6 C 88/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa , Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 66.681 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 59.296 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 59.296 Kč ode dne 25. 3. 2022 do zaplacení, dále částku 7.385,30 Kč a dále úrok ve výši 54,84 % ročně z částky 50.000 Kč ode dne 25. 3. 2022 do 17. 4. 2022 ve výši 1.764,24 Kč a ve výši 11,75 % ročně z částky 50.000 Kč ode dne 18. 4. 2022 do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu ode dne 25. 3. 2022 dosáhne částky 149.068 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 24.451,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 8. 2022 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 66.681 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 12. 2021. Tvrdil, že jako subjekt oprávněný k této činnosti oprávněný poskytl žalovanému na základě této smlouvy, uzavřené za pomoci prostředků komunikace na dálku, a po prověření úvěruschopnosti žalovaného na základě jím poskytnutých údajů a z databází dne 20. 12. 2021 úvěr ve výši 50.000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal tyto prostředky žalobci splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 54,84 % ročně v celkem 48 měsíčních splátkách po 2.950 Kč se splatností vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje lednem 2022 dle splátkového kalendáře, který je přílohou oznámení o schválení úvěru. Součástí splátek pak byla i pravidelná měsíční úhrada ve výši 362 Kč za sjednané pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet. Jelikož však žalovaný tomuto svému závazku nedostál, neboť se dostal do prodlení se splácením úvěru a do data jeho zesplatnění neuhradil ani jedinou splátku, byl žalobce v souladu se smlouvou oprávněn účtovat žalovanému smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení o 30 dnů, tedy 998 Kč za celkem dvě splátky, s jejichž úhradou se žalovaný dostal do prodlení v této délce, a dále smluvně sjednanou náhradu nákladů účelně žalobcem vynaložených v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž je žalovaný v prodlení o délce 15 dnů, celkem tedy 400 Kč. Důsledkem prodlení žalovaného (s úhradou již první splátky splatné dne 17. 1. 2022 o 65 dnů) pak bylo v souladu se smlouvou rovněž zesplatnění celého úvěru k datu 23. 3. 2022, čímž se celá dosud neuhrazená jistina úvěru a neuhrazené úroky přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru v celkové výši 56.812,88 Kč, která je dále úročena zákonným úrokem z prodlení, dále úrokem z původní dlužné jistiny a je k ní rovněž účtována další smluvní pokuta ve výši 0,1 % z této dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou, tedy ode dne 25. 3. 2022 do zaplacení (resp. do dne sepisu žaloby 1. 8. 2022). Dluh žalovaného je tedy tvořen novou jistinou úvěru v částce 56.812,88 Kč (součet původní jistiny ve výši 50.000 Kč a úroku přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 6.812,88 Kč), dlužnou úhradou za pojištění v částce 1.086 Kč, smluvními pokutami v částkách 998 Kč a 7.385,30 Kč, náklady vzniklými v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, jakož i úrokem ve výši 54,84 % ročně z částky 50.000 Kč, jdoucím ode dne 25. 3. 2022 do zaplacení, od 91. dne prodlení, tedy od data 18. 4. 2022 do zaplacení je pak žádán úrok pouze ve výši 11,75 % ročně z částky 50.000 Kč, nejvýše však do doby, kdy toto příslušenství dosáhne ode dne 25. 3. 2022 částky 149.068 Kč, s tím, že z částky 59.296 Kč (tj. součet jistiny, úroku ke dni zesplatnění, smluvní pokuty ve výši 998, náklady vzniklých v souvislosti s prodlením a úhrady za pojištění; zaokrouhleno na celé koruny), dále žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení, jdoucí ode dne 25. 3. 2022 (tj. od druhého dne následujícího po zesplatnění) až do zaplacení. Žalovaný uvedenou dlužnou částku nevyrovnal ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a proto se žalobce domáhal jejího zaplacení soudní cestou.

2. Následně pak žalobce k výzvě soudu doplnil svá skutková tvrzení ke způsobu a zdrojům posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu s požadavky příslušné právní úpravy s tím, že vycházel z dokladů o příjmech žalovaného a z jeho informativních výpisů z bankovního účtu, jakož i z dobrovolné přihlášky do pojištění, z výpisů z databází NRKI a SOLUS, z hodnocení klienta a z jeho prohlášení, přičemž příjem žalovaného byl doložen ve výši 22.160 Kč, jeho celkové měsíční náklady činily 6.463 Kč (včetně částky 3.860 Kč odpovídající životnímu minimu a rezervy ve výši 1.000 Kč) a volné zdroje ke splácení představovaly částku 14.697 Kč. Ověřil též případnou evidenci žalovaného v insolvenčním rejstříku a případné vymáhání jiných svých pohledávek vůči žalovanému. Poukázal pak na to, že žalovaný sám svým podpisem na smluvní dokumentaci potvrdil pravdivost a úplnost jím uváděných údajů, které si žalobce sám nemohl objektivně ověřit, tudíž jeho zákonnou povinnost nelze vykládat extenzivně; vycházel proto z premisy, že každý jedná v právním styku poctivě. Blíže se pak vyjádřil k jednotlivým položkám výdajů. Z dostupných podkladů žalobce nezjistil existenci jiných závazků žalovaného, jež by byly již po splatnosti, resp. neměl uzavřenou žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož svou neúčast na jednání neomluvil a nesdělil ani, zda trvá na tom, aby se jednání mohl zúčastnit, soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 12. 2021, resp. 20. 12. 2021, včetně přílohy č. 1 a dodatku č. 1 z téhož dne a ve spojení s informačním dokumentem o pojistném produktu pojištění schopnosti splácet a informacemi o tomto skupinovém pojištění včetně přihlášky do pojištění – skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry, výpisem žalobce z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, dokumentem s popisem systémového řešení podpisu klienta u smluv o spotřebitelském úvěru uzavíraných na dálku, předsmluvním formulářem a prohlášením klienta – informacemi pro klienta poskytovanými zprostředkovatelem úvěru rovněž ze dne 17. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný požádal žalobce (za pomoci prostředků komunikace na dálku) o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 50.000 Kč na dobu 48 měsíců s pevnou zápůjční úrokovou sazbou ve výši 54,84 % ročně a celkovou částkou ke splacení ve výši 124.224 Kč. Sjednáno bylo též pojištění schopnosti splácet úvěr s měsíční úhradou ve výši 362 Kč. Splátky (zahrnující úrok i jistinu a dále úhradu za pojištění) pak byly navrhovány ve výši 2.950 Kč měsíčně (tj. 2.588 Kč bez pojistného) se splatností nejpozději 17. dne každého kalendářního měsíce. Úroky pak byly počítány jako nominální úroková míra a bylo ujednáno, že jsou účtovány i po případném zesplatnění úvěrové jistiny, byť poté přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru a při prodlení delším než 90 dnů bude žalobce uplatňovat toto příslušenství pouze ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nejvýše však na úrocích přirostlých po zesplatnění úvěru souhrnnou částku odpovídající 120 % celkové částky k úhradě. Součástí smluvních ujednání pak byl též závazek žalovaného k úhradě smluvních pokut, a to ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž by se dostal do prodlení o délce 30 dnů, a ve výši 0,1 % z tzv. nové jistiny (tvořené dosud nesplacenou jistinou a úroky přirostlými ke dni zesplatnění úvěru) za každý den prodlení s její úhradou v případě zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části v trvání 65 dnů (nejvýše v částce 200.000 Kč), jakož i žalobcem účelně vynaložených nákladů v částce 200 Kč, vzniklých v souvislosti s prodlením s úhradou každé splátky po dobu 15 dní. Ještě před podpisem návrhu úvěrové smlouvy pak žalobce předal žalovanému předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, v němž prohlásil, že provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného, resp. správnosti, pravdivosti a úplnosti údajů jím uvedených. Návrh smlouvy o úvěru pak žalobce akceptoval dne 20. 12. 2021. Schválení úvěru s parametry dle tohoto návrhu pak žalobce žalovanému oznámil dopisem ze dne 21. 12. 2021, jímž žalovanému zároveň zaslal splátkový kalendář k této smlouvě ze dne 21. 12. 2021 (dokládáno oznámením o schválení úvěru ze dne 21. 12. 2021, splátkovým kalendářem a kopií poštovní dodejky s datem uložení zásilky dne 28. 12. 2021).

5. Z listiny označené jako vybrané pohyby na účtu ze dne 17. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem účtu vedeného u peněžního ústavu, že nejméně v období června až listopadu 2021 mu na tento účet č. [bankovní účet] byla pravidelně každý měsíc připisována příchozí úhrada – mzda od zaměstnavatele [název] [obec] v rozmezí cca 19 tisíc až 29 tisíc Kč měsíčně a dále že zůstatky na tomto účtu za jednotlivé měsíce se pohybovaly vždy v kladných hodnotách průměrně okolo 22.000 Kč.

6. Z listiny označené jako hodnocení klienta s datem 17. 12. 2021 soud zjistil, že žalobce provedl analýzu bonity žalovaného na základě jím sdělených údajů o jeho příjmech a výdajích a dalších poměrech. Vycházel tak z čistého měsíčního příjmu pobíraného žalovaným z jeho zaměstnání (hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou) ve výši 22.160 Kč s tím, že výdaje žalovaného činí životní minimum ve výši 3.860 Kč a náklady na bydlení (u rodičů) v částce 2.603 Kč; dovodil tak, že volné peněžní zdroje, jimiž žalovaný disponuje, činí 14.697 Kč. Ke svým rodinným poměrům pak žalovaný uvedl, že je svobodný, nežije s manželkou/partnerkou ve společné domácnosti, již s ním rovněž nesdílí ani žádné nezletilé děti. Totožnost žalovaného pak byla dokládána kopií jeho občanského průkazu. Dle výsledků nahlížení do databází SOLUS a NRKI byl žalovaný hodnocen jako nízkorizikový v rámci nejlepšího segmentu klientů (Kategorie III. – skóre 511 z rozmezí 416 a více) a nebyly zjištěny žádné jeho závazky po splatnosti.

7. Dokladem o vyplacení úvěru má soud za doložené, že žalobce poskytl žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané částce 50.000 Kč bezhotovostním převodem na účet dne 20. 12. 2021.

8. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalobce vedl evidenci předmětného úvěrového případu včetně záznamů o platbách provedených žalovaným na splátky úvěru, dle nichž žalovaný neuhradil ani jedinou splátku. Dluh byl vyčíslen na 59.296,88 Kč.

9. Z výzev ze dne 17. 2. 2022 a 21. 3. 2022 dále soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě splátek, s jejichž zaplacením se žalovaný dostal do prodlení, s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.

10. Z oznámení ze dne 23. 3. 2022 pak soud zjistil, že žalobce informoval žalovaného o zesplatnění celého úvěru v důsledku jeho prodlení se splácením v trvání 65 dnů a vyzval jej k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru ve výši 50.000 Kč, úroků ke dni zesplatnění v částce 6.812,88 Kč, smluvních pokut ve výši 998 Kč, úhrad za pojištění ve výši 1.086 Kč a nákladů v částce 400 Kč, vše v celkové výši 59.296 Kč, ve stanovené lhůtě.

11. Nakonec pak žalobce vyzval upomínkou ze dne 13. 7. 2022 žalovaného k úhradě dlužné částky včetně smluvních pokut, nákladů a příslušenství v dodatečně stanovené lhůtě s upozorněním na možnost vymáhání těchto závazků soudní cestou. Odeslání této písemnosti do dispoziční sféry žalovaného je dokládáno kopií poštovního podacího archu.

12. V rámci své úřední činnosti pak soud zjistil, že je u něj v současné době vedeno opatrovnické řízení (sp. zn. 25 Nc 2081/2022) o úpravě poměrů k nezletilým dětem žalovaného. Z tohoto řízení se pak podává, že žalovaný je otcem dvou nezletilých dětí, ročník narození 2017, a že bývalá družka či partnerka žalovaného se v srpnu tohoto roku dostavila k příslušnému orgánu sociálně právní ochrany dětí, kde do protokolu uvedla, že se žalovaným od listopadu 2021 nevede společnou domácnost a že žalovaný jí na výživu nezletilých dětí nepřispívá pravidelně ze svého příjmu, ale že výživné uhradil jednorázově na delší časové období z prodeje společného majetku. Uvedené skutečnosti týkající se rodinných poměrů a výdajů žalovaného pak odpovídají tomu, co bylo uvedeno žalobcem v hodnocení klienta.

13. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobce poskytl žalovanému na základě jeho návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 17. 12. 2021, akceptovaného žalobcem dne 20. 12. 2021, částku 50.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobci splatit spolu s úrokem ve výši 54,84 % ročně, celkem tedy 124.224 Kč, ve sjednaných 48 měsíčních splátkách po 2.950 Kč, zahrnujících vedle poměrné části úvěru a úroku též úhradu za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 362 Kč měsíčně. Při sjednávání úvěrové smlouvy žalobce vycházel z údajů o poměrech žalovaného, která uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, společnou domácnost s ním nesdílí partnerka ani děti, na jejichž výživu v rámci svých pravidelných výdajů nepřispívá. Z pracovního poměru na dobu neurčitou u zaměstnavatele [název] [obec] dosahoval pravidelného čistého měsíčního příjmu ve výši 22.160 Kč, přičemž jeho běžné měsíční výdaje byly stanoveny pouze ve výši životního minima v částce 3.860 Kč a dále ve výši 2.603 Kč za bydlení; zbývající volné prostředky tak činily 14.697 Kč. Za dobu od čerpání poskytnutého úvěru (převedeného na jeho účet dne 20. 12. 2021) pak žalovaný neuhradil žádnou splátku. Protože tedy úvěr nesplácel řádně a včas ani přes zaslané výzvy, dostal se s tímto svým peněžitým závazkem do prodlení, a žalobce proto přistoupil k zesplatnění celého doposud nesplaceného zůstatku dlužné částky (tj. součtu nesplacené jistiny a úroku přirostlého do dne zesplatnění) svým dopisem ze dne 23. 3. 2022, a dále pak žalovanému účtoval smluvní pokuty, resp. náklady, za prodlení s úhradou splátek, a dlužné úhrady za pojištění, a to v částkách 998 Kč, 400 Kč a 1.086 Kč. K tomu pak doúčtoval též smluvní pokutu v souvislosti s prodlením s úhradou zesplatnění jistiny s úrokem v trvání 65 dnů, a to ve výši 0,1 % denně z této částky, která činila 56.812,88 Kč (tj. jistina 50.000 Kč a k ní přirostlý úrok 6.812,88 Kč, celkem tzv. nová jistina); za dobu ode dne 25. 3. 2022 (druhý den následující po splatnosti této nové jistiny) do data vyhotovení žaloby činil tento dílčí nárok celkem 7.385,30 Kč. Původní nesplacenou jistinu úvěru pak žalobce nadále i po zesplatnění úročil úrokovou sazbou ve výši 54,84 % ročně a od 91. dne prodlení pak ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (s omezením limitovaným maximální souhrnnou výší odpovídající 120 % celkové částky ke splacení, tedy částkou 149.068 Kč), a k celkové částce 59.296 Kč, tvořené součtem tzv. nové jistiny, smluvní pokuty (stanovené pevnými částkami), úhrad za pojištění a nákladů spojených s prodlením, pak požadoval též zákonný úrok z prodlení. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě zaslané předžalobní upomínky, a je tedy se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci v prodlení.

14. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Ve smyslu ustanovení § 1824 odst. 1 občanského zákoníku sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1.

16. Dle ustanovení § 2048 a 2049 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

17. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

18. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Ve smyslu ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

22. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Na podkladě provedených důkazů soud v daném případě dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k platnému sjednání úvěrové smlouvy, dle níž žalobce poskytl žalovanému na základě posouzení jeho schopnosti úvěr splácet peněžité plnění ve výši 50.000 Kč bezhotovostním převodem na účet. Vycházel přitom z doloženého příjmu žalovaného (včetně existujícího bankovního účtu) a z přehledu jeho celkového finančního hospodaření včetně dosavadní platební morálky. Dospěl přitom k závěru, že žalovaný neměl sjednány žádné jiné úvěry a neměl závazky po splatnosti, a byl tudíž hodnocen jako nerizikový bonitní klient s pravidelným a zcela dostatečným příjmem ze zaměstnání sjednaného na bodu neurčitou. Jeho výdaje byly shledány přiměřenými s ohledem na bydlení u rodičů a na (posléze doložené) zjištění, že žalovaný nežije se svou partnerkou a nevynakládá ze svého příjmu ani pravidelné částky na výživu nezletilých dětí. Takto zjištěné poměry pak odpovídaly výdajům uvedeným žalovaným v jeho klientském profilu. Žalobce tedy neměl důvod pochybovat o schopnosti žalovaného za daných okolností splatit úvěr ve splátkách tak, jak byly sjednány v úvěrové smlouvě, a své zákonné povinnosti tedy v tomto směru náležitě dostál.

24. Přestože tedy žalobce splnil svůj závazek plynoucí z uzavřené smlouvy a poskytl žalovanému požadovaný úvěr, žalovaný mu toto peněžité plnění doposud ani zčásti nevrátil a neuhradil ani další plnění vyplývající z předmětné smlouvy, tj. sjednaný úrok a sankce za prodlení se splácením úvěru, přestože byl ke splnění svého dluhu opakovaně upomínán.

25. S ohledem na shora uvedené tedy výrokem I. uložil žalovanému, který se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnil (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení), povinnost zaplatit žalobci částku 59.296 Kč, sestávající (po žalobcem provedeném zaokrouhlení) z neuhrazené úvěrové jistiny ve výši 50.000 Kč, dále z kapitalizovaného úroku v částce 6.812,88 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 998 Kč, dále z náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v částce 400 Kč a z dlužných úhrad pojistného ve výši 1.086 Kč, spolu s úrokem jdoucím z dlužné jistiny úvěru (50.000 Kč) po dobu prvních 90 dní prodlení ode dne 25. 3. 2022 do 17. 4. 2022 ve výši sjednané ve smlouvě, tj. ve výši 54,84 % ročně, za toto období kapitalizovaným částkou 1.764,24 Kč, a od 91. dne prodlení (18. 4. 2022) ve výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení (11,75 % ročně) z této částky až do zaplacení s tím, že maximálně může toto příslušenství dosáhnout limitní částky 149.068 Kč (v souladu se smlouvou), dále spolu se smluvní pokutou ve výši 0,1 % ze součtu nesplacené úvěrové jistiny a úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění (tj. z částky 56.812,88 Kč), za každý den prodlení s její úhradou, účtované žalobcem za dobu ode dne 25. 3. 2022 do 1. 8. 2022, ve výši 7.385,30 Kč a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 59.296 Kč ode dne 25. 3. 2022 (v návaznosti na datum zesplatnění pohledávky) až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

26. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem II. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši, odpovídající částce 24.451,28 Kč. Ta je pak představována zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 3.335 Kč a náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 15.120 Kč za čtyři úkony právní služby po 3.780 Kč (převzetí a příprava zastoupení, 2x sepis podání ve věci samé, účast na jednání) dle ustanovení § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 1.200 Kč za čtyři úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, dále z náhrady za promeškaný čas ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 400 Kč za čtyři započaté půlhodiny po 100 Kč a z náhrady cestovních výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 731,47 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění vyhlášky č. 116/ 2022 Sb., za účast u jednání u Okresního soudu v Berouně při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) uvedené vyhlášky ve výši 4,70 Kč a při průměrné ceně pohonných hmot za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů dle § 4 písm. a) uvedené vyhlášky ve výši 44,50 Kč za použití osobního automobilu tovární zn. BMW, [registrační značka], s průměrnou spotřebou pohonné hmoty 11,07 l [číslo] km a o celkové ujeté vzdálenosti 76 km na trase [obec] – [obec] a zpět; vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 3.664,81 Kč, neboť zástupkyně žalobce jakožto advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobce v řízení zastupovala.