6 C 61/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa , Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 19.200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12.000 Kč ode dne 10. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 3.240 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12.000 Kč ode dne 6. 3. 2022 do 9. 2. 2023 a spolu se smluvní pokutou ve výši 3.960 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 2.378,14 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobou doručenou soudu dne 10. 3. 2023 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 19.200 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Tvrdil, že na základě této smlouvy, uzavřené za pomoci prostředků komunikace na dálku přes webový portál žalobce [webová adresa], na němž se žalovaný registroval, uvedl své identifikační údaje a založil si uživatelský účet, jehož prostřednictvím požádal o úvěr a seznámil se se smluvními podmínkami, které odsouhlasil, dále po ověření identity žalovaného pomocí aplikace Kontomatik (bankovní identita), poskytl žalovanému dne 3. 2. 2022 úvěr ve výši 12.000 Kč se splatností dne 5. 3. 2022. V souladu s článkem 4.9 VOP pak byl žalovaný povinen uhradit v této lhůtě spolu s úvěrovou jistinou též úrok ve výši 0,9 % denně z této částky, který činil 3.240 Kč; celkem tedy mělo být splaceno 15.240 Kč. Jelikož však žalovaný tomuto svému závazku nedostál, neboť ve lhůtě splatnosti a ani později na svůj dluh neplnil ani částečně, vznikl tím žalobci nárok požadovat úhradu dlužné jistiny úvěru spolu s úrokem a dále účtovat žalovanému též zákonný úrok z prodlení počínaje dnem následujícím po splatnosti úvěru, tedy od data 6. 3. 2022, do zaplacení a smluvní pokutu, sjednanou pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení a účtovanou z částky 12.000 Kč za období ode dne 6. 3. 2022 do 1. 2. 2023 (vydání předžalobní upomínky) na celkovou částku 3.960 Kč. Žalovaný nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku, a žalobce se proto se svým nárokem obrátil na soud.

2. V průběhu řízení pak žalobce dále k výzvě soudu doplnil ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného splatit poskytnutý spotřebitelský úvěr, že tak učinil na základě žalovaným vyplněného dotazníku s údaji o příjmu, rodinného stavu a měsíčních nákladů žalovaného. Ten zde uvedl, že je svobodný a v domácnosti s ním nežijí žádné osoby s vlastním příjmem; zdroj svého příjmu ze zaměstnání žalovaný doložil výplatními lístky za říjen až prosinec 2021 a žalobce jej ověřil prostřednictvím aplikace Kontomatik. Vedle toho žalobce též provedl lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a v registru SOLUS. K uzavření smlouvy dále žalobce doplnil, že k tomu došlo prostřednictvím webového rozhraní na uživatelském účtu žalovaného odsouhlasením smluvní dokumentace, jež mu následně byla zaslána na sdělenou e-mailovou adresu. Svou totožnost pak žalovaný rovněž (vedle ověření vlastníka účtu za pomoci aplikace Kontomatik, s jejíž pomocí žalobce získal ověřené podrobnosti o účtu žalovaného včetně aktuálního zůstatku na účtu a o provedených transakcích včetně jejich titulu) dokládal kopiemi svého občanského průkazu a cestovního pasu.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Jelikož se strany k jednání soudu nedostavily, přičemž zástupce žalobce svou neúčast omluvil, soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování listinami založenými do spisu, z nichž zjistil následující skutečnosti: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru tak zjistil, že dle této smlouvy se žalobce (jehož existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku) zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 12.000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 0 %, resp. mimo kampaň 0,9 % z vypůjčené částky denně, a to na dobu 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému. Součástí smlouvy pak bylo též ujednání o smluvní pokutě, sjednané ve výši 0,1 % denně z částky jistiny, ohledně níž je klient v prodlení, jakož i další sankce v souvislosti s upomínáním k úhradě pohledávky v prodlení. Smlouva byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s tím, že za datum jejího uzavření se považuje datum odeslání prostředků klientovi dle vystavené faktury. V záhlaví smlouvy je v údajích o žalovaném uvedeno číslo jeho účtu [bankovní účet]. U podpisů smluvních stran je pak uvedeno, že podpis klienta byl uskutečněn elektronicky prostřednictvím webového rozhraní věřitele dostupného na [webová adresa], na němž se klient registroval, a dále je uvedena IP adresa žalovaného. Podpis žalobce či způsob, jakým připojil na tento dokument svůj podpis, není uveden vůbec.

6. Ze všeobecných obchodních podmínek (opět neopatřených podpisy smluvních stran) soud dále zjistil, že po potvrzení výše požadovaného úvěru a jeho splatnosti klient odsouhlasí text úvěrové smlouvy, formuláře s předsmluvními informacemi a všeobecné obchodní podmínky zaškrtnutím příslušného políčka na svém uživatelském profilu a svou žádost po vyplnění dotazníku o jeho poměrech potvrdí. K poskytnutí úvěru je nutné ověření identity klienta mj. i pomocí aplikace Kontomatik. Smlouva je uzavřena odesláním finančních prostředků klientovi s tím, že poté klient obdrží fakturu ke smlouvě, jež je její nedílnou součástí.

7. Z výše uvedené faktury ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 3. 2. 2022 bylo zjištěno, že tato obsahuje údaj o datu odeslání prostředků z úvěru žalovanému, a to dne 3. 2. 2022, a dále platební údaje (bankovní spojení) včetně data splatnosti dlužné částky 12.000 Kč dne 5. 3. 2022.

8. Z formuláře ke zjištění poměrů žalovaného pak soud zjistil, že se jedná o podklad pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, obsahující jím údaje o jeho poměrech s tím, že k datu 3. 2. 2022 byl žalovaný svobodný, bydlel sám v nájmu a ze zaměstnání u [právnická osoba] mu plynul čistý příjem ve výši 29.000 Kč; jeho celkové měsíční výdaje pak činily 10.500 Kč. Uvedená listina pak obsahuje též výstup z lustrace žalovaného v registru SOLUS, dle něhož nebyly v registru nalezeny žádné údaje o závazcích či smlouvách žalovaného. Podle doložených výplatních pásek žalovaného za listopad 2021 až leden 2022 byla žalovanému v tomto období vyplacena mzda ve výši 30.819 Kč, resp. 29.930 Kč a 31.922 Kč.

9. Totožnost žalovaného byla ověřována kopií jeho občanského průkazu a cestovního pasu, jakož i potvrzením ze systému Kontomatik k ověření účtu žalovaného č. [bankovní účet] včetně přehledu transakcí na tomto účtu za dobu od srpna 2021 do února 2022. Z nich je zcela patrné, že konečný zůstatek na účtu činil 2,42 Kč a že řada transakcí byla označena identifikátorem„ gambling“, tedy sázení převážně u společnosti [webová adresa] (ale i u jiných subjektů) řádově v tisícikorunách, které výrazně převažuje nad položkami běžných výdajů např. na nákup potravin či hrazení služeb apod. Dále je zde zahrnuta též platba nájemného („ rent“, resp.„ Nájem [příjmení]“) v částkách 20.000 Kč, 12.500 Kč či 10.500 Kč, jakož i údaje o dalších závazcích z titulu zápůjček od věřitele [právnická osoba]

10. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 3. 2. 2022 bylo zjištěno, že částka 12.000 Kč byla poukázána na bankovní účet č. [bankovní účet] (tedy na shodný účet, jako je uveden v záhlaví úvěrové smlouvy jako účet žalovaného) dne 3. 2. 2022 pod ID transakce [číslo].

11. Předžalobní upomínkou ze dne 1. 2. 2023 pak žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do sedmi dnů ode dne odeslání této výzvy s upozorněním na možnost soudního vymáhání této pohledávky. Odeslání této písemnosti do dispoziční sféry žalovaného je dokládáno potvrzením České pošty, s. p.

12. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobce poskytl žalovanému dne 3. 2. 2023 bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit jednorázově spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky ve sjednané 30denní lhůtě splatnosti, tedy dle žalobcem vystavené faktury ze dne 3. 2. 2022 [číslo] do data 5. 3. 2022. Úvěrová smlouva byla sjednána za pomoci prostředků komunikace na dálku v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami, aniž by však z tohoto dokumentu v elektronické podobě (dokument ve formátu pdf) bylo zřejmé, že a kdy k němu byly připojeny podpisy obou smluvních stran v podobě elektronických dat s tím, že dále se již text uzavřené smlouvy neměnil; uveden je pouze údaj o IP adrese žalovaného. Další žalobcem předložená smluvní dokumentace pak identifikátorem dokládajícím, že se žalovaný s jejím obsahem prokazatelně seznámil, opatřena nebyla vůbec. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií jeho občanského průkazu a cestovního pasu a prostřednictvím přímého náhledu na jeho bankovní účet aplikací Kontomatik. V rámci sjednávání úvěru žalobce prověřoval schopnost žalovaného splatit spotřebitelský úvěr na základě žalovaným sdělených údajů o jeho poměrech, dle nichž žalovaný bydlel sám v nájmu, jeho příjem (ověřený dle doložených výplatních pásek) činil 29.000 Kč a celkové měsíční výdaje pak 10.500 Kč. Úvěruschopnost žalovaného tak žalobce shledal dostatečnou pro splacení úvěru v požadované výši, přestože disponoval kompletním výpisem z účtu žalovaného, na který mu měly být prostředky z úvěru poukázány a z něhož je patrné, že finanční situace žalovaného je značně odlišná od údajů uvedených v dotazníku, zejména pokud se jedná o výdajovou stránku jeho hospodaření, zahrnující vedle výdajů na bydlení též enormí výdaje na online sázky, a o další závazky žalovaného z titulu půjček u jiného věřitele. Protože žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku, je se splněním tohoto svého peněžitého závazku vůči žalobci v prodlení, pročež žalobce uplatnil svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty, sjednané v úvěrové smlouvě pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení, a úrok z prodlení v zákonné výši.

13. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Ve smyslu ustanovení § 1824 odst. 1 občanského zákoníku sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1.

15. Dle ustanovení § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle ustanovení § 561 odst. 1 občanského zákoníku se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Dle ustanovení § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

18. Podle ustanovení § 1813 a § 1815 občanského zákoníku jsou zneužívající ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí. Ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

19. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

20. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.

21. Dle ustanovení § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

22. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru pak stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Ustanovení § 108 odst. 1 písm. c) citovaného zákona výslovně uvádí, že je-li ve smlouvě o platebních službách spotřebiteli umožněno překročení, musí tato smlouva obsahovat informace o možných sankcích, úrocích z prodlení za toto překročení a jiných platbách. Podle ustanovení § 110 odst. 5 písm. b) citovaného zákona platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru v rozporu se zákonem písemnou informaci o některé povinnosti spotřebitele vůči věřiteli nebo o podmínkách, za kterých je spotřebitel povinen tuto povinnost splnit, platí, že spotřebitel tuto povinnost nemá.

25. Podle ustanovení § 122 odst. 2 až 4 zákona o spotřebitelském úvěru, upravujícího omezení plateb souvisejících s prodlením spotřebitele, nesmí uplatněná smluvní pokuta přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

26. Podle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

28. Konečně podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

29. Na podkladě provedených důkazů soud v daném případě dospěl k závěru, že žaloba je z převážné části důvodná, avšak nikoliv z titulu nesplaceného úvěrového závazku, ale z titulu bezdůvodného obohacení, když mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Důvody této neplatnosti soud shledává v absenci jakéhokoliv zjistitelného údaje o tom, že by obě smluvní strany prokazatelně opatřily text smlouvy (elektronický dokument) svými podpisy v elektronické podobě, jakož i ve zjištění, že žalobce jakožto úvěrující, tedy subjekt poskytující spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaného ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, naprosto nedostál své zákonné povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí, když zcela flagrantně ignoroval jemu přímo dostupné informace o transakcích na účtu žalovaného, v naprosto převažující míře představovaných prosázenými částkami, a to v takovém rozsahu, že žalovaného lze bez dalšího hodnotit jako gamblera, jenž takto vzniklý deficit ve svém hospodaření dotoval mj. prostředky získanými ze zápůjček a úvěrů od nebankovních subjektů. Je možné, že po určitou dobu ještě byl schopen tyto své závazky splácet, nicméně konečný stav jeho účtu (2,42 Kč) a jeho běžné výdaje v částce přesahující deklarovaných 10.500 Kč vedou k nevyhnutelnému závěru, že žalovaný situaci přestal zvládat. Ani to však žalobce nevedlo k důkladnějšímu zkoumání finančních poměrů žalovaného a k jejich prověření zejména vzhledem k alarmujícím údajům o online sázení, na které žalovaný vynakládal drtivou část svých příjmů, aniž by toto bylo zohledněno při posuzování jeho bonity. Přitom součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která má vést k tomu, aby nespoléhal pouze na údaje uváděné žalovaným (bez ohledu na jeho prohlášení, že se jedná o údaje pravdivé a úplné), ale tyto též důkladně prověřil a následně zhodnotil ve vztahu k dokládaným příjmům a celkové situaci dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 30/2015). Důsledkem výše uvedeného nedostatečného postupu právního předchůdce žalobce a nesplnění jeho zákonné povinnosti je proto ve smyslu § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 občanského zákoníku neplatnost předmětné smlouvy o úvěru, a to absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/10, III. ÚS 4129/18 či I. ÚS 523/07). Žalobce, který je v dané věci aktivně legitimován v důsledku postoupení pohledávky za žalovaným, pak soudu nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům.

30. Výhrady pak má soud i k samotné formě smlouvy o úvěru, resp. k absenci údaje o jejím uzavření oběma smluvními stranami, když součástí smlouvy není žádný údaj o tom, že její text obě smluvní strany opatřily svými elektronickými podpisy, kdy tak učinily a že do obsahu takto uzavřené smlouvy nebylo později zasahováno. Tvrzení žalobce v tomto směru tedy soud hodnotil jako zcela nedostatečná pro závěr, že k podpisu smlouvy skutečně došlo a že její text později nedoznal změn. Uvedený závěr však již nic nemění na tom, že ani v případě, že k řádnému uzavření smlouvy skutečně došlo, by se nejednalo o platné právní jednání, a to právě v důsledku nesplnění povinností uložených původnímu věřiteli zákonem o spotřebitelském úvěru.

31. Soud tedy posoudil vymáhanou pohledávku jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, kdy žalobce poskytl žalovanému peněžité plnění na základě neplatného právního jednání, a to poukázáním částky 12.000 Kč bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný je tak v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 občanského zákoníku povinen žalobci toto plnění vydat, a to v celé této výši, neboť na takto poskytnuté plnění žalobci neuhradil nic; k úhradě tak nadále zbývá částka 12.000 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnil (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení). Soud mu proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci uvedený obnos 12.000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky, nepřevyšujícím zákonnou sazbu tohoto příslušenství (v souladu se žalobou), jdoucím však až ode dne 10. 2. 2023 až do zaplacení, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí 7denní lhůty k úhradě stanovené v předžalobní upomínce žalobce (čas plnění stanovený dle výzvy věřitele ve smyslu § 1958 občanského zákoníku), jež byla žalovanému zaslána doporučenou poštovní zásilkou dne 2. 2. 2023, až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

32. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 3.240 Kč, představované kapitalizovaným úrokem z úvěru, dále co do smluvní pokuty v částce 3.960 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12.000 Kč za dobu ode dne 6. 3. 2022 do 9. 2. 2023 pak soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. Vycházel z toho, že žalobce nemá vůči žalovanému nárok na zaplacení těch plnění, jež mají svůj základ v neplatně uzavřené smlouvě, tedy úroku z úvěru a smluvní pokuty, jakož ani úroku z prodlení za dobu, jež předcházející datu splatnosti dle předžalobní upomínky (stanovené do sedmi dnů ode dne jejího odeslání), neboť s ohledem na posouzení přiznaného nároku jako plnění z titulu bezdůvodného obohacení nelze vycházet z údaje o splatnosti stanoveného neplatně sjednanou smlouvou, ale u ustanovení § 1958 občanského zákoníku. Lze tedy uzavřít, že až do marného uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v odeslané předžalobní výzvě k úhradě nebyl žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky 12.000 Kč, a proto ani v tomto směru nemohl být žalobce se svým nárokem úspěšný.

33. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci úspěšný pouze částečně, přiznal právo na jejich náhradu pouze v poměrné části 50,38 % z celkové částky těchto nákladů, neboť předmětem řízení bylo zaplacení celkové částky 15.960 Kč (tj. součtu jistiny a smluvní pokuty; k příslušenství v podobě úroku a úroku z prodlení se nepřihlíží), žalobce byl úspěšný pouze v částce 12.000 Kč (jistina), tedy v rozsahu 75,19 %, a neúspěšný co do nedůvodně žalované smluvní pokuty v částce 3.960 Kč, tj. co do 24,81 %. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu účastníka (zde žalobce) ve výši 75,19 % z předmětu řízení odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany) ve výši 24,81 %. Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 50,38 %, pak má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování svého práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí celkem 2.378,14 Kč, tzn. poměrná 50,38procentní část nákladů řízení ve výši 4.720,40 Kč, představovaných zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 2.640 Kč, a to vzhledem ke splnění stanovených podmínek (podání žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění) a za jeden úkon právní služby po 1.740 Kč (písemné podání ve věci samé) dle § 7 bod 5. advokátního tarifu, a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 600 Kč, a to za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a za jeden úkon právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) citované vyhlášky; vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty, odpovídající částce 680,40 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku III. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.