6 C 76/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně, sídlem Wagnerovo náměstí 1249, 266 47 Beroun, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: ve svéprávnosti omezená jméno FO , narozená datum bytem adresa zastoupená opatrovníkem právnická osoba sídlem adresa o zaplacení částky 48.117,- Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v rozsahu co do zaplacení částky 10.813,52 Kč spolu s úrokem ve výši 6.510,62 Kč a ve výši 25,23 % ročně z částky 12.938,48 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 3.059,95 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 12.938,48 Kč ode dne 28. 9. 2023 do 28. 4. 2024 a dále co do zaplacení částky 9.943,10 Kč spolu s úrokem ve výši 8.770,07 Kč a ve výši 24,57 % ročně z částky 14.421,90 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 3.486,79 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 14.421,90 Kč ode dne 28. 9. 2023 do 28. 4. 2024 zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20.996,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20.996,- Kč ode dne 29. 4. 2024 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 875,- Kč, poslední splátka ve zbytku, splatných vždy k poslednímu dni každého měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do zaplacení pod ztrátou výhody splátek v případě neuhrazení byť i jediné splátky řádně a včas.

III. V rozsahu co do zaplacení částky 6.364,38 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.364,38 Kč ode dne 29. 4. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 4. 2024 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení celkové částky 48.117,- Kč s příslušenstvím z titulu celkem dvou nesplacených úvěrů jednak na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 1. 2020 a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 10. 2019, obou uzavřených mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Tvrdil, že na základě v pořadí prvé uvedené smlouvy č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly příslušné smluvní podmínky vytištěné na zadní straně smlouvy, výše uvedený právní předchůdce žalobce poskytl žalované v den uzavření této smlouvy po řádném posouzení její úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) s odbornou péčí na základě informací vyžádaných si a doložených od žalované k jejím rodinným, majetkovým, pracovním a jiným poměrům ještě před uzavřením samotné smlouvy peněžní prostředky v hotovosti ve výši 16.000,- Kč, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Na jejím základě se pak žalovaná zavázala uhradit věřiteli v souvislosti s poskytnutým spotřebitelským úvěrem částku 12.114,- Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčený peněžitý obnos za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4.948,- Kč (úroková sazba 24,57 % ročně), částky za zpracování zápůjčky (úvěru) a za další péči o zákazníka ve výši 7.166,- Kč a pojistného, pokud bylo sjednáno. Celkovou částku pak měla uhradit v 65 týdenních splátkách po 433,- Kč do data 19. 4. 2021. Jelikož však tomuto svému závazku nedostála, neboť nehradila sjednané splátky řádně a včas (poslední zaplatila dne 30. 10. 2020, celkem bylo na tuto smlouvu splaceno 3.749,- Kč), porušila tím své smluvní závazky, v důsledku čehož jí k datu 12. 3. 2021 vznikl dluh, sestávající z neuhrazeného zůstatku jistiny ve výši 14.421,90 Kč a poplatku (tj. součet úroku a poplatků) ve výši 9.943,10 Kč, k nimž je dále účtován úrok ve výši 24,57 % ročně z neuhrazené jistiny, a to ode dne 20. 4. 2021, tedy od data uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední sjednané splátky až do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení. Smlouvou ze dne 21. 9. 2023 pak byla předmětná pohledávka za žalovanou se všemi právy s ní spojenými včetně příslušenství postoupena s účinností ke dni 27. 9. 2023 žalobci, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalobce jako právní nástupce původního věřitele tak po žalované požaduje zaplacení částky 24.365,- Kč (jistina 14.421,90 Kč, poplatky 9.943,10 Kč), k níž žalobce dále účtuje příslušenství, a to úrok a zákonný úrok z prodlení jednak v kapitalizované výši 8.770,07 Kč (za dobu ode dne 20. 4. 2021 do 27. 9. 2023) a 3.486,79 Kč (za dobu ode dne 7. 11. 2020 do 27. 9. 2023), jednak jdoucí v sazbách 24,57 % ročně a 8,25 % ročně z uvedené dlužné jistiny ode dne 28. 9. 2023 až do zaplacení. V souladu s druhou smlouvou č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí opět byly Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce vytištěné na zadní straně smlouvy, pak tentýž věřitel poskytl žalované v den podpisu smlouvy v hotovosti částku 15.000,- Kč s tím, že i v tomto případě řádně posoudil její schopnost splácet spotřebitelský úvěr podle příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěr) s odbornou péčí tímtéž způsobem, jak je uveden shora. Na základě této smlouvy se žalovaná zavázala uhradit věřiteli v souvislosti s poskytnutým úvěrem částku 15.007,- Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za zapůjčenou sumu za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8.813,- Kč (úroková sazba 25,23 % ročně) a z poplatku za zpracování zápůjčky (resp. úvěru) a za další péči o zákazníka ve výši 6.194,- Kč. Celkovou částku pak měla uhradit tentokrát ve 24 měsíčních splátkách po 1.251,- Kč do data 9. 10. 2021. Ani tomuto svému závazku ale nedostála, neboť nehradila sjednané splátky řádně a včas (poslední zaplatila dne 30. 10. 2020, uhrazeno celkem 6.255,- Kč), porušila tím své smluvní závazky, v důsledku čehož jí vznikl dluh, vyčíslený k datu 12. 3. 2021 na částku 12.938,48 Kč na jistině a 10.813,52 Kč na poplatku (tj. součet úroku a poplatků); k těmto částkách je dále účtován úrok ve výši 25,23 % ročně z neuhrazené jistiny, a to ode dne 10. 10. 2021, tedy od data uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru až do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení. Smlouvou ze dne 21. 9. 2023 byla i tato pohledávka za žalovanou se všemi právy s ní spojenými včetně příslušenství postoupena s účinností ke dni 27. 9. 2023 žalobci, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalobce jako právní nástupce původního věřitele tak po žalované požaduje v tomto případě zaplacení částky 23.752,- Kč (jistina 12.938,48 Kč, poplatky 10.813,52 Kč), k níž žalobce dále účtuje příslušenství, a to úrok a zákonný úrok z prodlení jednak v kapitalizované výši 6.510,62 Kč (za dobu ode dne 10. 10. 2021 do 27. 9. 2023) a 3.059,95 Kč (za dobu ode dne 30. 11. 2020 do 27. 9. 2023), jednak jdoucí v sazbách 25,23 % ročně a 8,25 % ročně z uvedené dlužné jistiny ode dne 28. 9. 2023 až do zaplacení. Jelikož žalovaná nereagovala ani na zaslanou předžalobní výzvu a své výše uvedené dluhy zcela neuhradila, domáhal se žalobce svého nároku soudní cestou.

2. V průběhu řízení pak žalobce k výzvě soudu doplnil, že jeho právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv na základě informací vyžádaných od žalované, které následně ověřil oproti žalovanou předloženým dokladům a případně i nahlédnutím do příslušných databází. Takto získané informace pak byly zaznamenány do zákaznických karet žalované ze dne 20. 1. 2020 a 9. 10. 2019, když majetková situace žalované byla ověřena z důchodového výměru a ze složenek. Starobní důchod představoval příjem žalované ve výši 29.789,- Kč, resp. 29.915,- Kč, přičemž jmenovaná žila v nájmu a neměla žádný úvěr z kreditní karty ani jiné zápůjčky u dalšího věřitele a nebylo vůči ní vedeno insolvenční řízení. Žalovaná současně ve smlouvě prohlásila, že jí poskytnuté údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. O pravdivosti těchto tvrzení pak věřitel neměl důvod pochybovat. Následně dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované je dostatečná. K požadovaným úrokům pak žalobce doplnil, že výše úroků sjednaných ve smlouvách byla ujednána za dobu řádného trvání smluv. Po postoupení pohledávky se však žalobce rozhodl požadovat úroky nižší.

3. Následně pak svým podáním ze dne 11. 12. 2024, došlým soudu dne 17. 12. 2024, tedy ještě dříve, než soud ve věci samé zahájil jednání, vzal žalobce podanou žalobu částečně zpět, a to v rozsahu co do požadavku na zaplacení poplatku ve výši 9.943,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8.770,07 Kč a úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 14.421,90 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.486,79 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.421,90 Kč ode dne 28. 9. 2023 do 28. 4. 2024 a dále co do zaplacení poplatku ve výši 10.813,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6.510,62 Kč a úroku ve výši 25,23 % ročně z částky 12.938,48 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení, jakož i kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.059,95 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.938,48 Kč ode dne 28. 9. 2023 do 28. 4. 2024. Tento svůj procesní krok žalobce odůvodnil tím, že obě úvěrové smlouvy byly uzavřeny v době před rozhodnutím o omezení svéprávnosti žalované, a proto měl za to, že nelze bez dalšího uzavřít, že žalovaná nebyla schopna tyto smlouvy uzavřít platně, a že by proto žalobce neměl nárok na zaplacení pohledávek z titulu těchto smluv o úvěru. Nicméně s ohledem na informace o aktuální situaci se žalobce rozhodl učinit uvedený procesní úkon a podanou žalobu vzít částečně zpět v tom rozsahu, jak je uveden shora. Nadále tak požadoval pouze zaplacení jistiny v částce 14.421,90 Kč spolu se zákonným 8,25 % ročním úrokem z prodlení z této částky, jdoucím ode dne 29. 4. 2024 (tj. ode dne podání žaloby) až do zaplacení a jistiny v částce 12.938,48 Kč spolu se zákonným 8,25 % ročním úrokem z prodlení z této částky za dobu ode dne 29. 4. 2024 (tedy ode dne podání žaloby) do zaplacení.

4. Žalovaná, u níž bylo v rámci úřední činnosti soudu zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu , adresa, ze dne 20. 10. 2022 pod č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 16. 11. 2022, byla omezena ve svéprávnosti tak, že není schopna samostatně právně jednat v žádných záležitostech s výjimkou běžných záležitostí každodenního života, se k žalobě vyjádřila pouze prostřednictvím svého nynějšího opatrovníka , právnická osoba, (jmenovaného usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 25. 7. 2023 č. j. , spisová značka, , jež nabylo právní moci dne 10. 11. 2023) tak, že se nachází v tíživé finanční situaci, do níž se dostala v důsledku jednání svého syna , jméno FO, . Ten jakožto její dřívější soudem jmenovaný opatrovník nakládal s jejími finančními prostředky, které měla uložené na bankovních depozitech , právnická osoba, , kde je nyní umístěna, jakož i s vypláceným starobním důchodem, aniž by za ni z těchto prostředků hradil náklady za pobyt své matky v tomto zařízení. V důsledku toho vznikl žalované na těchto nákladech dluh ve výši 123.164,- Kč, který ze svého důchodu nyní žalovaná splácí po 4.000,- Kč měsíčně, přičemž jí po zaplacení těchto výdajů zbývá pro vlastní potřebu pouze částka 200,- až 300,- Kč na měsíc. Bývalý opatrovník žalované , jméno FO, pak dne 6. 6. 2024 uzavřel dohodu o uznání dluhu a o jeho úhradě ve splátkách počínaje od července 2024, dluh však nesplácí. Nynější opatrovník žalované proto ponechal rozhodnutí ve věci na úvaze soudu s tím, že pro případ, že žalobě bude vyhověno, žádal o umožnění splátek či o jejich odklad do doby splacení jejího dluhu vůči , právnická osoba, , jinak navrhoval žalobu zamítnout.

5. V průběhu řízení pak opatrovník žalované k výzvě soudu doplnil, že žalovaná nyní pobírá starobní důchod ve výši cca 21.000,- Kč měsíčně, přičemž náklady na její pobyt a stravu v , právnická osoba, činí okolo 15.000,- Kč měsíčně a k tomu nadále splácí částkou 4.000,- Kč svůj dluh vůči , právnická osoba, . Syn žalované , jméno FO, pak své matce dluh z titulu prostředků, které nechal převést z jejího depozitního účtu a použil je ve svůj prospěch, nesplácí (jedná se o rovněž splátky po 4.000,- Kč měsíčně).

6. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 10. 2019 a Smluvních podmínek Smlouvy o spotřebitelském úvěru tak zjistil, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalované v hotovosti obnos ve výši 15.000,- Kč. Za jeho poskytnutí mu náležel poplatek v částce 15.007,- Kč, vypočtený jako součet úroku v částce 8.813,- Kč a částky (poplatku) za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 6.194,- Kč. Celkovou dlužnou částku 30.007,- Kč pak byla žalovaná povinna uhradit ve sjednaných 24 měsíčních splátkách po 1.251,- Kč počínaje dnem uzavření smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve smlouvě ve výši 49 % ročně jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy s tím, že ve smyslu článku 9.1. smluvních podmínek je smlouva uzavřena na dobu určitou ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Ujednání o trvajícím úročení jistiny v případě, že tato nebude splacena řádně a včas (tj. do stanoveného data splatnosti poslední splátky), součástí smluvních podmínek není.

7. Dále pak ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 1. 2020 č. , hodnota, a Smluvních podmínek Smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dle této smlouvy se tentýž věřitel zavázal poskytnout žalované v hotovosti obnos tentokrát ve výši 16.000,- Kč a žalovaná se zavázala uhradit tomuto věřiteli za poskytnutý úvěr poplatek v částce 12.114,- Kč, vypočtený jako součet úroku v částce 4.948,- Kč a částky (poplatku) za zpracování úvěru ve výši 7.166,- Kč. Celkovou dlužnou částku 28.114,- Kč pak byla povinna uhradit ve sjednaných 65 týdenních splátkách po 433,- Kč počínaje od data uzavření smlouvy. Součástí smlouvy pak bylo rovněž ujednání o výši úrokové sazby, která oproti žalobnímu požadavku v tomto případě činila 44,80 % ročně a i zde byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Smlouva je pak ve smyslu článku 9.1 těchto podmínek opět uzavřena na dobu určitou ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky dlužné částky s tím, že ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání, nicméně ani zde smluvní podmínky či smlouva samotná neobsahují ujednání o povinnosti hradit úrok z úvěru i poté, co uplynul termín splatnosti poslední sjednané splátky úvěru.

8. Ze zákaznické karty žalované – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 9. 10. 2019 pak bylo zjištěno, že pro účely sjednání spotřebitelského úvěru právní předchůdce žalobce vycházel z následujících údajů žalované, dle nichž byla jmenovaná vdova s jednou vyživovací povinností, bydlela jako spolubydlící a pobírala pouze starobní důchod ve výši 12.915,- Kč. Další – nijak blíže nespecifikované – čisté příjmy domácnosti pak představovaly částku 17.000,- Kč, celkem tedy bylo kalkulováno s příjmy ve výši 29.915,- Kč, které však nebyly nijak dokládány či ověřovány. Odhadované měsíční výdaje žalované byly stanoveny na pouhou částku 500,- Kč s tím, že žalovaná neuvedla žádné další závazky. Tvrzení o svých poměrech pak žalovaná dokládala blíže neurčenými složenkami za červenec až září 2019. Dle zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 20. 1. 2020 se poměry žalované oproti výše uvedenému období druhé žádosti o úvěr ze srpna téhož roku významně nelišily vyjma údaje o bydlení (zde uveden „nájem“). Zdrojem příjmu byl tedy opět starobní důchod ve výši 13.789,- Kč (dokládaný výměrem ze dne 30. 12. 2019); další čisté příjmy domácnosti činily 16.000,- Kč, aniž by bylo opět zřejmé, o co se má jednat (zdroj těchto příjmu, jakož ani to, komu byly určeny, z této listiny seznatelné není a není ani zřejmé, že by se věřitel zabýval zjišťováním počtu osob žijících se žalovanou ve společné domácnosti). Celkové příjmy domácnosti žalované tedy činily 29.789,- Kč, měsíční výdaje byly odhadnuty (tedy nikoliv prokazatelně doloženy) částkou 1.500,- Kč a splátky u téhož věřitele pak činily 1.251,- Kč měsíčně.

9. Z tabulky umoření – přehledu čerpání a splácení úvěru ze dne 2. 10. 2023 ke smlouvě č. , hodnota, dále soud zjistil, že žalovaná na v plné výši čerpaný úvěr v částce 15.000,- Kč uhradila celkem 6.255,- Kč (věřitelem započteno na úhradu jistiny, 49 % úroku a poplatků s tím, že k datu 30. 10. 2020 (datum poslední zaplacené splátky) činil dluh na jistině celkem 12.938,48 Kč. Podle tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, ze dne 2. 10. 2023 žalovaná čerpala prostředky z úvěru v plné výši 16.000,- Kč dne 20. 1. 2020 a celkem na ně splatila 3.749,- Kč, započtených věřitelem opět na jistinu, na 44,80 % úrok a na poplatky. Ke dni 30. 10. 2020 dluh na jistině představoval částku 14.421,90 Kč.

10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně přílohy – relevantní části seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 s informacemi o zpracování osobních údajů z téhož dne a poštovního podacího lístku s datem odeslání doporučené zásilky 27. 10. 2023 má soud dále za doložené, že právní předchůdce žalobce smluvně postoupil obě své předmětné pohledávky za žalovanou žalobci (jehož existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku), o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna a současně byla vyzvána k úhradě dlužných částek ve lhůtě do deseti dnů od data doručení této písemnosti.

11. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 28. 3. 2024 žalobce vyzval žalovanou prostřednictvím svého zástupce k úhradě pohledávek z úvěrů s upozorněním na možnost soudního vymáhání nároku v případě jejich neuhrazení. Odeslání této písemnosti k rukám žalované je opět dokládáno poštovním podacím lístkem.

12. Soud dále provedl důkaz listinami předloženými opatrovníkem žalované a vyžádanými k návrhu žalobce, jakož i výslechem svědka , jméno FO, . Z dohody o uznání dluhu a plnění závazku ve splátkách ze dne 20. 5. 2024 tak zjistil, že žalovaná, zastoupená svým opatrovníkem, uznala svůj dluh vůči , právnická osoba, , centru sociálních služeb , adresa, , příspěvkové organizaci, ke dni 27. 3. 2024 na základě smlouvy o poskytování sociální služby ze dne 22. 3. 2022 z titulu úhrady za pobyt v , právnická osoba, ve výši 90.522,- Kč a zavázala se jej tomuto věřiteli uhradit ve 22 měsíčních splátkách po 4.000,- Kč pod ztrátou výhody splátek.

13. Z dohody o uznání dluhu a jeho úhradě ve splátkách ze dne 6. 6. 2024, uzavřené mezi žalovanou jako věřitelem a , jméno FO, jako dlužníkem, dále soud zjistil, že uvedený dlužník uznal co do důvodu i výše svůj dluh vůči žalované v celkové částce 123.164,- Kč, vzniklý tím, že žalované odcizil tyto finanční prostředky, a zavázal se jej splácet ve splátkách v minimální výši 4.000,- Kč měsíčně počínaje červencem 2024 opět pod ztrátou výhody těchto splátek.Anonymizovaný odstavec15. Ze svědecké výpovědi syna žalované , jméno FO, pak bylo zjištěno, že v době sjednání obou úvěrových smluv bydlela žalovaná se svým synem , jméno FO, , který později zemřel, v , obec, na adrese , adresa, . Žalovaná si sjednávala úvěrové smlouvy u více subjektů, informace si vyhledávala na „chytrém“ telefonu, který dokázala ovládat, a úvěrové smlouvy uzavírala vždy bez vědomí rodiny, která se o těchto závazcích, jež činily celkem cca 100.000,- Kč, dovídala až zpětně. Důvod ani účel, pro které si peníze žalovaná půjčovala, nebyl svědkovi znám, stejně jako to, na co měla peníze takto získané použít, neboť jí již dva dny po vyplacení starobního a vdovského důchodu nezbývaly žádné prostředky. O tom, že na předmětných úvěrových smlouvách byly uváděny též adresy bydliště svědka a dalšího jeho bratra, svědek rovněž nevěděl, nebyl přítomen při podpisu smluv ani při vyplacení peněžních prostředků z úvěrů. , jméno FO, hradil náklady na bydlení a k tomu musel žalovanou kvůli těmto jejím dluhům finančně podporovat, v zaměstnání si proto bral přesčasy. Také svědek , jméno FO, matce se splácením úvěrů, o jejichž existenci se dozvěděl právě od bratra, zpočátku pomáhal, a to až do té doby, než se dostal do insolvence. Splácel takto až do října roku 2020. Poté již takto vzniklé dluhy s právním předchůdcem žalobce rodina žalované neřešila. Již na podzim roku 2019 se duševní stav žalované začal pomalu zhoršovat, žalovaná měla potíže s pamětí a s orientací místem, časem i osobou, pohybovala se pouze o holích a trpěla cukrovkou. Významně se pak její psychika zhoršila na podzim roku 2020. Poté, co se synem přišla o bydlení, byla žalovaná opakovaně hospitalizována v Rehabilitační nemocnici v , adresa, a dále v Psychiatrické nemocnici v , adresa, by v mezidobí umístěna na odlehčovacím pobytu v , právnická osoba, v , adresa, , neboť rodina se o ni nebyla schopna či ochotna postarat. Svědek pak potvrdil, že jako opatrovník žalované požádal o převod částky 123.164,- Kč uložené na depozitním účtu a že žalovaná řekla, aby si tyto prostředky ponechal, neboť za ni splácel dluhy. Tyto prostředky se nyní svědek snaží splácet dle svých možností, zatím uhradil 4.000,- nebo 5.000,- Kč.

16. K návrhu žalobce pak soud obeslal též ošetřující lékaře žalované se žádostí o poskytnutí zdravotní dokumentace z časově relevantního období a dále též příslušné městské, resp. obecní úřady se žádostí o sdělení informací dostupných k osobě žalované. Ošetřující lékaři na žádost soudu nereagovali (vyjma praktického lékaře žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , který pouze sdělil, že žalovanou má v péči až ode dne 1. 3. 2022), Městský úřad , adresa, ani Obec , adresa, pak žádnými poznatky k osobě žalované nedisponovaly. S ohledem na tyto skutečnosti a vzhledem k právnímu posouzení věci, jak je uvedeno níže, pak soud od dalšího provádění důkazů v tomto směru upustil, neboť skutečnosti jimi případně zjištěné by nemohly mít na závěry, k nimž při svém rozhodování dospěl, zásadní vliv.

17. Na podkladě takto provedených listinných důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce , právnická osoba, poskytl žalované postupně na základě celkem dvou uzavřených úvěrových smluv ze dne 9. 10. 2019 a 20. 1. 2020, obsahujících vždy i ujednání o smluvních podmínkách, v hotovosti jednak částku 15.000,- Kč, jednak potom další obnos ve výši 16.000,- Kč. Žalovaná se zavázala uhradit věřiteli poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem, který byl v obou případech úvěrů sjednán pevnou výpůjční úrokovou sazbou jednak ve výši 49 % ročně, jednak 44,8 % ročně pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a ve smlouvách výslovně vypočteným na částky 8.813,- Kč v prvém případě a 4.948,- Kč v případě druhém (žalobou však byly uplatňovány tyto úroky pouze v ročních sazbách 25,23 % a 24,57 %), a spolu s poplatky v částkách 6.194,- Kč (tedy u prvé smlouvy včetně úroku a jistiny celkem 30.007,- Kč), resp. 7.166,- Kč (tzn. u druhé smlouvy včetně úroku a jistiny celkem 28.114,- Kč) vždy ve sjednaných splátkách. Při sjednávání smlouvy právní předchůdce žalobce vycházel z údajů o poměrech žalované, která byla vdova a bydlela jako spolubydlící, resp. v nájmu. Zdrojem jejího příjmu byl pouze starobní důchod ve výši 12.915,- Kč, resp. 13.789,- Kč, celkové příjmy domácnosti žalované činily 29.915,- Kč, resp. 29.789,- Kč (včetně dalších nespecifikovaných čistých příjmů domácnosti v částce 17.000,- Kč, resp. 16.000,- Kč) oproti výdajům ve výši 500,- Kč, resp. 1.500,- Kč a splátkám závazku vůči témuž věřiteli v měsíční výši 1.251,- Kč (ve smlouvě z ledna 2020, v níž byl zohledněn závazek z úvěrové smlouvy z října 2019). Výdaje byly ověřovány ze složenek, celkové náklady domácnosti žalované zkoumány nebyly. Za dobu od čerpání poskytnutých prostředků žalovaná na úvěr ve výši 15.000,- Kč splatila do data 30. 10. 2020 celkem 6.255,- Kč a na úvěr ve výši 16.000,- Kč bylo do data 30. 10. 2020 splaceno celkem 3.749,- Kč; dále pak již nebylo hrazeno nic. V době uzavření obou smluv o úvěru žalovaná žila se svým synem, který o ni pečoval a hradil náklady na bydlení, smlouvy o úvěru však uzavřela bez vědomí své rodiny; podobných závazků takto mělo být sjednáno více a žalované tak vznikly z těchto titulů dluhy ve výši okolo 100.000,- Kč. S jejich splácením žalované vypomáhal její syn , jméno FO, až do doby, kdy se sám dostal do insolvence. Jak s prostředky takto získanými žalovaná naložila, není známo. Krátce po úhradě posledních splátek dne 30. 10. 2020, tedy ode dne 30. 11. 2020 byla žalovaná až do 22. 3. 2022 hospitalizována ve zdravotnických zařízeních, resp. v zařízení sociální péče pro nesoběstačnost, omezenou pohyblivost, jakož i pro další zdravotní obtíže. , podezřelý výraz, ). Žalovaná je nyní umístěna v zařízení sociální péče , právnická osoba, v , adresa, , kde vedle nákladů za svůj pobyt hradí částkou 4.000,- Kč měsíčně též splátky svého dluhu na těchto nákladech, který uznala co do důvodu i výše 90.522,- Kč a který vznikl v důsledku jednání jejího tehdejšího opatrovníka – syna , jméno FO, , který si nechal převést prostředky žalované z depozitního účtu u tohoto zařízení a použil je pro svou potřebu. I on následně tento svůj dluh vůči žalované ve výši 123.164,- Kč písemně uznal co do důvodu i výše, splátky, k nimž se zavázal, však řádně a včas nehradí. Protože tedy žalovaná sjednané splátky obou úvěrů ani v jednom případě nehradila řádně a včas, dostala se s těmito svými peněžitými závazky do prodlení. Následně pak původní úvěrující postoupil tyto své pohledávky za žalovanou smluvně dne 21. 9. 2023 žalobci, o čemž žalovanou vyrozuměl a vyzval ji k úhradě dluhu. Žalovaná tak nicméně neučinila byť i jen zčásti ani na základě zaslané předžalobní upomínky, a je tedy se splněním svých peněžitých závazků vůči žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele, vyčíslených na jistinách na částky 12.938,48 Kč a 14.421,90 Kč, v prodlení.

18. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

20. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

21. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.

22. Dle ustanovení § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

23. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

27. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

28. Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví.

29. V prvé řadě jelikož žalobce vzal žalobu částečně zpět v rozsahu co do původně požadovaného poplatku ve výši 9.943,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8.770,07 Kč a úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 14.421,90 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.486,79 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.421,90 Kč ode dne 28. 9. 2023 do 28. 4. 2024 a dále co do poplatku ve výši 10.813,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6.510,62 Kč a úroku ve výši 25,23 % ročně z částky 12.938,48 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení, jakož i kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.059,95 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.938,48 Kč ode dne 28. 9. 2023 do 28. 4. 2024, a to ještě dříve, než soud ve věci samé zahájil jednání, soud, aniž by k tomuto procesnímu úkonu žalobce vyžadoval souhlas žalované ve smyslu ustanovení § 96 odst. 3 a 4 o.s.ř., postupoval ve smyslu shora citovaného ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a výrokem I. tohoto rozsudku řízení nejprve v rozsahu učiněného zpětvzetí částečně zastavil.

30. Pokud se jedná o zbývající, částečným zpětvzetím žaloby nedotčenou část předmětu řízení, pak v daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, neboť mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nedošlo k platnému uzavření smluv o úvěru. Důvody této neplatnosti soud shledává ve zjištění, že v důsledku nesplnění zákonné povinnosti právního předchůdce žalobce jakožto úvěrujícího, tedy subjektu poskytujícího spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost žalované, tj. její schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí zde již v době sjednání obou smluv existovaly důvodné a zcela zásadní pochybnosti o tom, že žalovaná je schopna své závazky vůči úvěrujícímu řádně a včas splnit. Konkrétně tak nebyly dostatečným způsobem prověřovány skutečné poměry žalované, která byla již tehdy zcela odkázána na starobní důchod, její zdravotní stav nebyl příznivý a bylo na první pohled patrné, že nemá sama možnost zajistit si další vlastní příjem. Ze zákaznických karet pak vyplynulo pouze to zjištění, že původní úvěrující nemohl řádně posoudit otázku financí a celkového hospodaření domácnosti žalované, když do celkových příjmů této domácnosti sice zahrnul ještě další – ničím nedoložený – příjem, nicméně proti němu nijak nekalkuloval s odpovídajícími výdaji, které zjevně tato osoba musela nést, a to nejméně ve vztahu k nákladům na bydlení v nájmu. Stěží lze za dostačující považovat jejich zcela okrajové ověření z nijak blíže nespecifikovaných složenek, z nichž nijak neplyne, že by celkové měsíční výdaje žalované měly činit zcela nereálných 1.500,- Kč či dokonce 500,- Kč měsíčně (navíc se mělo jednat o výdaje pouze odhadované, nikoliv ověřené), když takový obnos nepokryje ani náklady na léky a jiné zdravotní výdaje v souvislosti se zhoršeným zdravotním stavem žalované, natož pak i další výdaje na stravu, bydlení, spotřebu energií a vody, dopravu k lékařům apod. Nelze tedy připustit, aby úvěrující subjekt kalkuloval při hodnocení poměrů žadatele o úvěr s celkovými příjmy domácnosti, aniž by však zohlednil i její celkové výdaje, nikoliv tedy pouze výdaje žadatele. Uvedený postup tak poskytuje zcela zkreslené a ničím nepodložené a neověřené závěry o schopnosti žadatele, tedy žalované, úvěr splácet. Spoléhal-li se tedy úvěrující na pouhé prohlášení žalované o tom, že jí uváděné údaje o jejích poměrech jsou správné a pravdivé, aniž by je sám s odbornou péčí prověřil, nelze tím mít jeho zákonnou povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru za řádně splněnou.

31. Lze tedy uzavřít, že pokud žalobce prokazoval splnění zákonné povinnosti svého právního předchůdce předložením zákaznických karet – žádostí o úvěr, obsahujících údaje sdělené žalovanou o jejích poměrech, jež byly doloženy pouze okrajově, jedná se o postup zcela nedostatečný, neboť z těchto, jakož ani z žádných jiných důkazů, které měl soud k dispozici, nevyplývá, zda se úvěrující zabýval výdajovou stránkou finančních poměrů žalované, resp. zjevně nikoliv, pokud mu postačovalo její sdělení, že (spolu)bydlí v nájmu, aniž by současně posoudil, zda a kolik osob sdílí se žalovanou společnou domácnost a podílí se na výdajích, co je zdrojem uváděných dalších čistých příjmů domácnosti a jaká je finanční stránka hospodaření žalované obecně za situace, kdy nemá prostředky na nenadálé výdaje, a jakým způsobem zvládá jakožto důchodkyně splácet své další závazky u téhož úvěrujícího, z čehož plyne, že si peníze půjčovala vícekrát). Rovněž pak nebylo zjištěno, zda si původní věřitel opatřil informace o žalované z dostupných registrů, ať se již jedná o SOLUS, bankovní či nebankovní registr klientských informací, či o centrální evidenci exekucí. Již tyto skutečnosti samy o sobě měly vést právního předchůdce žalobce k tomu, aby tvrzení žalované důkladně prověřil a zhodnotil. Žalobci lze přisvědčit, že do určité míry byly poměry žalované doloženy, avšak ze složenek, u nichž není zřejmé, co jimi bylo hrazeno, a důchodového výměru zcela jistě nelze získat úplný obraz o aktuální finanční situaci již dlužící žalované. Jedná se tak o údaje přinejmenším vzbuzující pochybnosti, které bylo nanejvýše vhodné objasnit a doložit. Soud tak opakovaně zdůrazňuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která má vést k tomu, aby nespoléhal pouze na údaje uváděné žalovanou (bez ohledu na její prohlášení, že se jedná o údaje pravdivé a úplné), ale tyto též důkladně prověřil a následně zhodnotil ve vztahu k dokládaným příjmům a celkové situaci dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 30/2015).

32. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce nedostál své procesní povinnosti a že nebylo prokázáno splnění zákonných povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru. Žalobce, který je v dané věci aktivně legitimován v důsledku postoupení pohledávek za žalovanou, soudu nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům, kdy i přes výzvu soudu setrval na svém stanovisku, že ke splnění povinnosti k posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí postačovalo prohlášení žalované ve smlouvě o úvěru o tom, že tak úvěrující učinil na podkladě informací uvedených v zákaznické kartě, a ve smluvních podmínkách o tom, že tyto údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. Důsledkem toho je proto ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 občanského zákoníku neplatnost předmětné smlouvy o zápůjčce, a to absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/10, III. ÚS 4129/18 či I. ÚS 523/07).

33. Z důvodů uvedených v předešlém odstavci se tak již soud s ohledem na šetření zásady hospodárnosti řízení nadále nezabýval otázkou možného posouzení neplatnosti obou úvěrových smluv též ve smyslu ustanovení § 581 občanského zákoníku, tedy z důvodu, že by žalovaná nebyla k těmto právním jednáním způsobilá s ohledem na duševní poruchu, která se u ní přibližně v této době začala projevovat a jež následně vyústila v omezení její svéprávnosti. Uvedené závěry by si vyžádaly rozsáhlejší dokazování, přičemž za situace, kdy soud shledal obě smlouvy o úvěru neplatnými podle shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, jednalo by se o postup nadbytečný, který by ve svém důsledku na výsledném rozhodnutí soudu nic nezměnil.

34. Soud tedy posoudil obě vymáhané pohledávky jako nároky z bezdůvodného obohacení, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžitá plnění na základě neplatných právních jednání, a to poskytnutím hotovosti ve výši 15.000,- Kč a 16.000,- Kč. Žalovaná je tak v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 občanského zákoníku povinna toto plnění vydat, přičemž vzal soud za prokázané, že takto již původnímu věřiteli uhradila částky 6.255,- Kč a 3.749,- Kč. U prvého úvěru ve výši 15.000,- Kč tak nadále zbývá k úhradě částka 8.745,- Kč (tj. plnění poskytnuté původním věřitelem žalované ve výši 15.000,- Kč ponížené o již žalovanou uhrazenou částku 6.255,- Kč, přičemž z tohoto titulu bylo žalováno 12.938,48 Kč). U úvěru druhého ve výši 16.000,- Kč pak zbývá k úhradě částka 12.251,- Kč (tj. plnění poskytnuté ve výši 16.000,- Kč ponížené o úhrady v celkové výši 3.749,- Kč, přičemž z tohoto titulu bylo žalováno 14.421,90 Kč). Žalovaná se však k žalobě nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by některý žalovaný nárok jakkoliv zpochybnila (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení). Soud jí proto výrokem II. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele na základě postoupení pohledávky celkovou částku 20.996,- Kč (tj. 8.745,- Kč a 12.251,- Kč), a to spolu s úrokem z prodlení z této dlužné částky, nepřevyšujícím zákonnou sazbu tohoto příslušenství (v souladu se žalobou), jdoucím v souladu s částečným zpětvzetí žaloby až ode dne 29. 4. 2024 až do zaplacení, tedy ode dne podání žaloby do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena.

35. Ohledně lhůty k plnění ve výroku II. pak soud vycházel z aktuálních poměrů žalované, jak vyplynuly z celého průběhu řízení, a to včetně stanoviska jejího opatrovníka. Přihlédl tak k tomu, že žalovaná je nemajetná, toho času je s ohledem na svůj nepříznivý zdravotní stav a omezení svéprávnosti zcela odkázána pomoc poskytovanou jí zařízením sociální péče, kde je umístěna, a ze svého jediného příjmu, jímž je starobní důchod ve výši cca 21.000,- Kč, hradí náklady na pobyt a stravu v tomto zařízení (cca 15.000,- Kč měsíčně) a dále splácí po 4.000,- Kč měsíčně dluh vůči tomuto zařízení, který však zapříčinil její syn a tehdejší opatrovník, aniž by sám svůj dluh vůči žalované z tohoto titulu splácel (dluh zatím není ani soudně vymáhán). V rámci své úřední činnosti pak soud zjistil, že žalovaná má více peněžitých závazků, a to mimo jiné i vůči žalobci, které neuhradila a k jejichž vymožení jsou na žalovanou vedena exekuční řízení (opatrovníkovi však nebylo ke dni vyhlášení tohoto rozsudku známo, že by ze starobního důchodu žalované byly prováděny nějaké exekuční srážky). Za této situace tedy soud shledal prostor pro uložení peněžitého plnění ve splátkách v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., přičemž zohlednil i to, že žalobce je právnickou osobou – obchodní společností zabývající se vymáháním pohledávek, kterou povaha její činnost nečiní existenčně závislou na neprodlené úhradě její pohledávky. Vzhledem k tomu, že žalovaná nemá jiný příjem než starobní důchod, z něhož splácí další závazek na základě dohody o uznání dluhu a o plnění závazku ve splátkách, přičemž jsou již vůči ní vedeny exekuce pro vymožení jiných závazků, stanovil soud výši těchto splátek částkou 875,- Kč tak, aby zde i s ohledem na vysoký věk a nepřiznivý zdravotní stav žalované byla dána alespoň nějaká pravděpodobnost splacení dluhu přiznaného žalobci tímto rozsudkem. Soud tak nemohl přistoupit na návrh opatrovníka žalované, aby byly splátky určeny až následně po splacení závazku žalované vůči zařízení sociální péče, neboť dle dohody, kterou toto zařízení se žalovanou uzavřelo, by tyto splátky měly být hrazeny až do dubna 2026. Takovýto odklad splátek však nelze považovat za přiměřený a po žalobci jej nelze spravedlivě požadovat, neboť dluh má být uhrazen v přiměřené době. S ohledem výši přiznaného nároku 20.996,- Kč s příslušenstvím by tak tato dlužná částka mohla být splacena v horizontu dvou let, a to počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do zaplacení s výhradou ztráty výhody těchto splátek, pokud žalovaná neuhradí byť i jedinou ze splátek v plné výši a ve lhůtě její splatnosti. Na okraj pak soud poznamenává, že ani nadále stranám nic nebrání sjednat v této věci mimosoudně individuální splátkový kalendář dle konkrétní situace s tím, že je zcela na opatrovníkovi, jakým způsobem bude řešit aktuální nepříznivou situaci žalované (např. jednáním o případném poměrném ponížení splátek jejího dluhu vůči pečovatelskému zařízení či vymáháním pohledávky žalované vůči bývalému opatrovníkovi).

36. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení celkové částky 6.364,38 Kč – tj. součtu částek 4.193,48 Kč a 2.170,90 Kč představujících rozdíl mezi zažalovanými částkami 12.938,48 Kč a 14.421,90 Kč (jichž se částečné zpětvzetí žaloby nedotklo) a přiznanými nároky ve výši 8.745,- Kč a 12.251,- Kč, spolu s úrokem z prodlení z této částky 6.364,38 Kč za dobu ode dne 29. 4. 2024 do zaplacení pak soud žalobu výrokem III. tohoto rozsudku zamítl, neboť – jak již bylo uvedeno shora - žalobce má vůči žalované pouze nárok na vydání peněžitého plnění, které jí poskytl a které mu nebylo vráceno, nikoliv však již na žádná další plnění mající svůj základ pouze v samotné neplatné smlouvě, tj. na zaplacení úroku ani poplatků. Žalobci proto nepřiznal nárok přesahující výši nesplacených pohledávek z titulu bezdůvodného obohacení (přiznány tedy byly pouze nesplacené zůstatky původní jistiny) spolu s úrokem z prodlení požadovaným z této částky, jichž se částečné zpětvzetí žaloby nijak nedotklo.

37. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem IV. tohoto rozsudku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobce byl se svým nárokem ve věci v převážné části neúspěšný (z celkového uplatněného nároku ve výši 48.117,- Kč mu bylo přiznáno pouze 20.996,- Kč; k příslušenství se nepřihlíží); a to i ve vztahu ke zpětvzaté části nároku, neboť k tomuto procesnímu úkonu nepřistoupil pro chování žalované a současně nelze mít s ohledem na závěry o důvodech neplatnosti smluv o úvěru, k nimž soud dospěl při právním posouzení věci, za to, že by v tomto rozsahu byla žaloba podána opodstatněně. Žalobce by tak byl povinen nahradit žalované její náklady, její opatrovník se však tohoto svého práva výslovně do protokolu při jednání vzdal, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.