8 C 212/2025

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o 273.507,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 92.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 92.700 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 3.000 Kč vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude rozsudek právní moci, s tím, že v případě prodlení s úhradou jedné splátky, a to i částečně, stává se splatným celý zůstatek výše specifikované dlužné částky.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 180.807,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 273.507,01 Kč od 10. 8. 2025 do 29. 9. 2025, a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 180.807,01 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 10. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 273.507,01 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o podnikatelském úvěru číslo , hodnota, uzavřené dne , datum, . Žalobkyně požadovala uhradit dosud nesplacenou část jistiny úvěru ve výši 95.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru dle odst. 3.1 smlouvy ve výši 174.807,01 Kč a smluvních sankcí dle odst. 7.1 smlouvy v celkové výši 6.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení.

2. V dané věci byl vydaný elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal v zákonné lhůtě odpor. Žalovaný uvedl, že žalovaný nárok, tak, jak je uveden v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, neuznává. Žalovaný uvedl, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na spotřebitelskou. Jedná se o koncept poskytování kvazispotřebitelských smluv, který žalobkyně vytvořila a používá výhradně s tím cílem, aby žalovaného zbavila ochrany poskytované zákonnými ustanoveními spotřebitelů, zejména zastropování smluvní pokuty, zákaz zajištění úvěru směnkou, zákaz rozhodčích doložek a podobně. Žalovaný má za to, že ani skutečnost, že je ve smlouvě u jeho jména uvedeno IČO, žalovaného spotřebitelské ochrany nezbavuje a je nutné na něj pohlížet jako na spotřebitele. Žalovaný uvedl, že vůbec nezamýšlel žádat o podnikatelský úvěr, poptával úvěr spotřebitelský, místo toho však žalobkyně využila jeho evidence v živnostenském rejstříku a učinila nabídku k poskytnutí tohoto produktu v online rozhraní. Dále poukázal na to, že úvěrová smlouva neobsahuje žádnou specifikaci podnikatelského záměru, na který měly údajně být poskytnuté finanční prostředky určeny. Získané peněžní prostředky žalovaný použil výhradně ke soukromým nepodnikatelským účelům. Žalovaný uvedl, že v době sjednání úvěru nevěděl, že se jedná o úvěr podnikatelský, měl za to, že sjednává běžný spotřebitelský úvěr. Žalovaný považuje za spornou i samotnou skutečnost, zda úvěrová smlouva sjednaná prostřednictvím elektronické komunikace na dálku byla vůbec uzavřena. Dále uvedl, že žalobkyně neprokázala, že došlo k uzavření úvěrové smlouvy právě v takovém znění, v jakém úvěrovou smlouvu žalobkyně předkládá, když k elektronické verzi smlouvy není připojen podpis v elektronické po době. Poukázal na to, že sjednání smlouvy probíhalo prostřednictvím webu , hodnota, . Dále žalovaný má za to, že smluvní ujednání ohledně výše úroku z prodlení a smluvní pokuty je na samé hranici nemravnosti a nezákonnosti. Dále žalovaný poukázal na to, že nebyla posouzena jeho úvěruschopnost jako spotřebitele ze strany žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy. Žalobkyně nijak neprověřovala výdaje žalovaného a tyto neověřovala, a to ani za účelem ověření, zda skutečně žalovaný podniká a zda má výdaje podnikatelského charakteru. Žalovaný má za to, že smlouva o úvěru je od samého počátku neplatná a je nutno rozhodnout o nároku žalobkyně v intencích bezdůvodného obohacení. Žalovaný poukázal na své špatné finanční poměry a žádal o to, aby mu soud umožnil platit vzniklý dluh ve splátkách. Žalovaný uvedl, že je schopen platit splátky nejvýše po 3.000 Kč měsíčně.

3. Soud ve věci provedl dokazování, zjistil skutkový stav věci a má za prokázané následující. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu nazvanou jako smlouva o podnikatelském úvěru číslo , hodnota, dne , datum, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně s adresou , e-mail, . Žalovaný rozklikl internetové stránky žalobkyně, kde se přihlásil a zažádal si o úvěr. Kvůli zjištění bankovní identity poslal žalobkyni 1 Kč a poté mu přišel SMS kód na schválení smlouvy. Žalovaný smlouvu nerozklikl, nepřečetl, jenom potvrdil SMS kód. Tyto skutečnosti má soud za prokázané předloženou smlouvou o podnikatelském úvěru, dále výslechem žalovaného a provedeným důkazem ohledáním internetové stránky žalobkyně na internetu. Žalobkyně pak poskytla žalovanému částku ve výši 95.000 Kč. Částku žalovaný obdržel na svůj bankovní účet dne 7. 8. 2024 (viz výpis platby od , právnická osoba, ). Při sjednávání dané smlouvy byla totožnost žalovaného ověřena přes bankovní ID a dle zaslané kopie občanského průkazu žalovaného (viz z účastnický výslech žalovaného, předložená platba a kopie občanského průkazu). Žalovaný na daný případ uhradil celkem 2.300 Kč (nesporné tvrzení účastníků, předložené doklady o platbách). Co se týká předložené smlouvy číslo , hodnota, je označena jako smlouva o podnikatelském úvěru. Žalovaný je zde identifikován adresou místa a podnikání: , adresa, a dále je uvedeno IČO: , IČO žalovaného, , a bankovní spojení číslo účtu žalovaného u , právnická osoba, . V obsahu smlouvy je uvedeno, že smluvní strany v souladu s § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavírají smlouvu o podnikatelském úvěru. Dále je uvedeno v článku II. 2. 1. že společnost je poskytovatelem nebankovních podnikatelských úvěrů. Klient je podnikatelemfyzickou osobou podnikajícím na základě živnostenského oprávnění po dobu nejméně jednoho měsíce ke dni uzavření této smlouvy. Společnost se touto smlouvou zavazuje poskytnout klientovi peněžní prostředky za podmínek stanovených v článku III. této smlouvy a klient se zavazuje společnosti vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit jeho příslušenství a poplatky spojené s poskytnutím úvěru a další pohledávky vyplývající z této smlouvy. Dále je uvedeno, že úvěr dle této smlouvy je smluvními stranami sjednáván a společností poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Částka úvěru 95.000 Kč, doba trvání 12 měsíců ode dne čerpání úvěru. Poplatek za poskytnutí úvěru činí 0,7 % z částky úvěru za každý den čerpání úvěru do jeho úplného splacení. V článku VII smlouvy je sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení klienta s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky. Dále jsou sjednány úroky z prodlení v případě prodlení trvajícího do 90 dnů ode dne konečné splatnosti úvěru ve výši 0,5 % ze součtu dlužných splátek úvěru za každý započatý den trvání prodlení trvajícího více než 90 dní ode dne konečné splatnosti úvěru (viz obsah předložené smlouvy). Žalovaný je evidován v živnostenském rejstříku jako fyzická osoba podnikatel IČO , IČO žalovaného, . Zapsány údaje od 18. 8. 2014. Je uvedeno živnostenské oprávněn s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 13 živnostenského zákoníku. Vznik oprávnění živností 18. 8. 2014. Doba platnosti oprávnění na dobu neurčitou. Živnost byla přerušena od 7. 11. 2022 do 31. 3. 2023 (viz výpis z veřejné části živnostenského rejstříku).

4. Soud má za to, že v řízení nebylo prokázáno předloženou smlouvou, že žalovaný uzavřel předmětnou smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti, jelikož samotný název smlouvy o podnikatelském úvěru, či předtištěná ujednání smlouvy, že klient je podnikatelem fyzickou osobou, toto neprokazuje. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat ani jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikační údaj podnikatele a ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení „podnikatelské účely“. Tato skutečnost nebyla prokázána ani pouhým předložením výpisu z živnostenského rejstříku žalovaného. Soud má za to, že žalobkyně v řízení neprokázala, že žalovaný uzavřel předmětnou smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti a dále neprokázala souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním žalovaného. O potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran uzavření smlouvy s žalovaným jako podnikatelem a následným ověření úvěruschopnosti žalovaného pak nemohla být žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání, čemuž zabránila svou nepřítomností na jednání soudu (viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010 sp. zn. 30 Cdo 3970/2008). V důsledku této skutečnosti nebylo možné poskytnout žalobkyni potřebná poučení a nahlíží se na ni jako na účastníka řádně poučeného.

5. Za této situace hodnotil soud danou smlouvu jako smlouvu spotřebitelskou a aplikoval na ni relevantní ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to včetně nutnosti splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru. Poskytovatel úvěru smí poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Této povinnosti žalobkyně nedostála, když žádným způsobem neověřovala úvěruschopnost žalovaného. Pokud byla následně mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovaným jakožto dlužníkem uzavřena úvěrová smlouva, je tato absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona. Jedná se o neplatnost absolutní, a soud k její neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti. S ohledem na výše uvedené posoudil soud daný případ ve smyslu § 2991 občanského zákoníku jako vzniklé bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, který obdržel částku ve výši 95.000 Kč a uhradil pouze částku ve výši 2.300 Kč. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni vrátit dlužnou nesplacenou jistinou ve výši 92.700 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky. Na zákonné úroky má žalobkyně právo v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši dané nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Lhůta k plnění není u bezdůvodného obohacení stanovena a řídí se § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. V případě bezdůvodného obohacení je třeba počátek prodlení odvodit až na základě výzvy k plnění. Za takovou výzvu k plnění pak soud považuje výzvu ze dne 24. 9. 2025, která byla odeslána 26. 9. 2025. Výzva se dostala do dispozice žalovaného nejpozději 29. 9. 2025 a od 30. 9. 2025 je žalovaný v prodlení. Zbývající nároky posoudil soud s ohledem na výše uvedené jako nedůvodné a byly soudem zamítnuty.

6. S ohledem na žalovaným osvědčené poměry žalovaného, soud přiznal žalovanému, podle § 160 odst. 1 o. s. ř. možnost hradit plnění ve splátkách po 3.000 Kč měsíčně. Soud přihlédl přitom k tomu, že stanovení splátek je výjimečným postupem a dlužník na něho nemá právní nárok. Věřitel pak má v každém případě právo na to, aby jeho pohledávka byla uhrazena v přiměřené době. Soud stanovil výši měsíčních splátek po 3.000 Kč měsíčně. Pokud některá splátka nebude uhrazena řádně a včas, stane se splatným celý dluh, (ztráta výhody splátek).

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a nepřiznal procesně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení, když tento náhradu nákladů řízení nepožadoval.