvořené nárokem na náhradu nákladů řízení vedeného o pohledávce za trvání oddlužení u nalézacího soudu, přiznaným věřiteli v době, kdy jej již nelze přihlásit do insolvenčního řízení.“ Soud má proto za to, že se osvobození žalovaného od dluhů v rámci insolvenčního řízení vztahuje i na náhradu nákladu řízení o pohledávce, kterou žalobkyně přihlásila v insolvenčním řízení, která byla nad to popřena. Žalovanému pak žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, jak ve výroku II. usnesení uvedeno. Protože soud řízení zastavil před prvním jednáním ve věci, vrátil žalobkyním ve smyslu § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích zaplacený soudní poplatek za žalobu, snížený o 20 %, tedy poplatek ve výši 1 574 Kč, jak ve výroku III. tohoto usnesení uvedeno.