7 C 148/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kotrlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 201 904,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 101 666 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 101 666 Kč od 9. 3. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, co do částky 100 238,54 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 100 238,54 Kč od 2. 2. 2018 do zaplacení, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 132,68 Kč, úroků z úvěru ve výši 14,74 % p.a. z částky 4 120,63 Kč od 2. 2. 2018 do zaplacení, úroků z úvěru ve výši 14,74 % p.a. z částky 197 783,91 Kč od 2. 2. 2018 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 101 666 Kč od 2. 2. 2018 do 8. 3. 2018, <b>se zamítá.</b>

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 201 904,54 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru. Uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa], a žalovaným byla dne 26. 5. 2015 uzavřena Smlouva o úvěru, na základě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 225 000 Kč, vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, dále hradit úroky z úvěru ve výši 14,74 % a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru (zejména vedení účtu) příp. poplatky za pojištění, ve výši podle Smlouvy a aktuálního sazebníku [právnická osoba] Smluvní strany si dále přímo sjednaly, že právní předchůdce žalobkyně je oprávněn připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při uplatnění práva na okamžité splácení úvěru. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru, úroku z úvěru či poplatku byl žalovaný dle Smlouvy povinen platit z nesplacených částek také úrok z prodlení ve výši dle aktuálního Sazebníku, tj. smluvní pokutu za prodlení a další poplatky. Dále strany sjednaly právo [příjmení] prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud se žalovaný mj. dostane do prodlení s placením splátky úvěru či jakéhokoliv jeho peněžitého závazku ze Smlouvy. Žalovaný neplatit řádně a včas, proto banka využila svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni 2. 12. 2017 zesplatnila, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 2. 12. 2017, ve kterém byl rovněž vyzván k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru včetně vyúčtované neuhrazené smluvní pokuty za prodlení a dalších poplatků. Žalovaný uhradil na předmětnou pohledávku celkem částku 123 334 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností od [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 21. 2. 2018. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem 202 037,22 Kč a skládala se neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 197 783,91 Kč, úroku z úvěru ve výši 4120,63 Kč, úroku z prodlení ve výši 132,68 Kč. Jistina pohledávky ve výši 201 904,54 Kč je tak tvořena neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 197 783,91 Kč, připsanými úroky úvěru ve výši 4120,63 Kč. Za období od postoupení pohledávky nebylo žalovaným nic uhrazeno. Žalobce žalobou požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 201 904,54 Kč, tvořené neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 197 783,91 Kč, připsanými neuhrazenými úroky z úvěru ve výši 4120,63 Kč, úroky z prodlení ve výši 132,68 Kč, kapitalizovanými ke dni postoupení pohledávky. V souladu se Smlouvou dále žádá o zaplacení – úroků z úvěru ve výši 14,74 Kč p.a. z připsaných neuhrazených úroků z úvěru 4120,63 Kč od 2.2.2018 do zaplacení, úroků z úvěru ve výši 14,74 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 197 783,91 Kč od 2.2.2018 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky ve výši 201 904,54 Kč od 2.2.2018 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván písemně k úhradě dlužné částky, výzva odeslána doporučeně 27. 2. 2018.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně, která neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti.

4. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy 1 obsahující seznam postoupených pohledávek, kdy věřitel [obec] x [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa], postoupil svou pohledávku za žalovaným žalobkyni, čímž na něj přešlo i příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalovanému bylo řádně oznámeno postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum].

5. Na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení k přezkoumání úvěru schopnosti žalovaného v návaznosti na ust. § 9 odst. l zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a doložení důkazů uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky splnil sovu zákonnou povinnost, když s odbornou péči posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, že je rozvedený, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, má uzavřený pracovní poměr na dobu neurčitou, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná. Jak vyplývá ze čl. 3 Smlouvy, žalovaný měl u právního předchůdce veden běžný účet č. [bankovní účet]. Právní předchůdce žalobkyně tedy znal a měl ověřenou jeho platební morálku, výši jeho měsíčních příjmů i měsíčních výdajů a veškeré podstatné skutečnosti pro posouzení jeho schopnosti splácet požadovaný úvěr (navrhl k důkazu výpis z běžného účtu, popř. rovněž podrobný doklad o posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyžádaný z banky.

6. Soud vzal za zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 5. 2015 smlouvu nazvanou jako Smlouva o úvěru č. [bankovní účet], na základě které byl žalovanému otevřen úvěrový účet v celkové výši 225 000 Kč a žalovaný se zavázal tento splácet v měsíčních splátkách po 4 025 Kč, nejpozději do 22. 5. 2023. Dále byla sjednána úroková sazba ve výši 14,74 % ročně. Za období od 27. 5. 2015 do 1. 7. 2016 zaplatil žalovaný na pohledávku celkovou částku 123 334 Kč. V žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne [datum] žalovaný uvedl, že je rozvedený, má 2 vyživovací povinnosti, bydlí ve vlastním bytě/domě se zástavbou, je zaměstnanec – manuální u [jméno] [příjmení] od [datum], s pracovním poměrem na dobu neurčitou, průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši [částka], doložení příjmu – odkládací podmínka: ne. Měsíční splátka úvěru skupila ČS 4 823 Kč, splátky u jiných bank 0 Kč, požadovaný úvěr – konsolidace, počátek splácení [datum], výše úvěru 200 000 Kč, forma splácení převodem z účtu, splatnost [datum]. Dle posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne [datum], žalovaný uvedl příjem ve výši 23 416 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet klienta u ČS. Dle výpisu z účtu klienta je patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Klient na žádost uvedl výdaje ve výši 0 Kč. [příjmení] stanovila životní výdaje klienta po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu na 9588 Kč. Na žádosti uvedl splátky mimo ČS 0 Kč. [příjmení] dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti následující úvěry: spotřební úvěr v ČS se splátkou 2901 Kč (byl v rámci dotčeného úvěru zkonsolidován), kontokorentní úvěr v ČS s limitem 20 000 Kč (byl v rámci dotčeného úvěru zkonsolidován), úvěr na stavební spoření mimo ČS se splátkou 6 670 Kč. Splátka nového úvěru činila 4025 Kč, tedy nové splátkové zatížení činilo 10 695 Kč. Vyživovací povinnost k dětem nebyla řešena. Z výpisů z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období předcházející poskytnutí úvěru (tj.období 5/ 2014 – [číslo]) vyplývá, že žalovanému přicházel na účet pravidelně měsíční příjem ze zaměstnání u [anonymizována dvě slova] cca [částka] až [částka] + v druhém pololetí roku 2014 platba z úřadu [anonymizováno] v měsíční výši [částka], pravidelně byl využíván kontokorent, počáteční zůstatek i konečný zůstatek byl, až na dva případy, vždy v mínusu, výdaje převyšovaly výši příjmů, např. v 11/ 2014 počáteční stav - 13 700,98 Kč, přišla částka 83 981,49 Kč z toho pojišťovna 52 189 Kč, odešlo 58 875 Kč, konečný stav + 11 404,68 Kč, [číslo] počáteční stav - 5111,94 Kč, konečný - 14180,38 Kč, [číslo] počáteční zůstatek - 18 947,81 Kč, konečný - 18 684,89 Kč).

7. Vztah účastníků posuzoval soud dle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Současně byl vztah účastníků posuzován dle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný při uzavření smlouvy o zápůjčce vystupoval v postavení spotřebitele (§ 409 o. z.) a předchůdce žalobkyně v postavení podnikatele (nebankovního poskytovatele úvěru). Smlouva tak má charakter smlouvy spotřebitelském úvěru. Současně bylo vycházeno z judikatury např. rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018-77.

8. Podle § 9 odst. l zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, na to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Podle § 55 odst. l zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Dle odst. 2 ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. Dle odst. 3 citovaného zákona, v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

10. Podle § 56 odst. l zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

11. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 2991 ods.t l zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o. z.), bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Po vyhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou soud posuzoval v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb. jako smlouvy o spotřebitelském úvěru, pokud z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný ji neuzavíral v rámci své obchodní nebo podnikatelské činnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Náležitě nezjistila schopnost žalovaného splácet ve sjednaných splátkách ve smyslu ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Zkoumání úvěruschopnosti klienta zahrnuje nejen aktivní stránky poměrů (jeho příjem) ale i jeho pasivní stránky poměrů (jeho pravidelné výdaje). Na základě výzvy soudu žalobkyně doplnila skutková tvrzení k úvěruschopnosti klienta a navrhla vyžádat listinné důkazy od právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], z nichž je zřejmé, že byla zkoumána příjmová stránka klienta, kdy mu přicházel na běžný účet pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání. Ač měla banka k dispozici náhled na počáteční a konečný stav běžného účtu žalovaného rok před poskytnutím úvěru, nebyla brána v úvahu skutečnost, že byl převážně v mínusu. Výdajová stránka žalovaného se specifikací pravidelných výdajů nebyla žádána, ani platby výživného či pravidelné měsíční výdaje spojené s bydlením, banka vycházela z interního ekonomického modelu. Řádně byly zjištěny předchozí poskytnuté úvěry, včetně výpočtu nového splátkového zatížení po konsolidaci. Z podkladů nelze dospět k závěru, že schopnost žalovaného byla zkoumána s odbornou péčí, zejména jednalo-li se o banku a z běžného účtu je nepochybné, že žalovaný měl finanční problémy, stav na účtu je ve většině případů v mínusu, a i přesto mu byl otevřen úvěrový rámec ve výši 225 000 Kč Smlouva byla vyhodnocena, jako absolutně neplatná, v rozporu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Neposoudila-li žalobkyně úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl v duchu norem unijního spotřebitelského práva, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Podle § 588 o.z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela odpovídá ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit takto v rámci konformního výkladu. Za tohoto stavu je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.

14. Nárok žalobkyně je důvodný z titulu bezdůvodného obohacení, kdy jsou si strany povinny vrátit vzájemně přijatá plnění. Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně o čerpání jistiny ve výši 225 000 Kč ani platby v celkové výši 123 334 Kč, proto bylo žalobnímu návrhu vyhověno částečně, po započtení plnění žalovaného, včetně zákonného úroku z prodlení, který je v souladu s ust. § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, a to od 9.3.2018, tj. data následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalovanému v předžalobní výzvě. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Je-li smlouva o úvěru jako celek neplatná, není dán nárok na sjednaný úrok.

15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., s přihlédnutím k tomu, že v řízení převážně úspěšné žalované účelně vynaložené náklady prokazatelně nevznikly ani žádné náklady řízení nežádala.