6 C 7/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa , Česká republika, rozhodl samosoudkyní titul Markétou Lanzovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem titul . jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 16.510 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 16.510 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16.510 Kč ode dne 1. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce 7.104,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 10. 2020 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení celkové částky 16.510 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 21. 1. 2020, uzavřené mezi účastníky distančně prostřednictvím elektronických prostředků za současného ověření totožnosti žalované z kopie jejího občanského průkazu. Dle této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalované na její žádost peněžní prostředky do určité částky, které se pak žalovaná zavázala žalobci vrátit spolu s poplatkem za čerpání úvěru, sjednaným ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tj. v částce 2.040 Kč, a s úrokem ve výši 20 % měsíčně (za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k čerpání úvěru, až do jeho vrácení) za podmínek sjednaných ve smlouvě s tím, že obě tyto položky se stávají součástí jistiny dluhu ke konci každého kalendářního měsíce; v případě, že se celý dluh stane v souladu se smlouvou splatným, činí úroková sazba pouze 15 % ročně. Celková výše úroku pak v daném případě dle výpisů z úvěru činí 5.107 Kč. Žalobce tak poskytl žalované bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet] uvedený ve smlouvě částku 10.200 Kč s tím, že žalovaná byla povinna do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru ve výši 1/5 z částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč (případně ve výši dlužné částky, pokud ta nedosahuje ani této částky), a to v souladu s pravidelně zasílanými měsíčními výpisy z úvěru, obsahujícími aktuální výši dluhu, výši minimální splátky a datum splatnosti. Pro případ prodlení se splacením dluhu nebo jeho části si pak strany sjednaly povinnost žalované k úhradě zákonného úroku z prodlení a dále smluvní pokuty ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, a to po dobu první tří měsíců prodlení žalované, jež se rovněž stává součástí jistiny dluhu. V dané věci tedy smluvní pokuta činí 363 Kč. Jelikož však žalovaná těmto svým závazkům nedostála, neboť na poskytnutý úvěr uhradila pouze částku 1.200 Kč (započtenou v pořadí na smluvní pokutu, úroky z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky, úroky, poplatky za čerpání úvěru a nakonec na jistinu), stal se tím celý dluh splatným, a žalovaná je tak ode dne 1. 6. 2020 v prodlení. Žalobce tak nároku zaplacení celkové dlužné částky 16.510 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, jdoucím ode dne 1. 6. 2020 do zaplacení, s tím, že žalovaná nereagovala ani na zaslanou předžalobní upomínku.

2. K výzvě soudu žalobce následně doplnil, že první splátka úvěru v daném případě činila 1.200 Kč a byla splatná k datu 29. 2. 2020. Žalobce pak posoudil úvěruschopnost žalované zejména nahlédnutím do veřejně přístupných registrů a evidencí vedených státními orgány (obchodní, živnostenský a insolvenční rejstřík, administrativní registr ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí a katastr nemovitostí) vždy s negativním výsledkem, tedy že k osobě žalované nebyl nalezen žádný záznam. Dále pak vycházel z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, dle nichž činil hrubý příjem žalované 20.000 Kč, čistý příjem 15.000 Kč (ověřeno z výplatní pásky žalované a z potvrzení o jejím příjmu), náklady na obživu 1.000 Kč, náklady na bydlení ve vlastním bytě 500 Kč a ostatní náklady pak 4.500 Kč. Uvedené údaje pak žalobce porovnal se statistickými údaji s využitím průměrných nákladů průměrného klienta, přičemž dovodil, že výše příjmů je adekvátní a nijak nevybočuje z použitých referenčních údajů, u průměrných měsíčních výdajů žalované pak žalobce počítal s částkou 10.500 Kč, odpovídající průměrné měsíční výši výdajů na člena průměrné české domácnosti. K této částce pak žalobce ještě přičetl náklady na úhradu pravidelných splátek ve výši 1.200 Kč. Po odečtení žalovanou deklarovaných výdajů, následně korigovaných podle reálných odhadovaných výdajů, od jejích doložených příjmů se zohledněním výše splátek požadovaného úvěru pak dospěl žalobce k závěru o disponibilním zůstatku ve výši 2.751 Kč. Neshledal tak důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Smlouva pak byla mezi účastníky uzavřena distančně dne 21. 1. 2020 (následně v listinné podobě dne 18. 3. 2020) s tím, že žalovaná částka sestává z čerpané jistiny úvěru ve výši 10.200 Kč, dále z poplatku v částce 2.040 Kč (1.000 Kč + 40 Kč + 1.000 Kč), z úroku v celkové částce 5.107 Kč (dle výpisů k úvěru v částkách 986 Kč, 1.165 Kč, 2.738 Kč, 107 Kč a 111 Kč) a smluvní pokuty ve výši 3x 121 Kč. Úhrada provedená žalovanou ve výši 1.200 Kč dne 2. 3. 2020 byla započtena na částku dlužnou k datu 10. 2. 2020. Závěrem pak žalobce doplnil, že úvěrová smlouva byla mezi účastníky sjednána v písemné formě a že smluvní dokumentace je uložena na trvalém nosiči dat, umožňujícím uchování a využívání obsahu smluv v nezměněné podobě. K uzavření smlouvy ze strany žalované došlo použitím unikátních přihlašovacích údajů, tj. uživatelského jména a hesla, kdy žalovaná po tomto přihlášení se do uživatelského účtu systému žalobce odkliknutím odsouhlasila obsah smlouvy (tzn. clickthrough smlouva).

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Jelikož se strany k jednání soudu nedostavily, přičemž zástupkyně žalobce svou neúčast omluvila, soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování listinami založenými do spisu, přičemž zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] s datem 21. 1. 2020 ve spojení s fotokopií úvěrové smlouvy opatřené též podpisem žalované s datem 18. 3. 2020 tak zjistil, že účastníci spolu nejprve uzavřeli smlouvu o uživatelském účtu za účelem následného sjednání, čerpání a správy úvěru s tím, že se žalobce (jehož existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku) zavázal poskytnout žalované na její (elektronickou) žádost a v její prospěch peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu až 50.000 Kč na dobu neurčitou s tím, že výše prvního čerpání je omezena částkou 5.000 Kč. Žalovaná pak byla povinna uhradit žalobci do konce každého kalendářního měsíce počínaje prvým měsícem po měsíci čerpání minimální splátku úvěru ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce (součet jistiny, čerpaného úvěru, poplatků a úroku vč. případného úroku z prodlení a smluvní pokuty), nejméně však 300 Kč (případně ve výši odpovídající dlužné částce nedosahující této výše). O aktuální výši dluhu, minimální splátky a její splatnosti pak byla žalovaná informována výpisem k úvěru, pravidelně jí zasílaným žalobcem či sdělovaným prostřednictvím uživatelského účtu. Za každé čerpání úvěru pak byla žalovaná povinna uhradit poplatek ve výši 20 % z čerpané úvěrové jistiny s tím, že ke konci každého kalendářního měsíce se tento poplatek stává součástí jistiny dluhu. Úrok pak byl ve smlouvě sjednán ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého kalendářního měsíce po měsíci, v němž žalovaná úvěr čerpala, až do vrácení úvěru. V případě zesplatnění celého dluhu v důsledku prodlení žalované s jeho splacením po dobu delší než dva měsíce se pak tato úroková sazba snižuje na 15 % ročně (vedle toho pak žalobci vzniká též nárok na zákonný úrok z prodlení); i tento nárok se pak stává součástí jistiny dluhu. Současně s tím si dále strany ujednaly povinnost žalované hradit žalobci pro případ jejího prodlení se splacením dluhu či jeho části smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, a to po dobu prvních tří měsíců prodlení.

6. Svou totožnost při uzavírání smlouvy žalovaná dokládala kopií svého občanského průkazu. Dle potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance a o výši vyplacených náhrad ze dne 13. 1. 2020 činil průměrný čistý měsíční příjem žalované 14.451 Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná a že je zaměstnána jako pracovnice v sociálních službách u zaměstnavatele Centrum Na Verandě, z.ú., na dobu určitou do 30. 6. 2020. Z výplatní pásky žalované za listopad 2019 byla zjištěna výše čisté mzdy vyplacené žalované v částce 14.433 Kč. V žádosti o úvěr pak žalovaná uvedla vedle svých kontaktních údajů, že nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí ve vlastním bytě, domácnost obývají celkem dvě osoby a že její výdaje činí 1.000 Kč na obživu, 500 Kč na bydlení a 4.500 Kč ostatní náklady, celkem 6.000 Kč (jež žalobce následně navýšil v souladu s průměrnými referenčními údaji, jak je uvedeno shora).

7. Výpisem z běžného účtu pak žalobce dokládal poskytnutí úvěru žalované, a to nejprve dne 21. 1. 2020 ve výši 5.000 Kč, následně dne 2. 3. 2020 ve výši 200 Kč a nakonec dne 18. 3. 2020 opět ve výši 5.000 Kč, a to vždy převodem na účet č. [bankovní účet].

8. Z výpisů k revolvingovému úvěru ze dne 10. 2. 2020, 10. 3. 2020, 15. 4. 2020, 12. 5. 2020, 10. 6. 2020, 10. 7. 2020 a 10. 8. 2020 byl zjištěn průběh jednotlivých čerpání z poskytnutého úvěrového rámce (revolvingu) a jeho splácení ze strany žalované. Za leden 2020 tak žalovaná vyčerpala částku 5.000 Kč s poplatkem 1.000 Kč a minimální splátkou ve výši 1.200 Kč, splatnou dne 29. 2. 2020, kterou uhradila. Již za březen 2020, kdy čerpáno bylo celkem 5.200 Kč a kdy poplatek činil 1.040 Kč, se žalovaná dostala do prodlení s úhradou předepsané splátky splatné dne 31. 3. 2021, a byla jí proto naúčtována smluvní pokuta ve výši 121 Kč. Poté již dluh jen narůstal, neboť žalovaná již na splátkách neuhradila ničeho; v květnu a červnu byly žalované opět účtovány smluvní pokuty vždy ve výši 121 Kč. Ke dni 10. 8. 2020 tak celková dlužná částka dosáhla výše 16.510 Kč, z níž úroky činily celkem 5.107 Kč, a to 986 Kč, 1.165 Kč, 2.738 Kč, 107 Kč a 111 Kč, a poplatky za čerpání pak 1.000 Kč a 1.040 Kč, celkem tedy 2.040 Kč.

9. Žalobce proto vyzval žalovanou prostřednictvím svého zástupce k úhradě tohoto dluhu spolu s úrokem z prodlení a náklady právního zastoupení předžalobní upomínkou ze dne 20. 8. 2020 s upozorněním na možnost vymáhání této pohledávky soudní cestou. Odeslání této písemnosti do dispoziční sféry žalované je dokládáno kopií poštovního podacího archu.

10. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobce nejprve pro účely poskytnutí úvěru žalované zřídil žalované uživatelský účet, jehož prostřednictvím pak byla účastníky sjednána úvěrová smlouva. Na jejím základě se žalobce zavázal poskytnout žalované na její žádost úvěrový rámec až do částky 50.000 Kč na dobu neurčitou s tím, že výše prvního čerpání je omezena částkou 5.000 Kč. Žalovaná pak byla povinna do konce každého kalendářního měsíce počínaje po měsíci následujícím po měsíci, v němž byly úvěrové prostředky čerpány, uhradit minimální splátku úvěru ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího měsíce, nejméně však 300 Kč, tvořené součtem čerpaného úvěru, poplatku za jeho čerpání a úroku, případně též úroku z prodlení a smluvní pokuty, a to v souladu s výpisem k úvěru, který byl žalované zasílán každý kalendářní měsíc. Poplatek za čerpání úvěru činil dle smlouvy 20 % z čerpané jistiny úvěru, úrok potom 20 % měsíčně z dlužné částky za dobu od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po měsíci, kdy byl úvěr čerpán. V případě zesplatnění celého dluhu v případě prodlení žalované se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než dva měsíce pak úrok činil pouze 15 % ročně. Dále úvěrová smlouva obsahuje ujednání o povinnosti žalované zaplatit v případě prodlení se splacením dluhu či jeho části jednak zákonný úrok z prodlení a jednak i smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení po dobu prvních tří měsíců tohoto prodlení. Žalobce pak v rámci sjednávání úvěrové smlouvy vycházel z údajů uvedených žalovanou, pokud se jedná o její příjmy a výdaje, tedy že její průměrný čistý příjem činil 14.451 Kč (dokládán výplatní páskou žalované a potvrzením zaměstnavatele), náklady na bydlení ve vlastním bytě činily 500 Kč (se dvěma osobami v domácnosti, bez vyživovací povinnosti žalované), náklady na obživu 1.000 Kč a ostatní náklady 4.500 Kč (nespecifikováno) s tím, že žalobce následně korigoval výdajovou položku na částku 10.500 Kč tak, aby odpovídala zjištěným průměrným referenčním údajům, tedy aby tyto výdaje byly reálné). Peněžní prostředky pak žalobce poukázal žalované v celkem třech bezhotovostních úhradách na účet č. [bankovní účet] uvedený ve smlouvě, a to ve výši 5.000 Kč dne 21. 1. 2020, dále ve výši 200 Kč dne 2. 3. 2020 a nakonec opět ve výši 5.000 Kč dne 18. 3. 2020. Následně pak žalované počínaje únorem 2020 až do srpna 2020 zasílal pravidelné měsíční výpisy k revolvingovému úvěru, v nichž ji informoval o výši dlužné částky a minimální splátky za aktuální období s termínem její splatnosti. Žalovaná však uhradila pouze první splátku ve výši 1.200 Kč, splatnou dne 29. 2. 2020, následně se pak dluh již jen navyšoval (mj. o účtované tři smluvní pokuty po 121 Kč, úroky ve výši 5.107 Kč a poplatky za čerpání ve výši 2.040 Kč) a ke dni 10. 8. 2020 dosáhl celkové výši 16.510 Kč. Žalovaná žalobci uhradila pouze jedinou, a to první splátku ve výši 1.200 Kč, splatnou dne 29. 2. 2020, dále pak již neuhradila ničeho, a v důsledku neuhrazení splátky splatné k datu 31. 3. 2020 se dostala do prodlení (dluh byl zesplatněn k datu 31. 5. 2020). K datu 10. 8. 2020 paky žalobce vyčíslil celkovou dlužnou částku na 16.510 Kč. Následně vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne 20. 8. 2020 k úhradě tohoto dluhu včetně úroku z prodlení, žalovaná však ani na tuto výzvu nereagovala.

11. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Ve smyslu ustanovení § 1824 odst. 1 občanského zákoníku sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1.

13. Dle ustanovení § 2048 a 2049 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

14. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

15. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.

16. Dle ustanovení § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

17. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

20. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Na podkladě provedených důkazů soud v daném případě dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k platnému sjednání úvěrové smlouvy, dle níž žalobce postupně poskytl žalované na základě posouzení její schopnosti úvěr splácet peněžité plnění v rámci revolvingu v celkové výši 10.200 Kč vždy bezhotovostním převodem na účet žalované uvedený ve smlouvě. Vycházel přitom z doloženého příjmu žalované a z přehledu jejích výdajů, jež následně korigoval tak, aby odpovídaly referenčním údajům. Dospěl přitom k závěru, že příjem žalované je i po úhradě takto stanovených výdajů dostatečný ke splácení předmětného závazku, a to s přihlédnutím k poměrům žalované, která byla v době sjednání úvěrové smlouvy svobodná, bezdětná, měla zaměstnání s pravidelným příjmem a měla vlastní bydlení. Přestože tedy žalobce splnil svou zákonnou povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru ve smyslu shora citovaného ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když vhodně upravil výši deklarovaných výdajů tak, aby tyto odpovídaly realitě (byť si jinak nevyžádal výpis z příslušných registrů dlužníků, např. SOLUS, NRKI či BRKI k prověření platební morálky žalované), jakož i závazek plynoucí z uzavřené smlouvy a poskytl žalované požadovaný revolvingový úvěr, žalovaná mu toto peněžité plnění doposud zcela nevrátila (uhradila pouze jedinou předepsanou splátku ve výši 1.200 Kč) a neuhradila ani další plnění vyplývající z předmětné smlouvy, tj. poplatky za čerpání úvěru, sjednaný úrok ani účtované smluvní pokuty, sjednané ve smlouvě právě pro případ prodlení dlužníka se splacením úvěru, přestože byla ke splnění svého dluhu opakovaně upomínána.

22. S ohledem na shora uvedené tedy výrokem I. uložil žalované, která se k žalobě nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnila (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení), povinnost zaplatit žalobci celkovou částku 16.510 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny čerpaného úvěru, dále z poplatků za čerpání úvěru, z úroku a ze smluvní pokuty, to vše po zohlednění úhrady jediné splátky ve výši 1.200 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky (s tím, že úrok, poplatky i smluvní pokuta se v souladu se smluvními ujednáními stávají součástí jistiny), jdoucím ode dne 1. 6. 2020, kdy se dostala do prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než dva měsíce již nezaplacením splátky splatné dne 31. 3. 2020 (dluh zesplatněn k datu 31. 5. 2020), až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

23. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem II. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši, odpovídající částce 7.104,10 Kč. Ta je pak představována zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 4.310 Kč, a to vzhledem ke splnění stanovených podmínek (podání žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za 2,5 úkonu právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění), a za dva úkony právní služby po 1.780 Kč (2x písemné podání ve věci samé) dle § 7 citované vyhlášky, a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 900 Kč, a to za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, a za dva úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) citované vyhlášky; vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 1.094,10 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.