8 C 4/2024

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 92.444,57 Kč s příslušenstvím

I. Změna žaloby učiněná žalobkyní v podání ze dne 4. 3. 2024, se připouští.

II. Řízení se zastavuje co do částky ve výši 161,65 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 52.598,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52.598,56 Kč od 15. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 39.846,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 300,48 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.577,87 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 92.446,57 Kč od 5. 11. 2022 do 14. 11. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39.846,01 Kč od 15. 11. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,9 % ročně z částky 91.446,57 Kč od 5. 11. 2022 do zaplacení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 92.444,57 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s. dne , datum, . Žalobkyně požadovala zaplatit dlužnou jistinu ve výši 91.446,57 Kč, poplatky ve výši 998 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s.) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, . Žalovaný se zavázal hradit poskytnutou zápůjčku v 95 pravidelných měsíčních splátkách po 3.861 Kč, a to formou inkasa z účtu žalovaného. Byla sjednána úroková sazba ve výši 7,90 % ročně. Celková výše zápůjčky byla sjednána ve výši 272.000 Kč. Poslední splátka byla stanovena dne 25. 8. 2024. Jednalo se o smlouvu o zápůjčce a nezajištěný splátkový spotřebitelský úvěr. Žalovaný je ve smlouvě o zápůjčce označen jako fyzická osoba spotřebitel. V textu smlouvy je uvedeno, že smlouva o půjčce na refinancování představuje smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. obč. zákoníku a nezajištěný splátkový spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Klient se smlouvou zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit související úroky a případné další platby dle této smlouvy. Celková částka splatná klientem činí 366.706,79 Kč. Je uveden běžný účet žalovaného č. , č. účtu, (rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce na refinancování, návrh na uzavření smlouvy o půjčce na refinancování). Žalovaný obdržel na svůj bankovní účet částku ve výši 10.200 Kč dne 30. 9. 2016 a dále částku ve výši 261.800 Kč dne 30. 9. 2016 (výpis z běžného účtu žalovaného). Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně, právní předchůdce žalobkyně s účinností ke dni 4. 11. 2022 zápůjčku zesplatnil (výzva – zesplatnění půjčky ze dne 4. 11. 2022).

4. Žalovaný na daný případ uhradil částku celkem ve výši 219.401,44 Kč (tvrzení žalobkyně). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně příslušné části postupovaných pohledávek a předloženým oznámením o postoupení pohledávky, včetně dokladu o odeslání.

5. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného bylo využito standardních schvalovacích postupů s využitím interních a externích datových zdrojů. Byla provedena lustrace externích úvěrových registrů, byly zohledněny příjmy žalovaného a pravidelné výdaje žalovaného. Došlo k vyhodnocení rizikových kontrol. Na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů a po provedení potřebných lustrací a dle zjištění informací z těchto zdrojů a interních zdrojů byl schválen úvěr ve výši 270.000 Kč. K prokázání těchto tvrzení žalobkyně předložila návrh na uzavření smlouvy, ve kterém je k žalovanému uvedeno pouze, že se jedná o fyzickou osobu spotřebitele. Dále žalobkyně poukazovala na výpisy z běžného účtu žalovaného, které se však nevztahují na období před poskytnutím předmětného úvěru žalovanému, a proto z nich nebylo možno dovodit, zdali před poskytnutím úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.

6. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu, a to i s ohledem na její obsah jako smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. obč. zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi právním předchůdcem žalobkyně, podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. S ohledem na datum uzavření úvěrové smlouvy je nutno na tento případ aplikovat zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ustanovení § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

9. Dle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy , právnická osoba, a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

10. Dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících obč. zákoníku. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by je žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. „Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti).” [Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.] Smlouvou umožnil věřitel (právní předchůdkyně žalobkyně) žalovanému čerpat peněžní prostředky do výše 272.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok a poplatky. Pro případ, že žalovaný nesplní řádně svůj závazek ze smlouvy vyplývající, byly sjednány sankce.S ohledem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C-449/13)): „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“12. Z předložených listinných důkazů žalobkyní dospěl soud k závěru, že před poskytnutím úvěru žalovanému nebylo zjišťováno a ani prověřováno, jaké jsou konkrétní výdělkové sociální a majetkové poměry žalovaného. Nebylo ověřeno, zda je žalovaný zaměstnán a zda dosahuje příjmu a jakého měsíčního čistého příjmu žalovaný měl dosahovat. Žalobkyně tak vůbec nezjišťovala a ani neprověřovala příjmové a výdajové schopnosti spotřebitele. S ohledem na výše uvedené se jeví postup právního předchůdce žalobkyně při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jako nedostatečný. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí. Z jeho zjištění nebylo zřejmé, zda bude žalovaný skutečně schopen spotřebitelský úvěr splácet. Bylo vycházeno zřejmě pouze z prověření žalovaného v externích a interních registrech, kdy žalobkyně nesdělila, s jakým konkrétním výsledkem. Vůbec nebyla zjišťována příjmová a ani výdajová stránka poměrů žalovaného. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky, je třeba respektovat shora uvedená zákonná ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je možno považovat pouze takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také zjišťuje a prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr do dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019).

13. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak je uvedeno shora. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr není možno odvodit pouze prověřením spotřebitele ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného. Proto soud v souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dovodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si tak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 obč. zákoníku, podle kterého může každý ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly. V daném případě žalovaný obdržel částku ve výši 272.000 Kč a uhradil částku ve výši 219.401,44 Kč. Žalobkyně má proto nárok na vrácení částky ve výši 52.598,56 Kč.

14. V podání ze dne 4. 3. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co se týká původně požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 462,13 Kč, když nově požadovala částku ve výši 300,48 Kč. Soud proto v souladu s § 96 občanského soudního řádu řízení do této části zastavil. Současně soud připustil změnu žaloby učiněné žalobkyní v podání ze dne 4. 3. 2024, když žalobkyně oproti původnímu žalobnímu návrhu, co se týká kapitalizovaného úroku ve výši 2.416,22 Kč, nově požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 2.577,87 Kč. Soud tento procesní úkon vyhodnotil jako rozšíření a změnu žaloby, a proto o něm bylo rozhodnuto ve výroku I. tohoto rozsudku.

15. O splatnosti závazku k vydání bezdůvodného obohacení povinnosti k plnění nastává dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází následující den k prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 871/2005 ze dne 15. 12. 2005). Lhůta k plnění se u bezdůvodného obohacení řídí dle ust. § 1958 odst. 2 obč. zákoníku. Žalobkyně nemůže odvozovat počátek prodlení ze smluvního vztahu, který je neplatný, ale v případě bezdůvodného obohacení až na základě její výzvy k plnění. Tedy musí o plnění nejprve požádat. Za takovou výzvu k plnění soud v daném případě považuje oznámení o zesplatnění půjčky/výzva k úhradě závazku ze dne 4. 11. 2022. V dané výzvě poskytla věřitelka žalovanému lhůtu 10 dnů od data vyhotovení této výzvy. Výzva pak byla odeslána dne 7. 11. 2022 a dostala se do sféry adresáta nejpozději 10. 11. 2022. Poskytnutá lhůta pak uplynula dne 14. 11. 2022. Žalovaný je tak v prodlení až od 15. 11. 2022 a od tohoto data přiznal soud žalobkyni právo na zákonné úroky z prodlení v souladu s ust. § 1970 obč. zákoníku ve výši daném nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ostatní nároky uplatněné žalobou byly posouzené jako nedůvodné a byly zamítnuty.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Soud zjišťoval procentuální úspěch účastníků a kapitalizoval veškeré příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobkyně činil 53,41 % a úspěch žalovaného činil 46,59 %. Výsledný úspěch žalobkyně pak představoval 6,82 %. Jednalo se o úspěch jen částečný, a proto soud v souladu s cit. ustanovením vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.