7 C 92/2019

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Pavlisovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupeného opatrovnicí pro řízení Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 5 582,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 582,38 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 266,41 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 757,30 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 582,38 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 4 416,38 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 5 582,38 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), žalovanému peněžní prostředky do limitu 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5% ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 250 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla Smlouva uzavřena, z vyčerpané jistiny úvěru hradit úrok ve výši 16,90 % ročně a hradit cenu za využití účtu ve výši 50 Kč měsíčně, případně další poplatky dle Ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný čerpal úvěr až do limitu 5 000 Kč. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl ani přes upomínání právní předchůdkyně žalobkyně ze strany žalovaného řádně a včas splácen, stal se celý dluh splatným ke dni 23. 6. 2018, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2019, s účinností ke dni 1. 3. 2019, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem odeslaným dne 25. 3. 2019. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným částku ve výši 6 606,09 Kč a skládala se ze zůstatku úvěru ve výši 4 416,38 Kč, úroku z úvěru do 1. 3. 2019 ve výši 757,30 Kč, úroku z prodlení do 1. 3. 2019 ve výši 266,41 Kč a poplatků ve výši 1 166 Kč. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky, a to výzvou odeslanou dne 10. 5. 2019. Žalovaný však na dluh v celkové výši 5 582,38 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 4 416,38 Kč, poplatků ve výši 1 166 Kč, úroků z prodlení ve výši 266,41 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky a úroků z úvěru ve výši 757,30 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky, ničeho neuhradil. Na příslušenství pohledávky žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 266,41 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 757,30 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 582,38 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení a úrok ve výši 16,90 % ročně z částky 4 416,38 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 15.7.2021, č.j. 7 C 92/2019-55 byl žalovanému ustanoven opatrovník pro řízení Mgr. [jméno] [příjmení], advokátka.

4. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je cizím státním příslušníkem – občanem Polské republiky, zkoumal soud nejprve otázku mezinárodní soudní pravomoci (příslušnosti). Vycházel přitom z nařízení Brusel I bis a uzavřel, že s ohledem na místo obvyklého pobytu žalovaného v době uzavření smluv a nemožnosti zjištění aktuálního pobytu žalovaného, je dána pravomoc soudů České republiky k projednání a rozhodnutí této věci. Při zkoumání otázky rozhodného práva pak soud uzavřel, že s ohledem na místo uzavření smluv a ve smlouvách sjednané místo plnění se práva a povinnosti účastníků řídí právem České republiky.

5. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného (opatrovnici žalovaného) podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jeho souhlas byl dán. Jelikož žalovaný (resp. opatrovnice žalovaného) na výzvu nereagoval a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

7. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 22. 12. 2017 Smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do celkové výše úvěrového limitu 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 250 Kč vždy v 15. den každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém je uzavřena Smlouva, přičemž pohledávky plynoucí ze Smlouvy budou inkasem strhávány z účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou ve výši 16,90 % ročně (viz Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 22. 12. 2017, Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], [právnická osoba], pro bankovní obchody). Žalovaný čerpal úvěr až do výše limitu, tj. ve výši 5 000 Kč s tím, že však na dlužnou částku ničeho neuhradil (viz Podklady pre súdné konanie ze dne 1. 3. 2019). Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil, úvěr byl, v souladu se Smlouvou, zesplatněn (viz bod 7.2 písm. b) Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 22. 12. 2017). Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2019, s účinností od 1.2.2019, na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne 18.2.2019 (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2019, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, Dohoda o úplatě ze dne 28. 2. 2019, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 3. 2019 včetně podacího lístku ze dne 25. 3. 2019). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání (viz Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 9. 5. 2019 včetně podacího lístku ze dne 9. 5. 2019).

8. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů v jejich znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Ve smyslu ustanovení § 1698 věta prvá občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat ve smyslu § 1970 občanského zákoníku od dlužníka úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a zcela jí vyhověl, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že účastníci v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku platně uzavřeli Smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 22. 12. 2017, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do výše 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky uhradit v pravidelných měsíčních splátkách inkasem ze svého účtu. Žalovaný porušil své povinnosti, když splátky úvěru řádně nehradil, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně má tak právo na zaplacení dlužné částky ve výši 5 582,38 Kč. Žalovaný pak zůstal v řízení nečinným, k žalobě se nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně v tomto směru jakkoliv zpochybnil. Žalobkyně má kromě uhrazení částky ve výši 5 582,38 Kč podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobkyni přiznal v kapitalizované výši 266,41 Kč, dále ve výši 8,50 % ročně z částky 5 582,38 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 757,30 Kč a dále úroku ve výši 16,90 % ročně z částky 4 416,38 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 1 489 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).