6 C 94/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa , Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 69.671,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 22.877 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7.847 Kč ode dne 31. 1. 2023 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 15.030 Kč ode dne 31. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 46.794,40 Kč spolu s úrokem ve výši 3.568,13 Kč a ve výši 18,84 % ročně z částky 14.293,68 Kč ode dne 15. 12. 2022 do zaplacení, dále s úrokem ve výši 2.858,22 Kč a ve výši 20,82 % ročně z částky 23.760,42 Kč ode dne 15. 12. 2022 do zaplacení, dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 1.586,20 Kč a ve výši 8,50 % ročně z částky 14.293,68 Kč ode dne 15. 12. 2022 do 30. 1. 2023 a z částky 6.446,68 Kč ode dne 31. 1. 2023 do zaplacení, dále s úrokem z prodlení ve výši 3.593,76 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 23.760,42 Kč ode dne 15. 12. 2022 do 30. 1. 2023 a z částky 8.730,42 Kč ode dne 31. 1. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2023 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení celkové částky 69.671,40 Kč s příslušenstvím z titulu celkem dvou nesplacených úvěrů jednak na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 25. 8. 2020 a smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 20. 5. 2020, obou uzavřených mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [obec a číslo]. Tvrdil, že na základě v pořadí prvé uvedené smlouvy [číslo] jejíž nedílnou součástí byly příslušné smluvní podmínky vytištěné na zadní straně smlouvy, výše uvedený právní předchůdce žalobce poskytl téhož dne žalované po řádném posouzení její úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) s odbornou péčí na základě informací vyžádaných si a doložených od žalované k jejím rodinným, majetkovým, pracovním a jiným poměrům ještě před uzavřením samotné smlouvy peněžní prostředky v hotovosti ve výši 18.000 Kč, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Na jejím základě se pak žalovaná zavázala uhradit věřiteli v souvislosti s poskytnutým spotřebitelským úvěrem částku 16.410 Kč (pozn. – správný součet činí pouze 14.850 Kč; uvedená skutečnost však neměla na právní posouzení věci vliv, a proto se soud zjištěným rozdílem v tomto rozhodnutí dále nezabýval), představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčený peněžitý obnos za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9.181 Kč (úroková sazba 18,84 % ročně), částky za zpracování zápůjčky (úvěru) ve výši 1.500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4.169 Kč. Celkovou částku pak měla uhradit v 52 týdenních splátkách po 662 Kč do data 24. 8. 2021. Jelikož však tomuto svému závazku nedostála, neboť nehradila sjednané splátky řádně a včas (poslední zaplatila dne 22. 4. 2021, celkem bylo na tuto smlouvu splaceno 10.153 Kč), porušila tím své smluvní závazky, v důsledku čehož jí k datu 24. 8. 2021 vznikl dluh, sestávající z neuhrazeného zůstatku jistiny ve výši 14.293,68 Kč a poplatku (tj. součet úroku a poplatků) ve výši 9.927,18 Kč, k nimž je dále účtován úrok ve výši 18,84 % ročně z neuhrazené jistiny, a to ode dne 25. 8. 2021, tedy od data uplynutí lhůty sjednané pro úhradu celého dluhu až do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení. Smlouvou ze dne 14. 12. 2022 pak byla předmětná pohledávka za žalovanou se všemi právy s ní spojenými včetně příslušenství postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalobce jako právní nástupce původního věřitele tak po žalované požaduje zaplacení částky 24.220,86 Kč (jistina 14.293,68 Kč, poplatky 9.927,18 Kč), k níž žalobce dále účtuje příslušenství, a to úrok a zákonný úrok z prodlení jednak v kapitalizované výši 3.568,13 Kč (za dobu ode dne 25. 8. 2021 do 14. 12. 2022) a 1.586,20 Kč (za dobu ode dne 1. 9. 2021 do 14. 12. 2022), jednak jdoucí v sazbách 18,84 % ročně a 8,50 % ročně z uvedené dlužné jistiny ode dne 15. 12. 2022 až do zaplacení. V souladu s druhou smlouvou [číslo] jejíž nedílnou součástí opět byly Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce vytištěné na zadní straně smlouvy, pak tentýž věřitel poskytl žalované v den podpisu smlouvy v hotovosti částku 26.000 Kč s tím, že i v tomto případě řádně posoudil její schopnost splácet spotřebitelský úvěr podle příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěr) s odbornou péčí tímtéž způsobem, jak je uveden shora. Na základě této smlouvy se žalovaná zavázala uhradit věřiteli v souvislosti s poskytnutým úvěrem částku 32.818 Kč (pozn. – ani v tomto případě částka součtu neodpovídá, když správně činí pouze 29.722 Kč – k tomu obdobně viz výše), sestávající z kapitalizovaných úroků za zapůjčenou sumu za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 22.577 Kč (úroková sazba 20,82 % ročně), poplatku za zpracování ve výši 1.500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5.645 Kč. Celkovou částku pak měla uhradit tentokrát ve 24 měsíčních splátkách po 2.451 Kč do data 20. 5. 2022 Ani tomuto svému závazku ale nedostála, neboť nehradila sjednané splátky řádně a včas (poslední zaplatila dne 23. 1. 2021, uhrazeno celkem 10.970 Kč), porušila tím své smluvní závazky, v důsledku čehož jí vznikl dluh, vyčíslený k datu 27. 8. 2021 na částku 23.760,42 Kč na jistině a 21.690,12 Kč na poplatku (tj. součet úroku a poplatků); k těmto částkách je dále účtován úrok ve výši 20,82 % ročně z neuhrazené jistiny, a to ode dne 21. 5. 2022, tedy od data uplynutí lhůty sjednané pro úhradu celé zápůjčky až do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení. Smlouvou ze dne 14. 12. 2022 byla i tato pohledávka za žalovanou se všemi právy s ní spojenými včetně příslušenství postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalobce jako právní nástupce původního věřitele tak po žalované požaduje v tomto případě zaplacení částky 45.450,54 Kč (jistina 23.760,42 Kč, poplatky 21.690,12 Kč), k níž žalobce dále účtuje příslušenství, a to úrok a zákonný úrok z prodlení jednak v kapitalizované výši 2.858,22 Kč (za dobu ode dne 21. 5. 2022 do 14. 12. 2022) a 3.593,76 Kč (za dobu ode dne 23. 2. 2021 do 14. 12. 2022), jednak jdoucí v sazbách 20,82 % ročně a 8,25 % ročně z uvedené dlužné jistiny ode dne 15. 12. 2022 až do zaplacení. Jelikož žalovaná nereagovala ani na zaslanou předžalobní výzvu a své výše uvedené dluhy zcela neuhradila, domáhal se žalobce svého nároku soudní cestou.

2. V průběhu řízení pak žalobce k výzvě soudu doplnil, že jeho právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv na základě informací vyžádaných od žalované, které následně ověřil oproti žalovanou předloženým dokladům a případně i nahlédnutím do příslušných databází. Takto získané informace pak byly zaznamenány do zákaznických karet žalované ze dne 25. 8. 2020 a 19. 5. 2020, když majetková situace žalované byla ověřena z důchodového výměru. Starobní důchod představoval příjem žalované ve výši 40.607 Kč, resp. 36.319 Kč, přičemž jmenovaná žila v nájmu, neměla žádnou vyživovací povinnost, úvěr z kreditní karty ani jiné zápůjčky u dalšího věřitele a nebylo vůči ní vedeno insolvenční řízení. Žalovaná současně ve smlouvě prohlásila, že jí poskytnuté údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. O pravdivosti těchto tvrzení pak věřitel neměl důvod pochybovat. Následně dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované je dostatečná. K požadovaným úrokům pak žalobce doplnil, že žalobou uplatněná 18,84 %, resp. 20,82 % roční úroková sazba (ve smlouvách byla sjednána původně úroková sazba ve výši 88 %, resp. 69 %) byla dle smluvních ujednání sjednána jako pevná po celou dobu řádného a včasného splácení, tedy jen na dobu trvání smlouvy. Jelikož ale žalovaná splátky nehradila řádně a včas, je nárok žalobce na zaplacení úroku z nevrácené jistiny zápůjčky až do doby jejího zaplacení minimálně ve výši 88 %, resp. 69 % ročně. Mezi smluvními stranami nebylo výslovně sjednáno další neúročení pohledávky po splatnosti poslední stanovené splátky, smlouva hovoří pouze o fixaci úrokové sazby po dobu řádného a včasného splácení. Na těchto svých nárocích plynoucích z obou smluv o zápůjčce tedy žalobce i nadále trval.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Jelikož se strany k jednání soudu nedostavily (za současné omluvy neúčasti žalobce i jeho zástupce), soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 25. 8. 2020 a Smluvních podmínek Smlouvy o spotřebitelském úvěru tak zjistil, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], [obec a číslo], [ulice a číslo], se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalované v hotovosti obnos ve výši 18.000 Kč. Za jeho poskytnutí mu náležel poplatek v částce 14.850 Kč (pozn. – oproti žalobním tvrzením), vypočtený jako součet úroku v částce 9.181 Kč, částky (poplatku) za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč a za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši celkem 4.169 Kč. Celkovou dlužnou částku 34.410 Kč pak byla žalovaná povinna uhradit ve sjednaných 52 týdenních splátkách po 662 Kč počínaje dnem uzavření smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve smlouvě ve výši 88 % ročně jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy s tím, že ve smyslu článku 9.1 smluvních podmínek je smlouva uzavřena na dobu určitou ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Ujednání o trvajícím úročení jistiny v případě, že tato nebude splacena řádně a včas (tj. do stanoveného data splatnosti poslední splátky), součástí smluvních podmínek není.

6. Dále pak ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 5. 2020 [číslo] Smluvních podmínek Smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dle této smlouvy se tentýž věřitel zavázal poskytnout žalované v hotovosti obnos tentokrát ve výši 26.000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit tomuto věřiteli za poskytnutý úvěr poplatek v částce 29.722 Kč (oproti žalobě), vypočtený jako součet úroku v částce 22.577 Kč, částky (poplatku) za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a úhrady za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5.645 Kč. Celkovou dlužnou částku 58.818 Kč pak byla povinna uhradit ve sjednaných 24 měsíčních splátkách po 2.451 Kč počínaje od data uzavření smlouvy. Součástí smlouvy pak bylo rovněž ujednání o výši úrokové sazby, která oproti žalobnímu požadavku v tomto případě činila 69 % ročně a i zde byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Smlouva je pak ve smyslu článku 9.1 těchto podmínek opět uzavřena na dobu určitou ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky dlužné částky s tím, že ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání, nicméně ani zde smluvní podmínky či smlouva samotná neobsahují ujednání o povinnosti hradit úrok z úvěru i poté, co uplynul termín splatnosti poslední sjednané splátky úvěru.

7. Ze zákaznické karty žalované – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 25. 8. 2020 pak bylo zjištěno, že pro účely sjednání spotřebitelského úvěru právní předchůdce žalobce vycházel z následujících údajů žalované, dle nichž byla jmenovaná vdova bez vyživovací povinnosti, bydlela v nájmu a příjem měla z důchodu, byť je v žádosti odkazováno na ověření zdroje příjmu pracovní smlouvou a výplatními páskami. Její čistý měsíční příjem tak činil 12.607 Kč; další – nijak blíže nespecifikované – čisté příjmy domácnosti pak představovaly částku 28.000 Kč, celkem tedy 40.607 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované byly stanoveny na částku 5.000 Kč a interní splátky vůči věřiteli pak činily 4.112 Kč měsíčně. Jiné závazky žalovaná neuvedla. Tvrzení o svých poměrech pak žalovaná dokládala již ne pracovní smlouvou (oproti výše uvedenému), ale důchodovým výměrem či obdobnou listinou, dle rukou připsané poznámky datovanou rokem 2011, a dvěma výplatními páskami za červenec a srpen 2020. Dle zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 19. 5. 2020 se poměry žalované oproti výše uvedenému období druhé žádosti o úvěr ze srpna téhož roku významně nelišily vyjma údaje o osobním stavu žalované (zde uvedeno„ rozvedená“). Zdrojem příjmu byl tedy primárně důchod ve výši 12.319 Kč (dokládaný výměrem tentokrát z roku 2015 a patrně též„ výplatními páskami“ ze březen a duben 2020); další čisté příjmy domácnosti však činily jen 24.000 Kč, aniž by bylo zřejmé, o co se má jednat (zdroj těchto příjmu, jakož ani to, komu byly určeny, z této listiny seznatelné není a není ani zřejmé, že by se věřitel zabýval zjišťováním počtu osob žijících se žalovanou ve společné domácnosti). Celkové příjmy domácnosti žalované tedy činily 36.319 Kč, měsíční výdaje byly odhadnuty (tedy nikoliv prokazatelně doloženy) opět částkou 5.000 Kč a splátky u téhož věřitele pak činily 1.800 Kč měsíčně.

8. Z tabulky umoření – přehledu čerpání a splácení úvěru ze dne 19. 12. 2022 ke smlouvě [číslo] dále soud zjistil, že žalovaná na v plné výši čerpaný úvěr v částce 18.000 Kč uhradila celkem 10.153 Kč (věřitelem započteno na úhradu jistiny, 88 % úroku a poplatků s tím, že k datu 22. 4. 2021 (datum poslední zaplacené splátky) činil dluh na jistině celkem 14.293,68 Kč. Podle tabulky umoření ke smlouvě [číslo] ze dne 19. 12. 2022 žalovaná čerpala prostředky z úvěru v plné výši 26.000 Kč dne 20. 5. 2020 a celkem na ně splatila 10.970 Kč, započtených věřitelem opět na jistinu, na 69 % úrok a na poplatky. Ke dni 23. 1. 2021 dluh na jistině představoval 23.760,42 Kč.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně přílohy – relevantní části seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022 s informacemi o zpracování osobních údajů z téhož dne a poštovního podacího lístku s datem odeslání doporučené zásilky 13. 1. 2023 má soud dále za doložené, že právní předchůdce žalobce smluvně postoupil obě své předmětné pohledávky za žalovanou žalobci (jehož existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku), o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna a současně byla vyzvána k úhradě dlužných částek ve lhůtě do deseti dnů od data doručení této písemnosti.

10. Nakonec pak předžalobní výzvou k plnění ze dne 1. 6. 2023 žalobce vyzval žalovanou prostřednictvím svého zástupce k úhradě pohledávek z úvěrů s upozorněním na možnost soudního vymáhání nároku v případě jejich neuhrazení. Odeslání této písemnosti k rukám žalované je opět dokládáno poštovním podacím lístkem.

11. Na podkladě takto provedených listinných důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce [právnická osoba] poskytl žalované postupně na základě celkem dvou uzavřených úvěrových smluv ze dne 25. 8. 2020 a 20. 5. 2020, obsahujících vždy i ujednání o smluvních podmínkách, v hotovosti jednak částku 18.000 Kč, jednak potom další obnos ve výši 26.000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit věřiteli poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem, který byl v obou případech úvěrů sjednán pevnou výpůjční úrokovou sazbou jednak ve výši 88 % ročně, jednak 69 % ročně pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a ve smlouvách výslovně vypočteným na částky 9.181 Kč v prvém případě a 22.577 Kč v případě druhém (žalobou však byly uplatňovány tyto úroky pouze v ročních sazbách 18,84 % a 20,82 %), a spolu s poplatky v částkách 1.500 Kč a 4.169 Kč (tedy u prvé smlouvy včetně úroku a jistiny celkem 34.410 Kč), resp. 1.500 Kč a 5.645 Kč (tzn. u druhé smlouvy včetně úroku a jistiny celkem 58.818 Kč) vždy ve sjednaných splátkách. Při sjednávání smlouvy právní předchůdce žalobce vycházel z údajů o poměrech žalované, která byla vdova/rozvedená, bydlela v nájmu a neměla žádnou vyživovací povinnost. Zdrojem jejího příjmu byl pouze důchod ve výši 12.607 Kč, resp. 12.319 Kč, celkové příjmy domácnosti žalované činily 40.607 Kč, resp. 36.319 Kč (včetně dalších nespecifikovaných čistých příjmů domácnosti v částce 28.000 Kč, resp. 24.000 Kč) oproti výdajům ve výši 5.000 Kč a splátkám závazků vůči témuž věřiteli v měsíční výši 4.112 Kč (srpen 2020), resp. 1.800 Kč (květen 2020). Za dobu od čerpání poskytnutých prostředků žalovaná na úvěr ve výši 18.000 Kč splatila do data 22. 4. 2021 celkem 10.153 Kč a na úvěr ve výši 26.000 Kč bylo do data 23. 1. 2021 splaceno celkem 10.970; dále pak již nebylo hrazeno nic. Protože tedy žalovaná sjednané splátky ani v jednom případě nehradila řádně a včas, dostala se s těmito svými peněžitými závazky do prodlení. Následně pak původní úvěrující postoupil tyto své pohledávky za žalovanou smluvně dne 14. 12. 2022 žalobci, o čemž žalovanou vyrozuměl a vyzval ji k úhradě dluhu. Žalovaná tak nicméně neučinila byť i jen zčásti ani na základě zaslané předžalobní upomínky, a je tedy se splněním svých peněžitých závazků vůči žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele, vyčíslených na jistinách na částky 14.293,68 Kč a 23.760,42 Kč, v prodlení.

12. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

15. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.

16. Dle ustanovení § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

17. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

21. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, neboť mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nedošlo k platnému uzavření smluv o úvěru. Důvody této neplatnosti soud shledává ve zjištění, že žalobce v řízení neprokázal, že by jeho právní předchůdce jakožto úvěrující, tedy subjekt poskytující spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dostál své zákonné povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované, tj. její schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí. Žalobce v rámci svých tvrzení uvedl pouze obecný postup svého právního předchůdce při posuzování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr tento úvěr splácet; konkrétní údaje o poměrech žalované, z nichž věřitel vycházel, však doplněny nebyly a nebyly zjištěny ani z provedených důkazů, když nadto sám žalobce potvrdil, že původní věřitel nedisponuje dokumenty dokládajícími poměry žalované včetně jejích příjmů a výdajů při žádání o úvěr. Nebylo ani zjištěno, zda si původní věřitel opatřil informace o žalované z dostupných registrů, ať se již jedná o SOLUS, bankovní či nebankovní registr klientských informací, či o centrální evidenci exekucí. Pokud tedy úvěrující prokazoval splnění své zákonné povinnosti předložením zákaznických karet – žádostí o úvěr, obsahujících údaje sdělené žalovanou o jejích poměrech, jež byly doloženy pouze okrajově (tedy že žalovaná pobírá dávky důchodového zabezpečení), jedná se o postup zcela nedostatečný, neboť z těchto, jakož ani z žádných jiných důkazů, které měl soud k dispozici nevyplývá, zda se úvěrující zabýval výdajovou stránkou finančních poměrů žalované, resp. zjevně nikoliv, pokud mu postačovalo její sdělení, že bydlí v nájmu, avšak že její výdaje lze odhadnout na pouhých 5.000 Kč měsíčně (aniž by posoudil, zda a kolik osob sdílí se žalovanou společnou domácnost a podílí se na výdajích, co je zdrojem uváděných dalších čistých příjmů domácnosti, a jaká je finanční stránka hospodaření žalované obecně za situace, kdy i za vcelku příznivého stavu příjmů domácnosti nemá prostředky na nenadálé výdaje a jakým způsobem zvládá jakožto důchodkyně splácet své další závazky u téhož úvěrujícího, z čehož plyne, že si peníze půjčovala vícekrát). Již tyto skutečnosti samy o sobě měly vést právního předchůdce žalobce k tomu, aby tvrzení žalované důkladně prověřil a zhodnotil. Žalobci lze přisvědčit, že do určité míry byly poměry žalované doloženy, avšak z„ výplatních pásek“ a důchodového výměru zcela jistě nelze získat úplný obraz o aktuální finanční situaci již dlužící žalované. Jedná se tak o údaje přinejmenším vzbuzující pochybnosti, které bylo nanejvýše vhodné objasnit a doložit. Soud tak opakovaně zdůrazňuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která má vést k tomu, aby nespoléhal pouze na údaje uváděné žalovanou (bez ohledu na její prohlášení, že se jedná o údaje pravdivé a úplné), ale tyto též důkladně prověřil a následně zhodnotil ve vztahu k dokládaným příjmům a celkové situaci dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 30/2015).

23. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce nedostál své procesní povinnosti a že nebylo prokázáno splnění zákonných povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru. Žalobce, který je v dané věci aktivně legitimován v důsledku postoupení pohledávek za žalovanou, soudu nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům, kdy i přes výzvu soudu setrval na svém stanovisku, že ke splnění povinnosti k posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí postačovalo prohlášení žalované ve smlouvě o úvěru o tom, že tak úvěrující učinil na podkladě informací uvedených v zákaznické kartě, a ve smluvních podmínkách o tom, že tyto údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. Důsledkem toho je proto ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 občanského zákoníku neplatnost předmětné smlouvy o zápůjčce, a to absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/10, III. ÚS 4129/18 či I. ÚS 523/07).

24. Soud tedy posoudil obě vymáhané pohledávky jako nároky z bezdůvodného obohacení, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžitá plnění na základě neplatných právních jednání, a to poskytnutím hotovosti ve výši 18.000 Kč a 26.000 Kč. Žalovaná je tak v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 občanského zákoníku povinna toto plnění vydat, přičemž vzal soud za prokázané, že takto již původnímu věřiteli uhradila částky 10.153 Kč a 10.970 Kč. U prvého úvěru ve výši 18.000 Kč tak nadále zbývá k úhradě částka 7.847 Kč (tj. plnění poskytnuté původním věřitelem žalované ve výši 18.000 Kč ponížené o již žalovanou uhrazenou částku 10.153 Kč, přičemž z tohoto titulu bylo žalováno 24.220,86 Kč). U úvěru druhého ve výši 26.000 Kč pak zbývá k úhradě částka 15.030 Kč (tj. plnění poskytnuté ve výši 26.000 Kč ponížené o úhrady v celkové výši 10.970 Kč, přičemž z tohoto titulu bylo žalováno 45.450,54 Kč). Žalovaná se však k žalobě nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by některý žalovaný nárok jakkoliv zpochybnila (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení). Soud jí proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele na základě postoupení pohledávky celkovou částku 22.877 Kč (tj. 7.847 Kč a 15.030 Kč), a to spolu s úrokem z prodlení z těchto dvou dílčích dlužných částek, nepřevyšujícím zákonnou sazbu tohoto příslušenství (v souladu se žalobou), jdoucím vždy ode dne 31. 1. 2023 až do zaplacení, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí desetidenní lhůty k úhradě (od doručení výzvy) stanovené v první doložené a prokazatelně odeslané výzvě k úhradě ze dne 16. 12. 2022 (čas plnění stanovený dle výzvy věřitele ve smyslu § 1958 občanského zákoníku), jež byla žalované zaslána doporučenou poštovní zásilkou dne 13. 1. 2023 (a doručena dne 18. 1. 2023 v souladu s § 573 občanského zákoníku, tedy na základě zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání s tím, že poslední den lhůty k plnění připadl na sobotu, a tedy podle § 607 občanského zákoníku dnem, kdy nejpozději měla žalovaná zaplatit, byl nejbližší následující pracovní dne, tedy 30. 1. 2023) až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

25. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení celkové částky 46.794,40 Kč – tj. součtu částek 16.373,86 Kč a 30.420,54 Kč představujících rozdíl mezi zažalovanými částkami 24.220,86 Kč a 45.450,54 Kč a přiznanými nároky ve výši 7.847 Kč a 15.030 Kč, spolu s příslušenstvím v podobě zčásti kapitalizovaných úroků (ve výši 3.568,13 Kč a 18,84 % ročně z částky 14.293,68 Kč ode dne 15. 12. 2022 do zaplacení a ve výši 2.858,22 Kč a 20,82 % ročně z částky 23.760,42 Kč ode dne 15. 12. 2022 do zaplacení) a úroků z prodlení (ve výši 1.586,20 Kč a 8,50 % ročně z částky 14.293,68 Kč ode dne 15. 12. 2022 do 30. 1. 2023 a z částky 6.446,68 Kč /tj. 14.293 – 7.847 ode dne 31. 1. 2023 do zaplacení a ve výši 3.593,76 Kč a 8,25 % ročně z částky 23.760,42 Kč ode dne 15. 12. 2022 do 30. 1. 2023 a z částky 8.730,42 Kč /tj. 23.760 – 15.030 ode dne 31. 1. 2023 do zaplacení), tedy – v případě úroků z prodlení v rozsahu přesahujícím přiznaný nárok a za dobu, kdy žalovaná ještě v prodlení nebyla, pak soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť – jak již bylo uvedeno shora - žalobce má vůči žalované pouze nárok na vydání peněžitého plnění, které jí poskytl a které mu nebylo vráceno, nikoliv však již na žádná další plnění mající svůj základ pouze v samotné neplatné smlouvě, tj. na zaplacení úroku ani poplatků. Pro úplnost pak soud doplňuje, že žaloba by nebyla opodstatněná ani co do požadavku na zaplacení úroků nad rámec pevně sjednaných úroků ve smlouvách částkami 9.181 Kč a 22.577 Kč, neboť takto nebylo toto příslušenství mezi smluvními stranami (byť neplatně) sjednáno. Ze smluvních ujednání je – oproti názoru žalobce – zřejmé, že smluvní úrok z úvěru byl sjednán pouze a výhradně pevnou částkou (jako součást poplatků) a pro tyto účely byl vypočten za použití (mimochodem zcela nepřiměřených) sazeb 88 % a 69 % ročně. Ani ze Smluvních podmínek upravujících účinnost smlouvy (uzavřené na dobu určitou do splatnosti poslední ze sjednaných splátek) pak žádné takové ujednání o závazku žalované hradit úvěrujícímu shora uvedený úrok z dlužné jistiny nad rámec sjednaných a pevně vypočtených částek nevyplývá a nelze k němu dojít ani výkladem těchto smluvních ujednání, jež by zejména v případech, kdy je druhou smluvní stranou spotřebitel (jemuž by měla být jako slabší smluvní straně poskytována náležitá ochrana), mělo být formulováno jednoznačně a bez možnosti různých, často i zavádějících výkladů. Žalobce pak na výzvu soudu k dotvrzení okolností, na jejichž základě mu měly tyto nároky vzniknout, nereagoval, a soud proto vycházel z obsahu předložených smluvních ujednání. Po jejich posouzení pak dospěl k závěru, že ani v tomto směru se žalobce nedomáhal svého nároku po právu, a proto soud jeho žalobu i v uvedeném rozsahu zamítl.

26. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobce byl se svým nárokem ve věci ve zcela převažující části neúspěšný (z celkového uplatněného nároku ve výši 69.671,40 Kč mu bylo přiznáno pouze 22.877 Kč; k příslušenství se nepřihlíží), a byl by tak povinen nahradit žalované její náklady. Té však v řízení s ohledem na její nečinnost žádné takové náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.