8 C 143/2022

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 13.100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.700 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 7.400 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5.186,43 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.744,58 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.551,31 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9.951,31 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 13.100 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy nazvané smlouva o půjčce číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy a přes výzvu žalobkyně neuhradil dluh. Žalobkyně pak požaduje uhradit dlužnou jistinu ve výši 9.951,31 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 3.148,69 Kč, kapitalizované úroky ve výši 5.186,43 Kč a běžící úroky a zákonné úroky z prodlení a kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1.744,58 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na daný případ uhradil částku ve výši 4.300 Kč a tato byla započtena částečně na jistinu a na úroky.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předložením smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně příslušné smlouvy o postoupení pohledávek. Soud zjistil skutkový stav věci z listinných důkazů předložených žalobkyní a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva nazvaná jako smlouva o půjčce. Žalovaný v hotovosti čerpal peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a zavázal se zaplatit poplatek za administrativní činnosti ve výši 2.000 Kč, úrok ve výši 1.400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč a poskytnutou jistinu ve výši 10.000 Kč. Bylo sjednáno 58 týdenních splátek po 300 Kč (smlouva ze dne 26. 8. 2016). Žalovaný uhradil celkem 4.300 Kč (přehled plateb). Žalovanému bylo dne 6. 12. 2019 oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a byl vyzván k úhradě dlužné částky (oznámení o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019). Dále byla žalovanému zaslána předžalobní výzva (výzva ze 7. 5. 2020). Z předložené„ Karty zákazníka“ vyplývá, že do tohoto formuláře byla zapsána adresa trvalého pobytu žalovaného, druh bydlení nájemní od ledna 2011, zaměstnání hlavní pracovní poměr u právnická osoba od června 2007 s čistou mzdou 19.273 Kč, celkem příjmy 19.273 Kč, celkem výdaje 16.200 Kč (karta zákazníka).

5. Žalobkyně tvrdila, že co se týká posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tak právní předchůdce tuto řádně ověřil ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru, a to na základě informací získaných od spotřebitele a nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytnuté informace spotřebitelem byly zaznamenány do karty zákazníka.

6. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ustanovení § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

9. Dle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

10. Dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících občanského zákoníku Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by je žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou umožnil věřitel (právní předchůdce žalobkyně) žalovanému čerpat peněžní prostředky do výše 10.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok a poplatky. Pro případ, že žalovaný nesplní řádně svůj závazek ze smlouvy vyplývající, byly sjednány sankce.

12. S ohledem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ V předložené„ Kartě zákazníka“ žalovaný uvedl, že je zaměstnaný s příjmem 19.273 Kč měsíčně. Právní předchůdce uváděl, že tento údaj byl prověřen poradcem, a úvěr byl poskytnut s ohledem na situaci klienta (typ bydlení, rodinný stav, počet osob a žalovaný neuvedl žádné další výdaje). Soudu pak nebyly předloženy žádné důkazy ověřující tato tvrzení, tedy že by údaje uváděné žalovaným byly jakkoliv prověřovány. Tato ničím nepodložená a neověřená prohlášení dlužníka nemohou být považována za dostatečný podklad k posouzení jeho úvěruschopnosti, pokud je věřitel povinen při jejím posouzení postupovat s odbornou péčí. Nebylo zjišťováno ani prověřováno, jaké jsou konkrétní výdělkové, sociální a majetkové poměry žalovaného (např. jaké jsou jeho pravidelné výdaje apod.), nebylo ověřeno, zda je skutečně zaměstnán a dosahuje tvrzeného příjmu a má konkrétní výdaje. Ve světle shora uvedeného se jeví postup právního předchůdce žalobkyně při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jako nedostatečný. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí, z jeho zjištění nebylo zřejmé, zda žalovaný bude skutečně schopen spotřebitelský úvěr splácet, neboť vycházel především z jeho nepodložených a neověřených tvrzení a z analýz, jejichž podkladem nebyla konkrétní data. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná.

13. Dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle ustanovení § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Pokud je smlouva o úvěru absolutně neplatná, nevznikl žalobkyni nárok na sjednané úroky, smluvní pokuty a poplatky, a proto v této části byla žaloba zamítnuta. Na základě neplatného právního jednání však bylo žalovanému ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 10.000 Kč. Žalobkyně má proto právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Při stanovení jeho výše je nutné vycházet z ustanovení § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný uhradil žalobkyni na tento úvěrový případ částku ve výši 4.300 Kč, a proto má žalobkyně nárok na vrácení jistiny ve výši 5.700 Kč. Současně přiznal soud žalobkyni právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to v souladu s ustanovením § 1970 o. z., a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost pohledávky soud vyhodnotil k datu 6. 12. 2019, když se jedná o nárok z bezdůvodného obohacení a výzva k úhradě dluhu byla učiněna v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019.

16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, s tím, že procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).