8 C 193/2022

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované a žalobkyně 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o: výživné zletilého dítěte

I. Řízení se zastavuje ve vztahu k žalované č. 1) [celé jméno žalované].

II. Žalobkyně a žalovaná č. 1) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

III. Výživné, které je žalovaný č. 2) povinen platit žalobkyni dle rozsudku [název soudu] vydaného dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] se zvyšuje na částku 5.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2019 do 31. 8. 2022, na částku 8.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9.2022 do budoucna s tím, že výživné je splatné vždy k 15. dni v měsíci k rukám žalobkyně.

IV. Dluh na výživném za období od 1. 9. 2019 do 30. 6. 2023 ve výši 74.000 Kč je žalovaný č. 2) povinen zaplatit žalobkyni ve splátkách po 2.000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným, a to pod ztrátou výhody splátek.

V. Žalovaný č. 2) je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 38.720 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala stanovení výživného zletilého dítěte vůči oběma žalovaným. Vůči 1. žalované navrhovala, aby jí byla stanovena povinnost platit na výživném částku 6.000 Kč měsíčně s účinností ode dne 1. 9. 2022. Na jednání soudu dne 12. 6. 2023 vzala žalobkyně vůči 1. žalované žalobu v celém rozsahu zpět s tím, že 1. žalovaná výživné žalobkyni po celou dobu hradí dobrovolně. 1. žalovaná se zpětvzetím žaloby souhlasila. S ohledem na zpětvzetí žaloby, soud ve výroku I. tohoto rozsudku vůči 1. žalované řízení v celém rozsahu zastavil dle ust. § 96 občanského soudního řádu a dle ust. § 146 odst. 2 věta první občanského soudního řádu nepřiznal 1. žalované úhradu nákladů řízení, když 1. žalovaná úhradu nákladů řízení po žalobkyni nepožadovala.

2. Předmětem daného řízení pak zůstala žaloba, kterou se žalobkyně domáhala stanovení povinnosti žalovanému hradit jí zvýšené výživné ve výši 5.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2019 a s účinností od 1. 9. 2022 do budoucna ve výši 8.000 Kč měsíčně. Uváděla, že poslední úprava výživného byla stanovena rozsudkem [název soudu], kterým bylo žalovanému zvýšeno výživné od 1. 9. 2014 na částku 3.000 Kč měsíčně, které žalovaný pravidelně hradí na účet matky. Žalobkyně tvrdila, že od poslední úpravy výživného se výrazně zvýšily její potřeby, kdy ze stálých plateb poukazovala na hrazení kolejného 2.852 Kč měsíčně v roce 2021, dále hrazení Menzy i svačin v bufetu, na kartu ISIC měsíčně na ni vkládá 1.500 – 2.000 Kč a dále paušální částka za mobilní telefon 200 Kč měsíčně. Uváděla, že vkládá kauci za pobyt na koleji jednorázovou částku za rok 2021 ve výši 2.760 Kč a očekává zvýšení těchto částek od září 2022, tedy kolejného a stravy. Se začátkem školního roku pak očekává zvýšené výdaje za školní potřeby. Dále poukazovala na to, že v době školy dojíždí z [obec] do [obec] a zpět a hradí jízdné, a to za 10 měsíců 1.350 Kč za období od 20. 7. 2022. Dále má žalobkyně zvýšené výdaje v souvislosti s dentální hygienou a zubním ošetřením, když v minulosti nosila rovnátka a dále nosí brýle. Dále vydává výdaje za antikoncepci a pravidelné kontroly a ošetření kvůli kožním problémům. Dále má žalobkyně výdaje na sport, a to plavání, běh, lyžování, in-line, zimní brusle, atletika, silový trénink, tai-chi. Žalobkyně žije s matkou v rodinném domě. Veškeré výdaje nad 3.000 Kč poskytované od otce hradí žalobkyni její matka. Od září 2019 se žalobkyni zvýšily náklady za stravu, za věci související se školou, kdy kolejné se zdražilo, došlo ke zdražení jídla v Menze, dopravy po [obec] a dopravy mezi [anonymizováno] a bydlištěm. Dále se zvýšily výdaje související se školou, kdy se doplácelo kolejné v souvislosti s pobytem studijním žalobkyně v Portugalsku a bylo nutné hradit pobyty v hotelu. Otec nad rámec stanoveného výživného nic nepřispívá. Pokud dojdou žalobkyni finanční prostředky, požádá matku, která jí zašle finanční prostředky na kartu.

3. Žalovaný se k věci vyjádřil a uvedl, že souhlasí se stanovením výživného ve výši 5.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2019 do budoucna a k tomu navrhuje příspěvek dceři na školní potřeby, a to jednorázovou částku k začátku školního roku ve výši 10.000 Kč, kterou poskytne oproti předloženému potvrzení o probíhajícím studiu.

4. Po provedeném dokazování zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že poslední úprava výživného pro žalobkyni, která byla v té době nezletilá, byla upravena rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum] a výživné, které byl žalovaný povinen platit ve prospěch tehdy nezl. žalobkyně bylo zvýšeno od 1. 9. 2014 na částku ve výši 3.000 Kč měsíčně. V opatrovnickém řízení bylo zjištěno, že žalobkyně bydlela společně s matkou v domku v [anonymizováno], který patří její matce. Matka splácela hypotéku 7.200 Kč s předpokladem splacení do svých 65 let. Od 1. 9. 2011 matka byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba] a v posledním období od ledna do dubna 2015 činil čistý měsíční příjem matky 30.595 Kč. Matka byla po zdravotní stránce v pořádku bez pracovního omezení a zvýšených finančních nároků a nepobírala dávky státní sociální podpory a dávky pomoci v hmotné nouzi. Další vyživovací povinnost matka neměla. Otec bydlel od roku 1983 na adrese [adresa žalovaného]. Další vyživovací povinnost neměl. Otec se v [anonymizováno] fakticky nezdržuje, žije v [obec a číslo]. Byt v [obec] má pronajatý od své přítelkyně. Náklady na bydlení 10.000 Kč měsíčně. Poplatky spojené s družstevním bytem v [anonymizováno] 5.400 Kč měsíčně. MHD 550 Kč, internet 449 Kč, poplatek na zahrádku 1.300 Kč ročně. Od 23. 8. 2010 byl otec zaměstnán jako učitel informatiky na [ulice] odborné škole ekonomických studií a [ulice] průmyslové škole potravinářských technologií v [obec a číslo]. Od ledna 2015 do konce dubna 2015 činila průměrná měsíční mzda 22.006 Kč. Otec nepobíral dávky státní sociální podpory ani dávky pomoci v hmotné nouzi. Zdravotní stav přiměřený. Nebyl pracovně omezen. Žalobkyně navštěvovala Základní školu v [obec], [ulice a číslo] Náklady spojené se školou činily 1.800 Kč jako školné na rok 2013 [číslo], další výdaje 1.500 Kč lyžařský výcvik, pracovní sešity 150 Kč, další příspěvky škole 200 Kč + 200 Kč + školní výlet 500 Kč, stravování ve školní jídelně za 1 oběd 24 Kč. Od 1. 9. 2014 byla žalobkyně žákyní 1. ročníku Soukromé střední školy [právnická osoba], obor interiérová tvorba a design. Výdaje do školy činily 300 Kč + 330 Kč + 500 Kč + 280 Kč + 300 Kč + 1.100 Kč + akce v rámci školy 2.000 Kč a školní výlet 2.000 Kč. Dále žalobkyně navštěvovala Základní uměleckou školu v [obec], výtvarný obor, školné 2.100 Kč. Dále angličtinu 2.100 Kč ročně a čínština obdobné školné. Po zdravotní stránce měla žalobkyně zvýšené výdaje s úpravou chrupu, kdy nosila rovnátka a za léčbu matka vynaložila nejméně 10.290 Kč. Dále výdaje za brýle kolem 3.000 Kč (rozsudek [název soudu] č. j. [číslo jednací]).

5. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně je studentkou [obec] školy Univerzita [ulice] v [obec], Fakulta filozofická, studijní program Portugalská filologie a kulturní antropologie, typ studijního programu bakalářský, forma studia prezenční. Školné studenti nehradí, avšak od března 2023 bude studentce vyměřen poplatek za nadstandardní dobu studia ve výši 20.000 Kč, a to za každých dalších započatých 6 měsíců studia (potvrzení o studiu od 1. 9. 2020 do 5. 9. 2022). Dále žalobkyně prokázala dobu studia na uvedené vysoké škole v době od 29. 8. 2019 do 1. 9. 2020 (potvrzení ze dne 5. 9. 2022), dobu studia od 13. 9. 2018 do 29. 8. 2019 na uvedené vysoké škole, Fakulta filozofická, studijní program Filologie, typ studijního programu bakalářský, forma studia prezenční (potvrzení ze dne 5. 9. 2022) a že je ke dni 16. 9. 2021 studentkou II. ročníku v akademickém roce 2021 2022 na uvedené vysoké škole, kdy akademický rok trvá od 1. 9. 2021 do 31. 8. 2022. Do uvedeného studia se žalobkyně zapsala 1. 9. 2020 (potvrzení ze dne 16. 9. 2021). Bylo prokázáno, že žalobkyně je k datu vyhlášení rozsudku stále studentkou Filozofické fakulty Univerzity [ulice] v [obec]. A v akademickém roku 2022 2023, je ve 3. ročníku oboru Portugalská filologie – kulturní antropologie. Prvního studia na fakultě (obor čínská filologie) zanechala po 1. ročníku v srpnu 2019. Dalšího předchozího studia obor čínská filologie – Portugalská filologie zanechala po 1. ročníku v září 2020. V současnosti má sestaven rozvrh pro letní semestr tohoto akademického roku, předměty plní průběžně. Maximální doba studia v bakalářském studijním programu je 6 let, v případě žalobkyně do 31. 8. 2026. V tomto akademickém roce ke státnicím ještě jít nemůže z důvodu nedostatku získaných kreditů. Povinnost platit poplatky za nadstandardní dobu studia ve výši 20.000 Kč za každých 6 měsíců překročení standardní doby studia zvětšené o 1 rok vznikla žalobkyni k 5. 3. 2023. Platila by již od září 2022, ale vyhláškou vlády byla o 6 měsíců tato doba posunuta kvůli studijním komplikacím spojených s Covid-19 (potvrzení o studiu ze dne 17. 4. 2023). Žalobkyně je od 17. 1. 2023 v Portugalsku na studijním pobytu. Jedná se o studijní výměnný pobyt v rámci programu Erasmus plus na zahraniční instituci Universidade de Lisboa v Porugalsku. Studijní pobyt se koná v letním semestru akademického roku 2022 2023 a začíná 19. 1. 2023 a končí nejpozději 31. 5. 2023 (sdělení univerzity ze dne 3. 2. 2023).

6. Dále bylo prokázáno, že 2. žalovaný má příjmy ze zaměstnání, kdy doložil výplatu mzdy za rok 2019, když z přehledu za rozhodné období od ledna 2019 do srpna 2019 vyplývá průměrný příjem ve výši 30.200 Kč. Za rozhodné období roku 2022, tedy od ledna 2022 do srpna 2002 pak vyplývá průměrný čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 33.010 Kč (přehled výplaty mzdy). Dále 2. žalovaný vlastní podíl v bytovém družstvu, kterému odpovídá družstevní byt na ulici [ulice a číslo] v [anonymizováno], který 2. žalovaný pronajímá za nájem a poplatky (předložená nájemní smlouva, účastnický výslech 2. žalovaného). Za bydlení platí 2. žalovaný 6.631 Kč, dále hradí 3.000 Kč za výživné na dceru, poplatek za telefon 295 Kč, měsíční MHD kupon 550 Kč (výslech žalovaného). Mezi účastníky bylo nesporné, že otec – 2. žalovaný plní vyživovací povinnost stanovenou rozsudkem [název soudu] [číslo jednací], kdy hradí výživné žalobkyni ve výši 3.000 Kč měsíčně. 2. žalovaný pronajímá byt v [anonymizováno], a to 2 a půl roku zpětně (účastnický výslech 2. žalovaného). 2. žalovaný pronajímá byt [číslo] v Bytovém družstvu [ulice] v [anonymizováno] a nájemní smlouva byla uzavřena od 1. 5. 2022 na dobu určitou 12 měsíců s možností prodloužení nájemní smlouvy dle dohody pronajímatele a nájemce. Bylo sjednáno nájemné 8.500 Kč měsíčně, které zahrnuje vodné stočné, elektřinu, odpady, plyn, teplou vodu, studenou vodu, ústřední topení, celkem vyčísleno 8.500 Kč. Jedná se o byt 3 + 1 s úplným příslušenstvím I. kategorie, č. bytu 8. Byt se nachází ve 2. nadzemním podlaží, celková obytná plocha 60,11 m2 (nájemní smlouva). Poplatky bytovému družstvu od 1. 1. 2023, tj. měsíční zálohy, činí 5.995 Kč (sdělení bytového družstva ze dne 17. 4. 2023 a předložený evidenční list). Byt pronajímá 2. žalovaný svému bratranci v podstatě zadarmo, když se jedná o rodinu (účastnický výslech 2. žalovaného). Dále má 2. žalovaný příjem z pronájmu pozemku na [země] 10 € za rok. 2. žalovaný nemá další vyživovací povinnost. Platí za bydlení 14.900 Kč [obec] + [obec], 1.200 Kč energie za oba dva byty, plyn 500 Kč za oba dva byty, nájem v Bruntále činí 6.245 Kč + byt v [obec] nájem 12.500 Kč (účastnický výslech 2. žalovaného). Z předloženého přehledu 2. žalovaným soud zjistil, že byl zaměstnán od 14. 3. 2019 do 14. 1. 2020 u zaměstnavatele [právnická osoba] a v období do 15. 8. 2019 měl dosáhnout průměrného čistého příjmu 27.412 Kč. Dále bylo z přehledu zjištěno, že od 12. 9. 2019 do 14. 12. 2021 byl zaměstnán u zaměstnavatelů: [anonymizována dvě slova], [příjmení] stav. [anonymizováno], [právnická osoba], [příjmení] [příjmení], [právnická osoba], [příjmení] [jméno], [právnická osoba] (přehled zaměstnavatelů a mezd). V roce 2022 byl žalovaný zaměstnán u zaměstnavatelů: [právnická osoba], [příjmení] stavební, [právnická osoba], [anonymizováno], a [anonymizována dvě slova]. Za toto období dosáhl žalovaný průměrného čistého měsíčního příjmu 33.010 Kč (přehled zaměstnavatelů a příjmů). V době od ledna 2023 do března 2023 byl 2. žalovaný zaměstnán u [právnická osoba] & [právnická osoba] s vyměřovacím základem 55.000 Kč a dosahoval průměrného čistého měsíčního výdělku 43.270 Kč (potvrzení o zaměstnání a potvrzení o průměrném čistém měsíčním výdělku).

7. Matka žalobkyně (1. žalovaná) hradí ve prospěch společenství vlastníků jednotek [obec] od 1. 9. 2021 do 31. 3. 2022 částku 3.000 Kč měsíčně a od dubna 2022 hradí 2.600 Kč měsíčně (přehled pohybů na účtu za dané období). Dále bylo prokázáno zakoupení, pořízení nového rámu pro brýle žalobkyně ve výši 300 Kč a pořízení školních potřeb ve výši 331 Kč dne 27. 6. 2022 (výpis z účtu ke kreditní kartě). Dále bylo prokázáno pořízení školných potřeb ve výši 376 Kč dne 25. 5. 2022 a pořízení doplňků dne 8. 4. 2022 ve výši 358 Kč a úhrada Menzy ve výši 500 Kč dne 7. 3. 2022 a ve výši 500 Kč dne 22. 3. 2022 (výpis z účtu ke kreditní kartě). Dále 14. 2. 2022 byla uhrazena Menza 600 Kč a dne 21. 2. 2022 úhrada Menzy ve výši 600 Kč (výpis z účtu ke kreditní kartě). Dále bylo prokázáno splácení úvěru matkou žalobkyně ve výši 4.610,50 Kč (výpis z účtu ke kreditní kartě 24. 2. 2022). Dále byly pořízeny doplňky ve výši 319 Kč + 538 Kč v lednu 2022 a dne 10. 12. 2021 pořízena speciální taška na techniku do školy ve výši 1.999 Kč a dne 14. 12. 2021 zaplacena oprava techniky do školy ve výši 579 Kč a dne 3. 1. 2022 nakoupeny mezizubní kartáčky ve výši 320 Kč, dne 9. 11. 2021 nákup techniky potřebné do školy ve výši 507 Kč, 25. 10. 2021 nákup školních potřeb ve výši 118 Kč, 6. 10. 2021 uhrazeny koleje ve výši 1.132 Kč (výpis z účtu ke kreditní kartě). 22. 9. 2021 byl nakoupen měsíčních na 10 měsíců za 1.350 Kč, 24. 9. 2021 nákup mezizubních kartáčků 149 Kč, 27. 9. 2021 potřeby na kolo ve výši 258 Kč (výpis z účtu ke kreditní kartě). Dále bylo prokázáno, že za popelnice uhradila matka žalobkyně 5. 5. 2022 částku ve výši 2.993 Kč. Žalobkyně žije ve společné domácnosti s matkou a matka má jen tuto vyživovací povinnost vůči žalobkyni. Matka hradí roční poplatek za svoz domovního odpadu za 2 osoby 1.996 Kč, roční daň z nemovitosti 1.498 Kč, roční pojištění bytu 889 Kč, roční pojištění majetku a odpovědnosti 1.929 Kč, měsíční náklady bytu 2.600 Kč, elektřina 630 Kč měsíčně, splátka půjček 12.150 Kč, životní pojištění 1.689 Kč, internet 300 Kč měsíčně (výpis z účtu, účastnický výslech žalobkyně, informace o pojištění od [anonymizováno] [ulice] [anonymizováno] a informace o placení na další období). V období od března 2022 do srpna 2022 dosahovala matka žalobkyně čistého průměrného měsíčního výdělku 29.231 Kč a je stále zaměstnána u společnosti [právnická osoba] v [obec a číslo] (potvrzení zaměstnavatele, účastnický výslech matky žalobkyně). V důsledku studijního pobytu žalobkyně v Portugalsku, matka žalobkyně uhradila za žalobkyni za ubytování v hotelu 12. 1. 2023 částku ve výši 7.537,09 Kč + dne 24. 1. 2023 částku ve výši 8.687,95 Kč a dále částku ve výši 859,50 € v souvislosti s doplatkem kolejného (výpis z běžného účtu, historie plateb ze d 14. 2. 2023). Z důvodu zvyšujících se výdajů dochází 1. žalovaná na brigádu do [právnická osoba] v [obec] a dosahuje výdělku 3.000 Kč měsíčně. Další příjmy má z pronájmu pozemku ve výši 8.264 Kč ročně. Další vyživovací povinnosti nemá. Aktuálně hradí nájem 3.000 Kč měsíčně, elektřina 1.200 Kč měsíčně. Posílá žalobkyni 7.000 Kč na její [jméno] kreditní kartu od ledna. Dále hradí žalobkyni výdaje 875 Kč na běžný účet, dále hradí životní pojištění, důchodové pojištění 300 Kč a paušál telefon 770,91 Kč, nájem za byt 3.900 Kč, 800 Kč elektřina, 4.000 Kč – 5.000 Kč potraviny, 300 Kč internet. Žalobkyně bydlí ve společné domácnosti s matkou, ke které dojíždí, s ohledem na studijní povinnosti. Kosmetické služby žalobkyně stojí 700 Kč měsíčně s ohledem na akné, brýle stály 1.200 Kč (výslech 1. žalované).

8. Dle ustanovení § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

9. Dle ustanovení § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

10. Dle ustanovení § 913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

11. Dle ustanovení § 913 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

12. Dle ustanovení § 915 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

13. Soud v prvé řadě zjišťoval, zda je nárok uplatněný žalobkyní oprávněný s ohledem na shora uvedená citovaná zákonná ustanovení. Bylo prokázáno, že žalobkyně je minimálně od 1. 9. 2019 studentkou [obec] školy Univerzita [ulice], Fakulta filozofická, typ studijního programu bakalářský. Studium žalobkyně pak trvá od 13. 9. 2018 doposud. V době od 13. 9. 2018 do 29. 8. 2019 studovala žalobkyně studijní program filologie – čínská filologie, v době od 29. 8. 2019 do 1. 9. 2020 studovala žalobkyně studijní program čínská filologie a portugalská filologie. V době od 1 9. 2020 dosud studuje žalobkyně studijní program portugalská filologie a kulturní antropologie. Aktuálně se žalobkyně nachází na studijním pobytu Erasmus plus v Portugalsku. V současnosti má žalobkyně sestaven rozvrh pro letní semestr tohoto akademického roku, předměty plní průběžně. Maximální doba studia v bakalářském studijním programu je v případě žalobkyně do 31. 8. 2026. Byla tedy splněna podmínka ust. § 911 obč. zákoníku, kdy výživné lze přiznat, jestliže oprávněný, v tomto případě žalobkyně, není schopen sám se živit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně není dosud schopna sama se živit, když se soustavně prezenčním bakalářským denním studiem připravuje na své budoucí povolání.

14. Dále soud zkoumal schopnosti, možnosti a majetkové poměry účastníků řízení. Bylo zjištěno, že žalobkyně žije s matkou v její domácnosti, v průběhu týdne se nachází na koleji a za matkou dojíždí s ohledem na své studijní povinnosti. Žalobkyně nemá vlastní příjem. Veškeré potřeby žalobkyně zajišťuje dlouhodobě její matka. Otec hradí žalobkyni pouze částku 3.000 Kč měsíčně stanovenou rozsudkem z roku 2015 dle minulé úpravy výživného. Žalovaný je po celou předmětnou dobu zaměstnán, kdy v rozhodném období v roce 2019 dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu dle předložených listinných důkazů ve výši 30.200 Kč (otec uváděl dosažený průměrný čistý měsíční příjem 32.641 Kč) a v roce 2022 ve výši 33.010 Kč měsíční průměrný příjem. Matka dosahuje čistého měsíčního příjmu 29.231 Kč + pohyblivá brigáda 3.000 Kč měsíčně + roční nájemné 8.264 Kč z pozemku ve spoluvlastnictví se sourozenci. Žalovaný pak pronajímá byt 3 + 1 v [anonymizováno], jak je uvedeno shora. U obou rodičů se jedná pouze o tuto jednu vyživovací povinnost vůči zletilé žalobkyni.

15. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu a právním posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a že je v možnostech žalovaného přispívat na výživu žalobkyně požadovanou částkou, jak je stanovena ve výroku rozhodnutí. Soud postupoval se závěry manuálu Ministerstva spravedlnosti pro práci s doporučenou tabulkou včetně doporučující tabulky doporučované v aktuálním období. Dle tohoto doporučení je pro zletilé děti absolvující SŠ a vyšší vzdělávání při 16 let a více je doporučena pevná spodní hranice kontrolní částky při 1 vyživovací povinnosti 20 % z čistého příjmu rodiče. Pro období od září 2019 byl zjištěn průměrný čistý měsíční příjem otce nejméně 30.200 Kč. Pokud bylo stanoveno výživné 5.000 Kč měsíčně, tak toto se nachází pod hranicí doporučující dle uvedené tabulky a pevné spodní hranice. Žalobkyně však tuto částku požadovala a soud její výši tedy nemohl překročit. Žalovaný souhlasil se stanovením částky ve výši 5.000 Kč měsíčně od 1. 9. 2019. S ohledem na zjištěné příjmy obou rodičů, s ohledem na zjištěné potřeby žalobkyně, její majetkové poměry a s ohledem na schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalovaného soud posoudil tuto částku jako přiměřenou. Soud přihlédl k tomu, že žalobkyně nemá žádný majetek a není schopna sama se živit. Co se týká tohoto období došlo ke zvýšeným výdajů žalobkyně v souvislosti s nástupem na studium na vysokou školu do [obec], a to v souvislosti se školními potřebami, hrazení kolejného a menzy, hrazení dopravy. S ohledem na výše uvedené pak soud posoudil požadovanou částku 5. 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2019 do budoucna jako přiměřenou. Co se týká dalšího období od 1.9. 2022 požadovala žalobkyně na výživném po žalovaném částku 8.000 Kč měsíčně. I v tomto ohledu soud posoudil požadovanou částku jako důvodnou. V roce 2022 byla žalobkyně, tedy v září tohoto roku, již studentkou 3. ročníku vysoké školy. Od roku 2019 došlo k nárustu potřeb úhrady Menzy a stravného. Dále vznikly vyšší výdaje v souvislosti se studiem žalobkyně, kdy žalobkyně hradí pobyt na studijním pobytu v Portugalsku. Došlo také k celkovým zvýšeným výdajům na stravu a ošacení. Dále je žalobkyně nucena vynakládat další zvýšené výdaje na péči o pleť v důsledku akné a také na zubní ošetření v důsledku dřívějšího nošení rovnátek. U 2. žalovaného pak došlo k nárustu průměrné čisté mzdy na 33.010 Kč. Dále začal žalovaný pronajímat byt 3 + 1 v [anonymizováno], a to od 1. 5. 2022 (jak bylo zjištěno z nájemní smlouvy). V nájemní smlouvě je uvedeno, že nájemce je povinen hradit nájemné 8.500 Kč měsíčně na účet pronajímatele. Dle obsahu textu smlouvy tato částka v sobě zahrnuje částku za užívání bytu a s tím spojené služby. Dle sdělení bytového družstva měsíční zálohy na služby pak představují částku 5.995 Kč. Výsledná částka po odečtu záloh na služby pak činí částku ve výši 2.505 Kč. Žalovaný u jednání soudu tvrdil, že byt pronajímá své rodině pouze za spotřebované služby a vzhledem k tomu, že je to rodina, nebude po nich chtít nájemné. Soud však v tomto případě k dané věci přihlédl tak, že žalovaný se dobrovolně vzdal možného majetkového prospěchu jako příjmu z nájmu, a to i s ohledem na to, že má předcházející povinnosti, a to primárně hradit výživné svého potomka. V souladu s ust. § 913 odst. 2 obč. zákoníku tedy soud při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů žalovaného zkoumal, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popř. zda nepodstupuje nepřiměřená majetkové rizika. Soud tedy dospěl k závěru, že v tomto případě se žalovaný vzdal majetkového prospěchu plynoucího z pronájmu předmětného bytu. Sjednanou částku 8.500 Kč v nájemní smlouvě pak soud posoudil jako sjednané nájemné, když toto je jako nájemné uvedeno. Pokud se jedná o služby, měly by být k nájemnému připočteny. S ohledem na výše uvedené tedy soud dospěl k závěru, že je v možnostech a schopnostech žalovaného i s ohledem na jeho osobní a majetkové poměry hradit žalobkyni požadovanou částku 8.000 Kč měsíčně na výživném od 1. 9. 2022 do budoucna, a i v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Dlužné výživné v částce 74.000 Kč vypočetl soud za období od 1. 9. 2019 do konce měsíce, ve kterém bylo vyhlášeno soudní rozhodnutí, tedy do 30. 6. 2023. Za období od 1. 9. 2019 do 31. 8. 2022, tj. za 12 měsíců x 2.000 Kč, činí dlužné výživné 24.000 Kč. Za období od 1. 9. 2022 do 30. 6. 2023, tj. za 10 měsíců x 5.000 Kč, činí dlužné výživné částku ve výši 50.000 Kč. Za celé uvedené období pak byla vypočtena částka dlužného výživného ve výši 74.000 Kč.

16. O nákladech řízení ve vztahu k žalovanému č. 2) rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu s ohledem na plný procesní úspěch žalobkyně ve věci. Náklady řízení byly přiznány dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen AT). Soud stanovil dle § 8 odst. 2 AT tarifní hodnotu s ohledem na opětující se plnění součtem hodnot těchto plnění, když co se týká období od 1. 9. 2019 do 31. 8. 2022, tj. za 12 měsíců byla žalobkyně úspěšná co do částky 24.000 Kč. Od 1. 9. 2022 byla žalobkyně úspěšná na dobu neurčitou za každý měsíc 5.000 Kč. S ohledem na celkovou dobu, tedy na pětinásobek hodnoty ročního plnění připočetl soud shora uvedených 24.000 Kč + za další 4 roky (12 x 5.000 Kč) a dospěl k tarifní hodnotě ve výši 264.000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon vykonané právní služby pak dle § 7 bod 6 cit. vyhlášky činí za 1 úkon částku ve výši 9.380 Kč. Ve věci byly vykonány a právním zástupcem žalobkyně vyúčtovány 4 úkony právní služby, a to převzetí věci, sepis žaloby a 2 x účast u jednání u Okresního soudu v Bruntále. Dále byl přiznán RP dle § 13 odst. 4 AT ke všem vykonaným úkonům právní služby, tj. 4 x 300 Kč Celkem tedy činí náklady řízení částku ve výši 38.720 Kč a jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.