6 C 74/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně, sídlem Wagnerovo náměstí 1249, 266 47 Beroun, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta : Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , adresa o vyklizení

I. Žalovaný je povinen vyklidit věci nemovité, a to pozemek st. parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba (, adresa, – rodinný dům, a pozemek parc. č. , hodnota, – zahrada, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, , pro katastrální území a obec , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 23 717,49 Kč, a to do třídnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 8. 2013 se žalobce domáhal proti žalovanému vyklizení věcí nemovitých zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území a obec , adresa, , a to pozemku st. parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba (, adresa, – rodinný dům, a pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada. Tvrdil, že bývalý vlastník těchto věcí nemovitých – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , , adresa, , uzavřela se žalovaným dne 5. 10. 2020 nájemní smlouvu, na jejímž základě se žalovaný zavázal za užívání předmětných věcí nemovitých hradit nájemné ve výši 15 200 Kč měsíčně vždy do konce příslušného kalendářního měsíce tak, že nájemné mělo být hrazeno formou započtení oproti části kupní ceny až do jejího vyčerpání s odkazem na dohodu o úhradě kupní ceny z téhož dne, v jejímž článku I odst. 4 písm. F) byla stanovena částka 1 000 000 Kč sloužící jako kredit žalovaného na budoucí nájemné hrazené shora uvedeným zápočtem, tedy na dobu necelých 65 měsíců. Počátek nájemního vztahu byl navázán na den vkladu vlastnického práva k nemovitým věcem ve prospěch bývalého vlastníka, tedy na den 12. 11. 2020. Dohodou o úhradě kupní ceny pak byly v článku I odst. 4 sjednány platby v celkové výši 1 520 000, které byly uhrazeny tak, že dne 7. 10. 2020 byla zaplacena odměna zprostředkovatele ve výši 158 900 Kč a 49 000 Kč a dále odměna advokáta ve výši 12 100 Kč, dále byly uhrazeny tři dluhy na účet soudních exekutorů, a to dne 21. 10. 2020 a 22. 10. 2020 ve výši 15 552 Kč, 13 364,50 Kč a 16 000 Kč, dále zde byl sjednán shora uvedený „kredit na nájemné“ v částce 1 000 000 Kč, a konečně byly ve prospěch účtu žalovaného uhrazeny platby v souhrnné výši 255 083,50 Kč (dne 5. 10. 2020 částka 10 000 Kč, dne 22. 10. 2020 částka 20 000 Kč, dne 2. 11. 2020 částka 22 000 Kč, dne 20. 1. 2021 částka 200 000 Kč a dne 2. 2. 2021 částka 3 083,50 Kč). Na základě nájemní smlouvy a dohody o úhradě kupní ceny tak žalovaný vyčerpal ze sjednaného „kreditu“ za dobu pěti měsíců částku 76 000 Kč s tím, že dne 17. 5. 2021 následně uzavřel s předchozím vlastníkem dohodu o narovnání, na jejímž podkladě byla částka zbývající z tohoto „kreditu“ ve výši 924 000 Kč dne 18. 5. 2021 doplacena žalovanému. Počínaje od května 2021 tak byl žalovaný povinen hradit sjednané nájemné ve výši 15 200 Kč, přičemž se s plněním tohoto svého závazku dostal do prodlení a toto své závadné jednání nenapravil ani na základě výzvy odeslané dne 3. 8. 2021, jíž byl právním předchůdcem žalobce vyzván k doplacení nájemného za tři měsíce květen, červen a červenec 2021 v celkové výši 45 600 Kč v přiměřené lhůtě do 31. 8. 2021. Vzhledem k tomuto neplnění smluvního závazku proto právní předchůdce žalobce zaslal žalovanému dne 1. 9. 2023 výpověď z nájmu pro porušení nájemní smlouvy zvlášť závažným způsobem bez výpovědní doby s odůvodněním, s poučením o možnosti vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání její oprávněnosti soudem a s výzvou k vyklizení nemovitosti bez zbytečného odkladu. Výpověď z nájmu byla žalovanému doručena dne 16. 6. 2021 s tím, že žalovaný, aniž by předmět nájmu vyklidil a předal jeho vlastníkovi, podal u zdejšího soudu žalobu, vedenou pod sp. zn. 10 C 252/2021; uvedené řízení již bylo pravomocně skončeno. Kupní smlouvou ze dne 22. 12. 2021 pak právní předchůdce žalobce převedl vlastnické právo k předmětným věcem nemovitým ve prospěch žalobce, jež bylo do katastru nemovitostí zapsáno dne 24. 1. 2022. Tím tedy došlo k přechodu práv a povinností plynoucích z uzavřené nájemní smlouvy na žalobce. Protože žalovaný doposud věci nemovité nevyklidil a nepředal, obrátil se žalobce se svým nárokem na soud.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. V prvé řadě namítl podjatost soudkyně Mgr. Markéty Lanzové, jíž byla věc přidělena v souladu s rozvrhem práce zdejšího soudu. Dále pak poukázal na to, že u tohoto soudu dne 8. 9. 2023 podal proti žalobci žalobu o určení neplatnosti výpovědi z nájmu a dále též žalobu o neplatnost kupní smlouvy týkající se předmětných věcí nemovitých, přičemž soud by měl v této věci nejprve vyčkat na výsledek řízení o těchto dvou žalobách; doplnil, že věc je rovněž prošetřována Policií ČR na základě jím podaného trestního oznámení na společnost , právnická osoba, K věci samé pak žalovaný uvedl, že se stal obětí podvodu, pročež by měl soud vyslechnout svědky , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, (bez bližšího určení), dále že jej o dům dočasně podvodem a zneužitím jeho tristní situace a vědomým, úmyslným a zákeřným porušením zákona připravil „, jméno FO, “, který mu měl pomoci s dluhy a finančně, namísto čehož mu škodí, dále že své vyklizení žalovaný považuje za nezákonné, irelevantní a nelegální, neboť zde neexistuje pravomocný rozsudek v jeho neprospěch, a že mu „, jméno FO, (is)“ dodnes dle beneficientské smlouvy dluží částku 800 000 Kč, za kterou by byl žalovaný ochoten svůj dům odkoupit zpět. K výzvě soudu k upřesnění těchto svých tvrzení následně žalovaný (nad rámec výše uvedeného) doplnil, že od kupní smlouvy s „, jméno FO, “ odstoupil, a že veškeré další kroky včetně prodeje ve prospěch žalobce tudíž považuje za neplatné, protizákonné a v rozporu s dobrými mravy. Pokud se jedná a lichvu a podvod, uvedl žalovaný pouze to, že „kupní vs tržní cena (lichva) + jednání žalovaného , jméno FO, “, který zneužil finanční tísně a zoufalé situace žalovaného, jenž potřeboval zachránit dům, a proto se jmenovaný (, jméno FO, ) pokusil žalovaného o dům připravit sám lstí a podvodem, přičemž „, jméno FO, “ má provozovat organizovanou trestnou činnost. Do elektronického podání došlého soudu dne 20. 10. 2024 (a neopatřeného elektronickým podpisem žalovaného) pak byl připojený též e-mail žalovaného ze dne 3. 8. 2024 adresovaný soudu, v němž žalovaný vysvětloval, že existuje beneficientská smlouva, dle níž je beneficientem a podle které mu bylo dáno právo veta, pokud jde o přeprodej domu třetí osobě; to mu však ve skutečnosti bylo znemožněno. Dále je v uvedené smlouvě stanoveno, že rozdíl v lichvářské kupní ceně 1 520 000 Kč a přeprodejní ceně bude vyplacen žalovanému, k čemuž rovněž nedošlo. Bližší objasnění uvedených skutečností ani jakékoliv důkazní návrhy, jimiž by měla být tato tvrzení prokazována, pak již žalovaný soudu nenabídl.

3. Jelikož se žalovaný (za současné omluvy své neúčasti) k jednání soudu nedostavil, soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

4. V prvé řadě pokud se jedná o žalovaným namítanou podjatost soudkyně Mgr. Markéty Lanzové, pak o této námitce rozhodl Krajský soud v Praze svým pravomocným usnesením ze dne 19. 12. 2023 č. j. 31 Nc 1371/2023-37 tak, že soudkyně Okresního soudu v Berouně Mgr. Markéta Lanzová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 6 C 74/2023.

5. Soud pak ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Z výpisů z katastru nemovitostí prokazujících stav evidovaný k datu 11. 11. 2020, 20. 12. 2021, 17. 2. 2022, 21. 10. 2024 a 9. 4. 2025 bylo zjištěno, že jako výlučný vlastník pozemku st. parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba (, adresa, – rodinný dům, a pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada, zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , byl v katastru nemovitostí ke dni 11. 11. 2020 zapsán žalovaný a že uvedené věci nemovité byly v té době ve třech případech postiženy exekucí. Ke dni 20. 12. 2021 pak byla vedena jako vlastník společnost , právnická osoba, (na základě smlouvy kupní ze dne 5. 10. 2020 s právními účinky zápisu ke dni 12. 11. 2020) a ke dni 17. 2. 2022 pak až do současnosti žalobce (na základě smlouvy kupní ze dne 22. 12. 2021 s právními účinky zápisu ke dni 24. 1. 2022).

6. Ze smlouvy kupní o prodeji nemovitých věcí ze dne 5. 10. 2020 pak soud zjistil, že na jejím základě žalovaný prodal shora uvedené věci nemovité společnosti , právnická osoba, za sjednanou kupní cenu 1 520 000 Kč, která měla být uhrazena způsobem dodatečně ujednaným.

7. Z dohody o úhradě kupní ceny, uzavřené dne 5. 10. 2020 mezi týmiž smluvními stranami, bylo dále zjištěno, že byla uzavřena v návaznosti na výše uvedenou kupní smlouvu a že touto dohodou si smluvní strany ujednaly způsob úhrady kupní ceny za tyto věci nemovité ve výši 1 520 000 Kč. Žalovaný současně výslovně prohlásil, že si je vědom a že souhlasí s tím, že ujednaná kupní cena je nižší než cena obvyklá. Kupní cenu pak měl kupující , právnická osoba, uhradit tak, že z ní za dohodnutých podmínek zaplatí odměnu zprostředkovatele ve výši 158 900 Kč a 49 000 Kč, odměnu advokáta ve výši 12 100 Kč a dále uhradí tři exekučně vymáhané dluhy dle jejich aktuální vyčíslení, úhrada částky 1 000 000 Kč pak měla být provedena v pravidelných měsíčních splátkách odpovídajících výši nájemného dle smlouvy o nájmu předmětných věcí nemovitých s tím, že měsíční splátky této části kupní ceny se vypořádávají započtením vůči nájemnému, a zbývající část kupní ceny pak měla být poukázána na účet žalovaného na základě provedeného vkladu vlastnického práva k nemovitým věcem ve prospěch kupujícího bez závad či omezení na těchto věcech nemovitých váznoucích.

8. Ze smlouvy o nájmu, uzavřené rovněž dne 5. 10. 2020, pak soud zjistil, že na jejím základě její smluvní strany , právnická osoba, jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce prohlásily, že pronajímatel nabývá od nájemce předmětné nemovité věci a současně mu je touto smlouvou přenechává k dočasnému užívání na dobu určitou šesti let s účinností ode dne podání návrhu na vklad vlastnického práva pronajímatele k předmětu nájmu do katastru nemovitostí za sjednané nájemné 15 200 Kč měsíčně, splatné nejpozději do konce kalendářního měsíce; zálohy na služby činily 0 Kč. S odkazem na současně uzavíranou dohodu o úhradě kupní ceny pak mělo být takto ujednané nájemné hrazeno formou zápočtu z části kupní ceny předmětu nájmu.

9. Z dohody opatřené ověřovací doložkou podpisu žalovaného ze dne 17. 5. 2021 pak soud zjistil, že v ní žalovaný jako prodávající a společnost , právnická osoba, jako kupující shodně prohlásili, že žalovaný vznesl vůči smlouvě kupní o prodeji nemovitých věcí ze dne 5. 10. 2020 a dohodě o úhradě kupní ceny z téhož dne námitku odstoupení, přičemž strany dohody si za účelem smírného urovnání věci ujednaly, že se ruší právní účinky odstoupení a právní jednání kupující nadále považuje za platně a řádně uzavřená a že kupující převede zbývající část kupní ceny ve výši 924 000 Kč na účet prodávajícího, čímž budou veškeré vzájemné nároky mezi účastníky, splatné do dne uzavření této dohody, zejména pak povinnost uhradit kupní cenu, vypořádány.

10. Podle přehledu úhrad byly odměna zprostředkovatele (obě částky) a odměna advokáta v částkách uvedených shora v odstavci 7. žalovanému uhrazeny bezhotovostním převodem na účet dne 7. 10. 2020, dne 21. 10. 2020 a 22. 10. 2020 pak byly uhrazeny dluhy povinného, a to převodem částek 15 552 Kč, 16 000 Kč a 13 364,50 Kč ve prospěch soudních exekutorů a konečně byly provedeny též úhrady přímo ve prospěch žalovaného, a to dne 5. 10. 2020 ve výši 10 000 Kč, dne 22. 10. 2020 ve výši 20 000 Kč, dne 2. 11. 2020 ve výši 22 000 Kč, dne 20. 1. 2021 ve výši 200 000 Kč, dne 2. 2. 2021 ve výši 3 083,50 Kč a konečně dne 18. 5. 2021 ve výši 924 000 Kč.

11. Z výzvy k úhradě dlužného nájemného ze dne 3. 8. 2021 bylo zjištěno, že pronajímatel , právnická osoba, tímto vyzval žalovaného jako nájemce na základě smlouvy o nájmu předmětných věcí nemovitých ze dne 5. 10. 2020 k úhradě dlužného nájemného, sjednaného v měsíční výši 15 200 Kč, za měsíce květen, červen a červenec 2021 ve výši 45 600 Kč nejpozději do dne 31. 8. 2021 a současně jej upozornil na možnost ukončení nájmu při případ nehrazení sjednaného nájemného. Podle přiložené kopie vrácené poštovní zásilky byla tato písemnost žalovanému zasílána doporučenou poštovní zásilkou na adresu jeho bydliště dne 5. 8. 2021 s tím, že žalovaný si zásilku v úložní době nevyzvedl a tato byla vrácena odesílateli.

12. Z výpovědi nájmu ze dne 1. 9. 2021 pak soud zjistil, že pronajímatel , právnická osoba, tímto žalovanému vypověděl nájem pro porušení nájemní smlouvy zvlášť závažným způsobem, tedy pro dlouhodobé porušování povinnosti hradit sjednané nájemné dle článku III. nájemní smlouvy ze dne 5. 10. 2020, když žalovaný neuhradil nájemné splatné dne 31. 5. 2021, 30. 6. 2021, 31. 7. 2021 a 31. 8. 2021, přestože k tomu byl vyzýván. Nájem byl vypovězen bez výpovědní lhůty, tedy s účinností k ukončení nájemního vztahu doručením výpovědi do dispoziční sféry žalovaného, přičemž žalovaný byl současně vyzván k předání předmětu nájmu bez zbytečného odkladu a poučen o právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání její oprávněnosti soudem do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla. Podle poštovní dodejky byla tato písemnost žalovanému doručena do vlastních rukou dne 16. 9. 2021.

13. Smlouvou o koupi nemovitých věcí ze dne 22. 12. 2021 pak společnost , právnická osoba, prodala předmětné věci nemovité žalobci za sjednanou kupní cenu 2 310 000 Kč s tím, že předmět koupě byl užíván třetími osobami a kupující si sám a na vlastní náklady zajistí vyřešení vztahů s těmito stávajícími uživateli. Existence obou těchto subjektů je dokládána jejich výpisy z obchodního rejstříku, přičemž jednatelem společnosti , právnická osoba, je , tituly před jménem, , jméno FO, .

14. Soud pak s ohledem na tvrzení žalovaného o souběžně probíhajících sporech o určení neplatnosti výpovědi z nájmu a o neplatnosti kupní smlouvy provedl lustraci ve svém informačním systému, přičemž zjistil, že u zdejšího soudu skutečně bylo mezi účastníky vedeno několik sporů v uvedených věcech. Podle příslušných výpisů z informačního systému a přehledů věcí vedených pro osobu žalovaného u zdejšího soudu se tak jednalo o řízení vedené pod sp. zn. 10 C 283/2023 proti nynějšímu žalobci jakožto žalovanému ve věci určení neplatnosti výpovědi nájmu (žaloba podána až dne 8. 9. 2023, tedy dva roky po doručení výpovědi z nájmu), jež bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku (poté, co soud žalovanému jako žalobci pravomocně nepřiznal osvobození od soudních poplatků – k tomu kopie žaloby podané u zdejšího soudu dne 8. 9. 2023, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2023 č. j. 26 Co 156/2023-9 ve věci nepřiznání osvobození od soudních poplatků a pravomocné usnesení zdejšího soudu ze dne 15. 2. 2024 č. j. 10 C 283/2023-21 o zastavení řízení ve spojení s potvrzujícím usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2024 č. j. 26 Co 94/2024-29), dále o řízení vedené pod sp. zn. 11 C 36/2023 proti žalovaným , právnická osoba, a , právnická osoba, , ve věci určení neplatnosti smlouvy kupní o prodeji nemovitých věcí a smlouvy o koupi nemovitých věcí, přičemž i toto řízení bylo pravomocně zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku (k tomu usnesení ze dne 15. 11. 2023 č. j. 11 C 36/2023-37 o zastavení tohoto řízení, odvolání žalovaného, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023 č. j. 24 Co 96/2023-23 ve věci nepřiznání osvobození žalovanému od soudních poplatků a usnesení téhož soudu ze dne 23. 2. 2024 č. j. 27 Co 33/2024-54, jímž bylo rozhodnutí o zastavení řízení potvrzeno). Kromě uvedených dvou řízení pak byla u Okresního soudu v Berouně vedena žalovaným v postavení žalobce též další pro tuto věc relevantní řízení, a to pod sp. zn. 3 C 20/2022 ve věci určení neplatnosti obou kupních smluv (proti oběma nabyvatelům – k tomu usnesení ze dne 30. 11. 2022 č. j. 3 C 20/2022-24 o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku), dále pod sp. zn. 4 C 203/2021 ve věci určení neplatnosti kupní smlouvy proti společnosti , právnická osoba, (k tomu usnesení ze dne 28. 2. 2022 č. j. 4 C 203/2021-23 o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku a usnesení Krajského soudu v Praze dne 30. 11. 2021 č. j. 25 Co 257/2021-13 ve věci nepřiznání osvobození od soudních poplatků) a konečně pod sp. zn. 10 C 252/2021 ve věci žaloby žalovaného proti právnímu předchůdci žalobce , právnická osoba, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu (k tomu viz níže). Dne 22. 4. 2024 pak žalovaný učinil u zdejšího soudu podání ze dne 21. 4. 2024, směřující proti nynějšímu žalobci i předchozímu vlastníkovi věcí nemovitých, jímž s odvoláním na žaloby č.j. 11 C 36/2023 a 10 C 283/23 a neoprávněné zamítnutí prominutí poplatku, a tedy zastavení obou žalob, podává zmíněné žaloby znovu. Toto nejasné podání bylo následně u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. 23 Nc 608/2024, přičemž žalovaný jakožto podatel byl usnesením ze dne 23. 9. 2024 pod č. j. 23 Nc 608/2024-8 vyzván k odstranění vad. Na výzvu však svým následným elektronickým podáním adekvátně nereagoval, tedy vady svého podání ze dne 21. 4. 2024 neodstranil, a soud je proto svým usnesením ze dne 9. 1. 2025 č. j. 23 Nc 608/2024-15 odmítl. Podle úředního záznamu ze dne 11. 9. 2024 nebylo u zdejšího soudu k tomuto datu evidováno nové podání žalovaného ve věci určení neplatnosti smlouvy kupní o prodeji nemovitých věcí a smlouvy o koupi nemovitých věcí či o neplatnosti výpovědi; řízení vedená v těchto věcech pod sp. zn. 10 C 283/2023 a 11 C 36/2023 již byla pravomocně skončena.

15. Ze zprávy Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor , adresa, , oddělení hospodářské kriminality, ze dne 3. 3. 2025 a z usnesení ze dne 3. 3. 2025 č. j. KRPS-, spisová značka, soud zjistil, že šetření vedené na podkladě oznámení žalovaného na osobu , tituly před jménem, , jméno FO, a na společnost , právnická osoba, bylo dne 3. 3. 2025 ukončeno s tím, že věc byla odložena. Policejní orgán vedl poměrně obsáhlé prověřování okolností uzavření kupní smlouvy a dalších smluvních ujednání mezi žalovaným a uvedenou společností, nicméně byl v tomto směru značně omezen naprostým nedostatkem nezbytné součinnosti ze strany žalovaného. Vycházel tak z původního trestního oznámení a z výpovědi žalovaného, který s měl v roce 2020 dostat do tíživé ekonomické i rodinné situace, již se snažil řešit získáním prostředků za pomoci využití jeho nemovitosti v , adresa, , dále z výpovědi bývalého zmocněnce žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , z výpovědi , jméno FO, , jednatele společnosti , právnická osoba, , zabývající se mj. provozem internetových stránek „, právnická osoba, “, z vyjádření a listin předložených společností , právnická osoba, a z výpovědi jejího jednatele , tituly před jménem, , jméno FO, , jakož i z podkladů vyžádaných od Okresního soudu v Berouně k exekučním i občanskoprávním řízením vedeným ve věcech povinného a z dalších zdrojů včetně finančního šetření k osobě žalovaného. Na základě takto shromážděného spisového materiálů pak policejní orgán dospěl k závěru, že se nepodařilo prokázat ani zjistit žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by se , tituly před jménem, , jméno FO, nebo jiná osoba zastupující společnost , právnická osoba, dopustili jednání naplňujícího znaky trestného činu podvodu nebo lichvy vzhledem k tomu, že žalovaný měl možnost se v rámci převodu nemovitostí seznámit s obsahem jemu předkládaných smluv, přičemž mu bylo následně několikrát ze strany , tituly před jménem, , jméno FO, nabídnuto vrácení věcí nemovitých oproti vrácení poskytnutých finančních prostředků a nabídnuta možnost vrácení věcí nemovitých či zaslání dalších peněžních prostředků, přičemž žalovaný se vždy rozhodl pro finanční prostředky. V době uzavření smluv jednal žalovaný jako zcela svéprávný a rozumný člověk, který chtěl sám podnikat – požadované prostředky chtěl použít jako vklad do svého podnikání s vůněmi do ochranných roušek, přičemž se nepodařilo zjistit žádné skutečnosti nasvědčující u něj v uvedené době stavu tísně či rozrušení; naopak vystupoval zcela sám, rozhodně a rázně a shora uváděné osoby (, jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ) neustále upomínal a své žádosti stále urgoval. V době jednání se společností , právnická osoba, , jež trvalo několik měsíců, pak žalovaný nejevil žádné známky duševního rozrušení. Nebylo prokázáno, že by jednatel společnosti , právnická osoba, , tituly před jménem, , jméno FO, disponoval informacemi o špatném duševním stavu žalovaného, jeho rozrušení či o stavu tísně a nepodařilo se ani zajistit žádné podklady, které by tomuto nasvědčovaly. O finanční tísni pak nemohlo svědčit ani to, že dle zjištění policie žalovaný vlastnil nemovitost v , adresa, , na které vázly pouze tři exekuce v celkové výši 44 916,50 Kč, vlastnil motorové vozidlo a disponoval třemi bankovními účty.

16. Podle výpisu ze živnostenského rejstříku, který si v rámci své úřední činnosti opatřil soud, je pak žalovaný od data 12. 7. 2001 fyzickou osobou podnikající na základě živnostenského oprávnění v oboru nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí.

17. Konečně pak soud k návrhu žalobce provedl důkaz podstatným obsahem spisu zdejšího soudu sp. zn. 10 C 252/2021. V uvedené věci soud rozhodl o žalobě žalovaného (podané dne 21. 9. 2021, tedy v zachované prekluzivní lhůtě) proti společnosti , právnická osoba, na určení neplatnosti výpovědi nájmu svým rozsudkem ze dne 12. 4. 2022 č. j. 10 C 252/2021-75 tak, že tuto žalobu, jíž se žalovaný domáhal určení, že výpověď nájmu ze dne 1. 9. 2021 z předmětných nemovitých věcí, doručená mu dne 16. 9. 2021, je neplatná, zamítl z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace žalované společnosti , právnická osoba, , neboť v době rozhodování soudu již byl vlastníkem předmětných věcí nemovitých nynější žalobce, na kterého přešlo vlastnické právo, a tudíž i práva a povinnosti z nájemního vztahu s nyní žalovaným (tedy i práva pronajímatele), až po doručení výpovědi, a to ke dni 24. 1. 2022. Vzhledem k tomuto závěru se tak již soud v uvedené věci nezabýval platností nájemní smlouvy ani oprávněností výpovědi z nájmu pozemků a jejímu náležitostmi, tedy nezkoumal, zda byly naplněny výpovědní důvody. Krajský soud v Praze následně toto rozhodnutí svým rozsudkem ze dne 7. 6. 2023 č. j. 26 Co 10/2024-164 v rámci projednání odvolání nynějšího žalovaného potvrdil, a obě uvedená rozhodnutí tak nabyla právní moci.

18. Návrh žalovaného na provedení důkazu výslechem osob , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, pak soud zamítl vzhledem k tomu, že z podání žalovaného nebylo zcela zřejmé, jaké konkrétním skutečnosti by měly být těmito důkazy prokazovány, a především se jednalo o důkazní návrhy zcela neurčité vzhledem k absenci řádného a úplného označení těchto osob a adres, na nichž by měly být obeslány. Není povinností soudu tyto údaje zjišťovat a pátrat po nich z vlastní iniciativy; takový postup by se zcela jistě příčil zásadě projednací, jíž je sporné řízení v občanskoprávních věcech ovládáno a v podle níž aktivitu v řízení (v podobě povinnosti předkládat tvrzení o skutečnostech rozhodných pro posouzení věci a navrhovat důkazy k jejich prokázání) a z toho plynoucí odpovědnost za výsledek sporu nesou zásadně účastníci tohoto řízení.

19. Na základě provedeného dokazování tedy soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalovaný (který byl v uvedené době rovněž zapsán v živnostenském rejstříku jako osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění) uzavřel dne 5. 10. 2020 s právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, kupní smlouvu, na jejímž základě prodal této společnosti své věci nemovité, jichž byl v té době výlučným vlastníkem, a to pozemek st. parc. č. , hodnota, , jehož součástí je rodinný dům v , adresa, , a pozemek parc. č. , hodnota, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , a na nichž v té době vázly celkem tři exekuce k vymožení peněžitého plnění, za sjednanou kupní cenu 1 520 000 Kč, jejíž vypořádání si smluvní strany ujednaly v samostatné dohodě o úhradě kupní ceny, uzavřené téhož dne. Dle této dohody měly být z takto sjednané kupní ceny uhrazeny provize zprostředkovatele a odměna advokáta a dále tři exekučně vymáhané dluhy žalovaného; zbývající část pak byla co do částky 1 000 000 Kč určena jako „kredit“ na hrazení nájemného za pronájem věcí nemovitých a ve zbytku pak byla v postupných dílčích úhradách vyplacena žalovanému. Zároveň pak tyto smluvní strany uzavřely též smlouvu o nájmu z téhož dne, na jejímž základě společnosti , právnická osoba, pronajala žalovanému tyto věci nemovité, které od něj koupila, a to na dobu určitou šesti let za sjednané měsíční nájemné ve výši 15 200 Kč, hrazené formou postupných dílčích zápočtů vůči části kupní ceny ve výši 1 000 000 Kč (tedy zápočtem pohledávky kupujícího a zároveň pronajímatele na zaplacení nájemného za každý měsíc trvání nájmu oproti pohledávce žalovaného na zaplacení kupní ceny do výše 1 000 000 Kč). Následně pak byla dne 17. 5. 2021 uzavřena další dohoda, na jejímž základě kupující vyplatil žalovanému tuto zbývající část kupní ceny (poníženou o do té doby již započtené nájemné) ve výši 924 000 Kč, a to dne 18. 5. 2021 s tím, že nadále trvala povinnost žalovaného hradit nájemné sjednané nájemní smlouvou. Jelikož tak ale žalovaný nečinil, tedy neuhradil sjednané nájemné za měsíce květen až červenec 2021, resp. srpen 2021, ani na základě výzvy k úhradě dlužného nájemného ze dne 3. 8. 2021, v níž byl upozorněn na možnost ukončení nájmu výpovědí a jež mu byla pronajímatelem zaslána doporučeně na adresu jeho bydliště dne 5. 8. 2021, aniž by si ji žalovaný v úložní době vyzvedl, pronajímatel nájem písemně dne 1. 9. 2021 vypověděl bez výpovědní lhůty pro porušení nájemní smlouvy zvlášť závažným způsobem, a to s účinností doručením této výpovědi žalovanému, tedy dne 16. 9. 2021, kdy si žalovaný tuto písemnost převzal do vlastních rukou. V písemné výpovědi nájmu pak byl žalovaný vyzván k vyklizení pronajatých věcí nemovitých a poučen o svém právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání její oprávněnosti soudem. Žalovaný na jemu doručenou výpověď nájmu reagoval podáním žaloby o určení její neplatnosti proti pronajímateli , právnická osoba, s tím, že toto řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 10 C 252/2021. Rozsudkem ze dne 12. 4. 2022 pod č. j. 10 C 252/2021-75 (ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 7. 6. 2023 č. j. 26 Co 10/2024-164) následně soud tuto žalobu žalovaného zamítl, když shledal nedostatek pasivní věcné legitimace na straně žalované společnosti , právnická osoba, vzhledem k tomu, že v průběhu řízení tato společnost prodala kupní smlouvou ze dne 22. 12. 2021 s právními účinky zápisu ke dni 24. 1. 2022 předmětné věci nemovité žalobci; platností nájemní smlouvy ani oprávněností výpovědi z nájmu pozemků a jejímu náležitostmi, potažmo naplněním výpovědních důvodů se tak soud z uvedených důvodů nezabýval. Všechna pozdější řízení zahájená žalovaným na základě jeho žalob o učení neplatnosti výpovědi z nájmu a neplatnosti kupní smlouvy, resp. kupních smluv, proti společnosti , právnická osoba, , resp. proti žalobci, a vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 4 C 203/2021, 3 C 20/2022, 10 C 283/2023 a 11 C 36/2023, pak byla pravomocně zastavena pro nezaplacení soudních poplatků, řízení ve věci nejasného podání žalovaného ze dne 21. 4. 2024, v němž žalovaný pouze s odkazem na řízení ve věcech sp. zn. 11 C 36/2023 a 10 C 283/2023 uvedl, že tyto žaloby podává znovu, bylo skončeno odmítnutím tohoto podání na základě usnesení ze dne 9. 1. 2025 č. j. 23 Nc 608/2024-15. Jiné řízení ve věci občanskoprávní, které by se týkalo účastníků tohoto řízení, tak nadále není u zdejšího soudu vedeno. Dne 3. 3. 2025 pak bylo rovněž odloženo trestní oznámení podané žalovaným na společnost , právnická osoba, a na jejího jednatele , tituly před jménem, , jméno FO, s tím, že policejní orgán na základě provedeného šetření dospěl k závěru, že se nepodařilo zjistit žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by se některý z uvedených subjektů dopustil jednání naplňujícího znaky trestného činu podvodu nebo lichvy, neboť žalovaný při uzavírání smluv, jejichž cílem mělo být získání prostředků pro podnikatelský záměr, vystupoval aktivně a s rozhodností, urgoval své požadavky a v průběhu několikaměsíčního jednání se společností , právnická osoba, opakovaně volil z předestřených možností dalšího postupu vyplacení finančních prostředků. Nebylo zjištěno, že by se žalovaný nacházel ve stavu duševního rozrušení či v tísni, a to ani finanční vzhledem k tomu, že v uvedené době žalovaný vlastnil nemovitost sice exekučně zatíženou, nicméně výše těchto dluhů nepřesahovala částku 50 000 Kč, dále motorové vozidlo a měl dispoziční oprávnění ke třem bankovním účtům.

20. Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se pronajímatel nájemní smlouvou zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

21. Podle ustanovení § 2286 občanského zákoníku vyžaduje výpověď nájmu písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně (odstavec 1). Vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná (odstavec 2).

22. Dle ustanovení § 2290 občanského zákoníku má nájemce právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

23. Podle ustanovení § 2291 občanského zákoníku poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu (odstavec 1). Nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, poškozuje-li byt nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem, způsobuje-li jinak závažné škody nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí nebo užívá-li neoprávněně byt jiným způsobem nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno (odstavec 2). Neuvede-li pronajímatel ve výpovědi, v čem spatřuje zvlášť závažné porušení nájemcovy povinnosti, nebo nevyzve-li před doručením výpovědi nájemce, aby v přiměřené době odstranil své závadné chování, popřípadě odstranil protiprávní stav, k výpovědi se nepřihlíží (odstavec 3).

24. Konečně pak ustanovení § 1040 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

25. Po zhodnocení provedených důkazů soud v daném případě dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a že se tedy žalobce domáhal svého nároku zcela po právu. V předmětné věci se žalobce domáhal jako vlastník věcí nemovitých, aby mu byly tyto věci žalovaným vydány poté, co mu zanikl právní titul k jejich užívání založený smlouvou o nájmu. Soud v tomto směru tedy posuzoval splnění zákonných předpokladů pro poskytnutí ochrany vlastnického práva žalobci vůči žalovanému, tedy zda se žalobci podařilo v uvedeném sporu prokázat, že mu svědčí vlastnické právo k předmětným věcem nemovitým a že žalovaný do tohoto jeho vlastnictví neoprávněně zasahuje (tedy že mu nesvědčí žádný odvozený právní důvod k jejich užívání). Z provedeného dokazování pak soud vzal za prokázané, že žalobce nabyl na základě kupní smlouvy uzavřené se společností , právnická osoba, s účinky ke dni 24. 1. 2022 do svého výlučného vlastnictví předmětné věci nemovité (podle stavu zápisu v katastru nemovitostí a předložené kupní smlouvy ze dne 22. 12. 2021). Dále bylo z předložených listin (výpisů z katastru nemovitostí, kupní smlouvy, dohody o úhradě kupní ceny a smlouvy nájemní) prokázáno, že původně byl vlastníkem tohoto nemovitého majetku žalovaný, který je následně dne 5. 10. 2020 (s právními účinky ke dni 12. 11. 2020) prodal kupujícímu , právnická osoba, , s nímž současně uzavřel též smlouvu o nájmu těchto věcí nemovitých. Na podkladě těchto smluvních ujednání tedy svědčil žalovanému užívací titul k věcem nemovitých odvozený, tedy vyplývající z nájemního vztahu, když platnost kupní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, , na jejímž základě žalovaný své vlastnické právo ve prospěch tohoto nabyvatele převedl, nebylo v tomto ani v jiném řízení s úspěchem zpochybněno (když dle výpisů z informačního systému zdejšího soudu byla řízení o žalobách, jimiž se žalovaný domáhal určení neplatnosti kupní této smlouvy, případně též kupní smlouvy, jíž nabyl předmětné věci nemovité do svého vlastnictví žalobce, ve všech případech pravomocně zastavena, aniž by bylo vydáno meritorní rozhodnutí).

26. Pokud žalovaný v tomto směru opíral svou obranu proti žalobě o tvrzení, že od uvedené kupní smlouvy odstoupil a že nabyvatel při sjednávání této koupě (vědomě) zneužil jeho tísně, jednal v rozporu s dobrými mravy i se zákonem a namísto toho, aby mu pomohl s vyřešením jeho dluhů, připravil jej o dům, pak – kromě toho, že tato tvrzení žalovaný nepodepřel konkrétními skutečnostmi, z nichž by bylo možné takový závěr dovodit – nenabídl v tomto směru žádný důkaz (kromě požadavku výslechu dvou osob, z něhož nebylo vůbec zřejmé, jaká měla být jejich role v této věci a k čemu konkrétně by měly být slyšeny, odhlédne-li soud od toho, že tyto osoby nebyly označeny natolik určitě, aby je vůbec bylo možné případně předvolat). Adekvátním způsobem pak žalovaný nereagoval ani na výzvu soudu k upřesnění a doplnění těchto svých tvrzení, k nařízenému ústnímu jednání se nedostavil, a sám se tak zbavil možnosti být soudem procesně poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti tvrdit konkrétní skutečnosti, v nichž by mělo spočívat zneužití jeho tísně či psychického rozrušení ze strany právního předchůdce žalobce, případně jiný důvod absolutní neplatnosti kupní smlouvy, a označit a navrhnout k prokázání těchto tvrzení důkazy – k tomu pak soud dodává, že otázkou neplatnosti právního jednání se soud musí zabývat, jestliže průběh řízení a provedeného dokazování naznačuje, že by taková možnost mohla nastat; to však neznamená, že by soud měl z úřední povinnosti zkoumat všechny skutečnosti, které by mohly mít za následek absolutní neplatnost právního jednání. Soud tedy k absolutní neplatnosti právního jednání přihlíží z úřední povinnosti, avšak jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti dozví procesně korektním způsobem. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, Rc 71/2009). Pakliže tedy žalovaný omezil svou procesní obranu na zcela vágní tvrzení o lichvě a podvodu, tvrdě pouze to, že právní předchůdce při převodu vlastnického práva k jeho majetku zneužil jeho tísně a nepříznivé životní situace, aniž by však popsal konkrétní okolnosti, v nichž tato tíseň a nepříznivé poměry měly spočívat a v jakém směru měl právní předchůdce žalobce postupovat vůči žalovanému v rozporu se zákonem (lstí a podvodem), nebylo povinností soudu aktivně vyhledávat podklady a zdroje, z nichž by bylo možné tyto konkrétní skutkové okolnosti zakládající případný důvod absolutní neplatnosti kupní smlouvy zjistit. Soud tak mohl v tomto směru vycházet pouze ze sdělení žalovaného o zahájených soudních řízeních o určení neplatnosti této kupní smlouvy (s výsledkem uvedeným shora, tedy že tyto žaloby nebyly projednány, neboť žalovaný nezaplatil soudní poplatek, a řízení tudíž bylo zastaveno), o neplatnost výpovědi z nájmu a o podaném trestním oznámení. Soudem vyžádanou zprávou Policie ČR a jejím usnesením o odložení věci pak byla obrana žalovaného ve vztahu ke společnosti , právnická osoba, zcela vyvrácena. Policejní orgán (vedený na rozdíl od soudu v občanskoprávním řízení zásadou vyšetřovací) po provedeném šetření, v rámci něhož prověřil finanční poměry žalovaného v době uzavření kupní smlouvy a vyslechl též osoby účastné na procesu jejího sjednávání, přičemž uzavřel, že šetřením nebyly zjištěny ani prokázány žádné skutečnosti, jež by nasvědčovaly podvodnému či lichevnímu jednání na úkor žalovaného. Jako podstatné pak soud vyzdvihuje zjištění, že žalovaný chtěl finanční prostředky získat za účelem jejich vložení do podnikatelského záměru (s čímž koresponduje zjištění, že žalovaný byl v rozhodné době zapsán v živnostenském rejstříku jako podnikající fyzická osoba – zde soud rovněž poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 2297/2018, podle něhož pokud smlouvu uzavřel podnikatel /nikoliv v rámci své podnikatelské činnosti/, vyžaduje se od něho vyšší míra právního vědomí a obezřetnosti), přičemž zde nebyly žádné indicie o tísni a kritické životní situaci žalovaného – ten naopak sám vyvíjel v rámci jednání zřejmou iniciativu a kladl důraz na urychlení jednání (což ve své výpovědi před policejním orgánem potvrzoval mj. též zmocněnec žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, ). Nebylo tedy vůbec vyjasněno, jaká konkrétní újma měla žalovanému hrozit, pokud by nepřistoupil na – dle svého přesvědčení – krajně nevýhodné podmínky smlouvy se společností , právnická osoba, Za daného stavu zjištění tedy nelze než dospět k závěru, že v tomto směru byla obrana žalovaného zcela vyvrácena. K tomu pak soud dodává, že tvrzení žalovaného o odstoupení od kupní smlouvy bylo vyvráceno obsahem dohody datované 17. 5. 2021, na jejímž základě strany této dohody shodně vyjádřily svou vůli být nadále vázány kupní smlouvou mezi nimi uzavřenou s tím, že žalovanému byl dle tohoto ujednání doplacen zůstatek kupní ceny věcí nemovitých; veškeré případné nároky plynoucí ať již z dohody o úhradě kupní ceny či ze žalovaným uváděné „beneficientské“ smlouvy (již však soudu nedoložil) se však netýkají žalobce, který nebyl uvedených smluvních vztahů účasten.

27. Soud se tak nadále zabýval posuzováním, zda žalobci svědčí nárok domáhat se vůči žalovanému vyklizení věcí nemovitých. Vycházel tak ze zjištění, že jeho právní předchůdce , právnická osoba, uzavřel se žalovaným současně se smlouvou kupní a dohodou o úhradě kupní ceny též smlouvu o nájmu, na základě níž žalovaný předmětné nemovitosti, které takto za úplatu převedl, nadále užíval jako jejich nájemce. Z tohoto právního vztahu tedy žalovanému plynula povinnost hradit pronajímateli a současně vlastníkovi předmětu nájmu sjednané nájemné a plnění za služby spojené s bydlením tak, jak bylo mezi nimi ujednáno, a to nejprve formou zápočtů nájemného oproti části k tomu určené kupní ceny až do doby jejího vyplacení žalovanému na základě dohody ze dne 17. 5. 2021, a následně – vzhledem k tomu, že vyplacením zůstatku této kupní ceny žalovanému byla tato částka určená k započítávání nájemného zcela vyčerpána – pak ve lhůtě splatnosti ujednané nájemní smlouvou. Jelikož tak ale žalovaný nečinil ani poté, co mu byla do jeho dispoziční sféry doručena výzva k úhradě dlužného nájemného s vyčísleným dluhem a s upozorněním na možnost ukončení nájmu výpovědí a následné vyklizení předmětu nájmu, přistoupil pronajímatel z tohoto důvodu následně k této výpovědi nájmu podle shora citovaného ustanovení § 2291 občanského zákoníku, tedy pro porušení nájemní smlouvy zvlášť závažným způsobem, a to bez výpovědní doby. Výpověď byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 16. 9. 2021 s tím, že žalovaný ji v zachované zákonné lhůtě neúspěšně napadl žalobou projednávanou v řízení vedeném u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 10 C 252/2021, neboť v průběhu tohoto řízení došlo k převodu vlastnického práva k předmětu nájmu, a tedy k i přechodu práv a povinností vyplývajících z nájemního vztahu, na žalobce. Žalovaný pak následně podal žalobu novou, vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 283/2023, nicméně opožděně – dne 8. 9. 2023, tedy dva roky od doručení výpovědi z nájmu. Lhůta dvou měsíců od doručení výpovědi nájmu je přitom lhůtou prekluzivní, tedy propadnou. Pokud již tedy tato lhůta k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu uplynula, nelze oprávněnost výpovědi (ve smyslu její opodstatněnosti) nelze přezkoumávat, a to ani v jiném řízení (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 26 Cdo 2423/2012). Soud se proto v předmětném řízení omezil pouze na posouzení žalovanému dané výpovědi z hlediska případných okolností zakládajících její absolutní neplatnost či zdánlivost, přičemž dospěl k závěru, že výpověď nájmu ze dne 1. 9. 2021 splňuje zákonem požadované náležitosti, a to jak z hlediska své písemné formy, tak i z hlediska zcela konkrétního vymezení toho, kdo ji činí včetně projevu vůle této strany (tj. pronajímatele) a vůči komu, dále specifikace nájemního vztahu i předmětu nájmu, jakož i výpovědního důvodu (uvedením konkrétních měsíců, za které vznikl žalovanému na nájemném dluh, a odkazem na konkrétní ustanovení smlouvy o nájmu o výši nájemného, které byl žalovaný povinen pronajímateli hradit) a poučení o možnosti vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání její oprávněnosti soudem s uvedením lhůty, ve které je tak třeba učinit. Výpověď pak byla žalovanému doručena do vlastních rukou a ten se tak s jejím obsahem prokazatelně seznámil. K tomu pak soud doplňuje, že v předmětné věci žalovaný ve vztahu k tomuto způsobu ukončení nájmu nevznesl žádné námitky či výhrady, samotnou výpověď nijak nezpochybňoval a ani to, že mu na nájemném vznikl dluh. V důsledku těchto skutečností tedy žalovanému zanikl odvozený právní titul k užívání předmětných věcí nemovitých, a byl tedy povinen je k výzvě pronajímatele, potažmo žalobce, vyklidit, neboť tím, že žalovaný se úspěšnou žalobou nedomohl určení neplatnosti této výpovědi, je třeba na jeho další užívání věcí nemovitých pohlížet jako na neoprávněné. Jiný právní důvod, jenž by žalovanému zakládal právo předmětné věci nemovité nadále užívat, pak v tomto řízení tvrzen ani prokázán nebyl.

28. Konečně pokud jde o žalovaným opakovaně namítanou podjatost soudkyně Mgr. Lanzové, v tomto směru soud zcela odkazuje na odstavec 4. odůvodnění tohoto rozsudku s tím, že s uvedenou námitkou se již vypořádal Krajský soud v Praze ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2023 č. j. 31 Nc 1371/2023-37, když důvody k pochybnostem o nepodjatosti této soudkyně neshledal. Pokud tedy žalovaný i nadále setrvával na opačném názoru, pak k tomu ale neuváděl žádné jiné důvody, než své nesouhlasné stanovisko s procesním postupem soudu – ten ale sám o sobě nepředstavuje důvod pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci.

29. Na podkladě všech výše uvedených skutečností tedy soud dospěl k závěru, že žalobce uplatnil svůj požadavek na vydání věcí, v případě věcí nemovitých na jejich vyklizení, zcela po právu, a proto bylo jeho žalobě v plném rozsahu vyhověno tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Patnáctidenní lhůta k plnění uložené povinnosti vyklidit věci nemovité pak byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť zde nebyly shledány důvody pro určení lhůty delší než zákonné.

30. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce 23 717,49 Kč. Tu tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 5 000 Kč a dále náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem v celkové výši 8 300 Kč za čtyři úkony právní služby po 1 500 Kč, učiněné do 31. 12. 2021 (převzetí a příprava zastoupení, 3x sepis podání) dle § 9 odst. 1 písm. a), § 7 bod 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024, a za jeden úkon právní služby po 2 300 Kč, učiněný po 1. 1. 2025 (účast na jednání dne 10. 4. 2025) podle § 9 odst. 1 písm. a), § 7 bod 5. advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 1 650 Kč, a to za čtyři úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a za jeden úkon právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, dále z náhrady za promeškaný čas ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 1 800 Kč za celkem 12 započatých půlhodin po 150 Kč v souvislosti s cestou na jednání k soudu dne 10. 4. 2025, jakož i z náhrady cestovních výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 3 719 Kč dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. za účast u jednání u Okresního soudu v Berouně dne 10. 4. 2025 při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) této vyhlášky ve výši 5,80 Kč a při průměrné ceně pohonných hmot za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů dle § 4 písm. a) této vyhlášky ve výši 35,80 Kč za použití osobního automobilu tovární značky Škoda Scala, registrační značka , SPZ, , a s průměrnou spotřebou pohonné hmoty 5,00 l/100 km a o celkové ujeté vzdálenosti 490 km na trase , adresa, a zpět; vše (vyjma soudního poplatku) zvýšeno o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 3 248,49 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., když ani v tomto případě soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší nežli zákonné či pro stanovení splátek, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.