7 C 23/2022

Plný text

Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kotrlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 34 350 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 850 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 850 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do částky 18 500 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 13 078,94 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 399,55 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 25 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 9 150 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroků ve výši 23,72 % p.a. z částky 25 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 34 350 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o půjčce. Uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], společnost [právnická osoba], dnes pod názvem [právnická osoba], IČ: [číslo], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaným došlo dne 23. 8. 2016 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 500 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v článku 1.2 podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 750 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný splátky neplnil řádně. K okamžiku postoupení pohledávky žalovaný uhradil pouze částku 9 150 Kč. Ke dni postoupení 6. 12. 2019 činila výše pohledávky za žalovaným částku 34 350 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 0 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 1 568,92 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 7 881,08 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 34 350 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 9 350 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 13 078,94 Kč (jedná se o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny 25 000 Kč od 4. 10. 2017 do data postoupení 6. 12. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 399,55 Kč (zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč od 11. 10. 2017 – od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení 6. 12. 2019), dále úroky ve výši 23,72% z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z dlužné jistiny 25 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky, nic však nebylo uhrazeno.

2. Na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení k přezkoumání úvěru schopnosti žalovaného v návaznosti na ust. § 9 odst. l zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a doložení důkazů uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky splnil sovu zákonnou povinnost, když s odbornou péči posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného). Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne [datum] a byly ověřeny doklady živnostenský list, výplatní pásky, nájemní smlouva, Z této karty se podává, že žalovaný je OSVČ, jeho měsíční příjem činí 17 200 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, res. zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že nemá i dispozici kopie dokladů žalovaného, z nichž bylo vycházeno při posouzení úvěruschopnosti, uchazeči o půjčku dokumenty a doklady předkládají zástupci věřitele při sjednávání a uzavírání smlouvy.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil, ke dni soudního rozhodnutí neprokázal zaplacení dlužné částky.

4. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s ust. § 101 odst. l občanského soudního řádu s tím, že žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy.

5. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy 1 obsahující seznam postoupených pohledávek, kdy věřitel [právnická osoba], IČ: [číslo], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], postoupil svou pohledávku za žalovaným žalobkyni, čímž na něj přešlo i příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalovanému bylo řádně oznámeno postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum]. Dle podacího lístku odesláno [datum].

1. Z předložených listin, Smlouvy o půjčce [číslo] karty zákazníka, přehledu plateb, Oznámení o postoupení pohledávky, včetně podacího lístku a předžalobní upomínky, včetně podacího lístku vzal soud za zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli Smlouvu o půjčce, jak byla označena v odst. 1 výše, na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 25 000 Kč, což stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně, jistinu 25 000 a poplatek ve výši 18500 Kč (tj. poplatek za administrativní činnosti 5000 Kč + úrok 3500 Kč + částku za hotovostní inkaso splátek 10 000 Kč). Celkovou částku se zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách (hotovostní režim) po 750 Kč. Žalovaný uhradil v období od 26.8.2016 do 4.6.2018 celkem 9150 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019 s výzvou k zaplacení ve lhůtě 10 dnů od doručení. Dopis odeslán dle dodejky 7. 1. 2020 (domněnka dojití dle § 573 o.z. tj. 3 pracovní den po odeslání s využitím provozovatele poštovních služeb). Předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 byl žalovaný opětovně vyzván k plnění.

2. Vztah účastníků posuzoval soud dle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Současně byl vztah účastníků posuzován dle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný při uzavření smlouvy o zápůjčce vystupoval v postavení spotřebitele (§ 409 o. z.) a předchůdce žalobkyně v postavení podnikatele (nebankovního poskytovatele úvěru). Smlouva tak má charakter smlouvy spotřebitelském úvěru. Současně bylo vycházeno z judikatury např. rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018-77.

3. Podle § 2390 zákona č 89/2012 Sb. občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

4. Podle § 9 odst. l zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, na to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

5. Po vyhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou soud posuzoval v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb. jako smlouvy o spotřebitelském úvěru, pokud z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný ji neuzavíral v rámci své obchodní nebo podnikatelské činnosti. V takovém případě soud hodnotil platnost smlouvy s ohledem na ust. § 9 odst. l výše citovaného zákona. Zkoumání úvěruschopnosti klienta zahrnuje nejen aktivní stránky poměrů (jeho příjem) ale i jeho pasivní stránky poměrů (jeho pravidelné výdaje). Ač byla žalobkyně v tomto směru vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a doložení důkazů, jediným podkladem byla karta klienta, bez doložení potvrzení o příjmu, jako podkladové listiny. Je-li uvedeno, že je žalovaný OSVČ, je málo pravděpodobné předložené výplatních lístků, jak je zaznamenáno, v takovém případě by muselo být předloženo daňové přiznání ke zjištění příjmů. Jde-li výdaje, v kartě zákazníka jsou zaznamenány částky, které žalobce nebyl schopen doložit listinnými důkazy. Nebylo ani prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně lustroval, zda žalovaný je veden v dostupných registrech dlužníků. Z těchto podkladů nelze dospět k závěru, že schopnost žalovaného byla zkoumána s odbornou péčí, a proto byla smlouva vyhodnocena, jako absolutně neplatná, v rozporu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru.

6. Podle § 2991 ods.t l zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o. z.), bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Po vyhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům: Žalobkyně v řízení neprokázala platné uzavření smlouvy o zápůjčce, kdy připustila, že není schopna doložit svá tvrzení listinnými důkazy. Soud se zabýval otázkou, zda uplatněný nárok lze přiznat z jiného právního důvodu. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, je nesporné, že byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 25 000 Kč, tedy plnění bez právního důvodu, proto náleží žalobkyni právo na vydání bezdůvodného obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný však uhradil částku 9 150 Kč, jak vyplynulo z přehledu plateb, a o tuto částku byla výše bezdůvodného obohacení ponížena. Nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení je důvodný, žalovaný byl zavázán vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku I. včetně úroku z prodlení ve výši dle návrhu žalobkyně, a to od 21. 1. 2020 (od data následujícího po uplynutí lhůty 10 dní od doručení oznámení stanovené žalovanému k plnění v oznámení o postoupení pohledávky). Ve zbytku, co kapitalizovaného zákonného úroku a zákonného úroku z prodlení předcházejícímu datu, ke kterému se dle názoru soudu dostal žalovaný do prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, byla žaloba zamítnuta.

9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., s přihlédnutím k tomu, že úspěšný žalovaný náklady řízení nežádal.

10. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.