6 C 45/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa , Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupen advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 18.848 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v rozsahu co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 2.848 Kč a dále co do zaplacení částky 150 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16.000 Kč ode dne 1. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení nákladů uplatnění pohledávky ve výši 473 Kč, dále úroku z prodlení v částce 643,73 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16.000 Kč ode dne 8. 9. 2021 do 30. 9. 2021, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 3.268,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 1. 2022 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 18.848 Kč s příslušenstvím (a včetně smluvní pokuty) z titulu nesplaceného úvěru a dalších nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 2. 12. 2020 mezi právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným. Tvrdil, že na základě této smlouvy, uzavřené v elektronické podobě (po úhradě tzv. verifikační platby z účtu žalovaného a jeho registraci na internetových stránkách [webová adresa]), jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky smlouvy o úvěru, poskytl uvedený právní předchůdce žalobce žalovanému po náležitém prověření jeho bonity a nahlédnutí do dostupných registrů bezhotovostním převodem na účet úvěr ve výši 16.000 Kč, který se žalovaný zavázal věřiteli vrátit spolu s příslušenstvím ve lhůtě splatnosti do 11. 3. 2021. Jelikož však tomuto svému závazku nedostál, neboť dluh neuhradil řádně a včas, vznikl právnímu předchůdci žalobce v souladu se smlouvou nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a na paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Smlouvou ze dne 29. 3. 2021 pak byla předmětná pohledávka postoupena žalobci (v souladu s vyhotoveným společných prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek), přičemž žalovaný byl o této skutečnosti písemně vyrozuměn. Ke dni postoupení pak dluh činil celkem 19.254 Kč a sestával z nesplacené jistiny ve výši 16.000 Kč, smluvní pokuty v částce 3.104 Kč a z paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč (za odeslání písemných upomínek v důsledku prodlení žalovaného – viz strana třetí smlouvy, odstavec 4.; výše úhrady činí 50 Kč za jednu upomínku). K tomu pak žalobce nárokuje též kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce 643,73 Kč z jistiny ve výši 16.000 Kč za období ode dne 12. 3. 2021 do 6. 9. 2021 a dále z téže částky ve výši určené datem splatnosti pohledávky ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky, tedy ode dne 8. 9. 2021, jakož i náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky v částce 473 Kč, na jejichž výši byl žalovaný upozorněn v zaslaném dopise. Jedná se přitom o náklady ve výši 39 Kč za odeslaný dopis (účtována 1 zásilka), 50 Kč za odeslaný doporučený dopis (zde účtováno 0 Kč), 72 Kč za odchozí telefonický hovor (účtováno 0 Kč) a 217 Kč za osobní návštěvu (účtovány dvě cesty pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka), to vše s poukazem na výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky. V důsledku porušení povinnosti žalovaného ke splacení jeho závazku řádně a včas pak vznikl právnímu předchůdci žalobce nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, a to od ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, tedy od data 12. 3. 2021 do data uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, tedy do 6. 9. 2021, s omezením v souladu s ustanovením § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v částce 2.848 Kč. Protože žalovaný svůj závazek nesplnil ani na základě zaslané předžalobní upomínky, domáhal se žalobce svého nároku soudní cestou.

2. V průběhu řízení pak žalobce k výzvě soudu uvedl k samotnému uzavření smlouvy, že žalovaný nejprve požádal o zapůjčení peněz na internetových stránkách věřitele [webová adresa], kde se zaregistroval a současně uvedl též své identifikační údaje (kopie dokladu totožnosti a jeho číslo). Následně provedl verifikační platbu ze svého bankovního účtu, v rámci čehož odsouhlasil Všeobecné obchodní podmínky, a obdržel předsmluvní informace o zápůjčce včetně veškerých dokumentů. Věřitel následně prověřil bonitu žalovaného nahlédnutím do příslušných registrů (insolvenční rejstřík, BRKI, NRKI), posoudil jeho úvěruschopnosti, a následně jeho žádost schválil. K uzavření smlouvy tedy došlo elektronicky bez vyžadování podpisu elektronickými prostředky. Čerpání úvěru se pak uskutečnilo odesláním obnosu 16.000 Kč na bankovní účet, z něhož žalovaný odeslal verifikační platbu shora. Pokud se dále jedná o náklady mimosoudního vymáhání pohledávky, jejich ceník byl žalovanému zaslán v dopise ze dne 13. 9. 2021, ve kterém byl žalovaný vyrozuměn o účtování uvedených nákladů v případě, že na mimosoudní řešení věci nepřistoupí či neposkytne součinnost. Nacenění uvedených nákladů pak žalobce považuje za přiměřené cenám jednotlivých služeb a jejich výše nepřiměřeně nezhoršuje postavení žalovaného jakožto spotřebitele. Následně žalobce uvedl, že nedisponuje důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného, a přistoupil proto tímto svým podáním ze dne 20. 5. 2022, doručeným soudu téhož dne, tedy ještě před zahájením jednání ve věci samé, k částečnému zpětvzetí žaloby co do zaplacení částky 2.998 Kč, představující kapitalizovaný úrok (resp. poplatky za upomínky) v částce 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 2.848 Kč s tím, že nadále trval pouze na úhradě jistiny v částce 16.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, náklady spojenými s uplatněním pohledávky a náklady řízení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Jelikož se strany k jednání soudu nedostavily, přičemž zástupce žalobce svou neúčast omluvil, soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 2. 12. 2020 tak zjistil, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], [obec a číslo], [anonymizována dvě slova], [ulice a číslo], se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalovanému (identifikovanému jeho rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou bydliště a kontaktními údaji), a to převodem na účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky v částce 5.000 Kč jako neúčelový spotřebitelský úvěr splatný jednorázově do 30 dnů, tedy do data 1. 1. 2021. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházelo z nastavené maximální doby splatnosti úvěru s možností jejího prodloužení až na 360 dní za stanovený poplatek. Žalobce doporučil žalovanému, odkládat si na splacení úvěru přiměřenou částku, která mu umožní následné splnění tohoto jeho závazku. Součástí smlouvy je pak též ujednání o smluvní pokutě, kterou je žalovaný povinen zaplatit věřiteli ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení s úhradou jakékoliv části závazku, jakož i zákonný úrok z prodlení a poplatek ve výši 50 Kč za každou zaslanou písemnou upomínku (nejvýše tři zpoplatněné upomínky). Smlouva nabývá účinnosti odesláním textové zprávy o uzavření smlouvy na registrovaný telefon klienta, nebo odesláním peněžních prostředků na jeho registrovaný účet, nebo odesláním smlouvy na registrovaný e-mail žalovaného, a to poté, co tento potvrdí a přijme text smlouvy a věřitel ověří splnění podmínek pro poskytnutí úvěru – identifikace, přezkoumání úvěruschopnosti včetně ověření v klientských databázích – a odsouhlasí uzavření smlouvy. Smlouva není opatřena elektronickými podpisy smluvních stran.

6. Dne 9. 2. 2021 pak strany shora uvedeným způsobem uzavřely další smlouvu o úvěru pod stejným [číslo] dle níž se věřitel zavázal poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 16.000 Kč se splatností do 11. 3. 2021 (tj. do 99 dnů od uzavření předchozí smlouvy ze dne 2. 12. 2020). Smlouva pak obsahuje totožné ujednání o smluvní pokutě a poplatku za upomínky, jakož i o způsobu jejího uzavření a nabytí účinnosti, jako v předchozím případě.

7. Přílohou smlouvy pak byly obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově, dle nichž k uzavření smlouvy dochází generováním návrhu smlouvy věřitelem, přijetí návrhu smlouvy registrací klienta a úhradou verifikační platby, resp. kliknutím na tlačítko„ uzavřít smlouvu o úvěru“ v uživatelském profilu. Pro případ prodlení klienta se splacením úvěru či jeho části byla v podmínkách stanovena jeho povinnost zaplatit věřiteli závazky popsané ve smlouvě, dále pak byla ujednána povinnost klienta zaplatit věřiteli paušální náhradu výdajů vynaložených na vyhotovení a zaslání každé upomínky ve výši uvedené ve smlouvě a určené s ohledem na náklady věřitelem vynaložené.

8. Z výpisu z účtu [číslo] ze dne 1. 12. 2020 pak bylo zjištěno, že uvedeného dne byla z účtu žalovaného převedena na tento účet platba ve výši 0,10 Kč (tzv. verifikační platba). Výpisy z téhož účtu ze dne 2. 12. 2020 a 7. 12. 2020 pak bylo dokládáno čerpání úvěru bezhotovostními převody částek 5.000 Kč a 11.000 Kč na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] pod variabilními symboly [číslo] a [číslo]. Platby byly označeny jako„ půjčka od [webová adresa] [číslo]“ a„ dodatečná půjčka od [webová adresa] [číslo] [anonymizována dvě slova]“.

9. Upomínkami ze dne 29. 1. 2021, 3. 4. 2021 a 11. 4. 2021 pak právní předchůdce žalobce opakovaně vyzýval žalovaného ke splnění jeho dluhu a současně mu účtoval vedle smluvní pokuty též poplatky za upomínky v celkové částce 150 Kč.

10. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 3. 2021, resp. 29. 3. 2021, včetně příloh a přílohy 7 – společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2021, resp. 27. 9. 2021, spolu s relevantní částí přehledu postoupených pohledávek a oznámení postupitele i postupníka o postoupení pohledávky ze dne 13. 9. 2021 má soud dále za doložené, že právní předchůdce žalobce smluvně postoupil svou předmětnou pohledávku za žalovaným žalobci (jehož existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku), o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Doložena pak byla též plná moc, jíž původní věřitel zmocnil dne 22. 3. 2021 žalobce, aby za něj vyrozumíval dlužníka pohledávky ze smlouvy o úvěru, kterou na něj postoupil.

11. Z dopisu ze dne 13. 10. 2021 dále soud zjistil, že zástupce žalobce informoval žalovaného o možnosti soudního vymáhání pohledávky. V rámci svého oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 9. 2021 pak žalobce informoval žalovaného o tom, že v případě jeho nečinnosti mu bude účtovat účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání související se snahou žalovaného kontaktovat. Připojil pak přehled jednotlivých úkonů včetně jejich nacenění s tím, že za odeslaný dopis účtuje 39 Kč, za dopis odeslaný doporučeně 50 Kč, za odchozí telefonický hovor 72 Kč a za osobní návštěvu pak 217 Kč. Odeslání zásilky žalovanému je pak dokládáno kopií poštovního podacího archu s datem 15. 9. 2021. K tomu pak žalobce předložil též výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 24. 1. 2022, z něhož spolu se záznamem GPS kontroly soud zjistil, že žalobce odeslal žalovanému obyčejnou zásilku s dopisem ze dne 13. 10. 2021 a jeho pověřený terénní pracovník uskutečnil dvě cesty na kontaktní adresu žalovaného v [obec], [anonymizováno] [jméno] [číslo], dne 1. 12. 2021 a 4. 1. 2022 12. Nakonec pak žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce předžalobní výzvou ze dne 13. 12. 2021 k zaplacení dlužné částky ve stanovené lhůtě s opětovným upozorněním na možnost soudního vymáhání nároku v případě jeho neuhrazení. Odeslání této písemnosti k rukám žalovanému je dokládáno poštovním podacím archem s datem 15. 12. 2021.

13. Na podkladě takto provedených důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce [právnická osoba] poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 2. 12. 2020 a následně ze dne 9. 2. 2021, sjednané za pomoci prostředků komunikace na dálku (po registraci žalovaného na webových stránkách věřitele, úhradě verifikační platby a přijetí návrhu smlouvy věřitelem, resp. poskytnutím prostředků), převodem na jeho bankovní účet finanční prostředky v celkové výši 16.000 Kč (ve dvou dílčích platbách po 5.000 Kč dne 2. 12. 2020 a 11.000 Kč dne 7. 12. 2020, které se žalovaný zavázal tomuto věřiteli uhradit jednorázově ve lhůtě 30 dnů, resp. 99 dnů (do 11. 3. 2021). Jelikož však tomuto svému závazku nedostál, přestože byl k jeho splnění opakovaně písemně upomínán, byl věřitel oprávněn účtovat žalovanému poplatky za upomínky, sjednané ve smlouvě částkou 50 Kč za každou takovou upomínku, a dále mu účtoval pro tento případ sjednanou smluvní pokutu (ve vztahu k oběma těmto nárokům pak vzal žalobce podanou žalobu zpět). Následně pak původní věřitel postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným žalobci, o čemž žalovaného písemně vyrozuměl, stejně jako žalobce (postupník), který zároveň upozornil žalovaného v oznámení ze dne 13. 9. 2021 na účtování účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání, jejichž výši rovněž uvedl. Tyto náklady žalobce konkretizoval výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky tak, že požaduje úhradu nákladů na odeslání obyčejného dopisu (dle nacenění za 39 Kč) a za dvě cesty svého pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu žalovaného dne 1. 12. 2021 a 4. 1. 2022 (vždy ve výši 217 Kč dle nacenění uvedeného v oznámení ze dne 13. 9. 2021). Žalovaný dlužnou částku, jakož ani účtovanou smluvní pokutu, poplatky za upomínky a náklady mimosoudního vymáhání neuhradil ani na základě zaslané předžalobní upomínky, a je tedy se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele v prodlení.

14. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle ustanovení § 1824 odst. 1 občanského zákoníku sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1.

16. Dle ustanovení § 2048 a 2049 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

17. Ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

18. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

19. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

23. Podle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

25. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle jehož ustanovení § 3 jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.

26. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o.s.ř. může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví.

27. V prvé řadě jelikož žalobce vzal žalobu částečně zpět v rozsahu co do původně nárokované smluvní pokuty ve výši 2.848 Kč a částky 150 Kč, představující poplatky za upomínky, dříve, nežli soud ve věci samé zahájil jednání, nebylo třeba k tomuto jeho procesnímu úkonu souhlasu žalovaného (§ 96 odst. 3 a 4 o.s.ř.). V souladu se shora uvedenými skutečnostmi tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a výrokem I. tohoto rozsudku řízení nejprve v rozsahu učiněného zpětvzetí, tedy co do zaplacení částky 150 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 2.848 Kč, částečně zastavil.

28. Pokud se tedy jedná o zbývající, částečným zpětvzetím žaloby nedotčenou část předmětu řízení, pak v daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je z převážné části důvodná, avšak nikoliv z titulu nesplaceného úvěrového závazku, ale z titulu bezdůvodného obohacení. Soud na podkladě provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Důvody této neplatnosti soud shledává ve zjištění, že právní předchůdce žalobce jakožto úvěrující, tedy subjekt poskytující spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaného ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nedostál své zákonné povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí, resp. případné splnění této povinnosti žalobce jako jeho právní nástupce ničím nedoložil, resp. netvrdil (ani přes výzvu soudu) žádné skutečnosti o tom, na základě čeho jeho předchůdce zhodnotil skutečné poměry žalovaného jakožto žadatele o úvěr a z jakých údajů vycházel či si pro tyto potřeby opatřil, když sám žalobce uvedl, že jimi nedisponuje. Přitom součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která má vést k tomu, aby nespoléhal pouze na údaje uváděné žalovaným (bez ohledu na jeho prohlášení, že se jedná o údaje pravdivé a úplné), ale tyto též důkladně prověřil a následně zhodnotil ve vztahu k dokládaným příjmům a celkové situaci dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 30/2015). Důsledkem výše uvedeného nedostatečného postupu právního předchůdce žalobce a nesplnění jeho zákonné povinnosti je proto ve smyslu § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 občanského zákoníku neplatnost předmětné smlouvy o úvěru, a to absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/10, III. ÚS 4129/18 či I. ÚS 523/07). Žalobce, který je v dané věci aktivně legitimován v důsledku postoupení pohledávky za žalovaným, pak soudu nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům.

29. Soud tedy posoudil vymáhanou pohledávku jako nárok z bezdůvodného obohacení, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžité plnění na základě neplatného právního jednání, a to vyplacením celkové částky 16.000 Kč převodem na účet. Žalovaný je tak v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 občanského zákoníku povinen toto plnění vydat, přičemž soud vycházel z toho, že původnímu věřiteli ani žalobci neuhradil z tohoto titulu ničeho. K úhradě tak nadále zbývá celá částka 16.000 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnil (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení). Soud mu proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele uvedený obnos 16.000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky, nepřevyšujícím zákonnou sazbu tohoto příslušenství (v souladu se žalobou), jdoucím až ode dne 21. 9. 2021 do zaplacení, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě stanovené v upomínce žalobce ze dne 13. 9. 2021 (čas plnění do 30. 9. 2021, stanovený dle výzvy věřitele ve smyslu § 1958 občanského zákoníku), jež byla žalovanému zaslána doporučenou poštovní zásilkou (a doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku, tedy na základě zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání) až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

30. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení částky 473 Kč spolu s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 643,73 Kč (za období ode dne 12. 3. 2021 do 6. 9. 2021) a dále jdoucího ve výši 8,25 % ročně z částky 16.000 Kč ode dne 8. 9. 2021 do 30. 9. 2021 (lhůta k plnění dle upomínky ze dne 13. 9. 2021), pak soud žalobu výrokem III. tohoto rozsudku zamítl. Vycházel z toho, že náklady uplatnění pohledávky (tj. náklady na mimosoudní vymáhání pohledávky, byť účelně vynaložené) jsou příslušenstvím pohledávky (§ 513 občanského zákoníku), ohledně něhož však v daném případě platí, že nebylo výslovně sjednáno ve smlouvě se žalovaným (tyto náklady účtoval žalovanému až žalobce, a to ve výzvě k úhradě ze dne 13. 9. 2021, a nelze je tudíž považovat za smluvní nárok – na rozdíl od výslovně sjednaných poplatků za upomínky) a nárok na jeho zaplacení vůči dlužníkovi nevyplývá ani ze zákona (u spotřebitelských smluv; jinak je tomu v případě obchodních závazků, resp. podnikatelských vztahů), a je tudíž jej – obdobně jako u smluvního úroku či smluvního úroku z prodlení – výslovně ujednat ve smlouvě (tak učiněno nebylo a smlouva sama pak nebyla uzavřena platně). Žalobce pak rovněž neprokázal skutečnou výši těchto nákladů, tudíž ani nelze posoudit jejich přiměřenost vůči nárokovaným částkám. Stejně tak soud žalobci nepřiznal nárok na zaplacení úroku z prodlení za dobu předcházející datu splatnosti dle upomínky s výzvou k úhradě se splatností do 30. 9. 2021, neboť do uvedeného data žalovaný nemohl být v prodlení se splněním své peněžité povinnosti a dřívější odeslání výzev plnění (jakožto vydání bezdůvodného obohacení) doloženo nebylo.

31. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem IV. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci úspěšný pouze částečně (jeho neúspěch se týká jak části nároku, ohledně kterého byla žaloba zamítnuta, tak i části, v níž vzal žalobce žalobu zpět, neboť tak učinil nikoliv pro chování žalovaného), přiznal právo na jejich náhradu pouze v poměrné části 69,78 % z celkové částky těchto nákladů, neboť předmětem řízení bylo zaplacení celkové částky 18.848 Kč (tj. součet zažalované jistiny, smluvní pokuty a poplatků, ve zbývajícím rozsahu se jednalo o příslušenství), žalobce byl úspěšný pouze v částce 16.000 Kč, tedy v rozsahu 84,89 %, a neúspěšný co zpětvzaté částky 2.998 Kč (k příslušenství, představujícímu zbývající část zamítnutého nároku, se nepřihlíží), tj. co do 15,11 %. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu účastníka (zde žalobce) ve výši 84,89 % z předmětu řízení odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany) ve výši 15,11 %. Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 69,78 %, pak má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí celkem 3.268,56 Kč, tzn. poměrná 69,78procentní část nákladů řízení ve výši 4.684,10 Kč, představovaných zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 2.610 Kč, a to vzhledem ke splnění stanovených podmínek (podání žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za 2,5 úkonu právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění), a za jeden úkon právní služby po 1.860 Kč (písemné podání ve věci samé) dle § 7 bod 5. citované vyhlášky, a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 600 Kč, a to za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, a za jeden úkon právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) citované vyhlášky; vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 674,10 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku IV. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.