7 C 26/2017

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kristiny Pavlisové a přísedících Aleny Stibalové a Heleny Foitové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A za účasti: právnická osoba IČO IČO advokáta B , sídlem adresa jako vedlejšího účastníka na straně žalované žaloba na náhradu ztráty na výdělku z důvodu nemoci z povolání

I. Řízení se v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 221 259 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 63 406 Kč ve výši 10% ročně od 20.12.2019 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 157 853 Kč jdoucí od 12.1.2017 do 27.5.2025, ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 163 313 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaná je povinna nahradit ČR – Okresnímu soudu v Berouně náhradu nákladů řízení státu v plném rozsahu ve výši, která bude specifikována v samostatném usnesení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 12.1.2017 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky v celkové výši 110 178 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovního poměru u žalovaného. Tvrdil, že na základě pracovní smlouvy ze dne 1.10.2003 byl u žalované zaměstnán na pozici pracovníka směny , Anonymizováno, . Při vstupní zdravotní prohlídce nebylo u žalobce shledáno žádné pracovní omezení. Za trvání pracovního poměru, dne 2.11.2008, bylo u žalobce zjištěno onemocnění - kontaktní irritativní dermatitida obličeje a obou rukou, které bylo dne 2.3.2010 uznáno jako nemoc z povolání vzniklé při práci tiskaře u žalované. Zdravotní problémy žalobce se zvětšovaly, nepomohlo ani přemístění na jinou práci v rámci žalované organizace, a to na pozici skladníka. Posudkem zpracovaným dne 2.3.2015 , tituly před jménem, , jméno FO, , praktickým lékařem v , obec, , byl žalobce nejprve shledán plně způsobilým k výkonu práce na pozici skladníka, následně posudkem z téhož dne vypracovaným stejným lékařem byl žalobce uznán neschopným výkonu práce na pozici skladníka. K odvolání žalované byl vydán nový posudek, jímž byl žalobce shledán způsobilým s omezením – bez kontaktu s dráždivými látkami. Žalovaná žalobce převedla na úklidové práce, žalobce zametal nádvoří továrny, příznaky nemoci z povolání nepolevily. Žalobce následně ukončil pracovní poměr u žalované výpovědí. Jeho zdravotní problémy přetrvávají dosud. Po ukončení pracovního poměru žalobce uzavřel tři pracovní poměry, ve kterých vzhledem ke své nemoci nemohl zůstat. Výdělkové možnosti u těchto zaměstnavatelů nedosahovaly výše výdělku dosahované u žalované. V době od 1.10.2015 do 15.1.2016 pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 23.9.2015 na pozici skladník – řidič u , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, . V době od 21.1.2016 do 19.2.2016 pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 21.1.2016 na pozici skladníka u společnosti , právnická osoba, ., , adresa, . Dále pracoval na základě dvou dohod ze dne 7.3.2016 a ze dne 13.3.2016 na pozici obsluha laseru u společnosti , právnická osoba, . Dále tvrdil, že je od 9.5.2016 dosud zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 9.5.2016 u společnosti , právnická osoba, ., , adresa, , na pozici obsluha technologického zařízení. Ke své osobě uvedl, že je vyučen obráběčem kovů, v oboru získal maturitní zkoušku. Dosud vždy pracoval manuálně. S ohledem na pracovní omezení pramenící z nemoci z povolání opakovaně neuspěl při vyhledání vhodné práce. Zdravotní problémy žalobce přetrvávají, pravidelně dochází na kontroly k , jméno FO, , Kožní klinika- ambulance pro choroby z povolání, , adresa, . Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 14.11.2016.

2. Žalobou doručenou soudu dne 12.10.2018 vedenou původně pod sp.zn. , spisová značka, se pak žalobce po žalované dále domáhal zaplacení částky 333 468 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucím od 17.10.2018 do zaplacení z titulu nároku žalobce na odstupné. Tvrdil, že pracovní poměr u žalované skončil výpovědí z pracovního poměru podanou žalobcem z důvodu zdravotní nezpůsobilosti žalobce k výkonu profese skladníka. Mzdu za poslední měsíc obdržel dne 12.10.2015.

3. Usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 24.6.2019, č.j. , spisová značka, byla řízení vedená pod sp.zn. , spisová značka, a pod sp.zn. , spisová značka, spojena ke společnému projednání pod sp.zn. , spisová značka, .

4. Usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 23.5.2022 byla změna žaloby připuštěna navržená žalobcem v podání doručeném soudu dne 19. 12. 2019, konkrétně rozšíření žaloby z částky 110 178 Kč o částku 111 081 Kč na celkových 221 259 Kč spolu s úroky z prodlení, a to za období od 16. 1. 2015 do 30. 9. 2018.

5. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 23.5.2022, č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 9.7.2022 byl shledán žalobou uplatněný nárok jako opodstatněný.

6. Následně byl usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 25.11.2022, č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 30.12.2022, schválen smír účastníků, kterým se žalovaná zavázala zaplatit žalobci částku 333 468 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 61 545 Kč, to vše do 30 dnů od právní moci usnesení o schválení smíru a dále na nákladech řízení částku 16 674 Kč do 30 dnů od právní moci usnesení o schválení smíru7. Usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 9.7.2025 byl zamítnut návrh žalobce na změnu žaloby - rozšíření na částku 1 259 376 Kč spolu s úroky z prodlení jednotlivých částek renty navržený podáním ze dne 24. 4. 2025.

8. V průběhu řízení, a to do protokolu u jednání konaném dne 9.7.2025, vzal žalobce návrh v části, v níž se domáhal po žalované zaplacení částky 221 259 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 63 406 Kč ve výši 10% ročně od 20.12.2019 do zaplacení, zpět. Žalovaná vyjádřila souhlas se zpětvzetí žaloby, co do požadované částky, tak co do úroků z prodlení.

9. Podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud proto postupoval podle tohoto ustanovení a řízení výrokem I. tohoto rozsudku částečně zastavil.

10. Dále se pak zabýval oprávněností nároku žalobce na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z částky 157 853 Kč, jdoucí od data podání žaloby do zaplacení.

11. Žalovaný i vedlejší účastník na straně žalované závěrem navrhli zamítnutí návrhu žalobce.

12. Mezi účastníky bylo nesporné, že k vyplacení renty došlo nejpozději dne 28.5.2025.

13. Soud v řízení provedl dokazování a zjistil následující rozhodné skutečnosti:

14. Z pracovní smlouvy uzavřené účastníky řízení dne 1.10.2003, včetně dodatku č. 1 k pracovní smlouvě ze dne 1.10.2003 uzavřeného dne 2.3.2010, dodatku č. 2 k pracovní smlouvě ze dne 1.10.2003 uzavřeného dne 16.1.2015 soud zjistil, že žalobce u žalovaného zaměstnán na základě této pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou. V době uzavření smlouvy byl žalobce zařazen jako pracovník směny , Anonymizováno, . Po diagnostikování nemoci z povolání došlo k trvalému pracovnímu zařazení žalobce jakožto zaměstnance na pozici operátor výroby na středisku řásnění. Následně došlo s účinností od 16.1.2015 z důvodu nemoci z povolání ke změně pracovního zařazení žalobce na pozici skladník s prací ve dvousměnném provozu s pracovní dobou 37,5 hod týdně.

15. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 31.7.2015 adresované žalované soud zjistil, že žalobce dal tento den žalované výpověď z pracovního poměru.

16. Z potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění ze dne 20.10.2016, 23.6.2022 vystaveného na jméno žalobce soud zjistil, že žalobci bylo na dávkách nemocenského pojištění za období 25.3.2015 až 31.3.2015 vyplaceno 3 269 Kč, 1.4.2015 do 30.4.2015 14 010 Kč, 1.5.2015 až 31.5.2015 14 477 Kč, 1.6.2015 až 5.6.2015 2 335 Kč, 23.9.2017 až 26.9.2017 2 096 Kč, 15.8.2018 až 30.8.2018 9 728 Kč, 31.8.2018 až 31.8.2018 668 Kč, 1.9.2018 až 29.9.2018 19 372 Kč, 30.9.2018 až 30.9.2018 729 Kč, 1.10.2018 až 31.10.2018 22 599 Kč.

17. Z výplatních pásek společnosti , právnická osoba, . vystavených na jméno žalobce, soud zjistil, že za období měsíce května 2016 byla žalobci zaměstnavatelem přiznána čistá mzda ve výši 10 728 Kč, hrubá mzda činila 15 578 Kč. Za měsíc červen 2016 pak čistá mzda činila 18 025 Kč, hrubá 23 170 Kč.

18. Z výdajových pokladních dokladů vystavených společnosti , právnická osoba, . na jméno žalobce soud zjistil, že za měsíc březen 2016 za 89 hodin bylo žalobci vyplaceno 8 455 Kč, za měsíc duben 2016 za 88 hodin 8 360 Kč.

19. Z výplatních pásek společnosti , právnická osoba, vystavených na jméno žalobce, soud zjistil, že za období měsíce ledna 2016 byla žalobci zaměstnavatelem přiznána čistá mzda ve výši 3 102 Kč, čistý příjem 4 482Kč, základ daně činil 6 050Kč, základ pro pojistné 4 515 Kč, žalobce odpracoval 7 dnů, 52,50 hodin. Za měsíc únor 2016 pak čistá mzda činila 5 985 Kč, čistý příjem 7 569 Kč, základ daně činil 6 914 Kč, základ pro pojistné 5 160 Kč, žalobce odpracoval 8 dnů, 60 hodin.

20. Z výplatních pásek firmy , jméno FO, vystavených na jméno žalobce, soud zjistil, že za období měsíce října 2015 byla žalobci zaměstnavatelem přiznána čistá mzda ve výši 5 113 Kč, hrubá mzda činila 6 200 Kč, a to za odpracovaných 22 dnů, 110 hodin. Za měsíc listopad 2015 čistá mzda činila 5 113 Kč, hrubá mzda činila 6 200 Kč, a to za odpracovaných 21 dnů, 105 hodin, měsíc prosinec 2015 čistá mzda činila 5 113 Kč, hrubá mzda činila 6 200 Kč, a to za odpracovaných 23 dnů, 115 hodin, měsíc leden 2016 pak čistá mzda činila 2 681 Kč, hrubá mzda činila 3 248 Kč, a to za odpracovaných 11 dnů, 55 hodin.

21. Z předžalobní výzvy ze dne 14.11.2016 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 110 178 Kč.

22. Z přehledu volných pracovních míst nabízených od 1.10.2015 do 6.3.2017 v , adresa, soud zjistil, že v , adresa, bylo nabízeno dostatek volných pracovních míst, bez omezení zdravotních, či kvalifikačních omezení.

23. Ze mzdového listu vystaveného na jméno žalobce za kalendářní rok 2014, 2015 soud zjistil, že průměrný hodinový výdělek za I. čtvrtletí roku činil 167,30 Kč, za II. čtvrtletí 166,31 Kč, za III. čtvrtletí 165,73 Kč, za IV. čtvrtletí 159,78 Kč, za celý rok 2014 pak činil 164,78 Kč. V roce 2025 byl žalobce v pracovní neschopnosti v období od 11.3. do 24.3., 25.3. do 31.3., 1.4. do 30.4., 1.5. do 31.5., od 1.6. do 5.

6. Za leden 2015 činil zdanitelný příjem 24 469 Kč, za únor 2015 21 908 Kč, za březen 2015 7 413 Kč, za červen 2015 16 361 Kč, za červenec 21 083 Kč, za srpen 20 841 Kč, za září 2015 20 999 Kč.

24. Z výpočtů učiněných žalobcem na čl. 647 až 650 soud zjistil, že žalobce při svém výpočtu vycházel ze 40 hodinového týdenního pracovního úvazku.

25. Z komunikace soud zjistil, že vedlejší účastník na straně žalované vyplatil žalobci nejpozději dne 28.5.2025 za období od 16.1.2015 až 30.9.2018 částku 157 853 Kč hrubého, kdy z této částky byla odvedena daň ve výši 25 144 Kč, k výplatě bylo odesláno 132 709 Kč, za období 1.5.2022 až 30.4.2025 437 028 Kč hrubého, daň byla sražena ve výši 100 510 Kč, k výplatě odesláno 336 518 Kč. 30.4.2025 v mezidobí žalobci rentu ve výši 594 881 Kč. Za období říjen 2018 až duben 2022 renta nebyla zaslána, kdy tyto nároky má za promlčené. Vedlejší účastník na straně žalované zaslal své výpočty žalobci.

26. Z výzvy ze dne 27.6.2025 adresované vedlejšímu účastníku na straně žalované soud zjistil, že tímto podáním žalobce vyzval vedlejšího účastníka k pravidelné výplatě renty a dále k úhradě úroků z prodlení k jednotlivým dlužným plněním v celkové výši 209 545,96 Kč.

27. Z pracovní smlouvy ze dne 23.9.2015, skončení pracovního poměru ze dne 15.1.2016, mzdových listů za rok 2015, 2016, soud zjistil, že žalobce byl od 1.10.2015 do 15.1.2016 zaměstnán na pozici skladník – řidič u zaměstnavatele , jméno FO, . Základní mzda v měsících říjen až prosinec 2015 činila 5 400 Kč, odměny 800 Kč, mzda v lednu 2016 za 11 odpracovaných dnů činila 2 829 Kč, odměny 419 Kč.

28. Z dohody o provedení práce ze dne 7.3.2016, včetně prodloužení ze dne 14.3.2016 a ze dne 11.4.2016 soud zjistil, že žalobce pracoval na základě dohody o provedení práce uzavřené dne 7.3.2016 u zaměstnavatele , jméno FO, , práce měla být provedena do 11.3.2016, na základě dalších dohod – prodloužení, měla být práce dále vykonávána v období od 14.3.2016 do 1.4.2016, a dále 11.4.2016 do 30.5.2016 odměna byla sjednána ve výši 95 Kč za hodinu.

29. Z pracovní smlouvy ze dne 21.1.2016, zrušení pracovního poměru ve zkušební době, včetně výpovědi, potvrzení o zaměstnání a mzdového listu za rok 2016 soud zjistil, že žalobce byl na základě smlouvy uzavřené se společností , právnická osoba, , od 21.1.2016 zaměstnán na pozici skladníka. Délka pracovní doby byla sjednána na 37.5 hod týdně. Pracovní poměr byl ukončen ve zkušební době výpovědí ze strany žalobce dne 19.2.2016. Za měsíc leden 2016 (7 odpracovaných dnů) obdržel hrubou mzdu 4 515 Kč, za měsíc únor (8 odpracovaných dnů) 6 554 Kč.

30. Z pracovní smlouvy ze dne 9.5.2016, dodatku k pracovní smlouvě ze dne 19.4.2017, 1.5.2018, potvrzení při změně zaměstnání, mzdových listů za rok 2016, 2017, 2018, soud zjistil, že žalobce byl na základě smlouvy uzavřené se společností , právnická osoba, ., od 9.5.2016 do 31.10.2018 zaměstnán na pozici obsluha technologického zařízení. Délka pracovní doby byla sjednána na 7.5 hod denně.

31. Z pracovní smlouvy ze dne 29.10.2018, dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 30.9.2023, mzdových listů za rok 2018, 2019, 2020, 2021, 2022, 2023, dodatku k pracovní smlouvě ze dne 19.4.2017, 1.5.2018, potvrzení při změně zaměstnání, soud zjistil, že žalobce byl na základě smlouvy uzavřené se společností , právnická osoba, , od 1.11.2018 do 3.9.2023 zaměstnán na pozici operátor výroby.

32. Ze mzdových listů vystavených na jméno žalobce za rok 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, výzev zástupce žalobce ze dne 25.1.2018, lékařské právy ze dne 13.9.2018, 15.10.2018, 14.3.2025, žádosti o posouzení zdravotní způsobilosti k práci ze dne 25.10.2018, posudku o zdravotní způsobilosti k práci, potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání ze 23.4.2025, 13.2.2025,18.12.2024,potrvzení Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 1.2.2024, potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění ze dne 31.1.2024, nezjistil soud pro rozhodnutí ohledně základu nároku žádné rozhodné skutečnosti.

33. Po takto provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi účastníky je nesporné, že žalobce byl zaměstnancem žalovaného, a to na základě pracovní smlouvy uzavřené účastníky dne 1.10.2003 jako pracovník směny , Anonymizováno, . Žalobce byla dne 3.11.2008 zjištěna nemoc z povolání, přiznaná dne 2.3.2010, a to nemoc z povolání při výkonu práce tiskaře, kategorie 3 – chemické látky u žalovaného, konkrétně se jedná o diagnózu L 249, dermatitis contacta irritativa faciei et antebrachiibilat. Dne 16.1.2015 účastníci uzavřeli dodatek k pracovní smlouvě, podle níž se žalobce zavázal pracovat u žalované ode dne 16.1.2015 jako skladník. Dne 31.7.2015 podal žalobce výpověď z pracovního poměru a pracovní poměr účastníků skončil dnem 30.9.2015. Ke ztrátě na výdělku u žalobce došlo od 16.1.2015 v souvislosti se zařazením na práci skladníka. Před podáním žaloby vyzval žalovanou k výplatě renty. Dne 28.5.2025 vedlejší účastník na straně žalované vyplatil žalobci rentu, a to za období 16.1.2015 do 30.9.2018 ve výši 157 853 Kč.

34. Podle ustanovení § 269 odst. 2 a 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákoník práce“) je zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše 3 let před jejím zařazením do seznamu.

35. Podle ustanovení § 271b zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží. Náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu, než je původní pracovní úraz nebo nemoc z povolání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek, z něhož se stanoví výše nemocenského. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy. Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Dosahuje-li zaměstnanec ze své viny nižšího výdělku než ostatní zaměstnanci vykonávající u zaměstnavatele stejnou práci nebo práci téhož druhu, považuje se za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání průměrný výdělek, kterého dosahují tito ostatní zaměstnanci. Zaměstnanci, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci, kterou mu zaměstnavatel zajistil, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna. Zaměstnavatel zaměstnanci neuhradí škodu do výše částky, kterou si bez vážných důvodů opomenul vydělat. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění.

36. Podle § 271m zákoníku práce při zjišťování průměrného výdělku pro účely náhrady škody při pracovních úrazech nebo nemocech z povolání je rozhodným obdobím předchozí kalendářní rok, je-li toto rozhodné období pro zaměstnance výhodnější. Náhradu za ztrátu na výdělku a náhradu nákladů na výživu pozůstalých je zaměstnavatel povinen vyplácet pravidelně jednou měsíčně, pokud nebyl dohodnut jiný způsob výplaty.

37. Podle § 352 zákoníku práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

38. Podle § 353 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat. Dojde-li ke zúčtování mzdy nebo platu za práci přesčas (§ 114 odst. 2 a § 127 odst. 2) v jiném rozhodném období než v tom, ve kterém byla tato práce vykonána, zahrnou se do odpracované doby podle odstavce 2 také hodiny práce přesčas, za kterou je mzda nebo plat poskytnuta.

39. Podle § 354 odst. 1, odst. 2 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

40. Podle § 356 odst. 1, odst. 2 zákoníku práce průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance uplatněnou v rozhodném období a koeficientem 4,348. Dojde-li ke změně týdenní pracovní doby v rozhodném období, vypočte se týdenní pracovní doba tak, že se úhrn součinů jednotlivých týdenních pracovních dob v hodinách a kalendářních dnů, po které byly tyto týdenní pracovní doby uplatněny, vydělí celkovým počtem kalendářních dnů v rozhodném období; výsledná hodnota se zaokrouhluje na tisíciny nahoru.

41. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

42. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

43. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že žalovaný nárok žalobce na zaplacení úroků z prodlení je důvodný. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce byl od 1.10.2003 do 30.9.2015 zaměstnancem žalované. Nejprve byl zařazen jako pracovník směny , Anonymizováno, , následně od 1.3.20009 nejprve dočasně, od 2.3.2010 trvale na pozici operátora výroby na středisku řásnění, dne 16.1.2015 byl zařazen na pozici skladníka. Mezi účastníky není sporu o tom, že u žalobce byla zjištěná nemoc z povolání, diagnózu L 249, dermatitis contacta irritativa faciei et antebrachiibilat. Mezitímním rozsudkem zdejšího soudu bylo pravomocně rozhodnuto o důvodnosti nároku žalobce na zaplacení renty, spornou zůstala výše renty. Žalobce i vedlejší účastník na straně žalované přistoupili k výpočtu renty za jednotlivé měsíce, následně, nejpozději dne 28.5.2025, byla vedlejším účastníkem žalobci na rentě za období od 16.1.2015 do 30.9.2018 vyplacena částka 157 853 Kč. Žalobce pak vzal celý svůj návrh na zaplacení požadované renty (jistiny) spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 63 406 Kč od 20.12.2019 do zaplacení, zpět. Přičemž je zřejmé, že k výplatě renty došlo až na základě podané žaloby a po vydání mezitímního rozsudku. Přičemž renta, resp. renty za jednotlivé měsíce předmětného období byly žalobci vyplaceny po právu v souladu se zákonnými předpisy. Soud dospěl k závěru, že při výpočtu je třeba vycházet z průměrného hodinového výdělku vypočteného z výdělků žalobce za předchozí kalendářní rok, tj. za rok 2014, který činí 164,78 Kč, neboť průměrný hodinový výdělek za předcházející kalendářní čtvrtletí činil „pouze“ 159,78 Kč.

44. Průměrný měsíční výdělek žalobce při výpočtu renty za měsíce roku 2015 pak v souladu s výpočtem dle § 356 zákoníku práce a zohlednění 37,5 hodinového týdenního úvazku žalobce prokázaného pracovní smlouvou, kdy není možné při výpočtu vycházet z klasického 40 hodinového týdenního úvazku, činil 26 868 Kč po zaokrouhlení (tj. 164,78 x 37,5x4,348=26 867,379 Kč). V lednu 2015 je třeba zohlednit počet dnů, na něž nevznikl nárok na rentu a průměrný měsíční výdělek činil 13 434 Kč, v březnu pak s ohledem na pracovní neschopnost 23 204 Kč. Výše renty v hrubém v lednu 2015 pak s ohledem na příjem 12 256 Kč činila 1 178Kč, v únoru 2015 (příjem 21 908 Kč) 4 960 Kč, v březnu 2015 (příjem 7 413 Kč a nemocenské dávky 15 534 Kč) 257 Kč, v dubnu 2015 (nemocenské dávky 25 890 Kč) 978 Kč, v květnu 2015 (nemocenské dávky 26 753 Kč) 115 Kč, v červnu 2015 (příjem 16 361 Kč, nemocenské dávky 4 315 Kč) 6 192 Kč, v červenci 2015 (příjem 21 083 Kč) 5 785 Kč, v srpnu 2015 (příjem 20 841 Kč) 6 027 Kč, v září 2015 (příjem 20 999 Kč) 5 869 Kč, v říjnu až prosinci (příjem 9 920 Kč– evidence úřadu práce) vždy 16 948 Kč, tj. celkem 82 205 Kč hrubého.

45. Průměrný měsíční výdělek žalobce v roce 2016 s ohledem na valorizaci o 40 Kč činil 26 908 Kč, a to vyjma února 2016, kdy je nutné zohlednit obecnou pracovní neschopnost žalobce v tomto měsíci činil 23 064 Kč. Výše renty v hrubém v lednu 2016 pak s ohledem na příjem 5 197 Kč, 1 458 Kč a 4 515 Kč činila 15 738 Kč, v únoru 2016 (příjem 5 160 Kč, 4 006 Kč a obecnou neschopnost 2 808 Kč) 11 090 Kč, v březnu 2016 (příjem 8 455 Kč a 2 439 Kč) 16 014 Kč, v dubnu 2016 (příjem 8 360 Kč, 2 829 Kč) 15 719 Kč, v květnu 2016 (příjem 15 956 Kč, 2 250 Kč) 8 702 Kč, v červnu 2016 (příjem 23 170 Kč) 3 738 Kč, v srpnu 2016 (příjem 26 112 Kč) 796 Kč, v září 2016 (příjem 26 551 Kč) 357 Kč, v listopadu 2016 (příjem 26 143 Kč) 765 Kč, v prosinci 2016 (příjem 26 568 Kč) 340 Kč, tj. celkem 73 259 Kč hrubého, když v měsíci červenci 2016 a říjnu 2016 příjem žalobce přesahoval průměrný měsíční výdělek rozhodný pro výpočet renty.

46. Průměrný měsíční výdělek žalobce v roce 2017 s ohledem na valorizaci o 2,2% činil 27 500 Kč, a to vyjma září 2017, kdy je nutné zohlednit obecnou pracovní neschopnost žalobce a v tomto měsíci činil 23 571 Kč. Výše renty v hrubém v únoru 2017 pak s ohledem na příjem 26 662 Kč činila 838 Kč, v červnu 2016 (příjem 26 218 Kč) 1 282 Kč, v srpnu 2017 (příjem 27 231 Kč) 269 Kč, tj. celkem 2 389 Kč hrubého, když v měsíci lednu 2017, březnu 2017 až květnu 2017, červenci 2016 a září až prosinci říjnu 2017 příjem žalobce přesahoval průměrný měsíční výdělek rozhodný pro výpočet renty.

47. Průměrný měsíční výdělek žalobce v roce 2018 s ohledem na valorizaci o 3,5% činil 28 463 Kč, žalobce však do 30.9.2018 pobíral vyšší příjem než průměrný měsíční výdělek, nevznikl mu tak v tomto období nárok na uhrazení renty.

48. Jelikož však žalobci žalovaná, resp. vedlejší účastník na straně žalované rentu vyplatil za období specifikované v odůvodnění odst. 42 až 44 až na konci května letošního roku, shledal soud nárok žalobce na zaplacení úroku za prodlení po právu. Žalobci vznikal nárok na výplatu postupně po uplynutí každého měsíce, již v době podání žaloby, měla být tato renta žalobci vyplacena. Neboť rozhodným okamžikem, od kterého žalobci vznikl na výplatu renty nárok byl den 16.1.2015. Přesto však žalovaná, ačkoliv byla ze strany žalobce před podáním žaloby vyzvána k plnění, rentu žalobci nevyplatila. K námitce vedlejšího účastníka, že k výplatě došlo s prodlením proto, že si chtěl žalobce sám rentu vypočítat, soud uvádí, že žalované, resp. vedlejšímu účastníku nic nebránilo, aby poté, co byl žalovaný z důvodu nemoci povolání přeřazen na pozici skladníka, kdy mu plynul nižší příjem než dosud, sám přistoupil k výplatě renty. Neučinil tak ostatně ani poté, co bylo mezitímnímu rozsudkem rozhodnuto o oprávněnosti daného nároku. K tíži nemůže jít ani skutečnost, že vypracování znaleckého posudku trvalo delší čas, když vypracování daného posudku bylo nezbytné pro posouzení oprávněnosti daného nároku, když žalovaná (i vedlejší účastník na straně žalované) tento nárok neuznávala. Proto soud výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalované, aby v souladu s § 1970 o.z. žalobci zaplatila úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, tj. ve výši podle dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z částky 157 853 Kč jdoucí od 12.1.2017, tj. od podání žaloby, do 27.5.2025, tj. do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal důvody pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

49. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci převážně úspěšný, kdy byl zcela úspěšný v části týkající se základu nároku, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobce jsou představovány žalobcem zaplaceným soudním poplatkem za připojenou žalobu na odstupné ve výši 16 674 Kč, odměnou za zastupování advokátem ve výši 101 250 Kč dle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen „vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. h) vyhlášky za 12 úkonů právní služby po 7 500 Kč (počítáno z částky 157 853 Kč) (převzetí a příprava věci, účast u jednání soudu dne 18.10.2017, 31.1.2018,13.12.2018, 20.11.2019, 24.1.2020, 23.5.2022, 9.7.2025, podání ze dne 30.1.2018, 19.5.2018, 19.12.2019 a 22.4.2019) a dále 3 půl úkonů po 3 750 Kč (podání 13.10.2017, 16.10.2017 a 26.4.2020) a náhradou hotových výdajů ve výši 4 650 Kč za 14 úkonů právní služby po 300 Kč, 1 úkon po 450 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky, dále náhradou za promeškaný čas ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž celková výše činí 4 900 Kč (tj. za 46 započatých půlhodin po 100 Kč, 2 započaté půlhodiny po 150 Kč) a náhradou cestovních výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejichž celková výše činí 10 388,78 Kč, a to vždy za použití osobního automobilu tov. zn. Subaru Impreza 1.5 RG3, RZ: , SPZ, , s průměrnou spotřebou pohonné hmoty 7,5 l/100 km o celkové ujeté vzdálenosti 272,8 km na trase , adresa, a zpět, , či 193,6 km na trase , adresa, , a zároveň dle vyhlášky č. 440/2016 Sb. za účast na jednání soudu dne 18.10.2017 při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) ve výši 4,0 Kč a při ceně pohonných hmot za 1 litr benzínu dle § 4 písm. a) ve výši 30,50 Kč 1715,23 Kč a dne 13.12.2018 ke KS Praha 1 217,25 Kč, dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. za účast na jednání soudu dne 20.11.2019 při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) ve výši 4,1 Kč a při ceně pohonných hmot za 1 litr benzínu dle § 4 písm. a) ve výši 33,10 Kč ve výši 1 795,7 Kč, dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. za účast na jednání soudu dne 24.1.2020 při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) ve výši 4,2 Kč a při ceně pohonných hmot za 1 litr benzínu dle § 4 písm. a) ve výši 32 Kč ve výši 1 800,48 Kč, dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. za účast na jednání soudu dne 23.5.2022 při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) ve výši 4,7 Kč a při ceně pohonných hmot za 1 litr benzínu dle § 4 písm. a) ve výši 44,50 Kč ve výši 2 192,63 Kč, to vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 25 449,64 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně jakožto advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, tj. celkem 163 313 Kč (po zaokrouhlení). Přičemž soud žalobci nepřiznal nárok na náhradu nákladů za jeden úkon právní služby včetně režijního paušálu vyúčtovaný za původního právního zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť tento byl tomuto zástupci zaplacen ČR – OS Beroun, dále za jeden úkon právní služby včetně paušálu vyúčtovaný stávající právní zástupkyní spočívající v přípravě a převzetí, neboť tento úkon soud shledal jako neúčelný, kdy již byl žalobci přiznán jeden úkon spočívající v přípravě a převzetí účtovaný , tituly před jménem, , jméno FO, , dále úkon spočívající v poradě přesahující 1 hod, kdy tento úkon nebyl blíže specifikován, ani doložen, dále písemném podání soudu účtovaném stávající zástupkyní, kdy tento úkon soud shledal jako neúčelný a dále za účast u dvou úkonů – dne 25.11.2022 a dne 27.1.2023, neboť zástupce žalobce i žalobce se jednání neúčastnili. Nad rámec pak soud uvádí, že co se týče nákladů spojeného řízení, o těchto bylo rozhodnuto ve schváleném smíru, kdy se žalovaná zavázala zaplatit žalobci na těchto nákladech částku 16 674 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku III. lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce, který žalobce v řízení zastupoval.

50. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. tak, že bylo žalované, která byla ve věci z větší části neúspěšná, neboť žalobci bylo plnění vyplaceno až na základě podané žaloby a teprve poté, co bylo ze strany soudu mezitímním rozsudkem stanoveno, že nárok žalobce je co do základu důvodný, uloženo, aby státu nahradil náklady řízení spojené s odměnou znalkyně, znaleckého ústavu, ustanoveného zástupce a svědečného, s tím, že přesná výše bude určena až samostatným usnesením (výrok IV. rozsudku). Lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř..