8 C 203/2020

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní titul Kristýnou Stachovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 7 221 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1.245 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 1.245 Kč od 2. 7 2015 do 31. 12. 2015, 7,05 % ročně z částky 1.245 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, 7,05 % ročně z částky 1.245 Kč od 1. 7 2016 do 31. 12. 2016, 7,05 % ročně z částky 1.245 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, 7,05 % ročně z částky 1.245 Kč od 1. 7 2017 do 31. 12. 2017, 7,50 % ročně z částky 1.245 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8,00 % ročně z částky 1.245 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně z částky 1.245 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9,00 % ročně z částky 1.245 Kč od 1. 7 2019 do 31. 12. 2019, 9,00 % ročně z částky 1.245 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, 7,55 % ročně z částky 1.245 Kč od 1. 7 2020 do 5. 8. 2020, a za dobu od 6. 8. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

II. Žaloba na zaplacení částky 5.976 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 5.976 Kč od 2. 7 2015 do 31. 12. 2015, 7,05 % ročně z částky 5.976 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, 7,05 % ročně z částky 5.976 Kč od 1. 7 2016 do 31. 12. 2016, 7,05 % ročně z částky 5.976 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, 7,05 % ročně z částky 5.976 Kč od 1. 7 2017 do 31. 12. 2017, 7,50 % ročně z částky 5.976 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8,00 % ročně z částky 5.976 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně z částky 5.976 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9,00 % ročně z částky 5.976 Kč od 1. 7 2019 do 31. 12. 2019, 9,00 % ročně z částky 5.976 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, 7,55 % ročně z částky 5.976 Kč od 1. 7 2020 do 5. 8. 2020, a za dobu od 6. 8. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 7.221 Kč se zákonným úrokem z prodlení s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému částku ve výši 9.000 Kč a dále měl žalovaný uhradit souhrnný poplatek ve výši 5.976 Kč, a to dle smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 9. 7. 2004.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, proti uplatněnému nároku nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.

3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 9. 7. 2004 uzavřena smlouva o půjčce, kterou předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 9.000 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 5.976 Kč, který zahrnuje úroky a náklady spojené s žádostí o půjčku, náklady návštěv obchodních zástupců za účelem převzetí splátek, náklady za upomínání a jiné. Celková částka činí 14.976 Kč a byla splatná v 52 týdenních splátkách po 280 Kč do rukou osoby uvedené v čl. 11 smluvních podmínek, tedy do rukou jakéhokoliv oprávněného zástupce [anonymizováno] nebo oprávněného zástupce [anonymizováno] (smlouva o půjčce včetně smluvních podmínek, tvrzení žalobkyně). Žalovaný uhradil celkem na uvedenou smlouvu o půjčce 7.755 Kč (tvrzení žalobkyně). Aktivní legitimaci žalobkyně prokázala předloženými smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 (smlouvy o postoupení pohledávek včetně příslušného seznamu postoupených pohledávek).

4. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o půjčce. Žalovanému byla poskytnuta částka 9.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný uhradil celkem 7.755 Kč.

5. S ohledem na datum uzavření smlouvy v roce 2004, aplikoval soud ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. s tím, že podle § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. smlouvu o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

6. Dále se soud zabýval souhrnným poplatkem vyjádřeným ve smlouvě o půjčce. Soudu je z jeho úřední činnosti a nesporně také z výpisu obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] známo, že tato společnost je podnikatelkou, přičemž předmětem podnikání je finančnictví, jeho nebankoví část. Za této situace uzavírané smlouvy o půjčce měly pro předchůdkyni žalobkyně generovat určitý zisk. Pokud jde o smlouvu o půjčce, mohou být sjednány úroky. Úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky pak představují cenu poskytnutého kapitálu, tedy cenu za užívání půjčených peněžních prostředků. Souhrnný poplatek je, jak vyplývá z jeho názvu a z vyjádření žalobkyně, součtem více různých nároků, a to jednak úroky, náklady spojené s vyřízením žádosti o půjčku, náklady návštěv obchodních zástupců za účelem převzetí splátek, náklady za upomínání a jiné. Soud tento poplatek za hotovostní výběr splátek (tj. náklady návštěv obchodních zástupců za účelem převzetí splátek), hodnotí jako skrytý úrok, kdy se jeho výše neodvíjí od místa bydliště a tím spojených nákladů za návštěvy u zákazníka, ale od výše půjčené částky. Pokud jde o poplatek za hotovostní osobní výběr splátek, pak náklady na inkaso musí být v případě účastníků se stejným bydlištěm stejné. Je tedy zřejmé, že poplatky za inkaso se odvíjí od výše půjčené částky, ne od výše skutečných nákladů za inkaso týdenní splátky, neboť ta by byla shodná při jakékoliv výši půjčené částky a odvíjela by se spíše od místa bydliště dlužníka a nákladů na dopravu do tohoto místa než od výše půjčené částky. Za této situace předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení a vzhledem k tomu, že si byla vědoma nemožnosti aplikace § 56 odst. 1 ve spojení s § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. nyní § 1814 OZ, tedy právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele, eliminovala i užití korektivu dobrých mravů pokud se jedná o poplatek, jak bylo výše řečeno. Poplatek pak dle výše uvedeného nelze přezkoumávat z hlediska přiměřenosti. Tím využila právní předchůdkyně žalobkyně svého postavení a postavení spotřebitele a obešla tak ustanovení občanského zákoníku, aby nemohlo dojít k přezkoumání výše souhrnného poplatku. Je přitom zřejmé, že souhrnný poplatek se odvíjí od výše půjčené částky, nikoliv od skutečných nákladů na inkaso. Za této situace předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení a vzhledem k tomu, že si byla vědoma nemožnosti aplikace § 56 odst. 1 ve spojení s § 55 odst. 2 občanského zákoníku, tedy právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele, eliminovala i užití korektivu dobrých mravů pokud se jedná o poplatek, jak bylo výše řečeno. Je přitom zřejmé, že souhrnný poplatek se odvíjí od výše půjčené částky, nikoliv od skutečných nákladů na inkaso a je tak jakýmsi úrokem za poskytnuté peněžní prostředky, a to skrytým zcela spotřebiteli. Soud proto právní úkon, tedy smlouvu o půjčce, hodnotí jako absolutně neplatnou podle § 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona.

7. Pokud jde o oddělitelnost části smlouvy od ostatního obsahu, soud se domnívá s ohledem na ustanovení § 41 občanského zákoníku, s ohledem na povahu právního úkonu, jeho obsah a okolnosti uzavření nelze oddělit část souhrnného poplatku od samotné zbývající části smlouvy o půjčce. Soud v tomto směru ohledně oddělitelnosti části právního úkonu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 3 Cdo 1248/96, dále 21 Cdo 2636/2008 a nález Ústavního soudu I. ÚS 4036/05, kdy všechna tato rozhodnutí mají za to, že neoddělitelnost části právního úkonu musí být chápána ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné oddělitelnosti a musí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně je právnickou osobou, která byla založena za účelem generování zisku s předmětem podnikání finančnictví, uzavírá tato společnost smlouvy o půjčce se spotřebiteli z důvodu získání zisku a je tedy zřejmé, že by bez položky souhrnného poplatku smlouvy o půjčce neuzavřela. Neplatnou je tedy celá smlouva o půjčce, nikoliv pouze část týkající se souhrnného poplatku.

8. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce je absolutně neplatná pro obcházení zákona podle § 39 občanského zákoníku, a to v celém rozsahu, má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 457 občanského zákoníku, kdy v případě neplatné smlouvy jsou povinni účastníci této smlouvy si vrátit vzájemná plnění. Na soudu tedy bylo, aby tato plnění zúčtoval. Smlouvou o půjčce poskytla předchůdkyně žalobkyně v hotovosti žalovanému částku 9.000 Kč, přičemž žalovaný na tuto smlouvu o půjčce zaplatil částku 7.755 Kč, kterou soud započetl na jistinu a je tedy povinen vrátit žalobkyni částku 1.245 Kč s úroky z prodlení. Na úroky z prodlení má pak žalobkyně nárok podle § 517 občanského zákoníku č.40/1964 Sb. ve výši dané nařízením vlády č. 343/2013 Sb. v platném znění. Ostatní nároky jsou neplatné a byly soudem zamítnuty.

9. Pokud jde o náklady řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšné žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.