8 C 193/2024

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 338.274,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 171.216,49 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 171.216,49 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11.693,15 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 34.561,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8.263,91 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3.199,36 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 39.065,44 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 171.216,49 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 108.687,25 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 108.687,25 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7.422,74 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 23.809,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.509,34 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.996,89 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25.821,17 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 108.687,25 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 28.848,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 26. 7. 2024 domáhala zaplacení částky 338.274,60 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru – Expres půjčka č. , hodnota, ze dne , datum, . Požadovala uhradit jistinu 202.018,02 Kč, úroky 8.263,91 Kč a kapitalizované úroky z prodlení ve výši 14.892,51 Kč (z dlužné částky od 18. 7. 2022 do 25. 6. 2024 a od 29. 6. 2024 do 26. 7. 2024 z dlužné jistiny a obchodního úroku, tj. z částky 210.281,93 Kč). Dále požadovala poplatky za pojištění a další poplatky ve výši 1.660 Kč a sankční poplatky ve výši 2.100 Kč. Dále požadovala žalobkyně nároky z titulu smlouvy o úvěru – Expres půjčka č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne , datum, . Žalobkyně požadovala jistinu 129.999,08 Kč, úroky 4.509,34 Kč a úroky z prodlení 9.419,63 Kč (od 18. 7. 2022 do 25. 6. 2024 a od 29. 6. 2024 do 26. 7. 2024 z dlužné jistiny a obchodního úroku). Dále požadovala poplatky 997,50 Kč a sankční poplatky 1.500 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.

3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že v obou obchodních případech před poskytnutím úvěru, řádně prozkoumala úvěruschopnost žalovaného a učinila kontrolu dostupných údajů v interních a externích databázích, bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík atd. Od příjmu žalovaného byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje. Žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje uvedené v žádosti o úvěr a částka životního minima a částka normativních nákladů na bydlení dle údajů Českého statistického úřadu. Byl využit matematický model výpočtu úvěruschopnosti schválený ČNB.

5. Z předložených listinných důkazů zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru – Espres půjčka č. , hodnota, . Výše úvěru 224.000 Kč, měsíční splátka 3.677,91 Kč, RPSN 9,55 %, celková částka k zaplacení 323.226,25 Kč. Jedná se o spotřebitelský úvěr bez stanovení jeho účelu a bez žádosti klienta o čerpání úvěru. Žalovaný je ve smlouvě označen jako fyzická osoba spotřebitel. Současně bylo sjednáno pojištění úvěru, které je součástí sjednané měsíční splátky (smlouva o úvěru, předsmluvní informace, žádost o poskytnutí úvěru). Žalovanému byla vyplacena dne 2. 6. 2022 na jeho účet částka ve výši 224.000 Kč (amortizace, přehled splátek a úhrad a poskytnutí úvěru a výpis z úvěrového účtu). Žalovaný na daný případ uhradil částku ve výši 52.783,51 Kč (tvrzení žalobkyně, přehled splátek – amortizace). V žádosti o úvěr je žalovaný označen jako fyzická osoba spotřebitel, uveden zaměstnavatel , právnická osoba, . se sídlem v , adresa, . Je uveden čistý měsíční příjem 27.400 Kč. Zaměstnán od 11. 1. 2011. Předložený doklad o hlavním příjmu: žádný. Uvedený celkový příjem domácnosti 55.000 Kč (žádost o Expres půjčku). Žalobkyně předložila vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, ze kterého vyplývá, že používá matematický model výpočtu úvěruschopnosti, kdy vychází z informací sdělených žadatelem o úvěr. V daném případě byly odečteny interní splátky 10.259 Kč a externí závazky 1.477 Kč a životní náklady dle MMS. Byly použity výpočty ukazatelů dle platného doporučení ČNB (viz předložené vyjádření k procesu posuzování úvěruschopnosti). Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil řádně sjednané splátky, žalobkyně oznámila úvěr za splatný ke dni 22. 1. 2024 (viz oznámení o prohlášení úvěru za splatný z 24. 1. 2024, včetně dokladu o odeslání s datem 25. 1. 2024). Žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní upomínkou z 4. 7. 2024 (předžalobní upomínka s poštovním podacím archem).

6. Dále bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli stejného data, tj. , datum, další smlouvu o úvěru. Jednalo se o smlouvu o úvěru – Expres půjčka s pojištěním schopnosti splácet č. , hodnota, . Výše úvěru 145.000 Kč. První den, ke kterému je možné čerpání , datum, . Jedná se o spotřebitelský úvěr bezúčelový. Měsíční splátka 2.423,09 Kč. RPSN 10,05 % ročně. Celková částka k zaplacení 213.023,26 Kč. Žalovaný je ve smlouvě označen jako fyzická osoba spotřebitel (smlouva o úvěru). Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil sjednané částka řádně, žalobkyně úvěr zesplatnila k 22. 1. 2024 (oznámení o prohlášení úvěru za splatný z 24. 1. 2024 s dokladem o odeslání z 25. 1. 2024). Žalovaný čerpal úvěr ve výši 145.000 Kč dne 2. 6. 2022 na svůj účet (tvrzení žalobkyně, přehled plateb – amortizace). Na daný případ žalovaný uhradil 36.312,75 Kč (tvrzení žalobkyně). Žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní upomínkou (předžalobní upomínka z 4. 7. 2024 s dokladem o odeslání). Z žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný je označen jako fyzická osoba spotřebitel. Zaměstnavatel , právnická osoba, . se sídlem v , adresa, . Čistý měsíční příjem 27.400 Kč. Celkový příjem domácnosti 55.000 Kč. Doklad o příjmu nebyl předložen žádný (žádost o Expres půjčku).

1. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

2. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., také při výkladu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019).

3. V daném případě žalobkyně tvrdila, že vycházela z informací zjištěných od žadatele. Dále kontrolovala dostupné údaje v interních a externích databázích. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje doložené v žádostech o úvěr, částka životního minima a částka normativních nákladů na bydlení dle výdajů uvedených Českým statistickým úřadem. V obou případech žalobkyně odkazovala na informace uvedené v žádostech o úvěr. V žádostech o úvěr je uveden zaměstnavatel , právnická osoba, . s čistým měsíčním příjmem průměrně 27.400 Kč. Je uvedený předložený doklad o hlavním příjmu žádný. Z bankovního výpisu předloženého žalobkyní soud zjistil, že žalovaný měl pravidelný měsíční příjem od uvedeného zaměstnavatele. Z předloženého výpisu a z ostatních dokladů není zřejmé, zdali se jednalo o pracovní poměr na dobu určitou nebo neurčitou a kdy případně měl tento pracovní poměr skončit. Další příjmy nebylo možné z listin předložených žalobkyní zjistit, a to ani z předloženého bankovního výpisu. Co se týká výdajů žalovaného, nejsou žádné v žádosti o Expres půjčky uvedeny. Žalobkyně tvrdila, že co se týká výdajů, použila matematický model výpočtu úvěruschopnosti schválený ČNB. Z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíce květen, duben, březen a únor a leden 2022 vyplývá, že výdaje žalovaného byly v těchto měsících vyšší než jeho příjmy. Vyjma měsíce května, když konečný zůstatek je vyšší než počáteční zůstatek. V každém měsíčním výpisu je uvedeno několik splátek rozdílných úvěrů. V měsíci květnu je uvedeno minimálně 7 splátek rozdílných úvěrů. Od měsíce dubna již žalovaný byl na svém účtě v mínusu. Opět je zde několik splátek úvěrů. Výdaje žalovaného překračují jeho příjmy ve všech měsících leden–duben 2022.

4. S ohledem na zjištěné skutečnosti dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně nezjistila dostatečně řádně výdajovou stránku poměrů žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že byly zohledněny výdaje žalovaného uvedené v žádostech o úvěr, avšak v žádostech o úvěr žádné údaje uvedeny nejsou. Žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaný náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby apod. Žalobkyně pouze vycházela z životního minima žalovaného dle nař. vlády č. 409/2011 Sb., částky normativních nákladů na bydlení vydané Českým statistickým úřadem a použila matematický model výpočtu úvěruschopnosti. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala otázku výdajů žalovaného, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoliv změnit případně provedená negativní lustrace žalovaného ve veřejných registrech. Soud dospěl k závěru, že v obou případech poskytovatel úvěru poskytl úvěry spotřebiteli v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá cit. zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru o absolutní neplatnosti obou smluv. K neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti, bez návrhu.

5. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář.

1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240-244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-277/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky Juliane Kokott ve věci C-616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C-679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008/4//ES, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.

6. Neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

7. S ohledem na neplatnost smluv o úvěru jsou si strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.

8. S ohledem na výše uvedené vyhověl soud žalobě v obou případech co do poskytnuté jistiny ponížené o žalovaným provedené úhrady. V prvním případě byla poskytnuta částka 224.000 Kč a uhrazena částka 52.783,51 Kč, a proto byla přiznána částka 171.216,49 Kč. V druhém případě byla poskytnuta jistina 145.000 Kč a uhrazeno 36.312,75 Kč. Byla přiznána zbývající neuhrazená jistina 108.687,25 Kč.

9. Dále byly přiznány zákonné úroky z prodlení v souladu s ust. § 1970 obč. zákoníku a nař. vlády č. 351/2013 Sb. V obou případech dovodil soud splatnost nároku k 7. 2. 2024 a prodlení od 8. 2. 2024. Splatnost závazku k vydání bezdůvodného obohacení – povinnost k plnění – nastává dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází následující den k prodlení (rozhodnutí NS 33 Odo 871/2005). V obou případech soud za výzvu k plnění považuje oznámení o zesplatnění dopisy z 24. 1. 2024, kde byla stanovena lhůta k úhradě do 7. 2. 2024. Žalovaný je tak v obou případech v prodlení od 8. 2. 2024. V obou případech byly tedy přiznány zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny od 8. 2. 2024. V obou případech pak žalobkyně zákonné úroky kapitalizovala, proto soud tyto přepočetl a v prvním případě za požadované období přiznal kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11.693,15 Kč a v druhém případě 7.422,74 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení od 27. 7. 2024. Od tohoto období činila výše zákonného úroku z prodlení dle cit. nařízení 12,75 % ročně, a proto byly zákonné úroky z prodlení přiznány z jistiny právě v této výši. Další požadované nároky byly posouzeny jako nedůvodné s ohledem na dovozenou absolutní neplatnost obou smluv a byly soudem zamítnuty.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a zjišťoval poměry úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Z tohoto důvodu také soud kapitalizoval veškeré příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně byla úspěšná celkem do 79,03 % a žalovaný co do 20,97 %. Výsledný úspěch žalobkyně pak představuje 58,06 %. Náklady řízení byly vypočteny ze zaplaceného soudního poplatku 13.532 Kč. Dále dle vyhl. č. 177/1996 Sb. § 5 a 7 advokátního tarifu činí sazba úkonu v této právní věci 9.660 Kč. Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ke každému úkonu účelně vynaloženému náleží náhrada hotových výdajů 300 Kč. V této věci žalobkyně učinila 3 účelně vynaložené úkony právní služby dle § 11 cit. vyhl., a to kvalifikovaná předžalobní výzva, převzetí žaloby, podání žaloby, tj. 28.988 Kč a 3 x 300 Kč náhrada hotových výdajů. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, bylo vypočteno DPH ve výši 21 %, tj. 16.274,80 Kč. Celkové náklady řízení by představovaly 49.686,80 Kč. Úspěchu žalobkyně ve věci 58,06 % pak odpovídá přiznaná výše náhrady nákladů řízení 28.848,20 Kč, která je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně.