8 C 100/2025

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 17 619,04 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 17 619,04 Kč s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 10 057,96 Kč od 19. 2. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 057,96 Kč od 19. 2. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 138,13 Kč a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 87,62 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 1. 4. 2025, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 17 619,04 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o osobní kreditní kartě reg. č. , tel. číslo, uzavřené mezi účastníky dne , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaný poskytnutý úvěr řádně nehradil, žalobkyně dopisem ze dne 20. 01. 2025 oznámila žalovanému, že odstupuje od smlouvy a zesplatnila pohledávky je ke dni 03. 02. 2025. Žalovaná částka ve výši 17 619,04 Kč zahrnuje vyčerpanou jistinu úvěru a poplatky ve výši 7 561,08 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný výpůjční úrok ve výši 21,99 % p. a. z dlužné nesplacené jistiny úvěru a zákonný úrok z prodlení z dlužné nesplacené jistiny úvěru.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, proti uplatněnému nároku nevznesl právní ani skutkové námitky.

3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o osobní kreditní kartě reg. č. , hodnota, . Byl sjednán úrok ve výši 21,99 %. Výše úvěru činila 10 000 Kč. Jednalo se o nezajištěný úvěr poskytnutý na dobu neurčitou. Kreditní karta umožňovala žalovanému opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše poskytnutého úvěru z účtu č., č. účtu, . Žalovaný se zavázal splácet vyčerpanou jistinu úvěru včetně úroku z vyčerpané jistiny v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru podle stavu ke dni vyhotovení výpisu z účtu ke kreditní kartě (dále jen „Výpis”), a to vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce za období ode dne vystavení předcházejícího výpisu do dne předcházejícího dni vystavení daného výpisu (smlouva, VOP, oznámení o sazbách, standardní informace). Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně nehradil, žalobkyně dopisem ze dne 20. 01. 2025 oznámila žalovanému, že odstupuje od smlouvy (oznámení o odstoupení). Výpisem z účtu ke kreditní kartě ze dne 03. 02. 2025 byl žalovaný informován, že nastala úplná splatnost všech závazků ke dni 03. 02. 2025 (viz výpis). Žalovaný čerpal celkem 44 764,79 Kč (tvrzení žalobkyně, historický výpis). Žalovaný na daný případ uhradil celkem částku ve výši 64 124,4 Kč (tvrzení žalobkyně).

5. K výzvě soudu k doplnění údajů týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že žalobkyně si je vědoma své zákonné povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a tuto svou zákonnou povinnost v každém jednotlivém případě důkladně a beze zbytku naplňuje. Vychází nejen z informací poskytnutých jí samotným spotřebitelem, ale zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných. Všechny takto získané informace žalobkyně s odbornou péčí komplexně analyzuje a podrobuje je také porovnání s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu, který vyhodnocuje kreditní riziko v souvislosti s každou žádostí o spotřebitelský úvěr a je základním podkladem pro rozhodnutí, zda a za jakých podmínek spotřebiteli úvěr poskytnout. Žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z: bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází, příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací (skóringový model). Žalobkyně následně prověřila žalovaného v insolvenčním rejstříku, v živnostenském rejstříku a existenci exekučního řízení vedeného proti žalovanému. Schopnost žalovaného splácet úvěr (příjmová stránka) byla žalobkyní před poskytnutím úvěru posouzena a vyhodnocena na základě Čestného prohlášení o příjmu ze dne 26.01.2015, v němž žalovaný čestně prohlásil, že jeho příjem ze závislé činnosti za poslední 3 měsíce je ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně ověřila, že zaměstnavatel , právnická osoba, , IČO , IČO, existuje, je veden ve veřejném seznamu a má přidělené IČO. Zaměstnavatel byl ověřen také na portálu www.justice.cz s ohledem na možný úpadek zaměstnavatele. Žalobkyně po posouzení příjmu žalovaného provedla také vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalovaného. Žalobkyně přitom posuzovala nejen výdaje sdělené žalovaným, ale konfrontovala je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a s částkami vycházejícími ze statistických dat. Výdaje přitom posuzovala i z toho hlediska, zda se jednalo o závazky vůči jiným subjektům nebo zda se jednalo o výdaje spořícího charakteru. K výdajům na bydlení žalobkyně uvádí, že žalovaným uvedenou částku porovnala s údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie v jednotlivých regionech, a to podle typu bydlení (vlastní bydlení, nájem atd.). Protože žalovaný uvedl nižší výdaje než průměrné výdaje vyplývající ze statistických dat, byla pro účely posouzení úvěruschopnosti do výdajů započtena částka vyšší vyplývající ze statistických údajů Českého statistického úřadu. Žalobkyně následně porovnala částku celkových příjmů žalovaného s celkovou částkou ověřených pravidelných mandatorních výdajů a paušálních výdajů ve výši zákonného životního minima a zjistila, že po poskytnutí úvěru zůstane žalovanému 34 % pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje. Po prověření příjmů a výdajů žalovaného žalobkyně skóringovým modelem provedla zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného z hlediska demografických dat (typ zaměstnání, rodinný stav, věk, bytové poměry atd.).

6. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ustanovení § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

9. Dle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

10. Dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících občanského zákoníku. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by je žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. „Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti).” [Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.] Smlouvou umožnila věřitelka žalovanému čerpat peněžní prostředky do výše 10.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok a poplatky. Pro případ, že žalovaný nesplní řádně svůj závazek ze smlouvy vyplývající, byly sjednány sankce.

12. S ohledem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C-449/13)): „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Při poskytnutí úvěru žalobkyně vycházela pouze z informací získaných žalovaným, které řádně neprověřila. Nebylo zjišťováno ani prověřováno, jaké jsou konkrétní výdělkové, sociální a majetkové poměry žalovaného (např. jaké jsou jeho pravidelné výdaje apod.). Nebylo ověřeno, zda je skutečně zaměstnán a dosahuje tvrzeného příjmu. Tvrzené výdaje nebyly nijak ověřeny. Ve světle shora uvedeného se jeví postup žalobkyně při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jako nedostatečný, Žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když neprověřila, zda žalovaný bude skutečně schopen spotřebitelský úvěr splácet, neboť vycházela především z nepodložených a neověřených tvrzení a z analýz, jejichž podkladem nebyla konkrétní data. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že daná smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

13. Dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle ustanovení § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 44 764,79 Kč, které již žalovaný žalobkyni zcela uhradil. Proto nemá žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení a soud žalobu zamítl.

16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, s tím, že procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.