6 C 9/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa , Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení částky 73.050 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 73.050 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 73.050 Kč ode dne 31. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 12. 2020 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 73.050 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených nákladů na odtah vozidla a jeho umístění na střeženém parkovišti. Tvrdila, že jakožto příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem hlavního města Prahy v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními provedla v souladu s oprávněním daným hlavním městem Prahou a vyplývajícím ze Zřizovací listiny (dle něhož je oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a hlídání) dne 19. 6. 2020 s odkazem na protokol [číslo] odtah motorového vozidla [registrační značka] a jeho umístění na jí provozovaném parkovišti. Žalovanou pak o této skutečnosti písemně vyrozuměl a informoval ji o vzniklých nákladech za odtah a denně se navyšující parkovné, k jejichž úhradě ji současně vyzýval. Částka za odtah a parkovné, stanovená nařízením zřizovatele žalobce, však doposud nebyla ani přes zaslané upomínky uhrazena byť i jen zčásti. Žalobkyně se proto domáhala úhrady své pohledávky v celkové výši 73.050 Kč, sestávající z nákladů na odtah ve výši 1.900 Kč a z částky odpovídající parkovnému (250 Kč za první až třetí den, 400 Kč za čtvrtý až sto osmdesátý den po odtahu a 50 Kč za každý den následující po sto osmdesátém dni poté), spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, jdoucím ode dne 31. 7. 2020 do zaplacení, soudní cestou.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Namítala, že předmětné vozidlo tov. značky Opel Astra Caravan, [registrační značka], již v sobotu dne 17. 8. 2019 prodala zájemci jménem [příjmení] ([jméno]) [příjmení] za kupní cenu ve výši 18.000 Kč, uhrazenou jí v hotovosti. Nabyvateli, který vozidlo kupoval na firmu, pak žalovaná udělila plnou moc. Následující úterý rovněž řádně ukončila pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, které měla sjednané s [právnická osoba] Zhruba po 14 dnech kupující žalovanou kontaktoval s tím, že vozidlo chce vrátit s ohledem na výhodnější nabídku koupě jiného vozu téže značky. Následně však se žalovanou přestal jakkoliv komunikovat, nezaslal jí kopii technického průkazu vozidla, v němž by byl zapsán jako jeho majitel, a neřešil ani vrácení vozu. O tom, že k převodu vozidla na nového vlastníka nedošlo, se tedy žalovaná dozvěděla až na základě doručené žaloby. V průběhu řízení pak doplnila, že věc oznámila Policii ČR, jež následně zjistila, že osoba, která od ní zakoupené vozidlo přebírala, je toho času ve výkonu trestu odnětí svobody za obdobnou majetkovou trestnou činnost a že jeho obětí se stal i [jméno] [příjmení], jednající za kupujícího. V uvedené osobě pak byl ztotožněn [jméno] [příjmení].

3. V rámci své repliky k odporu žalované žalobkyně namítala, že subjekt kupujícího je ve vyjádření žalované i v kupní smlouvě samotné identifikován pouze nejasně a žalobkyni se jej nepodařilo dohledat a ztotožnit, stejně jako v případě [jméno] [příjmení]. Protože je žalovaná i nadále zapsána v centrálním registru vozidel jako provozovatel předmětného automobilu a není zřejmé, komu jej měla prodat a zda vůbec takový subjekt existuje, má žalobkyně za to, že kupní smlouva je neplatná.

4. Jelikož se žalobkyně k jednání soudu opakovaně a bez omluvy své nepřítomnosti nedostavila, soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze zřizovací listiny ze dne 26. 5. 2020 bylo zjištěno, že předmětem činnosti žalobkyně je zajištění materiálně technického zázemí pro činnost hlavního města Prahy (zřizovatel), a to mj. provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků Městské policie hlavního města Prahy a policistů Policie ČR včetně jejich hlídání (článek VI. odstavec 2 15.).

6. Z nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, účinného ode dne 1. 4. 2013 soud dále zjistil, že maximální cena za jeden úplný nucený odtah vozidla činí 1.900 Kč (§ 2 odst. 1 písm. a) nařízení), maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel pak byla v § 2 odst. 3 tohoto nařízení stanovena na částku 250 Kč/den za první až třetí i jen započatý den, 400 Kč/den za čtvrtý až 180. i jen započatý den ode dne přitažení vozidla na parkoviště a 50 Kč/den pak od 181. dne nadále. Tyto maximální ceny se vztahují na všechny provozovatele nucených odtahů vozidel a jejich střežení na parkovišti, poskytujících služby na území hlavního města Prahy, přičemž v případě úplného odtahu zahrnují příjezd na místo odtahu, pořízení dokumentace, naložení vozidla a jeho převoz na parkoviště, jeho následně složení, kontrolu a převzetí na parkovišti a další administrativní úkony spojené s evidencí vozidla a platbami. Uvedené nařízení pak bylo schváleno usnesením Rady hlavního města Prahy č. 184 ze dne 12. 2. 2013.

7. Z protokolu o odtahu vozidla [číslo] ze dne 19. 6. 2020 soud zjistil, že na základě rozhodnutí oprávněného orgánu strážníka Městské policie identifikační [číslo] podle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. provedla žalobkyně dne 19. 6. 2020 odtah osobního vozidla tov. značky Opel, šedé barvy, [registrační značka], z [obec a číslo], [ulice] ulice, na odstavné parkoviště, kde bylo převzato v 16:45 hodin; za odtah byla účtována částka 1.900 Kč.

8. Dle karty vozidla [registrační značka], které je evidováno jako provozované, bylo zjištěno, že jeho vlastníkem i provozovatelem je ode dne 28. 5. 2018 [celé jméno žalované], [obec a číslo]. Podle sdělení údajů z agendového informačního systému evidence obyvatel, poskytnutého žalobkyni Magistrátem hlavního města Prahy, odborem živnostenským a občanskoprávním, oddělení správních činností a správního trestání, dne 5. 8. 2020, ve spojení se žádostí žalobkyně o informaci ze dne 31. 7. 2020 pak byla pod takto zjištěnými údaji ztotožněna žalovaná.

9. Z oznámení o odtahu vozidla a výzvy k jeho převzetí ze dne 24. 7. 2020 ve spojení s kopií vrácené poštovní zásilky soud dále zjistil, že žalobkyně tímto vyrozuměla žalovanou o provedeném odtahu předmětného vozidla na střežené parkoviště a současně ji vyzvala k vyzvednutí vozidla a úhradě pohledávky s informací o výši ceny za odtah a parkovné. Žalovaná si písemnost zaslanou jí na adresu jejího zjištěného trvalého bydliště nepřevzala.

10. Dopisem ze dne 27. 8. 2020 pak žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky za odtah a parkovné, jež k datu výzvy činila 29.450 Kč a po dobu umístění vozidla na parkovišti se nadále zvyšovala. Zároveň byla žalovaná upozorněna na možnost soudního vymáhání této pohledávky. Odeslání této písemnosti do dispoziční sféry žalované je dokládáno kopií vrácené poštovní zásilky.

11. Žalovaná k doložení své obrany proti žalobou uplatněnému nároku předložila kopii kupní smlouvy, uzavřené dne 17. 8. 2019, spolu s plnou mocí z téhož dne, z nichž soud zjistil, že uvedeného dne žalovaná prodala předmětné motorové vozidlo kupujícímu označenému jako [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [obec a číslo] (za kupujícího jednal blíže neoznačený„ manažer“; uveden telefonní kontakt [tel. číslo]) za kupní cenu 17.000 Kč, uhrazenou v hotovosti při podpisu smlouvy. Současně pak žalovaná zmocnila kupujícího k provedení všech úkonů souvisejících se změnou vlastníka motorového vozidla na příslušném odboru dopravy.

12. Z oznámení o zániku pojištění ze dne 30. 8. 2019 bylo zjištěno, že pojistitel, jímž byla [právnická osoba], člen holdingu ČSOB, vyrozuměl žalovanou o zániku pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem předmětného vozidla z důvodu změny jeho vlastníka (tj. změny vlastníka předmětu pojištění) ke dni 21. 8. 2019.

13. Soud si pak pro účely tohoto řízení vyžádal ve smyslu ustanovení § 120 odst. 2 věta prvá o.s.ř. informace o shora uvedené obchodní korporaci, označené v kupní smlouvě jako strana kupující, přičemž zadáním její obchodní firmy do internetového vyhledávače zjistil, že se jedná o zahraniční subjekt, jehož registrační číslo odpovídá identifikačnímu číslu osoby uvedenému v kupní smlouvě a který byl od 22. 10. 2018 veden v příslušném registru [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [země] až do 24. 3. 2020, kdy bylo rozhodnuto o jeho zrušení. Jako ředitel či osoba jednající jménem této společnosti byl v uvedeném rejstříku od data 22. 10. 2018 zapsán [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec].

14. K návrhu žalované si dále soud vyžádal spis Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor [obec], Obvodní oddělení policie [obec], pod [číslo jednací], z něhož zjistil, že žalovaná dne 19. 3. 2021 oznámila Policii ČR okolnosti převodu předmětného vozidla do vlastnictví [právnická osoba] a [právnická osoba], při němž jednala se zájemcem jménem„ [jméno]“. Jmenovaný žalovanou kontaktoval na inzerát s tím, že po sepisu kupní smlouvy a zaplacení kupní ceny jmenovaný, jemuž žalovaná vystavila plnou moc na převod vozidla, s automobilem odjel, a poté již nekomunikoval. Žalovaná věc začala řešit až poté, co obdržela výzvu žalobkyně k úhradě dluhu za odstavení vozidla na parkovišti, přičemž zjistila, že k převodu vozidla dosud nedošlo a že kupující se ve skutečnosti jmenuje [jméno] [příjmení], [datum narození] (správně 1981). Jmenovaného se pak žalované podařilo ztotožnit na fotografii (zjištěno z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 19. 3. 2021 a ze dne 24. 3. 2021). Dle úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 6. 4. 2021 vypověděl na policii [jméno] [příjmení], že je zaměstnancem své [právnická osoba] COMPANY LIMITED, [ulice a číslo], [obec], [anonymizována dvě slova] [číslo]. Potvrdil, že koncem srpna 2019 jej [jméno] [příjmení], jehož zná z výkonu trestu odnětí svobody, vyzvedl na [anonymizováno] nádraží v [obec] vozidlem tov. značky Opel Astra 1.7 D [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], o němž [jméno] [příjmení] uvedl, že je koupil za částku 12.000 Kč od nějaké ženy. Protože mělo vozidlo vykazovat závadu ve startování, měl v úmyslu je této ženě vrátit, což později v září nebo říjnu téhož roku [jméno] [příjmení] potvrdil. Slyšený [jméno] [příjmení] se rovněž vyjadřoval k opakovanému nezákonnému jednání [jméno] [příjmení], který zfalšoval jeho podpis na smlouvě o nájmu dopravního prostředku, který si zapůjčil a následně nevrátil. Policie následně provedla šetření k telefonnímu číslu [tel. číslo] (uvedeno u kupujícího na kupní smlouvě předložené žalovanou), přičemž zjistila, že toto číslo je vedeno na [jméno] [příjmení], narozeného [datum] (zjištěno z listiny – šetření k atributům ze dne 26. 3. 2021), který se toho času nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody ve [stát. instituce] (zjištěno z evidence vězňů). Samotný subjekt označený jako kupující v kupní smlouvě se žalovanou se policii pod jeho registračním číslem dohledat či ztotožnit nepodařilo (zjištěno z výsledků vyhledávání identifikačního čísla [číslo]). Dne 15. 4. 2021 pak policie žalovanou vyrozuměla, že šetřením k uvedené věci byl jako osoba, jež od žalované předmětné vozidlo zakoupila, ztotožněn [jméno] [příjmení]. Oznámení žalované bylo proto založeno s tím, že se v dané věci nejedná o trestný čin ani přestupek (zjištěno z oznámení ze dne 15. 4. 2021 ve spojení s návrhem na založení věci ze dne 19. 4. 2021).

15. Z účastnické výpovědi žalované dále soud nad rámec uvedených skutečností zjistil, že žalovaná inzerovala nabídku prodeje svého vozidla přes internetový server [webová adresa] za kupní cenu 18.000 Kč s tím, že první zájemce [jméno] [příjmení] ji kontaktoval přes službu„ messenger“, kde měl uvedenou i svou fotografii. S koupí vozu za uvedenou cenu souhlasil. Žalovaná vozidlo (pojízdné, s platným osvědčením o STK) následně přistavila ve [obec] u nádraží dne 17. 8. 2019 v 18:30 hodin, kam si pro něj kupující, jehož poznala podle fotografie, přijel. Na místo přijela se svým synem [jméno] [příjmení]. Kupující odsouhlasil stav vozu a kupní smlouvu podepsal pouze nečitelnou parafou s tím, že žalované se prokazoval vizitkou společnosti, pro níž měl pracovat. Pro účely převodu vozidla, který měl zajistit kupující, žalovaná vystavila jmenovanému plnou moc a žádala jej o zaslání kopie velkého technického průkazu s vyznačeným převodem. Kupující následně s vozem, k němuž převzal klíče i doklady, odjel. Poté oznámila změnu vlastnictví vozidla své pojišťovně, která na podkladě toho ukončila pojistný vztah se žalovanou. Na pozdější pokusy žalované o zkontaktování již kupující nereagoval, žalované se však podařilo zkontaktovat přes službu„ messenger“ osoby, které jej znaly, a následně se obrátila na Policii ČR.

16. Soud dále ve věci vyslechl svědka [jméno] [příjmení], který je synem žalované a byl přítomen při předání vozidla v rámci jeho prodeje. Z jeho výpovědi tak zjistil, že svědek skutečně doprovázel žalovanou na cestě do [obec] na nádraží, kde vyzvedli zájemce o koupi vozidla. Jeho jméno svědek neznal, popsal jej však jako muže ve věku okolo 30 let, výšky cca 1,70 cm, s tmavými vlasy a při těle. Kupující si vůz nijak blíže neprohlížel, chtěl jej koupit ihned – dle svého vyjádření pro účely podnikání. Svědek se podivoval, že se kupující nijak nezajímal o historii vozidla, neptal se, zda bylo bourané apod. Kupní cenu uhradil na místě v hotovosti, převzal si od žalované doklady k vozu a klíče a s automobilem odjel. Svědek následně ztotožnil osobu kupujícího na fotografii [jméno] [příjmení], jež je součástí připojeného spisu Policie ČR.

17. Závěrem soud vyslechl jako svědka i [jméno] [příjmení], z jehož výpovědi zjistil, že svědek byl skutečně účasten na koupi vozu, avšak jen tak, že byl panem [příjmení] požádán o vyhledání vhodného vozidla ke koupi, a následně s ním přijel do [obec], kde čekala prodávající s automobilem. Prodávající kontaktoval pan [příjmení], který vozidlo kupoval na svou firmu, ke které měl v tuzemsku založit odštěpný závod, a podepisoval rovněž kupní smlouvu, zatímco svědek na něj čekal na nádraží. Následně oba s vozidlem stříbrné barvy, které zakoupili, odjeli do [obec], kde svědek vystoupil. Další okolnosti týkající se vozidla nejsou svědkovi známy. Svědek popřel, že by někdy vystupoval pod jménem„ [jméno] [příjmení]“.

18. Návrhy žalované na provedení důkazu výslechem navržených svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] pak soud pro nadbytečnost zamítl, neboť má skutečnosti rozhodné pro posouzení předmětné věci za dostatečně prokázané důkazy již provedenými. Nadto pak žalovaná uvedla, že [jméno] [příjmení] by měl vypovídat k jednání, jehož se vůči němu dopustil [jméno] [příjmení], zbylí dva svědkové pak žalované měly pouze pomoci s dohledáním informací o [jméno] [příjmení]. Jelikož nejsou předmětné skutečnosti pro řízení významné, neshledal soud důvody k jejich prokazování.

19. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobkyně v rámci své činnosti, pro jejíž účely byla zřízen, provedla dne 19. 6. 2020 na základě pokynu strážníka městské policie nucený odtah vozidla tov. značky Opel, šedé barvy, [registrační značka], podle ustanovení § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. z ulice [ulice] v [obec a číslo] na odstavné parkoviště. Dle údajů evidence centrálního registru vozidel byla k uvedenému dni vedena jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla žalovaná, jejíž identifikační údaje si žalobkyně vyžádala z informačního systému evidence obyvatel. Následně pak žalobkyně vyúčtovala žalované v souvislosti s provedeným odtahem a odstavením vozidla na střežením parkovišti náklady odpovídající částce 1.900 Kč za samotný provedený úplný odtah a dále 250 Kč za první den přitažení vozidla na střežené parkoviště, 400 Kč za den za od 4. do 180 dne a 50 Kč za den od 181. dne nadále za služby parkovišť v souladu s nařízením hlavního města Prahy, účinného ode dne 1. 4. 2013. Jelikož žalovaná na výzvu k úhradě těchto nákladů nereagovala, domáhala žalobkyně svého nároku soudní cestou. Následně vyšlo najevo, že v rozhodné době, kdy byl žalobkyní proveden odtah vozidla a jeho odstavení na střeženém parkovišti, již žalovaná předmětné vozidlo neměla ve své moci, neboť je již dne 17. 8. 2019 za přítomnosti svého syna [jméno] [příjmení] předala na základě kupní smlouvy z téhož dne [jméno] [příjmení] (byť je jako kupující ve smlouvě uvedena společnost [právnická osoba], jejímž jednatelem je známý [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení]; [jméno] [příjmení] se však prezentoval jako osoba, která pro tuto společnost vozidlo kupuje), který si od ní oproti zaplacení kupní ceny vozidlo včetně klíčů a dokladů převzal a nadále jím disponoval, aniž by v příslušném registru provedl převod vozidla na svou osobu či na kupujícího uvedeného v kupní smlouvě, k čemuž jej žalovaná písemně v den podpisu kupní smlouvy zmocnila. Žalovaná pak rovněž dne 21. 8. 2019 oznámila změnu vlastníka vozidla pojišťovně, která v důsledku této skutečnosti ukončila se žalovanou sjednané pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. S ohledem na zahájené soudní řízení se pak žalovaná obrátila na Policii ČR, jejímž šetřením byl v osobě kupujícího či osoby za něj vystupující ztotožněn právě [jméno] [příjmení], který potvrdil, že se koupě vozidla uskutečnila, avšak že vozidlo převzal ve [příjmení] [jméno] [příjmení].

20. Podle ustanovení § 27 odst. 1 písm. o), odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), řidič nesmí zastavit a stát na vyhrazeném parkovišti, nejde-li o vozidlo, pro které je parkoviště vyhrazeno; to neplatí, jde-li o zastavení a stání, které nepřekročí dobu tří minut a které neohrozí ani neomezí ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, popřípadě neomezí řidiče vozidel, pro něž je parkoviště vyhrazeno. O odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

21. Podle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě škody vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

22. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Na podkladě provedeného dokazování soud v daném případě dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobkyně na základě oprávnění a v souladu se svým účelem stanoveným ve zřizovací listině vydané zastupitelstvem hlavního města Prahy a podle pokynu strážníka městské policie provedla odtah vozidla, a toto následně umístila na k tomu určeném parkovišti. Za tyto úkony si pak vyúčtovala náklady ve výši odpovídající obsahu nařízení vydaného svým zřizovatelem s tím, že jejich náhradu následně uplatnila po žalované jako evidovanému vlastníkovi a provozovateli odtaženého vozidla. Soud pak neměl žádné výhrady ke správnosti postupu žalobkyně, pokud se jedná o provedení odtahu vozidla, jež bylo umístěno v rozporu s ustanovením § 27 odst. 1 písm. o zákona o silničním provozu, a jeho odstavení na střeženém parkovišti, a stejně tak posoudil jako správné vyčíslení nákladů tím vzniklých. Zabýval se však obranou žalované, kterou se žalobkyni podařilo identifikovat z příslušných evidencí a registrů, a to pokud se jedná o její pasivní věcnou legitimaci v tomto sporu. Pokud žalovaná namítala, že vznik nákladů vynaložených v souvislosti s provedením odtahu vozidla a s jeho umístěním na odstavném parkovišti nezavinila, tedy že neodpovídá za majetkovou újmu, která žalobkyni vznikla v důsledku porušení povinnosti stanovené shora citovaným ustanovením zákona o silničním provozu, bylo na ní, aby tyto skutečnosti, vylučující její odpovědnost za vzniklou újmu, v řízení tvrdila a prokázala.

24. Žalovaná tedy v rámci své obrany namítala, že v rozhodné době již nebyla vlastníkem ani držitelem předmětného vozidla (a proto je ani nemohla odstavit na vyhrazením parkovišti v rozporu s § 27 odst. 1 písm. o) zákona o silničním provozu), neboť je již dne 17. 8. 2019 prodala třetí osobě, která však i přes k tomu udělené zmocnění nezajistila převod vozidla v příslušném registru ve svůj prospěch. Že se tak stalo, tedy že žalovaná skutečně předala předmětný osobní automobil [registrační značka] včetně klíčů a dokladů do dispozice třetí osoby, pak má soud za nade vši pochybnost prokázané z ucelené řady v řízení provedených důkazů, zejména pak z obsahu spisu Policie ČR, jíž se zdařilo identifikovat [jméno] [příjmení], který se žalovanou jednal (pod smyšleným jménem) jako kupující a který jí rovněž – jak shodně potvrdili žalovaná i svědek [příjmení] (jejichž výpovědi soud hodnotí jako zcela věrohodné a plně v souladu s ostatními provedenými důkazy) – předal kupní cenu za automobil v hotovosti při jeho předání a převzetí. V daném případě není rozhodné, že žalovaná neznala skutečnou totožnost kupujícího, který nadto v kupní smlouvě uvedl v údajích o kupujícím název, sídlo a identifikační číslo společnosti svého známého, jejímž jménem údajně jednal (telefonní číslo zde uvedené bylo dle zjištění policie telefonním číslem [jméno] [příjmení]) a kterou se soudu podařilo dohledat (jedná se tedy o zahraniční subjekt, který v době sjednání koupě vozu skutečně existoval a zanikl až v březnu roku 2020). Podstatná je okolnost, že žalovaná vozidlo předala za úplatu jiné osobě, která je převzala a nadále s ním dle své vůle nakládala; neprovedení převodu v centrálním registru vozidel na nového nabyvatele má v takovém případě pouze deklaratorní význam a nevypovídá nic o skutečném vlastníkovi. Bez ohledu na obsah svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] o tom, že vozidlo ve skutečnosti zakoupil pro svou firmu jeho známý ([jméno] [příjmení], který skutečně byl dle zjištění soudu ředitelem či statutárním zástupcem [právnická osoba] AD COMPANY LIMITED, tedy kupujícího uvedeného ve smlouvě uzavřené se žalovanou), lze i tohoto důkazu mít za prokázané, že žalovaná své vozidlo za úplatu předala kupujícímu, který s ním odjel, a od té doby s ním nemohla nijak nakládat. Na podporu tvrzení žalované pak svědčí i její další postup po prodeji vozidla, kdy žalovaná oznámila změnu vlastníka své pojišťovně, v důsledku čehož zanikl pojistný vztah (povinné ručení) vztahující se k tomuto vozidlu.

25. Na základě všech shora uvedených skutečností tedy soud dospěl k závěru, že žalované se v tomto řízení podařilo prokázat skutečnosti vylučující její odpovědnost vůči žalobkyni za vznik nákladů za provedený odtah vozidla a za parkovné. Žalovaná tedy prokázala, že v rozhodné době již fakticky nebyla vlastníkem, natož provozovatelem předmětného vozidla, a proto jí nesvědčí povinnost k úhradě nákladů tak, jak jí byly vyúčtovány žalobkyní. Vzhledem k tomu tedy soud neshledal žalobu opodstatněnou, a proto ji v celém rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

26. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela neúspěšná (žaloba jí podaná byla v plném rozsahu zamítnuta), uložil povinnost k jejich náhradě žalované v plné výši a v celkové částce 900 Kč, představované paušální náhradou hotových výdajů nezastoupeného účastníka dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř., v platném znění, ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., a to za celkem tři úkony (písemné vyjádření k žalobě, 2krát účast na jednání před soudem) po 300 Kč dle ustanovení § 1 odst. 3 písm. a) a c) a ustanovení § 2 odst. 3 této vyhlášky. Třídenní lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal důvody pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.