6 C 6/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně, sídlem Wagnerovo náměstí 1249, 266 47 Beroun, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobkyně a její manžel , jméno FO, , narozený , datum, , posledně bytem , Adresa žalobkyně, , byli ke dni úmrtí manžela žalobkyně , jméno FO, , tedy ke dni 25. 6. 2016, ve společném jmění manželů vlastníky pozemku parc. č. , adresa, , zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, .

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 51 133,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , advokátky se , adresa, .

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 1. 2025 se žalobkyně domáhala proti žalované určení, že byla spolu se svým manželem , jméno FO, , narozeným , datum, , ke dni jeho úmrtí dne 25. 6. 2016 ve společném jmění manželů vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota, . Tvrdila, že dne 14. 6. 1994 zakoupila spolu se svým manželem od manželů , jméno FO, do svého společného jmění manželů (tehdy bezpodílového spoluvlastnictví) pozemek parc. č. , hodnota, , jehož součástí je dům č.p. , číslo popisné, , a pozemek parc. č. , hodnota, – zahrada. V době koupě byly oba tyto pozemky řádně oploceny, přičemž oplocení již tehdy vykazovalo známky značného stáří. Žalobkyně spolu s manželem takto zakoupené věci nemovité v celém rozsahu jejich zaplocení užívala již od roku 1994 k bydlení, aniž by měla od kohokoliv informace o tom, že by zaplocení nebylo v pořádku. Manžel žalobkyně následně dne 25. 6. 2016 zemřel, přičemž v rámci pozůstalostního řízení vedeného u Okresního soudu v , obec, bylo vypořádáno zaniklé společné jmění manželů , jméno FO, tak, že předmětné věci nemovité připadly zůstaviteli. Na základě usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 27. 9. 2016 č. j. , číslo jednací, , pak vlastnické právo k tomuto nemovitému majetku zůstavitele (bez uvedení výměr pozemků) nabyla jeho pozůstalá dcera , jméno FO, . Ta pak byla následně při provádění digitalizace katastru nemovitostí v roce 2023 upozorněna na nesoulad faktického stavu užívání se stavem právním, o němž do té doby neměla povědomí, tedy že od roku 2016 užívá též pozemek parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , zapsaný na listu vlastnictví č. , hodnota, pro žalovanou. Všechny užívané pozemky parc. č. , hodnota, , , hodnota, i , hodnota, jsou nicméně společně zaploceny v jeden celek, bezprostředně spolu sousedí a není mezi nimi patrná žádná přírodní hranice. Dlouhodobost tohoto stavu je pak dokládána dokumentací (situačním výkresem z dubna 1960, rozhodnutím Stavební komise MNV ve , obec, o přípustnosti stavby ze dne 22. 5. 1974 č. j. , číslo jednací, včetně situačního nákresu z roku 1974, dále znaleckým posudkem ze dne 13. 9. 1995 k ocenění předmětných věcí nemovitých a konečně též fotodokumentací pořízenou v roce 2006), ž níž žalobkyně dovozuje, že společně se svým manželem nabyla sporný pozemek parc. č. , hodnota, v dobré víře vydržením vlastnického práva vzhledem k připlocení tohoto pozemku již v průběhu minulého století a vzhledem k výše uvedeným dokladům, na nichž jsou všechny dotčené pozemky zakreslovány jako bezprostředně sousedící s cestou vedoucí po pozemku parc. č. , hodnota, ; hranice pozemků parc. č. , hodnota, a , hodnota, pak navazuje a vede rovnoběžně s okolními pozemky st. parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , přičemž uvedený stav respektovaly též tehdejší orgány státní moci, když v roce 1974 vydaly rozhodnutí o povolení stavby dle stavu zákresu hranic pozemků žalobkyně a jejího manžela právě v této podobě. Ti tak nemohli mít žádnou pochybnost o tom, že sporný pozemek je součástí pozemků jimi zakoupených, které užívali a spravovali v přesvědčení o svém vlastnictví, přičemž žalovaná po celou dobu jejich více než 20 let trvající nepřetržité držby sporného pozemku neučinila nic ve smyslu výkonu správy svého majetku s péčí řádného hospodáře. Po celou uvedenou dobu tedy zůstala zcela nečinná, o pozemek neprojevila zájem a až do roku 2023 k němu neuplatnila žádný nárok. Vzhledem k neúspěšnému pokusu o mimosoudní jednání se tedy žalobkyně obrátila na soud.

2. V průběhu řízení pak žalobkyně dále doplnila k okolnostech uchopení držby sporného pozemku, že prodej předmětných věcí nemovitých žalobkyni a jejímu manželovi zprostředkovávala realitní kancelář, která je seznámila s rozsahem těchto nemovitostí, jaký je dán doposud. Věci nemovité byly předány vzápětí po uzavření kupní smlouvy ze dne 14. 6. 1994, nebylo třeba čekat na jejich vyklizení a byly prováděny jen drobné úpravy a postupná renovace domu, neboť žalobkyně s manželem potřebovala naléhavě řešit bydlení a rychle se přestěhovat z Prahy, aby vypomohla dceři bydlící v Berouně s narozenou vnučkou. Do zakoupených nemovitostí se tedy s manželem nastěhovala ještě v červnu roku 1994. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva pak žalobkyně spatřovala v nesprávnosti zápisu v katastru nemovitostí, kde je jako vlastník sporného pozemku uvedena žalovaný, a který tudíž neodpovídá stavu faktickému ani právnímu.

3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila s poukazem na nepoměr výměry sporného pozemku parc. č. , hodnota, (181 m2) k pozemku parc. č. , hodnota, (358 m2) s tím, že sporný pozemek představuje více než 1/3 zahrady žalobkyně a že žalobkyně měla možnost se kdykoliv přesvědčit, byť i jen náhledem do katastru nemovitostí (resp. na internetové stránky Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního), o tom, že sporný pozemek nikdy nenabyla. Její tvrzení o oplocení pozemku pak žalovaná nepovažovala za skutečnost zakládající její právo na vydržení vlastnického práva vzhledem k tomu, že dokládané situační plánky nejsou geometrickými plány určenými k vymezení vlastnického práva a neověřují skutečný právní stav. Rovněž poukazovala na to, že žalobkyně hradila daň z věcí nemovitých pouze ve vztahu k pozemku zakoupenému, a nikoliv i ke spornému. Žalovaná proto dovozovala, že u žalobkyně jde o držbu nepoctivou, neboť žalobkyně věděla či alespoň s ohledem na výměru obou pozemků vědět musela, že výměra pozemků jí aktuálně užívaných je v hrubém nepoměru k pozemku skutečně vlastněnému. Navrhovala proto žalobu zamítnout.

4. Při jednání před soudem pak žalovaná ještě doplnila, že digitalizace katastru nemovitostí byla v obci , adresa, provedena až v roce 2023, kdy vyšlo najevo připlocení řady pozemků. Žalovaná pak vůči dotčeným osobám učinila nabídku k odkupu připlocených pozemků, ne každý z oslovených však měl o tuto možnost zájem.

5. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Z výpisu z katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, tak bylo zjištěno, že jako výlučný vlastník pozemku st. parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 328 m2, jehož součástí je stavba (, adresa, ) č. p. , číslo popisné, – rodinný dům na tomto pozemku stojící, a dále pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada o výměře 358 m2 je , jméno FO, , narozená , datum, , bytem , adresa, , s tím, že na těchto věcech nemovitých vázne služebnost požívacího práva – doživotního bezplatného spoluužívání, bydlení – ve prospěch žalobkyně.

6. Nabývacím titulem je pro zapsaného vlastníka těchto věcí nemovitých usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 27. 9. 2016 č. j. , spisová značka, . Podle tohoto pravomocného rozhodnutí vydaného ve věci pozůstalosti po , jméno FO, , narozeném , datum, , posledně bytem , adresa, , zemřelém dne 25. 6. 2016, byla schválena dohoda o vypořádání společného jmění zůstavitele a jeho manželky , Jméno žalobkyně, , a to ve vztahu k předmětným věcem nemovitým tak, že tento majetek připadl do pozůstalosti s tím, že jej na základě schválené dohody o rozdělení pozůstalosti do svého výlučného vlastnictví nabyla pozůstalá dcera zůstavitele , jméno FO, . Pozůstalostní soud pak potvrdil nabytí dědictví podle uvedené dohody pozůstalo manželce , Jméno žalobkyně, s podílem 0 % a pozůstalé dceři , jméno FO, s podílem 100 %.

7. Z kupní smlouvy datované 14. 6. 1994 bylo zjištěno, že na jejím základě prodali manželé , jméno FO, jako prodávající výše uvedené věci nemovité, zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , tedy rodinný dům s oběma pozemky, manželům , jméno FO, a , Jméno žalobkyně, jakožto kupujícím do jejich bezpodílového spoluvlastnictví, a to s právními účinky vkladu práva ke dni 15. 6. 1994.

8. Z částečného výpisu z katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, dále soud zjistil, že jako vlastník pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada o výměře 181 m2 je v katastru nemovitostí zapsána žalovaná, a to na základě hospodářské smlouvy , hodnota, a dále na základě zákona č. 172/1991 Sb. [pozn. - zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí].

9. Předmětný pozemek parc. č. , hodnota, je pak zachycen na snímku katastrální mapy, přičemž leží mezi pozemky a pozemkem parc. č. , hodnota, , označeným na mapě jako „, adresa, “ [cesta či ulice]. Vedlejší stavby (garáž, kolna) na mapě zaneseny nejsou. Žádný z pozemků sousedících s pozemky st. parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, takto od pozemku parc. č. , hodnota, oddělen není. Podle srovnávacího sestavení parcel je pozemek parc. č. , hodnota, veden jako parcela obnovená, jako původní parcela je uveden pozemek parc. č. , hodnota, o výměře 1 234 m2 – ostatní plocha, ostatní komunikace, zapsaný rovněž na listu vlastnictví č. , hodnota, . Tento pozemek je pak v pozemkové knize pro katastrální obec , obec, evidován jako veřejný statek – cesta. Na ortosnímku s vyznačenými katastrálními hranicemi je pak při větším rozlišení patrné též vnitřní oplocení nacházející se na pozemku st. parc. č. , hodnota, , které ale nekopíruje podélnou hranici mezi pozemky parc. č. , hodnota, a st. parc. č. , hodnota, , zasahuje od vnějšího oplocení zahrady (vedeném po hranici pozemků parc. č. , hodnota, a , hodnota, ) až poměrně výrazně do pozemku st. parc. č. , hodnota, .

10. Situační výkres z dubna 1960, zhotovený pro účely „Zřízení koupelny, spíže a výměnu oken v domě č. p. , číslo popisné, ve , obec, pro , jméno FO, “, schválený rozhodnutím Odboru výstavby a vodního hospodářství rady ONV v , adresa, ze dne 25. 4. 1960 (č. j. nečitelné) a opatřený úředním razítkem tohoto orgánu, jakož i situační výkres vyhotovený pro účely „Přístavby rodinného domku , adresa, “, povolené rozhodnutím komise pro výstavbu MNV , adresa, ze dne 22. 5. 1974 č. j. , číslo jednací, /…(nečitelné), který je přílohou uvedeného rozhodnutí (vydaného , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, ) , zachycuje oba dotčené pozemky st. parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , tedy jejich polohu a především průběh hranice, která rovnoběžně navazuje na hranici pozemků přiléhajících z obou stran pozemků st. parc. č. , hodnota, a parc č. , hodnota, a společně bezprostředně sousedících s cestou označenou jako parc. č. , hodnota, . Mezi pozemky parc. č. , hodnota, a st. parc. č. , hodnota, a pozemkem parc. č. , hodnota, tedy není na uvedených pláncích zakreslen žádný jiný pozemek.

11. Ze znaleckého posudku o ceně nemovitosti, vyhotoveného znalcem , jméno FO, – stavitelem dne 13. 9. 1995 pro objednavatele , jméno FO, jakožto podklad pro poskytnutí úvěru, bylo dále zjištěno, že znalec provedl prohlídku a zaměření rodinného domu č. p. , číslo popisné, s příslušenstvím a pozemky v katastrálním území , adresa, osobně dne 10. 9. 1995, přičemž uvedl, že dům, postavený v roce 1930, byl v roce 1994 plně renovován. V rohu pozemku se nachází zděná garáž postavená v roce 1990 a na zahradě pak ocelová a zděná kolna o stáří 22 let. Oplocení zahrady (vysoké 1,50 metru) bylo provedeno dřevěným truhlářským plotem v délce 24 metrů, přičemž znalec u něj vycházel ze zjištěného opotřebení za 20 let.

12. Žalobkyně dále k důkazu předložila fotodokumentaci z místa samého, jež měla být pořizována v roce 2006, a to tři kopie snímků, k nimž při jednání doložila též jejich originály. Celkem se pak jednalo o čtyři kusy barevných fotografií, z nichž dva byly zpracovatelem opatřeny datem 24. 4. 2006, zbylé dva jsou nedatované. Na snímcích jsou zachyceny osoby (popř. se psy) stojící na travnaté ploše. Na pozadí je za nimi vidět garáž (nízká stavba s vjezdovými vraty bílé barvy, na jejíž čelní stranu navazuje nízký dřevěný plot rovněž bílé barvy; plotové plaňky se střídají vždy ob jednu vyšší a nižší. Patrná je rovněž stavba kolny, jejíž stěna těsně přiléhá k tomuto plotu. Na pozemku za plotem (zahrada) je rovněž vidět vzrostlý listnatý strom.

13. Žalobkyně dále k důkazu předložila kopii rodného listu , jméno FO, , narozené , datum, (rodný list vydán Obvodním úřadem v , adresa, dne 17. 1. 1996), s tím, že jako matka , jméno FO, je zde zapsána , jméno FO, , rozená , jméno FO, , tedy dcera žalobkyně a jejího manžela , jméno FO, . Jedná se tedy o vnučku žalobkyně.

14. Situaci na místě samém a současný stav oplocení i hranic pozemků soud zjistil při ohledání místa samého (místním šetřením), při němž zjištěný stav zdokumentoval pořízením snímků (příloha k protokolu o místním šetření ze dne 2. 6. 2025). Místní (či spíše účelová) komunikace označená v katastrální mapě jako ulice [byť soud považuje tento termín za značně diskutabilní vzhledem ke stavu této komunikace] , adresa, je travnatá plocha, částečně zpevněná štěrkem v rozsahu průjezdu vozidel („vyjeté koleje“). Hlavní vchod do domu č. p. , číslo popisné, pak vede směrem do , adresa, (tedy opačným směrem od , adresa, ). K domu přiléhají vedlejší stavby, a to nízký přístavek a garáž, jejíž vjezdová vrata ústí přímo do , adresa, ulice. Na stavbu garáže je potom připevněn dřevěný plaňkový plot na betonové podezdívce, cca jeden metr vysoký [dle odhadu soudu], který vede po celé délce zahrady užívané žalobkyní a zcela navazuje na oplocení okolních pozemků. Oplocení je neudržované, bílý nátěr je patrný již jen místy a materiál (dřevo i betonová podezdívka) jeví známky silného opotřebení (trouchnivění, praskliny a drolení). Zahrada je situována jak na části pozemku st. parc. č. , hodnota, nezastavěné budovami, tak i na pozemku parc. č. , hodnota, (včetně pozemku sporného, tedy parc. č. , hodnota, , zahrada tedy sahá až k oplocení podél cesty parc. č. , hodnota, , jak je patrné na pořízených snímcích). Oba pozemky jsou od sebe odděleny kovovým plotem (pletivo na ocelových sloupcích, plotová pole). Zahrada je zatravněná a rostou zde keře, ovocné dřeviny, a především mohutný ořešák nacházející se v blízkosti plotu, stojí zde též popínavou vegetací zarostlá kolna (zmiňovaná ve shora uvedeném znaleckém posudku), jejíž stěna tvoří rovněž součást rozhrady. Část zahrady na pozemku st. parc. č. , hodnota, je zahrazena vnitřním drátěným oplocením, vymezujícím okrasnou zahradu od užitkové. Dlažba na tomto pozemku umístěná rovněž jeví známky silného opotřebení. Podle pořízené fotodokumentace jeví celek těchto nemovitostí známky značného stáří a nedostatečné údržby.

15. Soud pak ještě doplnil dokazování výslechem svědkyně , jméno FO, , z jejíž výpovědi zjistil, že žalobkyně je její matkou a že v obci , adresa, bydlí od roku 1997; nastěhovala se sem, když její dceři byly tři roky. Na dům, který její rodiče ve , obec, zakoupili prostřednictvím realitní kanceláře, se byla podívat ještě před uzavřením kupní smlouvy, osoby prodávajících, bližší okolnosti koupě ani předání nemovitostí jí tedy nejsou známy. V té době bydlela v Berouně a její rodiče, žijící tehdy v Praze, hledali bydlení v jeho okolí, aby jí vypomohli s péčí o dceru; dojíždění několikrát do týdne pro ně bylo náročné. V době, kdy si byla dům prohlédnout, byl stav nemovitostí v zásadě stejný, byly obyvatelné, jen plot byl v horším stavu, chyběly plaňky. S oplocením ani s podezdívkou se však nehýbalo. I garáž a kůlna se nacházely na témže místě jako nyní. Rodiče se do domu přestěhovali hned po uzavření kupní smlouvy, otec svědkyně si pouze opravil elektrické rozvody, také vyměnil plotové plaňky. Nemovitosti tedy používali a udržovali běžným způsobem, sekali zahradu, prováděli opravy apod. Nikdy neobdrželi žádnou výzvu či upozornění, že by jako zahradu užívali také cizí pozemek, a nic takového sami nezjistili ani z žádných listin. Ani svědkyně pak nikdy nepochybovala o tom, že pozemek patří jejím rodičům. Svědkyně dále po seznámení se s žalobkyní doloženou fotodokumentací potvrdila, že stav či vzhled plotu na uvedených snímcích odpovídá stavu, kdy její otec prováděl výměnu planěk; pokud jde o dobu pořízení snímků, svědkyně vypověděla, že podle fotografií mohlo být jejímu otci 70 let, zemřel pak ve věku 86 let. Na fotografii zachycující dva muže se pak jedná o otce svědkyně a o souseda, který zemřel před 15 až 18 lety. Ořešák se pak na zahradě nacházel již v době zakoupení uvedených věcí nemovitých, svědkyně jeho stáří určila na nejméně 80 let. Vnitřní oplocení na pozemku st. parc. č. , hodnota, mělo bránit přístupu psů do zeleninové zahrady.

16. Na základě provedeného dokazování tedy soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož kupní smlouvou ze dne 14. 6. 1994 žalobkyně a její manžel , jméno FO, zakoupili od prodávajících , jméno FO, rodinný dům s garáží, kůlnou a se zahradou v obci , adresa, , tedy pozemek st. parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 328 m2, jehož součástí je stavba (, adresa, ) č. p. , číslo popisné, – rodinný dům na tomto pozemku stojící, a pozemek parc. č. , hodnota, – zahrada o výměře 358 m2, zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, . Pro koupi nemovitostí v této lokalitě se rozhodli proto, aby vypomohli své dceři , jméno FO, , bydlící tehdy v Berouně, s péčí o dceru, která se narodila v únoru téhož roku, a aby za ní nemuseli dojíždět ze svého bydliště v Praze. Do domu ve , obec, se pak nastěhovali vzápětí po jeho koupi v červnu 1994 a začali nemovitosti užívat. Prováděli jejich opravy a údržbu, zejména pak manžel žalobkyně opravil poškozené dřevěné oplocení (chybějící plaňky) zahrady u zatravněné cesty vedoucí podél pozemků. Na cestu ústila vjezdová vrata garáže, jež představuje vedlejší stavbu (přístavek) rodinného domu, součástí rozhrady mezi zahradou a cestou je pak též stěna kovové kůlny stojící na zahradě. Na zahradě v blízkosti plotu se již v roce 1994 nacházel vzrostlý strom ořešák. Oba pozemky manželů , jméno FO, byly užívány jako zahrada, pozemek st. parc. č. pak jen v té své ploše nezastavěné budovami s tím, že na něm byla vnitřním plotem vymezena užitková zahrada. Vnější dřevěné plaňkové oplocení na betonové podezdívce zůstalo ve stávajícím místě a v rámci oprav se s ním nijak nehýbalo, přičemž stáří tohoto plotu (s výškou 1,50 metru a o délce 24 metrů) stanovil znalec při ocenění věcí nemovitých v roce 1995 na 20 let. Dne 25. 6. 2016 , jméno FO, zemřel s tím, že v pozůstalostním řízení po tomto zůstaviteli připadly uvedené věci nemovité v rámci vypořádání společného jmění zůstavitele a žalobkyně do pozůstalosti a na základě dohody o rozdělení pozůstalosti, schválené usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 27. 9. 2016 č. j. , spisová značka, , je do svého výlučného vlastnictví nabyla dcera žalobkyně a zůstavitele , jméno FO, . Po celou dobu užívání předmětných věcí nemovitých pak neměli manželé , jméno FO, žádné indicie ani informace o tom, že by jako součást své zahrady užívali též pozemek žalované, zapsaný na listu vlastnictví č. , hodnota, jako parc. č. , hodnota, o výměře 181 m2, jenž se nachází mezi pozemky st. parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, a cestou na pozemku parc. č. , hodnota, . Hranice vymezující uvedený pozemek parc. č. , hodnota, nejsou v terénu nijak seznatelné a jeho existenci nenasvědčuje průběh oplocení plynule navazující na linii plotů sousedních zahrad (oplocení všech těchto pozemků tvoří přímou linii podél cesty na pozemku parc. č. , hodnota, , nikde není patrné, že by hranice uhýbala směrem do těchto pozemků), případně jiný způsob využití než jako zahrada (i vzhledem ke vzrostlému ořešáku, který na tomto pozemku roste, nelze o užívání pozemku parc. č. , hodnota, jako součásti cesty uvažovat), jakož ani dokumentace obsahující situační výkresy vyhotovené v letech 1960 a 1974 pro účely tehdejšími orgány schválených či povolených stavebních úprav a přístavby rodinného domu tehdy ve vlastnictví právních předchůdců manželů , jméno FO, (, jméno FO, a , jméno FO, ). Hranice pozemků doposud užívaných žalobkyní je tedy i v současné době neměnně vymezena (ve vztahu k cestě parc. č. , hodnota, ) shora uvedeným plaňkovým plotem na betonové podezdívce, který jeví známky silného opotřebení, neboť dřevo již trouchniví, bílý nátěr je místy neznatelný a betonová podezdívka se drolí, dlažba u plotu je popraskaná. Účastníci pak ve svých tvrzeních shodně uvedli, že se o připlocení sporného pozemku parc. č. , hodnota, k pozemkům manželů , jméno FO, dozvěděli až na základě provedené digitalizace katastru nemovitostí v roce 2023.

17. Podle ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

18. Dle ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného ode dne 1. 1. 2014, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle ustanovení § 3036 tohoto zákona se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

19. Tímto dosavadním předpisem je pak zákon č. 40/164 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník“), dle jehož ustanovení § 129 a § 130 odst. 1 je držitelem ten, kde s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon. Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

20. Dle ustanovení § 134 odst. 1 a 3 tohoto zákona, ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013, se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

21. Po zhodnocení shora provedených důkazů soud v daném případě dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V prvé řadě se soud v souladu s výše citovaným ustanovením § 80 o.s.ř. zabýval posouzením, zda má žalobkyně na požadovaném určení vlastnictví naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. S odkazem na skutkové okolnosti, o něž žalobkyně opírala svůj žalobní nárok, je zřejmé, že žalobkyně v tomto řízení žádala postavit na jisto otázku, komu z účastníků svědčí sporné vlastnické právo k pozemku zapsanému v katastru nemovitostí. Na takovémto určení pak má žalobkyně vždy naléhavý právní zájem, neboť bez rozhodnutí soudu deklarujícího toto vlastnické právo by nemohla dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí. Výsledkem sporu má být určení, zda sporný pozemek, jehož držby se manželé , jméno FO, chopili spolu s pozemky zakoupenými, se stal součástí jejich společného jmění manželů na základě vydržení vlastnického práva s tím, že na podkladě výsledku tohoto sporu bude možné vypořádat uvedený nemovitý majetek v rámci dodatečného projednání pozůstalosti. Tím je tedy dána aktivní věcná legitimace žalobkyně v tomto sporu, neboť nárok se opírá o skutkové okolnosti týkající se držby sporného pozemku manžely , jméno FO, , nikoliv jejich dcery jako současného vlastníka věcí nemovitých.

22. Pokud se pak jedná o věcnou stránku sporu, soud nejprve posoudil, jakou právní úpravu je třeba na předmětnou věc aplikovat. Vycházel tak z provedeného dokazování, jmenovitě z kupní smlouvy uzavřené mezi manželi , jméno FO, a manželi , jméno FO, dne , datum, a ze svědecké výpovědi dcery žalobkyně , jméno FO, , z nichž vzal za prokázanou tu skutečnost (žalovanou nijak nerozporovanou), že manželé , jméno FO, společně uchopili držbu zakoupených pozemků (s rodinným domem) včetně pozemku sporného (parc. č. , hodnota, ) vzápětí po koupi, tedy ještě v červnu roku 1994, a tyto drželi nepřetržitě společně až do roku 2016, kdy manžel žalobkyně zemřel. Soud proto postupoval pod právní úpravy tehdy platné a účinné, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, jehož ustanovení jsou citována shora, a posuzoval, zda byly v daném případě splněny podmínky stanovené v § 134 odst. 1 tohoto zákona, tedy soud se zabýval zjišťováním skutkových okolností týkajících se nabytí vlastnického práva k předmětnému pozemku parc. č. , hodnota, z hlediska splnění podmínek pro jeho vydržení v souladu se shora citovanou právní úpravou.

23. Dle ustáleného výkladu právní úpravy, kterou soud na předmětnou věc aplikoval, se oprávněná držba [pozn. - ve smyslu § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku] nemusí nutně opírat o existující právní důvod. Postačí, je-li tu alespoň domnělý právní důvod (titulus putativus), který má podle platného práva za následek převod vlastnictví, tedy aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 417/98). V daném případě žalobkyně opírala svůj nárok o vydržení vlastnictví sporného pozemku na podkladě oprávněné držby dle kupní smlouvy ze dne 14. 6. 1994, jíž spolu se svým manželem , jméno FO, nabyli do společného jmění manželů zakoupené pozemky st. parc. č. , hodnota, s rodinným domem č. p. , číslo popisné, a parc. č. , hodnota, a vzápětí po koupi se chopili držby všech těchto věcí nemovitých tím, že je oba začali společně užívat a provádět na nich opravy a údržbu, a to včetně pozemku sporného. Uvedená kupní smlouva představuje tento domnělý právní důvod pro nabytí vlastnického práva i ke spornému pozemku parc. č. , hodnota, . Pokud se dále jedná o dobrou víru manželů , jméno FO, , že jim tento právní titul se zřetelem ke všem okolnostem svědčí, pak má soud pak za prokázané (výpovědí svědkyně , jméno FO, ), že tuto držbu manželé , jméno FO, vykonávali nerušeně v těch mezích, v jakých všechny předmětné pozemky včetně pozemku parc. č. , hodnota, drželi jejich právní předchůdci (nejméně manželé , jméno FO, ), tedy v mezích daných oplocením zahrady kopírujícím hranici sporného pozemku parc. č. , hodnota, s cestou ležící na pozemku parc. č. , hodnota, . Všechny tři pozemky jsou tedy zahrnuty pod společným oplocením a jsou užívány k témuž účelu, tedy jako zahrada, přičemž tato nerušená držba manželů , jméno FO, trvala až do roku 2016, kdy , jméno FO, zemřel a věci nemovité zdědila jeho dcera, přičemž teprve až v roce 2023 byla provedena digitalizace katastru nemovitostí a byla zjištěna skutečná poloha hranic všech dotčených pozemků. Po celou tuto dobu pak nebyla dobrá víra žalobkyně a jejího manžela o tom, že užívají svůj majetek, tedy že jim náleží pozemky v tom rozsahu, jak je užívají (do roku 2016), ničím zpochybněna a zjevně o ní nepochybovala ani sama žalovaná, když v letech 1960 a 1974 tehdejší státní orgány (Stavební komise MNV ve , obec, , resp. Odbor výstavby a vodního hospodářství rady ONV v , obec, ) povolily stavební úpravy rodinného domu č. p. , číslo popisné, na podkladě situačního plánu, na němž sporný pozemek nebyl zakreslen. O tom, že manželé , jméno FO, byli se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávněnost držby jimi fakticky užívaných pozemků a že neměli důvod o tomto pochybovat, pak svědčí též faktické poměry na místě samém – tedy vedle společného oplocení pozemků a rozsahu jejich užívání právními předchůdci manželů , jméno FO, i to, že v terénu není patrná žádná hranici vymezující pozemky jimi skutečně zakoupené a pozemek sporný a že linie oplocení zahrady navazuje v přímé linii na ploty pozemků sousedících s pozemky manželů , jméno FO, , resp. se sporným pozemkem; ploty všech pozemků přiléhajících k , adresa, cestě parc. č. , hodnota, tedy tvoří přímku, oplocení nikde neuhýbá směrem od cesty do pozemků. Výpovědí této svědkyně, doloženými historickými snímky i ohledáním místa samého, jakož i obsahem žalobkyní doloženého znaleckého posudku k ocenění věcí nemovitých z roku 1995 pak vzal soud za prokázaný též stav oplocení, které se nachází v původních mezích (s plotem se tedy po celou dobu užívání pozemků manželi , jméno FO, nehýbalo) a jehož stáří bylo znalcem již v roce 1995 odhadnuto na 20 let. Současný stav oplocení, jak byl zjištěn soudem při místním šetření a jak je zachycen na soudem pořízené fotodokumentaci, je velice špatný, přičemž jej nelze přičítat pouze nedostatečné údržbě (té by nasvědčoval oprýskaný bílý nátěr plotu, který lze snadno obnovit); vlivem běhu času a působením povětrnostních podmínek již dřevěné plaňky trouchniví a betonová podezdívka se drolí. Na sporném pozemku navíc v těsné blízkosti plotu roste letitý strom, který se zde dle svědkyně , jméno FO, nacházel již v roce 1994, kdy manželé , jméno FO, nemovitosti zakoupili. Ze snímku katastrální mapy a pozemkové knihy je pak zřejmé, že sporný pozemek původně tvořil součást cesty parc. č. , hodnota, , nicméně tomuto svému účelu již dlouhá desetiletí zjevně nesloužil (aniž by proti tomu žalovaná něco namítala), a to právě s ohledem na uvedený strom, který se zde nachází.

24. Nynější námitky žalované jsou tak neopodstatněné, když žalovaná v zásadě poukazovala pouze na nepoměr plochy pozemků nabytých oproti ploše skutečně užívané, tedy že výměra sporného pozemku představuje více než jednu třetinu celkové plochy zahrady parc. č. , hodnota, (358 m2), přičemž žalobkyně a její manžel se o tom, co ve skutečnosti zakoupili, nepřesvědčili náhledem na stránky Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního, a jedná se u nich tudíž o držbu nepoctivou. Žalovaná však zcela pomíjí existenci a výměru pozemku st. parc. č. , hodnota, (328 m2), který není zcela zastavěný – více než polovinu jeho plochy představuje zahrada včetně pochozích povrchů, přičemž sporný pozemek parc. č. , hodnota, bezprostředně přiléhá k oběma těmto pozemkům, a poměr výměr je tak třeba zohledňovat ve vztahu ke všem těmto věcem nemovitým. K tomu pak soud odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (srov. rozsudky ze dne 9. 3. 2000 ve věci sp. zn. 22 Cdo 1848/98 ze dne 16. 11. 2001 pod sp. zn. 22 Cdo 386/2000, nebo usnesení ze dne 27. 2. 2002 ve věci sp. zn. 22 Cdo 1689/2000). Dle těchto judikaturních závěrů nelze omluvitelný omyl nabyvatele věci nemovité, který se chopí držby (části) pozemku, který nekoupil, a tedy ani oprávněnou držbu takového pozemku (jeho části), vyloučit ani v tom případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, výjimečně i více. Dobrá víra držitele pak musí být posuzována i z hlediska, zda držitel při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl nebo mohl mít pochybnosti, že plocha (výměra) držených pozemků odpovídá ploše uvedené v kupní smlouvě. Dobrá víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří. Přesvědčení držitele, že mu věc patří a že s ní nakládal jako s vlastní, musí být po celou vydržecí dobu důvodné, podložené konkrétními okolnostmi, které prokazují tvrzení držitele; pro závěr o existenci dobré víry zpravidla svědčí okolnosti, které se týkají právního důvodu nabytí práva a svědčící o poctivosti nabytí (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 22 Cdo 1253/99 a 22 Cdo 508/2001).

25. V daném případě tvar ani poloha všech dotčených pozemků, jejich společné zaplocení a shodný způsob užívání až do roku 2023 nijak nenasvědčovaly tomu, že by k pozemkům nabytým kupní smlouvu byl připlocen též sporný pozemek, když takto je jako zahradu v týchž mezích užívali již právní předchůdci žalobkyně a jejího manžela. Manželé , jméno FO, proto neměli v době uzavření kupní smlouvy a ani později důvod blíže ověřovat skutečný stav náhledem do katastru nemovitostí (v roce 1994 ani nebylo možné nahlížet na příslušné internetové stránky) nebo geometrickým zaměřením hranic pozemků. Jejich omyl co do rozsahu skutečně zakoupeného nemovitého majetku lze tedy považoval za zcela jistě omluvitelný. Jestliže si ani žalovaná jako vlastník sousedního (drženého) pozemku neuvědomila, že manželé , jméno FO, i jejich právní předchůdci drží i její pozemek parc. č. , hodnota, , a celá desetiletí užívání tohoto svého pozemku trpěla, a tedy ani ona sama nepředpokládala, že předmětem této držby je i její pozemek, nasvědčuje tato okolnost objektivní omluvitelnosti omylu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2006 ve věci sp. zn. 22 Cdo 954/2005). Ani samotná skutečnost, že držitel nenechal vytyčit hranice jím držených pozemků a nezjistil tak, že drží i pozemek (jeho část), jehož vlastníkem není, nevylučuje jeho oprávněnou držbu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2002 pod sp. zn. 22 Cdo 2211/2000 a ze dne 28. 1. 2015 pod sp. zn. 22 Cdo 3079/2014). Konečně pokud by připlocení sporného pozemku k pozemkům manželů , jméno FO, bylo skutečně tak zjevné, jak žalovaná tvrdí, bylo na ní, aby si v rámci výkonu řádné správy ověřila stav svého majetku a zasáhla případně již proti právním předchůdcům žalobkyně (minimálně v době, kdy stavební komise MNV ve Vráži schválila stavební úpravy rodinného domu a disponovala situačním plánem, na němž sporný pozemek chyběl).

26. Žalovaná pak ani přes procesní poučení ze strany soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. nenabídla soudu žádná jiná tvrzení či důkazy, jimiž by dobrou víru žalobkyně a jejího manžela v oprávněnost jejich držby sporného pozemku zpochybnila ještě v rámci běžící 10leté vydržecí doby, když sama žalobkyně tvrdila (a žalovaná toto potvrdila), že existence sporného pozemku vyšla najevo až při digitalizaci katastru nemovitostí v roce 2023. Důsledkem toho je tak její procesní neúspěch v podobě neunesení břemene tvrzení i břemene důkazního.

27. Na podkladě všech shora uvedených skutečností tedy soud dospěl závěru, že žalobkyně a její manžel byli či mohli být se zřetelem ke všem shora uvedeným okolnostem v dobré víře, že jsou vlastníky sporného pozemky, opíraje se vedle jeho nijak a nikým nezpochybňovaného faktického užívání též o nabývací titul, dle nichž se oprávněně – s ohledem na shora uvedený faktický stav – mohli domnívat, že zakoupili pozemky včetně pozemku sporného, a to s přihlédnutím k tvaru a funkčního využití těchto věcí nemovitých pod jedním oplocením po dobu několika desetiletí, aniž by jim či jejich předchůdcům v tomto užívání někdo bránil. Důsledkem toho tedy uplynutím deseti let výkonu této nerušené držby, počínající od června 1994 a končící v roce 2004, nabyli uvedený pozemek parc. č. , hodnota, vydržením do svého společného jmění manželů, když žalované se nepodařilo oprávněnost této držby zpochybnit či vyvrátit. Vzhledem k uvedenému tedy soud shledal žalobu po právu a v plném rozsahu jí vyhověl tak, jak je uvedeno shora ve výroku I. tohoto rozsudku.

28. O nákladech řízení mezi účastníky pak soud rozhodl výrokem II. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 145 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal v plné výši právo na jejich náhradu v celkové částce 51 133,72 Kč, představované zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 5 000 Kč a dále náklady právního zastoupení, tj. odměnou za zastupování advokátem v celkové výši 33 720 Kč za celkem šest úkonů po 5 620 Kč (převzetí a příprava zastoupení, 2x sepis podání ve věci samé – žaloba a její doplnění, 2x účast na jednání, účast na místním šetření dle § 11 odst. 1 písm. g), odst. 3 advokátního tarifu) dle § 7 bod 5. a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025, paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za šest úkonů právní služby po 450 Kč, celkem tedy 2 700 Kč, dále náhradou za promeškaný čas ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 900 Kč (za šest započatých půlhodin po 150 Kč) a náhradou cestovních výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, jejichž celková výše dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. činí 807,04 Kč, a to za dvě účtované cesty k jednání u Okresního soudu v Berouně ve dnech 9. 5. 2025 a 12. 6. 2025 vždy při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) uvedené vyhlášky ve výši 5,80 Kč a při průměrné ceně pohonných hmot za 1 benzinu automobilového 95 oktanů dle § 4 písm. a) uvedené vyhlášky ve výši 35,80 Kč za použití osobního automobilu tov. zn. Honda HR-V, RZ: , SPZ, , s průměrnou spotřebou pohonné hmoty 5,90 l/100 km a o celkové ujeté vzdálenosti 102 km, tj. 2x 51 km na trase , adresa, a zpět; vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 8 006,68 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně jakožto advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Třídenní lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal důvody pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala.