6 C 75/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně, sídlem Wagnerovo náměstí 1249, 266 47 Beroun, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 223.458,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 97.246,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 97.246,- Kč ode dne 29. 8. 2023 do zaplacení a dále částku 13.427,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13.427,- Kč ode dne 29. 8. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení jednak částky 59.829,14 Kč spolu s úrokem ve výši 28,94 % ročně z částky 116.943,95 Kč ode dne 19. 12. 2022 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 123.283,68 Kč ode dne 29. 12. 2022 do 28. 8. 20223 a z částky 26.037,68 Kč ode dne 29. 8. 2023 do zaplacení, a jednak částky 52.956,31 Kč spolu s úrokem ve výši 21,39 % z částky 46.203,95 Kč ode dne 19. 12. 2022 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51.038,95 Kč ode dne 29. 12. 2022 do 28. 8. 2023 a z částky 37.611,95 Kč ode dne 29. 8. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 4. 2024 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 223.458,45 Kč s příslušenstvím z titulu celkem dvou nesplacených úvěrů jednak na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 2. 2022 a smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 10. 2021, obou uzavřených mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce - společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , , adresa, . Tvrdil, že na základě v pořadí prvé uvedené smlouvy č. , hodnota, výše uvedený právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému po řádném posouzení jeho schopnosti úvěr získat a splácet s odbornou péčí na základě osobních dokladů a dokladů o příjmech a výdajích vyžádaných od žalovaného a též na základě informací z dostupných registrů SOLUS, NRKI a ISIR dne 23. 2. 2022 peněžní prostředky ve výši 126.000,- Kč bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se pak zavázal tomuto věřiteli poskytnuté prostředky splácet spolu se sjednanými úroky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou v celkem 48 měsíčních splátkách po 4.459,- Kč. Jelikož však tomuto svému závazku nedostál, když do data 10. 5. 2023 uhradil na svůj dluh pouze 28.754,- Kč, vznikl právnímu předchůdci žalobce nárok požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 499,- Kč za každou splátku, s jejíž úhradou se žalovaný dostal do prodlení v trvání 30 dnů; protože toto prodlení následně přesáhlo dobu 65 dní, původní věřitel v souladu s článkem 6. části B) smlouvy celý úvěr zesplatnil a dopisem ze dne 18. 12. 2022 vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky 126.681,68 Kč, sestávající z neuhrazené úvěrové jistiny, dlužných úroků a smluvních pokut, přičemž od následujícího dne si k dlužné jistině ve výši 116.943,95 Kč nadále účtoval 28,94 % roční úrok, jdoucí až do zaplacení dluhu. Ke dni zesplatnění se pak nesplacená jistina ve výši 116.943,95 Kč i dlužné úroky do zesplatnění v částce 8.339,73 Kč staly součástí tzv. nové jistiny, kterou byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Protože tak neučinil, vzniklo tím věřiteli právo požadovat po něm ode dne následujícího po zesplatnění úvěru úhradu další smluvní pokuty, a to ve výši 0,1 % denně z této nové jistiny, jakož i zákonný úrok z prodlení z této částky. Žalovaný tak z titulu uvedené úvěrové smlouvy nadále dluží na nové jistině 123.283,68 Kč (nová jistina) a na smluvní pokutě vyčíslené k datu 10. 9. 2023 pak celkem 33.791,46 Kč, a to spolu s 28,94 % ročním úrokem, účtovaným z částky 116.943,95 Kč ode dne 19. 12. 2022 do zaplacení, a spolu se zákonným úrokem z prodlení z celé nové jistiny ode dne 29. 12. 2022 do zaplacení. Na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, pak právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému bezhotovostním převodem na účet dne 4. 10. 2024 opět po prověření jeho úvěruschopnosti úvěr ve výši 50.000,- Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem a měsíčním poplatkem za pojištění schopnosti úvěr splácet (385,- Kč) ve 48 měsíčních splátkách po 3.143,- Kč. Ani v tomto případě však sjednané splátky řádně a včas nehradil (do data 10. 5. 2023 zaplatil pouze 36.573,- Kč), a byl proto povinen věřiteli zaplatit smluvní pokutu sjednanou pro každý případ 30denního prodlení se zaplacením splátky. I v tomto případě pak v důsledku prodlení trvajícího více něž 65 dnů právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 18. 12. 2022 celý dosud nesplacený úvěr včetně úroků, úhrad za pojištění a smluvních pokut zesplatnil a vyzval žalovaného k neprodlené úhradě. V důsledku nezaplacení takto vzniklé dlužné částky 55.606,95 Kč pak nadále žalovanému účtoval ode dne 19. 12. 2022 smluvní 21,39 % roční úrok z jistiny ve výši 46.203,95 Kč a z celé nové jistiny, tvořené součtem zůstatku nesplacené úvěrové jistiny v částce 46.203,95 Kč a úroků do zesplatnění v částce 6.835,- Kč, celkem tedy 53.038,95 Kč, pak též další smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, jakož i zákonný úrok z prodlení, jdoucí od data 29. 12. 2022 až do zaplacení. Žalovaný na výzvu nereagoval, a nadále tak dlužil na nové jistině celkem 51.038,95 Kč, na poplatcích za pojištění 770,- Kč a na smluvních pokutách vyčíslených k datu 10. 9. 2023 celkem 14.574,36 Kč, to vše spolu s 21,39 % ročním úrokem jdoucím z částky 46.203,95 Kč ode dne 19. 12. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 51.038,95 Kč ode dne 29. 12. 2022 do zaplacení. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 a v souladu se společným prohlášením o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023 pak byly obě předmětné pohledávky za žalovaným se všemi právy s nimi spojenými postoupeny s účinností k datu 28. 7. 2023 žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Jelikož žalovaný nereagoval ani na zaslanou předžalobní výzvu a ani poté své výše uvedené dluhy zcela neuhradil, domáhal se žalobce svých nároků soudní cestou.

2. V průběhu řízení pak žalobce k výzvě soudu doplnil, že jeho právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv na základě informací a dokladů vyžádaných od žalovaného, jehož povinností bylo uvést pravdivé a úplné informace. V případě úvěrové smlouvy č. , hodnota, vycházel původní věřitel ze žalovaným doložených výpisů z účtu, resp. z potvrzení o přijetí mzdy za listopad 2021 až únor 2022, z nichž zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného činil 32.000,- Kč. Podle formuláře Hodnocení klienta byl žalovaný zaměstnancem společnosti , právnická osoba, . na dobu neurčitou a jeho výdaje činily celkem 9.221,- Kč, do nichž bylo započteno též životní minimum ve výši 3.860,- Kč coby dostatečná částka pro nezbytné výdaje na obživu a osobní potřeby žalovaného. Ten na bydlení hradil částku 2.603,- Kč, což žalobce hodnotil jako částku odpovídající (spolu)nájmu v regionu , adresa, . Takto zjištěné údaje o finanční situaci žalovaného a jím předložené doklady následně právní předchůdce žalobce analyzoval, verifikoval mj. též lustrací ve veřejně dostupných registrech a posoudil se závěrem, že disponibilní prostředky žalovaného, proti němuž nebylo vedeno insolvenční řízení a nebyl uváděn v registrech jako nebonitní dlužník, činily 21.779,- Kč, a byly tedy dostatečné pro splácení úvěru. Právní předchůdce žalobce tedy neměl důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Ke stejným závěrům pak původní věřitel dospěl také v případě úvěrové smlouvy pod č. , hodnota, , kdy měl od žalovaného k dispozici potvrzení o přijetí mzdy za červen až září 2021 a kdy průměrný měsíční příjem žalovaného od téhož zaměstnavatele činil 30.000,- Kč, výdaje 6.493,- Kč (z toho 3.860,- Kč životní minimum a 2.603,- Kč bydlení) a disponibilní prostředky 22.537,- Kč. Ke způsobu sjednání obou smluv o úvěru pak žalobce doplnil, že obě byly uzavřeny za pomoci prostředků komunikace na dálku (sms kódem a verifikační platbou na účet žalovaného pod variabilním symbolem představujícím právě uvedený podpisový kód) formou návrhu učiněného žalovaným dne 23. 2. 2022, resp. 4. 10. 2021, a akceptovaného právním předchůdcem žalobce oznámeními o schválení úvěru ze dne 24. 2. 2022, resp. 5. 10. 2021,3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož se pak nedostavil ani k nařízenému ústnímu jednání před soudem, aniž by svou neúčast omluvil, soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: V prvé řadě pokud se jedná o smlouvu o úvěru č. , hodnota, , zde soud z uvedené smlouvy ze dne 4. 10. 2021 ve spojení s přílohou č. 1 o Pojištění schopnosti splácet úvěr včetně informačního dokumentu o tomto pojistném produktu a dodatku č. 1 k této smlouvě z téhož dne, základními informacemi o klientovi, dokladem o odeslání verifikační platby, sms informací o vyplacení a dokladem o přijetí této sms zprávy zjistil, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, ., IČO , IČO, , , adresa, , se na základě uvedení smlouvy zavázal poskytnout žalovanému obnos ve výši 50.000,- Kč jakožto bezhotovostní bezúčelový úvěr s tím, že žalovaný měl tuto částku, navýšenou o sjednaný 59,77 % roční úrok tomuto úvěrujícímu subjektu splatit ve 48 měsíčních splátkách po 2.758,- Kč. Současně s tím si pak smluvní strany sjednaly též pojištění schopnosti splácet úvěr za měsíční úplatu ve výši 385,- Kč. Celkem tak měl žalovaný úvěrujícímu splácet měsíčně částku 3.143,- Kč, celková částka k úhradě pak činila 132.384,- Kč. Součástí smluvních podmínek pak bylo v článku 6. části B) úvěrové smlouvy též ujednání o sankcích pro případ prodlení žalovaného s tím, že v takovém případě, trvá-li prodlení s úhradou splátky 30 dnů, je žalovaný povinen hradit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 499,- Kč za každou takovou splátku, nejvýše pak 2.999,- Kč za každý kalendářní rok. Důsledkem prodlení přesahujícího 65 dní pak bylo zesplatnění úvěru s tím, že k tomuto dni se celá dosud nesplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky přirostlé do dne zesplatnění stávají součástí tzv. „nové jistiny“ úvěru, již je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění pod sankcí další smluvní pokuty, a to ve výši 0,1 % z této nové jistiny za každý den prodlení s jejím zaplacením, jakož i zákonných úroků z prodlení a nákladů spojených s vymáháním pohledávky. K uzavření této úvěrové smlouvy pak (s odkazem na dodatek č. 1 ke smlouvě) došlo za pomoci prostředků komunikace na dálku, v rámci něhož byl žalovanému předložen v elektronické podobě návrh smlouvy o úvěru. K elektronickému podpisu smlouvy a k potvrzení svého souhlasu s vyplacením úvěru žalovaný využil kód zaslaný mu jako variabilní symbol verifikační platby ve výši 1,- Kč ze strany úvěrujícího, připsané mu na jeho bankovní účet č. , č. účtu, (variabilní symbol , var. symbol, tedy odpovídá podpisovému kódu žalovaného na smluvní dokumentaci). Souhlas s vyplacením úvěru pak žalovaný stvrdil odesláním textové zprávy obsahující tentýž kód a jméno a příjmení žalovaného.

5. Z formuláře Hodnocení klienta dále soud zjistil, že úvěrující vycházel při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet z údajů o jeho poměrech, příjmech a výdajích, tedy že žalovaný byl svobodný, nežil s nikým ve společné domácnosti, neměl žádnou vyživovací povinnost, dosahoval příjmu ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, . v , obec, ve výši 30.000,- Kč, a jeho výdaje spočívaly pouze v částce životního minima ve výši 3.860,- Kč a nákladech na bydlení ve státním/obecním (nájemné a inkaso) ve výši 2.603,- Kč; výdaje tak celkem měly činit 6.463,- Kč a disponibilní prostředky potom 22.537,- Kč. K doložení zdroje a výše svého příjmu žalovaný předložil úvěrujícímu čtyři doklady o připsání mzdy od zaměstnavatele na svůj bankovní účet č. , č. účtu, dne 9. 6. 2021, 9. 7. 2021, 9. 8. 2021 a 8. 9. 2021 v částkách 66.575,- Kč, 30.437,- Kč, 31.012,- Kč a 33.983,- Kč. Finanční potřeba žalovaného je zde uvedena v částce 250.000,- Kč, výše úvěru však činila pouze 50.000,- Kč.

6. Bonita a platební morálka žalovaného byla prověřována jeho lustrací v registrech SOLUS a NRKI, dle níž žalovaný nevykazoval jiné závazky po splatnosti, hodnota jeho skóre (262) jej však řadila do kategorie I. (rozmezí 166-315), jež značí vyšší riziko, kdy je úvěr výrazněji limitován výší vyplacené částky, popřípadě zamítán.

7. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 5. 10. 2021, jehož přílohou byl též příslušný splátkový kalendář, pak bylo zjištěno, že úvěrující informoval žalovaného o akceptaci jeho návrhu na uzavření úvěrové smlouvy s týmiž parametry, které byly v tomto návrhu uvedeny.

8. Dokladem o vyplacení úvěru s datem 4. 10. 2021 bylo ve spojení se soudem vyžádanou zprávou , právnická osoba, ., ze dne 9. 8. 2024 doloženo čerpání úvěru ve výši 50.000,- Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož majitelem je žalovaný.

9. Z transakční historie této úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalovaný předmětný úvěr splácel až do června 2022 pravidelně, následně začalo docházet k výpadkům a poslední splátka pouze ve výši 2.000,- Kč byla uhrazena dne 10. 5. 2023. Celkem bylo splaceno 36.573,- Kč.

10. Z oznámení ze dne 18. 12. 2022 pak soud zjistil, že tímto dopisem právní předchůdce žalobce vyrozuměl žalovaného o okamžitém zesplatnění všech jeho závazků vyplývajících z předmětné úvěrové smlouvy v důsledku jeho prodlení se splácením a vyzval jej k úhradě dlužné částky 55.606,- Kč, zahrnující též naúčtované smluvní pokuty v částce 998,- Kč.

11. Pokud se dále jedná o další smlouvu o úvěru pod č. , hodnota, , zde soud zjistil z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 23. 2. 2022 ve spojení s dodatkem č. 1 k této smlouvě z téhož dne, základními informacemi o klientovi, dokladem o odeslání verifikační platby, sms informací o vyplacení a dokladem o přijetí této sms zprávy, že i v tomto případě byla shodným způsobem jako u smlouvy předešlé uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru, na základě které se úvěrující , právnická osoba, ., zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky v částce 126.000,- Kč. Ty se žalovaný zavázal úvěrujícímu splatit opět ve 48 měsíčních splátkách po 4.459,- Kč, a to včetně úroku sjednaného ve výši 28,93 % ročně; celkem tak měl žalovaný uhradit částku 214.032,- Kč. Pojištění schopnosti splácet v tomto případě sjednáno nebylo. I tato smlouva pak opět obsahuje ujednání o smluvní pokutě (článek 6. části B) této smlouvy), sjednané pro případ prodlení žalovaného s úhradou některé splátky, a to ve výši 499,- Kč za každou takovou splátku při prodlení v trvání 30 dní a pro případ zesplatnění úvěru v případě prodlení trvajícího 65 dní pak ve výši 0,1 % denně z tzv. nové jistiny, zahrnující zesplatněnou jistinu úvěru a úroky přirostlé k ní do dne zesplatnění. Současně byl úvěrující oprávněn účtovat ze své pohledávky též zákonný úrok z prodlení. V tomto případě žalovaný použil k elektronickému podpisu smluvní dokumentace a k potvrzení svého souhlasu s vyplacením úvěru kód , hodnota, sdělený mu úvěrujícím opět jako variabilní symbol verifikační platby ve výši 1,- Kč, připsané žalovanému na jeho bankovní účet. Souhlas s vyplacením úvěru pak žalovaný stvrdil odesláním textové zprávy obsahující tentýž kód a jméno a příjmení žalovaného.

12. Z formuláře Hodnocení klienta k této smlouvě s datem 23. 2. 2022 pak bylo zjištěno, že úvěrující vycházel při hodnocení poměrů žalovaného a jeho schopnosti úvěr splácet z výše příjmu (od téhož zaměstnavatele jako v předchozím případě) 32.000,- Kč, proti němuž stály výdaje žalovaného v podobě životního minima v částce 3.860,- Kč, nákladů na bydlení (tentokrát vlastní) ve výši 2.603,- Kč a splátek předchozích závazků žalovaného vůči úvěrujícímu ve výši 2.758,- Kč. Celkem tak výdaje měly činit 9.221,- Kč a disponibilní zdroje žalovaného potom 21.779,- Kč. I v tomto případě byl žalovaný svobodný, měl žít sám a nebyla uvedena žádná vyživovací povinnost k dítěti v domácnosti. Výše a zdroj příjmu byla úvěrujícím ověřena předloženými doklady o připsání mzdy na bankovní účet žalovaného dne 9. 11. 2021, 8. 12. 2021, 10. 1. 2022 a 8. 2. 2022 v částkách 14.870,- Kč, 71.652,- Kč, 28.371,- Kč a 28.487,- Kč.

13. Výpisem záznamů z registru SOLUS a NRKI bylo dokládáno prověřování platební morálky žalovaného. Žalovaný pak ani v tomto případě neměl evidovaný závazek po splatnosti a skóre jeho platební morálky se zvýšilo na kategorii II. (tj. 377 bodů z rozmezí 316 – 415, jimiž je hodnoceno menší riziko a lepší segment klientů).

14. Dopisem ze dne 24. 2. 2022, jehož přílohou byl opět splátkový kalendář, pak úvěrující vyrozuměl žalovaného o akceptaci jeho návrhu na uzavření úvěrové smlouvy a o schválení úvěru s těmi parametry, jak byly uvedeny v návrhu smlouvy o úvěru. Pouze úroková sazba byla navýšena na 28,94 % ročně.

15. Čerpání tohoto úvěru je opět doloženo dokladem o vyplacení úvěru dne 23. 2. 2022 (ve spojení s potvrzením banky ze dne 9. 8. 2024 o tom, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, , na který byla částka 126.000,- Kč vyplacena).

16. Z transakční historie k této úvěrové smlouvě soud zjistil, že žalovaný na předmětný splatil celkem 28.754,- Kč (šest splátek po 4.459,- Kč do září 2022; poslední úhrada ve výši 2.000,- Kč byla provedena dne 10. 5. 2023).

17. Dopisem ze dne 18. 12. 2022 pak právní předchůdce žalobce vyrozuměl žalovaného o okamžitém zesplatnění zbývající, dosud nesplacené části úvěru, spolu s úroky přirostlými ke dni zesplatnění, a vyzval jej k úhradě dluhu, k němuž pak opět doúčtoval smluvní pokuty ve výši 998,- Kč; celkem byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 126.681,- Kč.

18. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek, dalšími přílohami a vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 11. 8. 2023 včetně informací o zpracování osobních údajů z téhož dne a poštovního podacího lístku soud zjistil, že, že právní předchůdce žalobce smluvně postoupil obě své předmětné pohledávky za žalovaným s účinností k datu 28. 7. 2023 žalobci (jehož existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku), o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn a současně byl vyzván k úhradě dlužných částek ve lhůtě do deseti dnů od doručení této písemnosti.

19. Nakonec pak předžalobní výzvou k plnění ze dne 21. 3. 2024 žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě pohledávek z úvěrů s upozorněním na možnost soudního vymáhání nároku v případě jejich neuhrazení. Odeslání této písemnosti k rukám žalovaného je opět dokládáno poštovním podacím lístkem.

20. Soud si pak v rámci své úřední činnosti opatřil výpis z centrální evidence obyvatel k osobě žalovaného a dále informace z nahlížení do katastru nemovitostí k věci nemovité na adrese, kde měl žalovaný v době sjednání obou úvěrových smluv evidován trvalý pobyt (tj. , adresa, ). Dle výpisu z evidence obyvatel má žalovaný jedno nezletilé dítě, ročník narození 2010. Trvalý pobyt pak má žalovaný ode dne 11. 2. 2019 evidován na adrese shodné s adresou uvedenou v obou úvěrových smlouvách s tím, že se jedná o bytový dům s vymezenými bytovými jednotkami ve vlastnictví soukromých subjektů odlišných od žalovaného; jako vlastník žádné z bytových jednotek pak není veden stát ani obec.

21. Na podkladě takto provedených listinných důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce , právnická osoba, ., poskytl žalovanému postupně na základě celkem dvou uzavřených úvěrových smluv č. , hodnota, ze dne 4. 10. 2021 a č. , hodnota, ze dne 23. 2. 2022 bezhotovostními převody na jeho bankovní účet č. , č. účtu, částky 50.000,- Kč a 126.000,- Kč. Žalovaný se zavázal uhradit věřiteli poskytnuté prostředky spolu se sjednanými úroky, které byly sjednány v případě prvé smlouvy ve výši 59,77 % ročně, v případě smlouvy pozdější pak ve výši 28,93 %, resp. 28,94 % ročně, vždy ve sjednaných splátkách, které v případě smlouvy ze dne 4. 10. 2021 zahrnovaly též úhrady pojištění schopnosti úvěr splácet. Při sjednávání smluv vycházel právní předchůdce žalobce z údajů o poměrech žalovaného, který byl svobodný, žil v domácnosti sám a neměl žádné výdaje, resp. vyživovací povinnost k dítěti; k datu 4. 10. 2021 bydlel ve státním/obecním a hradil nájemné a inkaso ve výši 2.603,- Kč, k datu 23. 2. 2022 pak měl bydlení vlastní, výdaje s tím spojené však byly zcela shodné (2.603,- Kč). Zdrojem jeho příjmu byla v obou případech mzda vyplácená mu jeho zaměstnavatelem , právnická osoba, . v , obec, ve výši 30.000,- Kč, resp. 32.000,- Kč, což dokládal zprávami své banky o připsání mezd na jeho účet vždy za dobu čtyř měsíců předcházejících sjednání úvěrů. Kromě nákladů na bydlení pak byla v rámci jeho výdajů zohledňována pouze částka životního minima (3.860,- Kč), jiné skutečné výdaje zkoumány a dokládány nebyly, pouze v únoru 2022 pak byla k celkovým výdajům žalovaného připočtena částka 2.758,- Kč coby splátky dalšího závazku (závazků) vůči témuž úvěrujícímu. Lustrací v registrech SOLUS a NRKI nebyly zjištěny žádné závazky žalovaného po splatnosti, nicméně ještě v říjnu 2021 byla bonita žalovaného hodnocena jako více riziková. Za dobu od čerpání poskytnutých prostředků žalovaný na úvěr ve výši 50.000,- Kč splatil do data 10. 5. 2023 celkem 36.573,- Kč a na úvěr ve výši 126.000,- Kč bylo do téhož data splaceno celkem 28.754,- Kč; dále pak již nebylo hrazeno nic. Protože tedy žalovaný sjednané splátky ani v jednom případě nehradil řádně a včas, dostal se s těmito svými peněžitými závazky do prodlení. Právní předchůdce žalobce proto přistoupil k zesplatnění každého z uvedených úvěrů a dopisy ze dne 18. 12. 2022 vyzval žalovaného k okamžité úhradě nesplacených úvěrových jistiny spolu s úroky přirostlými ke dni zesplatnění s tím, že současně účtoval též smluvní pokuty vždy ve výši 998,- Kč za 30denní prodlení s úhradou splátek. Důsledkem neuhrazení nové jistiny, představované vždy nesplaceným zůstatkem jistiny úvěru a úroků přirostlých do dne zesplatnění, pak byl též nárok úvěrujícího na zaplacení další smluvní pokuty, a to ve výši 0,1 % denně z této nové jistiny a jdoucí za dobu ode dne následujícího po okamžitém zesplatnění úvěru až do zaplacení. Následně pak původní úvěrující smluvně postoupil obě tyto své pohledávky za žalovaným s účinností ke dni 28. 7. 2023 žalobci, který o tom žalovaného vyrozuměl a vyzval jej k úhradě obou dlužných částek. Žalovaný tak nicméně neučinil byť i jen zčásti ani na základě zaslané předžalobní upomínky, a je tedy se splněním svých peněžitých závazků vůči žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele, vyčíslených na částky 66.383,31 Kč a 157.075,14 Kč (tj. součet nové jistiny, poplatku za pojištění, byl-li sjednán, a smluvních pokut), v prodlení.

22. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

23. Ve smyslu ustanovení § 1824 odst. 1 občanského zákoníku sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1.

24. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

25. Dle ustanovení § 2048 a 2049 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

26. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

27. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.

28. Dle ustanovení § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

29. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

30. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

32. Ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

33. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

34. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, neboť mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nedošlo k platnému uzavření smluv o úvěru. Důvody této neplatnosti soud shledává ve zjištění, že žalobce jakožto právní nástupce původního úvěrujícího ani přes příslušné procesní poučení ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. v řízení neprokázal, že by jeho právní předchůdce jakožto subjekt poskytující spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru dostál své zákonné povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí, resp. z provedených důkazů je zjevné, že zde i nadále jsou důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Pokud se totiž úvěrující spoléhal na zcela vágní údaje o výdajích žalovaného, jak jsou uvedeny ve formulářích hodnocení klienta, aniž by si je důkladně ověřil a nechal si je doložit (např. vyžádáním si nájemní smlouvy a dokladů o službách hrazených v souvislosti s bydlením žalovaného v nájemním/obecním, resp. ve vlastním bytě či domě, či časově relevantních výpisů z účtu žalovaného), a při posuzování finančních poměrů žalovaného kalkuloval pouze s výdaji ve výši životního minima, pak zcela jistě nelze mít za to, že tak mohl získat konkrétní představu o skutečné finanční situaci a celkovém hospodaření žalovaného. Již jen samotná částka životního minima nemůže reálně pokrýt všechny náklady jednoho dospělého jedince na stravu, ošacení, dopravu, zdravotní výdaje či kulturu a záliby, náklady na bydlení v částce 2.603,- Kč, jež by měla zahrnovat i spotřebu energií, teplo, vodu a místní poplatky, pak – oproti nijak nepodloženému názoru žalobce – zcela jistě nelze považovat za odpovídající danému regionu a času (nejednalo-li by se např. o bydlení sdílené či o ubytovnu apod., to však z žádného žalobcem předloženého důkazu zjištěno nebylo). Soud tak má zcela zásadní pochybnosti o správnosti a úplnosti údajů o poměrech žalovaného předkládaných žalobcem, jež se zřejmě jeví tak, aby žádosti žalovaného vzhledem k jeho poměrně vyšším příjmům o poskytnutí úvěrů mohlo být vyhověno. K těmto pochybnostem pak přistupují poznatky získané soudem v rámci jeho úřední činnosti, na něž žalobce při jednání výslovně upozornil a podle kterých měl žalovaný v době uzavření obou smluv o úvěru vyživovací povinnost na jedno nezletilé dítě – tato skutečnost se v rámci prověřování jeho úvěruschopnosti nijak neodrazila např. údajem o výši výživného za situace, kdy žalovaný uvedl, že žije sám, přičemž adresa jeho bydliště odpovídá bytovému domu s vymezenými bytovými jednotkami (nejedná se tedy o ubytovnu či o byty poskytované zaměstnancům společnosti, u které žalovaný pracoval). Kromě těchto okolností pak soud nemohl pominout, že ve věci týchž účastníků vedl v minulosti jiný spor vyplývající ze spotřebitelského úvěru (jedná se o řízení vedené pod sp. zn. 6 C 40/2020) a v rámci tohoto řízení byl rovněž podroben přezkumu postup úvěrujícího subjektu při sjednání úvěru v roce 2015. Bylo přitom zjištěno, že již tehdy měl žalovaný vůči nynějšími žalobci dva jiné, rozhodnutím soudu přiznané peněžité závazky z titulu nesplacených úvěrů. Žalobce si tedy uvedených skutečností mohl být vědom vzhledem k tomu, že byl uvedených sporů vůči žalovanému rovněž účasten jako žalobce. Ve světle těchto okolností pak lze informace o žalovaném získané z registrů SOLUS a NRKI považovat přinejmenším za diskutabilní.

35. Lze tedy uzavřít, že pouze ze skutečnosti, že žalovaný části svých závazků splácel (nikoliv vždy řádně a včas), nelze dovodit, že zde již od počátku nebyly pochybnosti o jeho schopnosti oba úvěry skutečně splatit, a to právě s ohledem na zcela nerealistické, nedostatečně specifikované a především nepodložené částky výdajů (s přihlédnutím k tehdejším nákladům na zajištění běžných životních potřeb), existenci vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti a dalších závazků; ostatně o reálné situaci žalovaného může svědčit i to, že ve formulářích hodnocení klienta je uváděna jeho finanční potřeba v částce 250.000,- Kč, schváleny mu však byly úvěry pouze ve výši 50.000,- Kč a 126.000,- Kč. Není tak ani zřejmé, jak a s jakým výsledkem úvěrující zkoumal poměry žalovaného v každém jednotlivém úvěrovém případě, spokojil-li se pro tyto účely pouze s potvrzeními o vyplacené mzdě a s lustrací v registrech dlužníků (z níž dokonce vyplynulo, že žalovaný nebyl v případě prvé úvěrové smlouvy hodnocen jako bonitní klient). Již tyto skutečnosti samy o sobě měly vést právního předchůdce žalobce k tomu, aby tvrzení žalovaného důkladně prověřil a zhodnotil, neboť se jedná o údaje vzbuzující pochybnosti, které bylo nanejvýše vhodné objasnit a doložit. Soud tak opakovaně zdůrazňuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která má vést k tomu, aby nespoléhal pouze na údaje uváděné žalovaným (bez ohledu na jeho případné prohlášení, že se jedná o údaje pravdivé a úplné), ale tyto též důkladně prověřil a následně zhodnotil ve vztahu k dokládaným příjmům a celkové situaci dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 30/2015).

36. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce nedostál své procesní povinnosti a že nebylo prokázáno splnění zákonných povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru. Žalobce, který je v dané věci aktivně legitimován v důsledku postoupení pohledávek za žalovaným, soudu nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům. Důsledkem toho je proto ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 občanského zákoníku neplatnost předmětných smluv o úvěru, a to absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/10, III. ÚS 4129/18 či I. ÚS 523/07).

37. Soud tedy posoudil obě vymáhané pohledávky jako nároky z bezdůvodného obohacení, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžitá plnění na základě neplatných právních jednání, a to bezhotovostními převody obnosů ve výši 50.000,- Kč a 126.000,- Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný je tak v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 občanského zákoníku povinen toto plnění vydat, přičemž vzal soud za prokázané, že takto již původnímu věřiteli uhradil částky 36.573,- Kč a 28.754,- Kč. U prvého úvěru ve výši 50.000,- Kč tak nadále zbývá k úhradě částka 13.427,- Kč (tj. plnění poskytnuté původním věřitelem žalovaného ve výši 50.000,- Kč ponížené o již žalovaným uhrazenou částku 36.573,- Kč, přičemž z tohoto titulu bylo žalováno 66.383,31 Kč). U úvěru druhého ve výši 126.000,- Kč pak zbývá k úhradě částka 97.246,- Kč (tj. plnění poskytnuté ve výši 126.000,- Kč ponížené o úhrady v celkové výši 28.754,- Kč, přičemž z tohoto titulu bylo žalováno 157.075,14 Kč). Žalovaný se však k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by některý žalovaný nárok jakkoliv zpochybnil (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení). Soud mu proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele na základě postoupení pohledávky částky 97.246,- Kč a 13.427,- Kč, jak byly vypočteny shora, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z těchto dlužných částek, jdoucím vždy ode dne 29. 8. 2023 až do zaplacení, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí desetidenní lhůty k úhradě (od doručení výzvy) stanovené v první doložené a prokazatelně odeslané výzvě k úhradě ze dne 11. 8. 2023 (čas plnění stanovený dle výzvy věřitele ve smyslu § 1958 občanského zákoníku), jež byla žalovanému zaslána doporučenou poštovní zásilkou dne 11. 8. 2023 (a doručena dne 16. 8. 2023 v souladu s § 573 občanského zákoníku, tedy na základě zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání), až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

38. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení částek 59.829,14 Kč a 52.956,31 Kč, představujících rozdíl mezi zažalovanými částkami 157.075,14 Kč a 66.383,31 Kč a přiznanými nároky ve výši 97.246,- Kč a 13.427,- Kč, spolu s příslušenstvím v podobě úroků ve výši 28,94 % ročně z částky 116.943,95 Kč ode dne 19. 12. 2022 do zaplacení a ve výši 21,39 % ročně z částky 46.203,95 Kč ode dne 19. 12. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 15 % ročně, a to jednak z částky 123.283,68 Kč ode dne 29. 12. 2022 do 28. 8. 2023 a z částky 26.037,68 Kč /tj. 123.283,68 minus 97.246/ ode dne 29. 8. 2023 do zaplacení, a jednak ve výši 15 % ročně z částky 51.038,95 Kč ode dne 29. 12. 2022 do 28. 8. 2023 a z částky 37.611,95 Kč /tj. 51.038,95 minus 13.427/ ode dne 29. 8. 2023 do zaplacení, tedy – v případě úroků z prodlení v rozsahu přesahujícím přiznaný nárok a za dobu, kdy žalovaný ještě v prodlení nebyl, pak soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť – jak již bylo uvedeno shora – žalobce má vůči žalovanému nárok na vydání pouze toho peněžitého plnění, které mu jeho právní předchůdce poskytl a které nebylo žalovaným vráceno, nikoliv však již na žádná další plnění mající svůj základ pouze v samotných neplatných smlouvách, tj. na zaplacení úroku, smluvních pokut ani poplatků za pojištění neplatnou smlouvou sjednané.

39. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobce byl se svým nárokem ve věci úspěšný pouze z 49,53 % a neúspěšný z 50,47 % z celkového předmětu řízení (z celkového uplatněného nároku ve výši 223.458,45 Kč mu bylo přiznáno pouze 110.673,- Kč; k příslušenství se nepřihlíží). Poměr jeho úspěchu a neúspěchu (tj. úspěchu žalovaného) tak činí 0,94 % ve prospěch žalovaného, tedy ve zcela nepatrné části. Tomu však v řízení s ohledem na jeho nečinnost žádné takové náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.