8 C 142/2017

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní titul Kristýnou Stachovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro: zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] [část obce], pozemku parc. [číslo] – zahrada, pozemku parc. [číslo] – zahrada, to vše v k. ú. [obec], zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [obec], [územní celek], okres [okres], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], se zrušuje.

II. Pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] [část obce], pozemek parc. [číslo] – zahrada, pozemek parc. [číslo] – zahrada, to vše v k. ú. [obec], zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [obec], [územní celek], okres [okres], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádacím podílu částku ve výši 50.000 Kč, a to do 15 dnů po právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Bruntále náklady státu ve výši 1.850 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. O odměně ustanoveného zástupce bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 20. 7. 2017 domáhala u Okresního soudu v Bruntále zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí (dále jen jako„ předmětné nemovitosti“), a to vůči žalovanému [celé jméno žalovaného] a žalované [celé jméno původní účastnice]. Následně vzala žalobkyně žalobu zpět vůči žalované [celé jméno původní účastnice] a soud v souladu se zpětvzetím žaloby řízení zastavil proti žalované [celé jméno původní účastnice] usnesením ze dne 26. 3. 2019 č. j. 8 C 142/2017-83. Žalobkyně navrhla, aby soud zrušil a vypořádal podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného [celé jméno žalovaného] k předmětným nemovitostem s tím, aby všechny uvedené nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně a žalobkyni aby soud uložil zaplatit žalovanému na vypořádání částku ve výši ⅙ zjištěné ceny předmětných nemovitostí. Následně žalobkyně navrhla určit výši vypořádacího podílu vzhledem k vyhotovenému znaleckému posudku a faktickému stavu předmětných nemovitostí ve výši 50.000 Kč.

2. Žalovaný souhlasil se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. Původně navrhoval, aby byly předmětné nemovitosti určeny do výlučného vlastnictví žalovaného, když žalovaný má k předmětným nemovitostem a zejména k rodinnému domu citový vztah, žije zde prakticky od narození a o všechny nemovitosti pečuje právě žalovaný. Dále poukazoval žalovaný na skutečnost, že do stávající situace se nedostal vlastní vinou. Následně žalovaný uvedl, že s ohledem na jeho zdravotní stav nebude již schopen nastoupit do zaměstnání a do nemovitosti se již nebude schopen nastěhovat. Uvedl, že souhlasí se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví tak, že všechny předmětné nemovitosti budou přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně. Dále uvedl, že souhlasí s výší vypořádacího podílu ve výši 100.000 Kč tak, jak nabízela žalobkyně.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázáno následující. Z výpisu z kat. nemovitostí [list vlastnictví] ze dne 12. 2. 2019 a z nahlédnutí do veřejné evidence kat. nemovitostí ke dni soudního rozhodnutí má soud za prokázáno, že předmětné nemovitosti jsou evidovány a jsou v podílovém vlastnictví žalobkyně a žalovaného, když podíl žalobkyně činí 5/6 a podíl žalovaného ⅙ (výpis z kat. nemovitostí, nahlédnutí do veřejné evidence kat. nemovitostí). Žalovaný se stal vlastníkem svého podílu na uvedených nemovitostech usnesením soudu o dědictví [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalobkyně se stala vlastníkem podílu 5/6 na uvedených nemovitostí usnesením soudního exekutora o udělení příklepu [exekutorský úřad] – [anonymizováno] [číslo jednací] Ex [číslo] ze dne [datum] a dále usnesením soudního exekutora o udělení příklepu [exekutorský úřad] [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] a dále na základě kupní smlouvy ze dne 15. 8. 2016 (výpis z kat. nemovitostí ke dni 12. 2. 2019). Soud má za prokázané, že účastníci řízení jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to žalobkyně ve výši 5/6 podílu a žalovaný ve výši ⅙ podílu. Ze znaleckého posudku [číslo] vyhotoveného soudním znalcem [titul] [celé jméno znalce] dne 14. 8. 2020 vyplynulo, že cena obvyklá, tedy cena tržní všech shora uvedených nemovitostí činí částku ve výši 184.880 Kč. Z místního šetření a z pořízené fotodokumentace znalce je zřejmé, že předmětný rodinný dům, který je součástí vypořádání není v dobrém stavu, když je zjevné, že z něj opadává omítka, opadává strop, je z větší části poškozený a je zaplněn odpadky. Z fotodokumentace je zřejmé, že o předmětný dům nikdo nepečuje a nestará se o potřebné opravy (znalecký posudek včetně fotodokumentace). Žalobkyně pak přípisem ze dne 12. 12. 2016 vyzvala žalovaného k jednání o vypořádání a zrušení podílového spoluvlastnictví. K dohodě mezi účastníky nedošlo (e-mailová komunikace z 12. 12. 2016).

4. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, (dále jen o. z.), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

5. Podle § 1140 odst. 2 o. z., každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

6. Podle § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

7. Podle § 1144 odst. 1 a 2 o. z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

8. Podle § 1147 o. z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

9. Oba účastníci souhlasili se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví. Žalovaný původně navrhoval, aby byly předmětné nemovitosti přikázány do jeho výlučného vlastnictví. Následně žalovaný změnil procesní stanovisko a souhlasil s přikázáním všech předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně s tím, že na jeho straně není možné předmětné nemovitosti dále užívat s ohledem na zhoršení jeho zdravotního stavu a není ani solventní, tedy k datu soudního rozhodnutí nedisponuje a není schopen opatřit si částku odpovídající vypořádacímu podílu pro případ vyplacení žalobkyně. Soud tedy konstatuje, že v průběhu řízení došlo ke shodnému stanovisku obou procesních stran, co se týká závěru vypořádat a zrušit podílové spoluvlastnictví a souhlasu obou účastníků, aby veškeré předmětné nemovitosti byly určeny do výlučného vlastnictví žalobkyně. Vzhledem ke shodnému stanovisku obou procesních stran soud pak neprováděl další dokazování, které by se týkalo možnosti reálného rozdělení nemovitostí v poměru odpovídajícímu spoluvlastnickým podílům a objektivizaci nákladů s tím spojených. Soud má navíc za to, že i bez znaleckého zkoumání lze učinit závěr, že reálné rozdělení nemovitostí s ohledem na výši podílů účastníků by nemohlo zajistit odpovídající využití nemovitostí ze strany účastníků řízení.

10. Ze znaleckého posudku zpracovaného [titul] [celé jméno znalce] vyplývá, že hodnota spoluvlastnického podílu žalovaného zjištěná znaleckým posudkem představuje částku ve výši 30.814 Kč. Na jednání soudu dne 6. 5. 2021 žalobkyně sdělila, že je ochotna vyplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši 50.000 Kč a žalovaný s touto částkou souhlasil. Částka nabízená žalobkyní tedy přesáhla výši zjištěnou znaleckým posudkem.

11. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení nemůžou být účastníci nuceni setrvat ve spoluvlastnickém vztahu, přičemž v daném případě soud nezjistil, že by žalobkyně podala žalobu v nevhodnou dobu nebo že by důvodem podání této žaloby byla snaha žalobkyně způsobit újmu žalovanému. Za této situace soud žalobě vyhověl a zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Na základě souhlasu obou účastníků řízení byly předmětné nemovitosti jako celek přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně, neboť uvedené rozhodnutí není v rozporu se shora citovanými zákonnými ustanoveními. Současně soud zavázal žalobkyni uhradit žalovanému hodnotu vypořádacího podílu ve výši 50.000 Kč O lhůtě k plnění v posuzovaném případě rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil ji v délce 15 dnů od právní moci rozsudku, když tento postup navrhovala žalobkyně a žalovaný proti němu nevznesl námitky. Svoji solventnost k vyplacení předmětného vypořádacího podílu pak žalobkyně prokázala soudu výpisem zůstatku na svém bankovním účtu (výpis z běžného účtu žalobkyně č. výpisu [číslo]).

12. O nákladech řízení ve výroku IV. rozsudku rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž přihlédl ke skutečnosti, že ohledně zrušení podílového spoluvlastnictví a způsobu jeho vypořádání dospěli oba účastníci ke stejnému závěru, avšak až na posledním jednání ve věci, dne 6. 5. 2021. Do té doby nebyla mezi účastníky shoda ve výši vypořádacího podílu a ani v osobě, která má nabýt výlučné vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Současně soud při rozhodnutí o nákladech řízení vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 572/2019 ze dne 12. 12. 2019, který při rozhodování o nákladech řízení v daném typu sporu zdůraznil, že výrok o náhradě nákladů řízení musí být v souladu s průběhem řízení a s úkony účastníků, respektive s obsahem příslušného soudního spisu, jinak může dojít k porušení práva účastníků na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Ve vztahu k zásadě úspěchu ve věci, která je hlavní zásadou ovládající rozhodování o nákladech civilního řízení, Ústavní soud opakovaně připomněl, že poměřovat úspěch a neúspěch ve věci nelze jen tím, jak bylo o konkrétním návrhu rozhodnuto, ale je třeba je posuzovat v širších souvislostech. Při rozhodování o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví totiž nelze odhlédnout od specifik tohoto řízení, konkrétně od jeho ústavněprávního rozměru a od jeho procesních specifik. Řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je nutno vnímat perspektivou základního práva na ochranu vlastnictví zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny. Vlastnické právo zahrnuje také právo přestat být vlastníkem (věc opustit, zcizit), v případě podílového spoluvlastnictví se pak specificky uplatňuje zásada, že nikdo nemůže být spravedlivě nucen setrvávat ve spoluvlastnictví (srov. též usnesení sp. zn. I. ÚS 174/05 ze dne 12. 4. 2006). Pro případ, že se pak sami spoluvlastníci nedohodnou na oddělení ze spoluvlastnictví či zrušení a vypořádání celého spoluvlastnictví, má každý z nich právo obrátit se na soud s návrhem na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (srov. též § 1140 a § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů). Z uvedené zásady, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, a tedy účast spoluvlastníka nelze vynucovat proti jeho vůli, přitom vyplývá rovněž to, že žádný ze spoluvlastníků nemůže být sankcionován pro svůj návrh na oddělení ze spoluvlastnictví či na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (vyjma případů šikanózního charakteru takového návrhu, respektive případů zneužití práva). Řízení může být zahájeno k návrhu kteréhokoli ze spoluvlastníků, přitom všichni spoluvlastníci, tj. obě procesní strany, v řízení mají postavení žalobce i žalovaného nehledě na to, kdo žalobu podal; soud pak vydává konstitutivní rozhodnutí, přitom není vázán návrhy účastníků a může rozhodnout o vypořádání jiným způsobem, než je navrhováno. Volba konkrétního způsobu vypořádání je tedy v konečném důsledku výlučně na soudu, který ve věci rozhoduje. Zmíněná specifika řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je nutno mít na paměti i při rozhodování o nákladech takového řízení. Zahájení a vedení řízení před soudem nelze bez dalšího klást k tíži tomu spoluvlastníku, který jej inicioval, ani tomu, který se formálně ocitl na straně žalované. Za těchto okolností, kdy spoluvlastníci předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých spoluvlastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, kdy všichni spoluvlastníci mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a kdy se v řízení jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení bude jevit, aby každý ze spoluvlastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny. Z pohledu ústavně zaručených práv se jeví problematické rozhodovat o náhradě nákladů řízení primárně pouze na základě toho, jak soud rozhodl o otázce, která byla mezi účastníky sporná, a kterému z účastníků v této otázce soud přisvědčil spíše. Takový přístup k rozhodování o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se jeví jako příliš formalistický, mechanický a neodpovídající charakteru tohoto řízení. Sám Nejvyšší soud přitom rovněž zdůrazňuje, že při rozhodování o nákladech řízení v těchto případech nelze postupovat formalisticky a mechanicky (viz například shora citovaná usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 935/2017 a usnesení sp. zn. 22 Cdo 2059/2015). Ústavní soud se ztotožňuje s tímto apelem, který v kontextu řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ovšem směřuje k tomu, aby i v otázce náhrady nákladů řízení byla zohledňována specifika těchto řízení, jak bylo shora zmíněno. Ústavní soud připomněl, že byť rozhodování o nákladech řízení nemá tvořit centrální část rozhodovací činnosti soudů, ani ono nesmí být jen mechanickým posuzováním výsledků sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení. V tomto smyslu musí být tedy i rozhodnutí o nákladech řízení spravedlivým. Nelze též opomenout, že úkolem soudů je rozhodovat spory mezi účastníky řízení a přinášet jim pokud možno spravedlivá rozhodnutí, nikoli vyvolávat další neshody mezi nimi či jejich vzájemný pocit nespravedlnosti, což platí tím spíše v rámci rozhodování o nákladech řízení, které netvoří podstatu soudního řízení. Právě uvedené pak musí mít soudy na paměti i v případech tzv. iudiciorum duplicium, kdy všichni účastníci řízení mají postavení žalobců i žalovaných a soud vydává konstitutivní rozhodnutí upravující jejich poměry do budoucna. Vzhledem k výše uvedenému soud žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, když přihlédl k původní spornosti stanoviska obou účastníků a následné shodě s tím, že soud nezjistil a neshledal žádné mimořádné či zvláštní důvody pro přiznání nákladů řízení ani jednomu z účastníků.

13. Ve výroku V. rozsudku rozhodl soud o nákladech státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Ve věci byl vypracován znalecký posudek ze strany [titul] [celé jméno znalce] a znalci byla proplacena odměna ve výši 3.850 Kč. Částka ve výši 2.000 Kč pak byla uhrazena na záloze žalobkyní a tvoří náklady žalobkyně. Zbývající část pak byla hrazena z rozpočtových prostředků státu, a to ve výši 1.850 Kč. Tato částka pak nedosahuje ani 50 % uhrazeného znalečného a soud považuje za spravedlivé zavázat k této úhradě žalovaného. Soud přihlédl při tomto rozhodnutí k tomu, že žalobkyně o své vlastní vůli je ochotná vyplatit žalovanému výši vypořádacího podílu, která podstatně převyšuje výši zjištěnou shora uvedeným znaleckým posudkem. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil obecnou lhůtu k plnění v délce 3 dnů.

14. V souladu s ustanovením § 140 odst. 2 o. s. ř. rozhodl soud, že o odměně ustanoveného zástupce bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku. Současně soud neshledal důvody pro postup podle § 149 odst. 1 o. s. ř., když v tomto případě nebyla žádnému z účastníků přisouzena náhrada nákladů řízení.