8 C 190/2020

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 5.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4.000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015 7,05 % ročně z částky 4.000 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016 7,05 % ročně z částky 4.000 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 7,05 % ročně z částky 4.000 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 7,05 % ročně z částky 4.000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 7,50 % ročně z částky 4.000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 8,00 % ročně z částky 4.000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 8,75 % ročně z částky 4.000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 9,00 % ročně z částky 4.000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 9,00 % ročně z částky 4.000 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 7,25 % ročně z částky 4.000 Kč od 1. 7. 2020 do 7. 7. 2020 a za dobu od 8. 7. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 3.200 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 1.000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015 7,05 % ročně z částky 1.000 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016 7,05 % ročně z částky 1.000 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 7,05 % ročně z částky 1.000 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 7,05 % ročně z částky 1.000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 7,50 % ročně z částky 1.000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 8,00 % ročně z částky 1.000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 8,75 % ročně z částky 1.000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 9,00 % ročně z částky 1.000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 9,00 % ročně z částky 1.000 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 7,25 % ročně z částky 1.000 Kč od 1. 7. 2020 do 7. 7. 2020 a za dobu od 8. 7. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení jistiny ve výši 5.000 Kč a zákonného úroku z prodlení a dále souhrnného poplatku ve výši 2.200 Kč s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], na základě smlouvy o půjčce ze dne 20. 12. 2006, poskytla žalované částku výši 5.000 Kč a dále měla žalovaná uhradit souhrnný poplatek ve výši 3.200 Kč. Žalovaná uhradila 1.000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali.

4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne 20. 12. 2006 smlouvu o půjčce, kterou předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku 5.000 Kč, a žalovaná se zavázala zaplatit souhrnný poplatek ve výši 3.200 Kč, který zahrnuje úroky a náklady spojené s vyřízením žádosti o půjčku, náklady návštěv obchodních zástupců za účelem převzetí splátek, náklady za upomínání a jiné. Celková částka činí 8.200 Kč a byla splatná v 40 týdenních splátkách po 205 Kč (smlouva o půjčce včetně smluvních podmínek). Žalovaná uhradila celkem na uvedenou smlouvu o půjčce 1.000 Kč (tvrzení žalobkyně). Na žalobkyni přešla pohledávka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a ze dne 24. 8. 2018 (smlouva o postoupení včetně přílohy).

5. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o půjčce. Žalované byla poskytnuta částka ve výši 5.000 Kč, uhradila celkem 1.000 Kč.

6. S ohledem na datum uzavření smlouvy v roce 2006, aplikoval soud ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. s tím, že podle § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. smlouvu o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Smlouvu uzavřenou mezi účastníky nazvanou smlouva o půjčce soud posuzoval podle shora uvedeného ustanovení s tím, že předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti žalované peníze a žalovaná se je zavázala vrátit v určitých týdenních splátkách. S ohledem na obsah obou smluv je zřejmé, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce.

8. Dále se soud zabýval souhrnným poplatkem vyjádřeným ve smlouvě o půjčce. Soudu je z jeho úřední činnosti a nesporně také z výpisu obchodního rejstříku [právnická osoba] známo, že tato společnost je podnikatelkou, přičemž předmětem podnikání je finančnictví, jeho nebankoví část. Za této situace uzavírané smlouvy o půjčce měly pro předchůdkyni žalobkyně generovat určitý zisk. Pokud jde o smlouvu o půjčce, mohou být sjednány úroky. Úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky pak představují cenu poskytnutého kapitálu, tedy cenu za užívání půjčených peněžních prostředků. Souhrnný poplatek je, jak vyplývá z jeho názvu a z vyjádření žalobkyně, součtem více různých nároků, a to jednak úroky, náklady spojené s vyřízením žádosti o půjčku, náklady návštěv obchodních zástupců za účelem převzetí splátek, náklady za upomínání a jiné. Soud tento poplatek za hotovostní výběr splátek (tj. náklady návštěv obchodních zástupců za účelem převzetí splátek), hodnotí jako skrytý úrok, kdy se jeho výše neodvíjí od místa bydliště a tím spojených nákladů za návštěvy u zákazníka, ale od výše půjčené částky. Pokud jde o poplatek za hotovostní osobní výběr splátek, pak náklady na inkaso musí být v případě účastníků se stejným bydlištěm stejné. Je tedy zřejmé, že poplatky za inkaso se odvíjí od výše půjčené částky, ne od výše skutečných nákladů za inkaso týdenní splátky, neboť ta by byla shodná při jakékoliv výši půjčené částky a odvíjela by se spíše od místa bydliště dlužníka a nákladů na dopravu do tohoto místa než od výše půjčené částky. Za této situace předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení a vzhledem k tomu, že si byla vědoma nemožnosti aplikace § 56 odst. 1 ve spojení s § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. nyní § 1814 OZ, tedy právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele, eliminovala i užití korektivu dobrých mravů pokud se jedná o poplatek, jak bylo výše řečeno. Poplatek pak dle výše uvedeného nelze přezkoumávat z hlediska přiměřenosti. Tím využila právní předchůdkyně žalobkyně svého postavení a postavení spotřebitele a obešla tak ustanovení občanského zákoníku, aby nemohlo dojít k přezkoumání výše souhrnného poplatku. Je přitom zřejmé, že souhrnný poplatek se odvíjí od výše půjčené částky, nikoliv od skutečných nákladů na inkaso. Za této situace předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení a vzhledem k tomu, že si byla vědoma nemožnosti aplikace § 56 odst. 1 ve spojení s § 55 odst. 2 občanského zákoníku, tedy právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele, eliminovala i užití korektivu dobrých mravů pokud se jedná o poplatek, jak bylo výše řečeno. Je přitom zřejmé, že souhrnný poplatek se odvíjí od výše půjčené částky, nikoliv od skutečných nákladů na inkaso a je tak jakýmsi úrokem za poskytnuté peněžní prostředky, a to skrytým zcela spotřebiteli. Soud proto právní úkon, tedy smlouvu o půjčce, hodnotí jako absolutně neplatnou podle § 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona.

9. Pokud jde o oddělitelnost části smlouvy od ostatního obsahu, soud se domnívá s ohledem na ustanovení § 41 občanského zákoníku, s ohledem na povahu právního úkonu, jeho obsah a okolnosti uzavření nelze oddělit část souhrnného poplatku od samotné zbývající části smlouvy o půjčce. Soud v tomto směru ohledně oddělitelnosti části právního úkonu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 3 Cdo 1248/96, dále 21 Cdo 2636/2008 a nález Ústavního soudu I. ÚS 4036/05, kdy všechna tato rozhodnutí mají za to, že neoddělitelnost části právního úkonu musí být chápána ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné oddělitelnosti a musí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně je právnickou osobou, která byla založena za účelem generování zisku s předmětem podnikání finančnictví, uzavírá tato společnost smlouvy o půjčce se spotřebiteli z důvodu získání zisku a je tedy zřejmé, že by bez položky souhrnného poplatku smlouvy o půjčce neuzavřela. Neplatnou je tedy celá smlouva o půjčce, nikoliv pouze část týkající se souhrnného poplatku.

10. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce je absolutně neplatná pro obcházení zákona podle § 39 občanského zákoníku, a to v celém rozsahu, má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 457 občanského zákoníku, kdy v případě neplatné smlouvy jsou povinni účastníci této smlouvy si vrátit vzájemná plnění. Na soudu tedy bylo, aby tato plnění zúčtoval. Smlouvou o půjčce poskytla předchůdkyně žalobkyně v hotovosti žalované částku 5.000 Kč, přičemž žalovaná na tuto smlouvu o půjčce zaplatila částku 1.000 Kč, kterou soud započetl na jistinu a je tedy povinna vrátit žalobkyni částku 4.000 Kč s úroky z prodlení. Na úroky z prodlení má pak žalobkyně nárok podle § 517 občanského zákoníku č.40/1964 Sb. ve výši dané nařízením vlády č. 343/2013 Sb. v platném znění. Ostatní nároky jsou neplatné a byly soudem zamítnuty.

11. Pokud jde o náklady řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s ohledem na nepatrný úspěch žalobkyně ve věci.