7 C 54/2022

Plný text

Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kotrlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 2 884 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 884 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 203,77 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 458,28 Kč, úroky z prodlení v zákonné výši 8,05% p.a. z částky 2 302,75 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroky ve výši 20,98% p.a. z částky 2 302,75 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 2 884 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o půjčce. Uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], a žalovaným byla uzavřena dne 18. 8. 2016 Smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 455 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnosti ve výši 1 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaný zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za což se zavázal zaplatit poplatek ve výši 129 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v 43 týdenních splátkách po 188 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 6. 2017. Na pohledávku žalovaný uhradil částku 5 200 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena 19. 1. 2017. Pohledávka byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, kdy ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství částku 2 884 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 2 302,75 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 0 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnosti ve výši 0 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 535,23 Kč, dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 46,02 Kč. Příslušenstvím tvoří úroky a zákonné úroky. Po postoupení nebylo nic zaplaceno. Žalobce požaduje částku 2 884 Kč (jistina 2 302,75 Kč + dlužné úhrady za služby ve výši 581,25 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 1 203,77 Kč tj. ve výši 20,98% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 2 302,75 Kč od 16. 6. 2017 do data postoupení 29. 11. 2019, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 458,28 Kč od 23. 6. 2017 do 29. 11. 2019, úrok ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 302,75 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 302,75 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, nic nezaplatil.

2. Na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení k přezkoumání úvěru schopnosti žalovaného v návaznosti na ust. § 9 odst. l zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a doložení důkazů uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky splnil sovu zákonnou povinnost, když s odbornou péči posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného). Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne [datum] a byly ověřeny doklady pracovní smlouva, nájemní smlouva a doklady SIPO, faktura srpen 2016 žalovaného. Z této karty se podává, že žalovaný má stálý příjem financí, jeho měsíční příjem činí 11 000 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. S ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované půjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že nemá i dispozici kopie dokladů žalovaného, z nichž bylo vycházeno při posouzení úvěruschopnosti, uchazeči o půjčku dokumenty a doklady předkládají zástupci věřitele při sjednávání a uzavírání smlouvy.

3. Žalovaný se nebyl schopen vyjádřit k předmětné půjčce, kdy neví, o jakou půjčku se jedná, připustil, že převzal hotovost 5 000 Kč, kolik skutečně uhradil neví, žalovanou částku nerozporoval. Po seznámení s listinnými důkazy uvedl ke zkoumání úvěruschopnosti, že při sepisu půjčky doložil pouze jednu fakturu, kdy v této době měl živnostenský list, ten po něm nechtěli, podnikal krátce asi jeden rok od dubna 2016, příjem měl nepravidelný podle nabídky práce. Jiné půjčky v té době asi neměl, v minulosti měl půjčku u Providentu, kterou nebyl schopen upřesnit.

4. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy 1 obsahující seznam postoupených pohledávek, kdy věřitel [právnická osoba] [IČO] se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], postoupil svou pohledávku za žalovaným žalobkyni, čímž na něj přešlo i příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalovanému bylo řádně oznámeno postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum], odeslané [datum].

5. Provedeným dokazováním Smlouvou o půjčce ze dne 18. 8. 2016 včetně Smluvních podmínek, které tvoří nedílnou součást smlouvy, Kartou zákazníka, Přehledu půjčky, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou ze dne [datum], včetně poštovního archu, vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] písemnou smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal vrátit půjčku včetně poplatku ve výši 2 955 Kč (součet úroku ve výši 455 Kč, administrativní činnost 1000 Kč, hotovostní inkaso splátek 1500 Kč), životní pojištění 129 Kč, a to v pravidelných 43 týdenních splátkách po 188 Kč. Žalovaný akceptoval smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, jak vyplývá z písemné smlouvy. Žalovaný uhradil celkem 5 200 Kč. Hodnota pohledávky na dlužné půjčce činila ke dni postoupení 2 884 Kč na dlužné jistině 2 302,75 a na souhrnném poplatku 581,25 Kč. Žalovaný na dlužnou částku nic neuhradil, ani po oznámení postoupení pohledávky ani poté, co mu byla zaslána předžalobní výzva. Z vyplněné karty zákazníka ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl, stav svobodný, žádné nezaopatřené děti, druh bydlení nájemník, pracoval jako OSVČ poskytování služeb pro zemědělství, zaměstnání ověřeno osobně. [ulice] příjem uveden ve výši 11000 Kč, měsíční výdaje byly uvedeny: nájem/inkaso 2300 Kč, výdaje domácnosti 3000 Kč, ostatní náklady (alimenty) 200 Kč, celkem výdaje 5500 Kč. Použitelný příjem 5500 Kč. Zaškrtnuty ověřené dokumenty OP, pracovní smlouva/ŽL, nájemní smlouva, SIPO, faktura – srpen 2016.

6. Vztah účastníků posuzoval soud dle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Současně byl vztah účastníků posuzován dle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný při uzavření smlouvy o zápůjčce vystupoval v postavení spotřebitele (§ 409 o. z.) a předchůdce žalobkyně v postavení podnikatele (nebankovního poskytovatele úvěru). Smlouva tak má charakter smlouvy spotřebitelském úvěru. Současně bylo vycházeno z judikatury např. rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018-77.

7. Podle § 2390 zákona č 89/2012 Sb. občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 9 odst. l zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, na to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Po vyhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou soud posuzoval v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, pokud z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný ji neuzavíral v rámci své obchodní nebo podnikatelské činnosti. V takovém případě soud hodnotil platnost smlouvy s ohledem na ust. § 9 odst. l výše citovaného zákona. Zkoumání úvěruschopnosti klienta zahrnuje nejen aktivní stránky poměrů (jeho příjem) ale i jeho pasivní stránky poměrů (jeho pravidelné výdaje). Ač byla žalobkyně v tomto směru vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a doložení důkazů, jediným podkladem byla karta klienta, bez doložení potvrzení o příjmu, jako podkladové listiny. Jde-li výdaje, v kartě zákazníka jsou zaznamenány částky, které žalobce nebyl schopen doložit listinnými důkazy. Jak vyplývá z karty zákazníka i výpovědi žalované, ke sjednání půjčky právní předchůdkyni doložil pouze jedinou fakturu, ŽL ani daňové přiznání žádáno nebylo. Připustil, že podnikal krátce s nepravidelným příjmem. Nebylo ani prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně lustroval, zda žalovaný je veden v dostupných registrech dlužníků. Z těchto podkladů nelze dospět k závěru, že schopnost žalovaného byla zkoumána s odbornou péčí, a proto byla smlouva vyhodnocena, jako absolutně neplatná, v rozporu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru.

10. Podle § 2991 odst. l zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o. z.), bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Po vyhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům: Žalobkyně v řízení neprokázala platné uzavření smlouvy o zápůjčce, kdy připustila, že není schopna doložit svá tvrzení listinnými důkazy. Soud se zabýval otázkou, zda uplatněný nárok lze přiznat z jiného právního důvodu. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, je nesporné, že byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 5 000 Kč, tedy plnění bez právního důvodu, proto náleží žalobkyni právo na vydání bezdůvodného obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný však uhradil částku 5 200 Kč, jak vyplynulo z přehledu plateb, čímž byl nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení uspokojen zcela. Dospěl-li soud k závěru, že smlouva jsou neplatná. Nelze se tedy domáhat dalšího plnění v podobě smluveného úroku, odměny za administrativní činnost a nákladů na hotovostní inkaso, včetně příslušenství. Proto byla žaloba zamítnuta v celém rozsahu.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., s přihlédnutím k tomu, že úspěšný žalovaný náklady řízení nežádal.