6 C 93/2020

Plný text

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa , Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 16.826,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8.000 Kč ode dne 7. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 8.826,65 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.737,93 Kč ode dne 28. 2. 2019 do 6. 3. 2019 a z částky 2.737,93 Kč ode dne 7. 3. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 7. 2020 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení celkové částky 16.826,65 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru, sjednaného mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO], [anonymizována dvě slova] [číslo], [obec a číslo], a žalovanou distančním způsobem dne 16. 1. 2019, ve znění dodatku ze dne 13. 2. 2018. Tvrdil, že na základě této smlouvy na finanční produkt pod marketingovým názvem„ půjčka7“ byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8.000 Kč za dohodnutý poplatek za jeho poskytnutí (včetně úroku z úvěru) ve výši 2.737,93 Kč, a to po náležitém ověření schopnosti žalované úvěr splatit rešeršemi v databázi EUCB, tedy že žalovaná není v prodlení se splácením jiného závazku, nežádá o povolení oddlužení ani na ni není vedena exekuce. Žalovaná, která věřiteli prokázala svou identitu dokladem totožnosti a doložila zdroj svých příjmů, se pak zavázala věřiteli tento úvěr, čerpaný bezhotovostním převodem na jí určený účet, spolu se sjednaným poplatkem. Tomuto svému závazku však nedostála, neboť se dostala do prodlení se splacením úvěru i poplatku, aniž by následně reagovala na zasílané upomínky, za něž jí byl účtován poplatek ve výši 450 Kč dle sazebníku. Předmětná pohledávka byla následně smluvně postoupena postupníkovi [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [číslo], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] který ji posléze smlouvou ze dne 5. 3. 2020 postoupil žalobci. Žalobce se proto domáhá zaplacení dluhu tvořeného nesplacenou jistinou úvěru ve výši 8.000 Kč a neuhrazeným poplatkem v částce 2.737,93 Kč, poplatkem za upomínky ve výši 450 Kč, smluvní pokutou v částce 5.638,72 Kč (sjednána v čl. VIII.1.c úvěrové smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, až do zaplacení, a to za období ode dne 28. 2. 2019 do 15. 7. 2020, tj. 504 dnů, z dlužné částky 11.187,93 Kč) a spolu se zákonným úrokem z prodlení. Jelikož žalovaná svůj dluh nevyrovnala ani na základě zaslané předžalobní výzvy k plnění, domáhal se žalobce svého nároku soudní cestou.

2. V průběhu řízení pak žalobce k výzvě soudu doplnil, že jeho právní předchůdce prověřil úvěruschopnost žalované nahlédnutím do příslušných databází a registrů dlužníků, do insolvenčního rejstříku i centrální evidence exekucí, a to vždy s negativním výsledkem. Při uzavírání úvěrové smlouvy si pak od žalované vyžádal též relevantní informace a doklady k její totožnosti, zdroji a výši příjmů a verifikoval její bankovní účet. Na podkladě toho pak její příjmy posoudil jako dostačující pro splácení úvěru, kdy vycházel ze zjištění, že čistý měsíční příjem žalované činí 15.785 Kč, resp. 16.151 Kč (dle výpisů z účtu za říjen a listopad 2018).

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Jelikož se zástupce žalobce ani žalovaná k jednání soudu nedostavili (přičemž žalobce prostřednictvím svého zástupce svou neúčast na jednání omluvil), soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování předloženými listinami, jakož i dalšími podklady, které si sám opatřil v rámci své úřední činnosti, přičemž dospěl k následujícím zjištěním.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 16. 1. 2019 ve spojení se smlouvou – dodatkem č. 5F69A891E4CAD6D ze dne 13. 2. 2019, základními informacemi a poučením spotřebitele, formulářem pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru a vysvětlením předsmluvních informací tak v prvé řadě zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], jako úvěrující se zavázala poskytnout žalované jako úvěrované bezhotovostním převodem na účet (uvedený ve smlouvě pod č. [bankovní účet]) bezúčelový spotřebitelský úvěr v celkové výši 8.000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou z úvěru ve výši 36 % ročně, tj. v částce„ 110.47„ Kč s tím, že celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činila dle dodatku k úvěrové smlouvě 2.627,46 Kč. Doba splatnosti úvěru činila 28 dnů od odeslání finančních prostředků žalované, resp. po sjednání dodatku ke smlouvě 14 dnů počínaje od 13. 2. 2019, a žalovaná tak měla jednorázově splatit celkem 10.737,93 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou dlužné splátky pak byl ve prospěch věřitele sjednán nárok vůči žalované na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení (se zákonným omezením); poplatek za odeslání upomínky byl sjednán na částku 500 Kč. Podpis smlouvy ze strany žalovaný byl proveden elektronickým kódem.

7. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 16. 1. 2019 bylo zjištěno, že věřitel poukázal částku 8.000 Kč na účet žalované uvedený v úvěrové smlouvě pod č. [bankovní účet] dne 16. 1. 2019 pod variabilním symbolem [číslo] a pod ID transakce [číslo].

8. Smlouvou o postoupení dluhu [číslo] 2019 ze dne 2. 1. 2020 včetně relevantní části seznamu postoupených pohledávek a smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne 5. 3. 2020 včetně seznamu postupovaných pohledávek žalobce dokládal postoupení pohledávky za žalovanou původním věřitelem jako postupitelem ve prospěch dalšího subjektu – postupníka DeltaWise OÜ, jenž ji následně postoupil žalobci.

9. Z písemných upomínek ze dne 6. 3. 2019, 16. 3. 2019 a 26. 3. 2019 pak soud zjistil, že původní věřitel opakovaně vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky, s jejímž splacením se žalovaná dostala do prodlení. Za odeslání každé z těchto tří upomínek byl žalované účtován poplatek ve výši 150 Kč.

10. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 23. 3. 2020 pak žalobce vyzval žalovanou prostřednictvím svého zástupce ke splnění dluhu. Odeslání této výzvy do dispoziční sféry žalované pak žalobce dokládal průvodní e-mailovou zprávou svého zástupce ze dne 24. 3. 2020 na e-mailovou adresu žalované uvedenou ve smlouvě.

11. Prověření úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce bylo dokládáno mimořádným výpisem zaúčtovaných transakcí na účtu žalované č. [bankovní účet] z prosince 2018, výpisem z tohoto účtu za listopad 2018 a přehledem výsledků vyhledávání žalované v databázích veřejných registrů. Z uvedených výpisů z účtu bylo zjištěno, že uvedený bankovní účet je veden na jméno žalované a že jí na něj byla vyplacena mzda ve výši 15.785 Kč (11/ 2018), resp. 16.151 Kč (12/ 2018), konečné zůstatky činily v těchto měsících 1.032,22 Kč a 1.351,42 Kč. Banka pak dne 19. 11. 2018 neprovedla žalované trvalý příkaz k úhradě nájemného a záloh na služby ve výši 14.769 Kč pro nedostatek disponibilních prostředků na účtu, dále je zde veden přehled ke kontokorentnímu úvěru, z něhož žalovaná za listopad 2018 čerpala 14.652,38 Kč, splatila 15.785 Kč a konečný stav činil 1.032,22 Kč. Původní věřitel žalované pak prověřil žalovanou v dostupných databázích s tím, že výsledky vyhledávání jsou vesměs negativní (bez záznamu), bez připojené legendy s vysvětlením celkového vyhodnocení lze však z uvedené listiny stěží činit konkrétní závěry k osobě žalované a k jejím poměrům.

12. Soud si pak v rámci své úřední činnosti vyžádal údaje o řízeních vedených ve věcech žalované u zdejšího soudu, přičemž zjistil, že u žalované je doposud vedeno celkem 17 záznamů o sporných či exekučních řízeních o zaplacení či vymožení peněžitého dluhu. Z časově relevantních podkladů tak konkrétně zjistil, že ve věci sp. zn. 107 C 17/2019 bylo u zdejšího soudu proti žalované vedeno řízení o zaplacení částky 40.630,94 Kč s příslušenstvím na základě úvěrové smlouvy ze dne 15. 1. 2019, uzavřené s věřitelem [právnická osoba] (úvěr ve výši 30.000 Kč); soud žalobě zčásti vyhověl svým rozsudkem ze dne 23. 10. 2020 pod č.j. 107 C 17/2019-81, přičemž toto rozhodnutí dosud není pravomocné. Dále pak ve věci sp. zn. 10 C 14/2020 byla žalované rozsudkem ze dne 3. 4. 2020 č.j. 10 C 14/2020-18 uložena povinnost zaplatit České televizi částku 1.125 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných televizních poplatků za období od března 2018 do ledna 2019, ve věci sp. zn. 10 C 216/2020 byla žalované uložena rozsudkem ze dne 11. 11. 2020 č.j. 10 C 216/2020-58 povinnost zaplatit věřiteli [právnická osoba] dlužnou částku 15.999 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru ze dne 20. 12. 2018 (úvěr ve výši 16.000 Kč). Nakonec pak soud zjistil, že ve věci sp. zn. 9 C 9/2021 se žalobce [právnická osoba] domáhá proti žalované zaplacení částky 8.000 Kč s příslušením opět z titulu nesplaceného úvěru na základě úvěrové smlouvy, kterou žalovaná uzavřela dne 8. 1. 2019 s původním věřitelem [právnická osoba]

13. Na podkladě provedených listinných důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], poskytl žalované na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 16. 1. 2019, ve znění jejího dodatku ze dne 12. 2. 2019, obsahující též ujednání o smluvních podmínkách, částku 8.000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná se pak zavázala uhradit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s 36 % ročním úrokem z úvěru v částce 110,47 Kč a se sjednaným poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 2.627,46 Kč, celkem tedy 10.737,93 Kč ve lhůtě 28 dnů od odeslání finančních prostředků žalované, resp. po sjednání dodatku ke smlouvě ve lhůtě 14 dnů od 13. 2. 2019. Při sjednávání smlouvy právní předchůdce žalobce vycházel z údajů o poměrech žalované zjištěných z výpisů z jejího účtu za listopad a prosinec 2018 s tím, že na tento účet byla žalované vyplácena mzda ve výši 15.785 Kč, resp. 16.151 Kč; žalovaná však za listopad neměla na účtu dostatek prostředků k provedení trvalého příkazu k úhradě nájemného a služeb a rovněž čerpala bankou poskytnutý kontokorentní úvěr (kladný zůstatek je na účtu evidován pouze v důsledku splácení čerpaného kontokorentu). Dále pak žalobce nahlédl do dostupných registrů za účelem prověření úvěruschopnosti žalované vesměs s negativními poznatky o existujících závazcích. Dle zjištění soudu však žalovaná v téže době, kdy uzavřela smlouvu o úvěru se žalobcem, sjednala úvěrové smlouvy (na částky 30.000 Kč, 16.000 Kč a 8.000 Kč) i s dalšími subjekty, jimž jejich pohledávky nesplácela, pročež tito věřitelé či jejich právní nástupci přistoupili k jejich vymáhání soudní cestou; v době, kdy žádala o poskytnutí úvěru právního předchůdce žalobce, pak rovněž dlužila na televizních poplatcích za dobu od března 2018 do ledna 2019. Jelikož takto čerpané prostředky ve lhůtě jejich splatnosti a ani později na základě upomínek nesplatila, dostala se se splněním dluhu do prodlení. Následně pak původní věřitel dne 2. 1. 2020 postoupil tuto svou pohledávku za žalovanou postupníkovi DeltaWise OÜ, který ji poté dne 5. 3. 2020 dále smluvně postoupil žalobci. Žalovaná svůj závazek zcela neuhradila ani na základě elektronicky zaslané předžalobní upomínky, a je tedy se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele v prodlení.

14. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Ve smyslu ustanovení § 1824 odst. 1 občanského zákoníku sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1.

16. Dle ustanovení § 2048 a 2049 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

17. Ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

18. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

19. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

23. Dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

25. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, neboť mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Důvody této neplatnosti soud shledává ve zjištění, že právní předchůdce žalobce jakožto úvěrující, tedy subjekt poskytující spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, nedostál své zákonné povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované, tj. její schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí, když vycházel pouze z – dle názoru soudu značně neúplných – údajů o výši jejích příjmů a především výdajů žalované jakožto žadatele o spotřebitelský úvěr, aniž by je dostatečně zhodnotil a důkladně prověřil. Výdaje žalované zjišťovány nebyly vůbec (resp. žalobce tuto skutečnost netvrdil a ničím nedokládal), a to zejména s přihlédnutím ke zjištění, že žalovaná nehradila, resp. měla podstatný problém s placením výdajů na zajištění svých životních potřeb (nájemné a služby s tím spojené), jak bylo patrné již z výpisu z účtu, jímž původní věřitel disponoval, a že výše těchto výdajů v podstatě pokrývá výdělek žalované, která zřejmě žila„ od výplaty k výplatě“. Ta již proto byla nucena využívat možnosti bankou poskytnutého kontokorentu, avšak ani ten zřejmě nepostačoval ke krytí nákladů žalované, jak bylo zjištěno soudem z vedených sporů o zaplacení dlužných částek z titulu dalších úvěrů, potažmo dlužných televizních poplatků. Tudíž mělo věřitele zajímat, zda má žalovaná skutečně dostatečné zdroje ke splacení úvěru, a to podrobným a důkladným zkoumáním její celkové aktuální finanční situace a hospodaření včetně zjišťování příjmů zbylých členů domácnosti a výše výdajů na bydlení a další potřeby a případné závazky žalované. Listiny předložené žalobcem ve vztahu k prověření úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí tedy rozhodně soud neshledává dostatečnými k tomu, aby bylo vůbec skutečné poměry žalované zjistit, a získat tak úplný (pokud vůbec nějaký) obraz o aktuální finanční situaci žalované v době sjednání úvěru. Údaje vyplývající z doložených bankovních výpisů tedy přinejmenším vzbuzují pochybnosti, které bylo nanejvýše vhodné objasnit a doložit. Lze tedy vycházet z toho, že skutečné poměry žalované nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány.

27. Soud zdůrazňuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která má vést k tomu, aby nespoléhal pouze na údaje uváděné žadatelem o spotřebitelský úvěr (bez ohledu na jeho prohlášení, že se jedná o údaje pravdivé a úplné, neboť primárním zájmem žadatele je úvěr získat, a to zpravidla„ za každou cenu“, čemuž by uvedení a doložení jeho skutečných poměrů zpravidla neprospělo; jinak by o úvěr nemusel žádat, pokud by disponoval dostatkem vlastních volných prostředků), ale tyto též důkladně prověřil a následně zhodnotil ve vztahu k dokládaným příjmům a celkové situaci dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 30/2015). Soud proto dospěl k jedinému možnému závěru, a to že u žalované byly a jsou důvodné pochybnosti o její schopnosti poskytnutou zápůjčku řádně splácet a naopak že žalovaná byla značně zadlužena a své závazky již nezvládala splácet. Důsledkem výše uvedeného nedostatečného postupu právního předchůdce žalobce a nesplnění jeho zákonné povinnosti je proto ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 občanského zákoníku neplatnost předmětné smlouvy o zápůjčce, a to absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/10, III. ÚS 4129/18 či I. ÚS 523/07). Žalobce, který je v dané věci aktivně legitimován v důsledku postoupení pohledávky za žalovanou, pak soudu nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům.

28. Soud tedy posoudil vymáhanou pohledávku jako nárok z bezdůvodného obohacení, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžité plnění na základě neplatného právního jednání, a to bezhotovostním převodem částky 8.000 Kč na účet žalované. Žalovaná je tak v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 občanského zákoníku povinna toto plnění vydat, přičemž soud vycházel ze zjištění, že žalovaná takto původnímu věřiteli ani jeho právním nástupcům neuhradila ničeho. K úhradě tak nadále zbývá částka 8.000 Kč. Žalovaná se potom k žalobě nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnila (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení). Soud jí proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele na základě postoupení pohledávky uvedenou částku 8.000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, jdoucím ode dne 7. 3. 2019 až do zaplacení, tedy ode dne následujícího po odeslání prvé elektronické upomínky ze dne 6. 3. 2019 na e-mailovou adresu žalované, až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

29. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení částky 8.826,65 Kč, představující rozdíl mezi zažalovanou částkou 16.826,65 Kč a přiznaným nárokem ve výši 8.000 Kč, spolu s příslušenstvím v podobě 9,75 % ročního úroku z prodlení jednak z částky 10.737,93 Kč (částka požadovaná žalobcem) ode dne 28. 2. 2019 do 6. 3. 2019 (tedy za dobu, kdy žalovaná ještě nebyla v prodlení, neboť termín splatnosti nemohl být sjednán neplatnou úvěrovou smlouvou) a jednak z částky 2.737,93 Kč (tedy v rozsahu přesahujícím přiznaný nárok) ode dne 7. 3. 2019 do zaplacení, pak soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť – jak již bylo uvedeno shora – žalobce má vůči žalované pouze nárok na vydání peněžitého plnění, které jí jeho právní předchůdce poskytl a které mu nebylo vráceno, nikoliv však již na žádná další plnění mající svůj základ pouze v samotné neplatné smlouvě, tj. na zaplacení úroku, poplatků, nákladů na odeslání upomínek, ani na smluvní pokuty.

30. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobce byl se svým nárokem ve věci v převažující části neúspěšný (z celkového uplatněného nároku ve výši 16.826,65 Kč mu bylo přiznáno pouze 8.000 Kč s tím, že k příslušenství se nepřihlíží), a byl by tak povinen nahradit žalované její náklady. Té však v řízení s ohledem na její nečinnost žádné takové náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.