8 C 149/2025

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 24.507,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15.000 Kč od 6. 11. 2023 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 9.507,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9.507,22 Kč od 6. 11. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 626,90 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 24.507,22 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., a žalovaným. Tvrdila, že žalovanému byla dne , datum, poskytnuta částka ve výši 15.000 Kč, kterou požaduje vrátit a dále požaduje uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9.507,22 Kč. Ani na předžalobní výzvu žalovaný požadovanou částku neuhradil.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud závěr o skutkovém stavu věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, , byť distančním způsobem prostředky komunikace na dálku, a právním předchůdcem žalobkyně byla žalovanému dne , datum, poskytnuta částka ve výši 15.000 Kč (viz text smlouvy o úvěru a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, ). Žalovaný je ve smlouvě označen jako fyzická osoba spotřebitel. Předmětem smlouvy je jednorázový neúčelový spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení. Výše spotřebitelského úvěru je 15.000 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru je 12 měsíců, roční pevná úroková sazba je 12,00 % (smlouva o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne 15. 3. 2025 (viz upomínka). Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobkyně prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně příslušné části seznamu postoupených pohledávek, a oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání. Žalovaný uhradil na daný případ částku ve výši 0 Kč (tvrzení žalobkyně).V žalobě žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Žalobkyně sdělila, že k tomuto nenavrhuje žádných dalších důkazů.Podle ust. § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě soud dovodil, že poskytovatel úvěru nezjišťoval příjmy a výdaje spotřebitele před poskytnutím úvěru, což vyplývá z předložených listinných důkazů žalobkyní a z tvrzení žalobkyně. Její právní předchůdce zřejmě vzal v potaz pouze lustraci z veřejně dostupných databází.S ohledem na výše uvedené dovodil soud, že poskytovatel úvěru v tomto případě poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá cit. zákona a dovodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy a k neplatnosti přihlédl i bez návrhu. Důsledkem je pak nutnost vypořádat vzájemný vztah účastníků v režimu ust. § 2993 obč. zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V daném případě žalovaný obdržel částku ve výši 15.000 Kč a uhradil celkem částku ve výši 0 Kč, a proto bylo žalobě vyhověno co do zbývající neuhrazené jistiny ve výši 15.000 Kč.Co se týká splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním na základě absolutně neplatné smlouvy pro porušení povinnosti dle § 86 ZoSÚ, pak vzniká dlužníkovi povinnost vrátit nesplacenou jistinu úvěru (rozdíl mezi čerpanými prostředky a vrácenými prostředky), a to v době přiměřené možnostem spotřebitele. V usnesení ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, Nejvyšší soud uzavřel, že již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. hmotněprávní splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Splatnost nároku na vypořádání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele se odvíjí od možností spotřebitele v čase vrátit nesplacenou jistinu. Jinak řečeno, § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ stanoví speciální hmotněprávní splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení (viz závěry Krajského soudu v Ostravě rozsudek č. j. 15 Co 147/2025–122 ze dne 7. srpna 2025). V tomto ohledu žalovaný v řízení ničeho netvrdil, a proto soud dovodil splatnost nároku a přiznal žalobkyni právo na zákonné úroky z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, od žalobkyní požadovaného data 6.11.2023. Další uplatněné nároky žalobkyní, byly s ohledem na výše uvedené posouzeny jako nedůvodné a soud je zamítl.Pokud jde o náklady řízení, soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu vychází z částečného úspěchu a neúspěchu účastníků v dané věci, kdy soud proto kapitalizoval veškeré příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobkyně byl vypočten ve výši 61,21 %, zatímco úspěch žalovaného ve výši 38,79 %. Výsledný úspěch žalobkyně činí 22,42 % a žalobkyně má právo na úhradu nákladů v rozdílu, tedy 22,42 %. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 981 Kč a dále náklady právního zastoupení podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 400 Kč za úkon, kdy byly učiněny zástupcem žalobkyně 3 úkony po 400 Kč /tj. předžalobní výzva, převzetí věci, sepis žaloby) a 3 x náhrada hotových výdajů po 100 Kč, celkem tedy náklady řízení by činily 2.796 Kč a 22,42 % činí 626,90 Kč, které jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.