7 C 54/2022

Plný text

Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kotrlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 2 884 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 884 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 203,77 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 458,28 Kč, úroky z prodlení v zákonné výši 8,05% p.a. z částky 2 302,75 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroky ve výši 20,98% p.a. z částky 2 302,75 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 2 884 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o půjčce. Uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba IČO se sídlem adresa, PSČ obec, a žalovaným byla uzavřena dne 18. 8. 2016 Smlouva o půjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 455 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnosti ve výši 1 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaný zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za což se zavázal zaplatit poplatek ve výši 129 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v 43 týdenních splátkách po 188 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 6. 2017. Na pohledávku žalovaný uhradil částku 5 200 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena 19. 1. 2017. Pohledávka byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, kdy ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství částku 2 884 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 2 302,75 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 0 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnosti ve výši 0 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 535,23 Kč, dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 46,02 Kč. Příslušenstvím tvoří úroky a zákonné úroky. Po postoupení nebylo nic zaplaceno. Žalobce požaduje částku 2 884 Kč (jistina 2 302,75 Kč + dlužné úhrady za služby ve výši 581,25 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 1 203,77 Kč tj. ve výši 20,98% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 2 302,75 Kč od 16. 6. 2017 do data postoupení 29. 11. 2019, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 458,28 Kč od 23. 6. 2017 do 29. 11. 2019, úrok ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 302,75 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 302,75 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, nic nezaplatil.

2. Na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení k přezkoumání úvěru schopnosti žalovaného v návaznosti na ust. § 9 odst. l zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a doložení důkazů uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky splnil sovu zákonnou povinnost, když s odbornou péči posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného). Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne datum a byly ověřeny doklady pracovní smlouva, nájemní smlouva a doklady SIPO, faktura srpen 2016 žalovaného. Z této karty se podává, že žalovaný má stálý příjem financí, jeho měsíční příjem činí 11 000 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. S ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované půjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že nemá i dispozici kopie dokladů žalovaného, z nichž bylo vycházeno při posouzení úvěruschopnosti, uchazeči o půjčku dokumenty a doklady předkládají zástupci věřitele při sjednávání a uzavírání smlouvy.

3. Žalovaný se nebyl schopen vyjádřit k předmětné půjčce, kdy neví, o jakou půjčku se jedná, připustil, že převzal hotovost 5 000 Kč, kolik skutečně uhradil neví, žalovanou částku nerozporoval. Po seznámení s listinnými důkazy uvedl ke zkoumání úvěruschopnosti, že při sepisu půjčky doložil pouze jednu fakturu, kdy v této době měl živnostenský list, ten po něm nechtěli, podnikal krátce asi jeden rok od dubna 2016, příjem měl nepravidelný podle nabídky práce. Jiné půjčky v té době asi neměl, v minulosti měl půjčku u Providentu, kterou nebyl schopen upřesnit.

4. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně přílohy 1 obsahující seznam postoupených pohledávek, kdy věřitel právnická osoba IČO se sídlem adresa, PSČ obec, postoupil svou pohledávku za žalovaným žalobkyni, čímž na něj přešlo i příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalovanému bylo řádně oznámeno postoupení pohledávky dopisem ze dne datum, odeslané datum.

5. Provedeným dokazováním Smlouvou o půjčce ze dne 18. 8. 2016 včetně Smluvních podmínek, které tvoří nedílnou součást smlouvy, Kartou zákazníka, Přehledu půjčky, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou ze dne datum, včetně poštovního archu, vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum písemnou smlouvu o půjčce číslo na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal vrátit půjčku včetně poplatku ve výši 2 955 Kč (součet úroku ve výši 455 Kč, administrativní činnost 1000 Kč, hotovostní inkaso splátek 1500 Kč), životní pojištění 129 Kč, a to v pravidelných 43 týdenních splátkách po 188 Kč. Žalovaný akceptoval smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, jak vyplývá z písemné smlouvy. Žalovaný uhradil celkem 5 200 Kč. Hodnota pohledávky na dlužné půjčce činila ke dni postoupení 2 884 Kč na dlužné jistině 2 302,75 a na souhrnném poplatku 581,25 Kč. Žalovaný na dlužnou částku nic neuhradil, ani po oznámení postoupení pohledávky ani poté, co mu byla zaslána předžalobní výzva. Z vyplněné karty zákazníka ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uvedl, stav svobodný, žádné nezaopatřené děti, druh bydlení nájemník, pracoval jako OSVČ poskytování služeb pro zemědělství, zaměstnání ověřeno osobně. ulice příjem uveden ve výši 11000 Kč, měsíční výdaje byly uvedeny: nájem/inkaso 2300 Kč, výdaje domácnosti 3000 Kč, ostatní náklady (alimenty) 200 Kč, celkem výdaje 5500 Kč. Použitelný příjem 5500 Kč. Zaškrtnuty ověřené dokumenty OP, pracovní smlouva/ŽL, nájemní smlouva, SIPO, faktura – srpen 2016.

6. Vztah účastníků posuzoval soud dle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Současně byl vztah účastníků posuzován dle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný při uzavření smlouvy o zápůjčce vystupoval v postavení spotřebitele (§ 409 o. z.) a předchůdce žalobkyně v postavení podnikatele (nebankovního poskytovatele úvěru). Smlouva tak má charakter smlouvy spotřebitelském úvěru. Současně bylo vycházeno z judikatury např. rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018-77.

7. Podle § 2390 zákona č 89/2012 Sb. občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 9 odst. l zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, na to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Po vyhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou soud posuzoval v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, pokud z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný ji neuzavíral v rámci své obchodní nebo podnikatelské činnosti. V takovém případě soud hodnotil platnost smlouvy s ohledem na ust. § 9 odst. l výše citovaného zákona. Zkoumání úvěruschopnosti klienta zahrnuje nejen aktivní stránky poměrů (jeho příjem) ale i jeho pasivní stránky poměrů (jeho pravidelné výdaje). Ač byla žalobkyně v tomto směru vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a doložení důkazů, jediným podkladem byla karta klienta, bez doložení potvrzení o příjmu, jako podkladové listiny. Jde-li výdaje, v kartě zákazníka jsou zaznamenány částky, které žalobce nebyl schopen doložit listinnými důkazy. Jak vyplývá z karty zákazníka i výpovědi žalované, ke sjednání půjčky právní předchůdkyni doložil pouze jedinou fakturu, ŽL ani daňové přiznání žádáno nebylo. Připustil, že podnikal krátce s nepravidelným příjmem. Nebylo ani prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně lustroval, zda žalovaný je veden v dostupných registrech dlužníků. Z těchto podkladů nelze dospět k závěru, že schopnost žalovaného byla zkoumána s odbornou péčí, a proto byla smlouva vyhodnocena, jako absolutně neplatná, v rozporu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru.

10. Podle § 2991 odst. l zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o. z.), bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Po vyhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům: Žalobkyně v řízení neprokázala platné uzavření smlouvy o zápůjčce, kdy připustila, že není schopna doložit svá tvrzení listinnými důkazy. Soud se zabýval otázkou, zda uplatněný nárok lze přiznat z jiného právního důvodu. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, je nesporné, že byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 5 000 Kč, tedy plnění bez právního důvodu, proto náleží žalobkyni právo na vydání bezdůvodného obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný však uhradil částku 5 200 Kč, jak vyplynulo z přehledu plateb, čímž byl nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení uspokojen zcela. Dospěl-li soud k závěru, že smlouva jsou neplatná. Nelze se tedy domáhat dalšího plnění v podobě smluveného úroku, odměny za administrativní činnost a nákladů na hotovostní inkaso, včetně příslušenství. Proto byla žaloba zamítnuta v celém rozsahu.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., s přihlédnutím k tomu, že úspěšný žalovaný náklady řízení nežádal. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný dobrovolně to, co mu toto rozhodnutí ukládá, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí.