7 C 26/2022

Plný text

Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kotrlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 7 190 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni částku 7 190 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2 045,53 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 724,01 Kč, úroky z prodlení v zákonné výši 8,50 % p. a. z částky 5 446,51 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroky ve výši 23,72 % p. a. z částky 5 446,51 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení celkové částky 7 190 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smluvy o půjčce. Uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], a žalovanou byla uzavřena dne 28.3.2017 Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Smlouvy a odměnu za administrativní činnosti ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 5. 2018. Na pohledávku žalovaná hradila částku 10 500 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena 11. 10. 2019. Pohledávka byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, kdy ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství částku 7 190 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 5 446,51 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 0 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnosti ve výši 0 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1625,62 Kč, dlužného poplatku za životní pojištění 117,87 Kč. Po postoupení nebylo nic zaplaceno. Žalobkyně požaduje částku 7190 Kč (jistina 5446,51 Kč + dlužné úhrady za služby ve výši 1743,49 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 2045,53 Kč tj. ve výši 23,72% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 5446,51Kč od 9. 5. 2018 do data postoupení 29.11.2019, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 724,01 Kč od 16. 5. 2018 do 29.11. 2019, úrok ve výši 23. 72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 446,51 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,5% ročně z dlužné jistiny ve výši 5 446,51 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení k přezkoumání úvěru schopnosti žalované v návaznosti na ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. Sb. o spotřebitelském úvěru a doložení důkazů žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele. Z karty zákazníka se podává, že před uzavřením Smlouvy ověřil majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy, z výplatních pásek, bankovních výpisů a rozhodnutí o přiznání výživného. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná byla zaměstnaná na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou jako pomocná síla v potravinářství, její měsíční příjem činil [částka], žila v nájmu, neměla úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Při posouzení výdajů žalované bylo vycházeno z poskytnutých informací, kdy klient svým podpisem potvrzuje pravdivost a úplnost. Právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně nemá k dispozici kopii dokladů žalované, které předkládala.

3. Žalovaná ponechala rozhodnutí na soudu, požádala o možnost zaplacení dluhu ve splátkách. Připustila, že si brala úvěr, neboť byla ve finanční tísni. Přebírala do své péče dcery od otce, neměla nárok na dávky, musela je zabezpečit. Již v minulosti si brala 2 půjčky, které již měla v době sjednání projednávané půjčky zaplacené. V době sepisu smlouvy byla zaměstnaná na dobu určitou do dubna 2017 (prac. poměr na dobu 6 měsíců - dotace od úřadu práce), předložila výplatní listiny. Měla příjem ze zaměstnání, dávky státní sociální podpory přídavky a doplatek na bydlení, jak je uvedeno v kartě zákazníka. Je-li tam uveden další příjem 2610 Kč, neví proč je tato částka uvedena, neměla jiný příjem ze zaměstnání, neměla bankovní účet, ani partnera. Následně nastoupila do evidence úřadu práce. Jde-li o výdaje, předložila nájemní smlouvu, SIPO, v kartě uvedená výše souhlasí. Měla vyživovací povinnost ke 3 dětem, jedno ve své péči, dle rozsudku dvě v péči otce, vzájemně si s bývalým manželem měli hradit výživné [částka], nic si fakticky neplatili. Dcery fakticky převzala do péče, nedostávala výživné ani přídavky na děti. Paní jezdila vybírat splátky ve [obec], obvykle platila měsíčně, nikoliv v týdenních splátkách.

4. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, včetně přílohy 1 obsahující seznam postoupených pohledávek, kdy věřitel [právnická osoba] [IČO] se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], postoupil svou pohledávku za žalovanou žalobkyni, čímž na něj přešlo i příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalované bylo řádně oznámeno postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum], odeslaném dle poštovního archu [datum].

5. Soud vzal za zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli Smlouvu nazvanou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 28.3.2017, na základě které byla žalované poskytnuta hotovost ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit současně úrok 1400 Kč, hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, poplatek 2 000 Kč, pojištění [anonymizováno] Life 290 Kč, celková částka ke splacení 17 690 Kč. Hotovostní splácení bylo sjednáno v 58 týdenních hotovostních splátkách po 305 Kč. Dle přehledu plateb žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, žalovaná plnila částečně a zaplatila celkem 10 500 Kč (doloženo přehledem plateb), poslední splátka 11. 10. 2019. Z karty zákazníka k této půjčce k příjmům a výdajům žalované vyplývá, že požadovala půjčku 10 000 Kč, uvedla stav rozvedená, 1 nezaopatřené dítě, počet dalších nezaopatřených dětí 0, samostatná domácnost, druh bydlení nájemník, aktivní půjčka u [příjmení] [jméno] ne, spotřebitelské úvěry jinde ne, zaměstnavatel hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou u [jméno] [příjmení] od [číslo], příjmy mzda [částka], státní podpora [částka], další příjmy/výživné, alimenty, příjmy z pronájmu atd. [částka] celkem příjem [částka], měsíční výdaje – nájem a inkaso [částka], výdaje domácnosti [částka], vyživovací povinnost [částka], výdaje celkem [částka]. Použitelný příjem [částka]. Dokumenty k ověření: OP, výplatní pásky, pracovní smlouva, rozhodnutí o přiznání výživného. Dopisem ze dne [datum] bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky, a to z výše uvedené smlouvy s výzvou k zaplacení ve lhůtě 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis odeslán [datum].

6. Vztah účastníků posuzoval soud dle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Současně byl vztah účastníků posuzován dle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná při uzavření smlouvy o zápůjčce vystupovala v postavení spotřebitele (§ 409 o. z.) a předchůdce žalobkyně v postavení podnikatele (nebankovního poskytovatele úvěru). Smlouva tak má charakter smlouvy spotřebitelském úvěru.

7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. l zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Podle § 2993 věta první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek má právo na vrácení toho, co plnila.

13. Podle § 2991 ods.t l zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o. z.), bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Po vyhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, kterou soud posuzoval v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru a hodnotil platnost smlouvy s ohledem na ust. § 86 odst. l výše citovaného zákona. Zkoumání úvěruschopnosti klienta zahrnuje nejen aktivní stránky poměrů (jeho příjem) ale i jeho pasivní stránky poměrů (jeho pravidelné výdaje). Ač žalobkyně doplnila skutková tvrzení a zaslala kartu zákazníka, do které byly zaznamenány poměry žalované před uzavřením smlouvy, jejichž obsah byl shrnut v odst. 5 shora, tyto nelze považovat za dostatečné, když nebyly doloženy listiny z nichž bylo vycházeno, za situace kdy je povinností poskytovatele takové listiny uchovávat. Příjmy žalované před uzavřením smlouvy tvořil příjem ze zaměstnání, přičemž jak vyplynulo z výpovědi žalované, jednalo se o pracovní poměr na dobu 6 měsíců na dotaze od úřadu práce, nikoliv na dobu určitou, jak vyplývá z karty zákazníka. Smlouva sepisována v březnu, pracovní poměr do dubna 2017. Rovněž se nepodařilo objasnit, co se skrývá pod uvedeným dalším příjmem, který byl zapsán do karty zákazníka. Výdaje na bydlení uvedené v kartě zákazníka žalovaná potvrdila, nikoliv však výši výživného. V době sepisu smlouvy měla celkem 3 nezaopatřené děti, výživné ač bylo stanoveno, nedostávala. (v kartě uvedeno l dítě) Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Neposoudila-li žalobkyně úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl v duchu norem unijního spotřebitelského práva, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Podle § 588 o.z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání / v tomto směru je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie – [příjmení], P.a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 – 654). Komentář l Vydání. Praha: C.H. Beck 2014, s. 2084 Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela odpovídá ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit takto v rámci konformního výkladu § 87 odst. l ZSÚ. Za tohoto stavu je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru a žalobní nárok z titulu bezdůvodného obohacení by byl důvodný. Žalobkyně prokazatelně poskytla žalované částku 10 000 Kč, žalovaná uhradila částku 10 500 Kč. Vrátila tedy částku, která ji byla poskytnuta, proto nelze považovat žalobní nárok za důvodný a žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

1. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. l občanského soudního řádu dle úspěchu ve věci s tím, že úspěšná žalovaná náklady řízení nepožadovala.