8 C 37/2022

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 5.928 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4.000 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 1.928 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6.687,49 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 5.928 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 5.928 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 5.928 Kč od 1. 7. 2021 do 15, 10, 2021 a za dobu od 16. 10. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 5.928 Kč s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému částku ve výši 4.000 Kč a dále měl žalovaný uhradit souhrnný poplatek ve výši 1.928 Kč. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že její předchůdce uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil skutkový stav věci a má za prokázané, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu nazvanou jako smlouva o půjčce, dle které obdržel žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy 4.000 Kč a zavázal se uhradit i souhrnný poplatek ve výši 1.928 Kč, celkem 5.928 Kč ve 26. týdenních splátkách po 228 Kč vždy do rukou osoby, a to oprávněného zástupce [anonymizováno] (smlouva o půjčce ze dne 24. 8. 2006). Žalovaný pak na daný případ neuhradil ničeho. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobkyně prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a příslušnou stranou seznamu postoupených pohledávek (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy).

5. S ohledem na datum uzavření smlouvy v roce 2006, aplikoval soud ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. s tím, že podle § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. smlouvu o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

6. Smlouvu uzavřenou mezi účastníky nazvanou smlouva o půjčce soud posuzoval podle shora uvedeného ustanovení s tím, že předchůdce žalobkyně poskytla v hotovosti žalovanému peníze a žalovaný se je zavázal vrátit v určitých týdenních splátkách. S ohledem na obsah obou smluv je zřejmé, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce.

7. Dále se soud zabýval souhrnným poplatkem vyjádřeným ve smlouvě o půjčce. Soudu je z jeho úřední činnosti a nesporně také z výpisu obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] známo, že tato společnost je podnikatelkou, přičemž předmětem podnikání je finančnictví, jeho nebankoví část. Za této situace uzavírané smlouvy o půjčce měly pro předchůdce žalobkyně generovat určitý zisk. Pokud jde o smlouvu o půjčce, mohou být sjednány úroky. Úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky pak představují cenu poskytnutého kapitálu, tedy cenu za užívání půjčených peněžních prostředků. Souhrnný poplatek je, jak vyplývá z jeho názvu a z vyjádření žalobkyně, součtem více různých nároků, a to jednak úroky, náklady spojené s vyřízením žádosti o půjčku, náklady návštěv obchodních zástupců za účelem převzetí splátek, náklady za upomínání a jiné. Soud tento poplatek za hotovostní výběr splátek (tj. náklady návštěv obchodních zástupců za účelem převzetí splátek), hodnotí jako skrytý úrok, kdy se jeho výše neodvíjí od místa bydliště a tím spojených nákladů za návštěvy u zákazníka, ale od výše půjčené částky. Pokud jde o poplatek za hotovostní osobní výběr splátek, pak náklady na inkaso musí být v případě účastníků se stejným bydlištěm stejné. Je tedy zřejmé, že poplatky za inkaso se odvíjí od výše půjčené částky, ne od výše skutečných nákladů za inkaso týdenní splátky, neboť ta by byla shodná při jakékoliv výši půjčené částky a odvíjela by se spíše od místa bydliště dlužníka a nákladů na dopravu do tohoto místa než od výše půjčené částky. Za této situace předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení a vzhledem k tomu, že si byla vědoma nemožnosti aplikace § 56 odst. 1 ve spojení s § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. nyní § 1814 OZ, tedy právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele, eliminovala i užití korektivu dobrých mravů pokud se jedná o poplatek, jak bylo výše řečeno. Poplatek pak dle výše uvedeného nelze přezkoumávat z hlediska přiměřenosti. Tím využila právní předchůdkyně žalobkyně svého postavení a postavení spotřebitele a obešla tak ustanovení občanského zákoníku, aby nemohlo dojít k přezkoumání výše souhrnného poplatku. Je přitom zřejmé, že souhrnný poplatek se odvíjí od výše půjčené částky, nikoliv od skutečných nákladů na inkaso. Za této situace předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení a vzhledem k tomu, že si byla vědoma nemožnosti aplikace § 56 odst. 1 ve spojení s § 55 odst. 2 občanského zákoníku, tedy právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele, eliminovala i užití korektivu dobrých mravů pokud se jedná o poplatek, jak bylo výše řečeno. Je přitom zřejmé, že souhrnný poplatek se odvíjí od výše půjčené částky, nikoliv od skutečných nákladů na inkaso a je tak jakýmsi úrokem za poskytnuté peněžní prostředky, a to skrytým zcela spotřebiteli. Soud proto právní úkon, tedy smlouvu o půjčce, hodnotí jako absolutně neplatnou podle § 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona.

8. Pokud jde o oddělitelnost části smlouvy od ostatního obsahu, soud se domnívá s ohledem na ustanovení § 41 občanského zákoníku, s ohledem na povahu právního úkonu, jeho obsah a okolnosti uzavření nelze oddělit část souhrnného poplatku od samotné zbývající části smlouvy o půjčce. Soud v tomto směru ohledně oddělitelnosti části právního úkonu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 3 Cdo 1248/96, dále 21 Cdo 2636/2008 a nález Ústavního soudu I. ÚS 4036/05, kdy všechna tato rozhodnutí mají za to, že neoddělitelnost části právního úkonu musí být chápána ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné oddělitelnosti a musí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně je právnickou osobou, která byla založena za účelem generování zisku s předmětem podnikání finančnictví, uzavírá tato společnost smlouvy o půjčce se spotřebiteli z důvodu získání zisku a je tedy zřejmé, že by bez položky souhrnného poplatku smlouvy o půjčce neuzavřela. Neplatnou je tedy celá smlouva o půjčce, nikoliv pouze část týkající se souhrnného poplatku.

9. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce je absolutně neplatná pro obcházení zákona podle § 39 občanského zákoníku, a to v celém rozsahu, má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 457 občanského zákoníku, kdy v případě neplatné smlouvy jsou povinni účastníci této smlouvy si vrátit vzájemná plnění. Na soudu tedy bylo, aby tato plnění zúčtoval. Smlouvou o půjčce poskytla předchůdkyně žalobkyně v hotovosti žalovanému částku 4.000 Kč, přičemž žalovaný na tuto smlouvu o půjčce zaplatil 0 Kč a je tedy povinen vrátit žalobkyni částku 4.000 Kč s úroky z prodlení. Na úroky z prodlení má pak žalobkyně nárok podle § 517 občanského zákoníku č.40/1964 Sb. ve výši dané nařízením vlády č. 343/2013 Sb. v platném znění. Jedná se o závazek z bezdůvodného obohacení a soud jeho splatnost dovodil k datu 1. 2. 2021 dle výzvy předložené žalobcem s podacím lístek ze dne 1. 2. 2021. Ostatní nároky jsou neplatné a byly soudem zamítnuty.

10. Pokud jde o náklady řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.