8 C 99/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kristýny Stachové a přísedících Ing. Josefa Gistra a Mileny Boronkajové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Žaloba na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalované, datované dnem [datum], doručené dne [datum], je neplatné, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 22.179,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Bruntále dne 16. 4. 2021 požadoval žalobce, aby soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalované datované dnem [datum], doručené dne [datum] žalobci je neplatné. Uváděl, že pracoval u žalované dle pracovní smlouvy z [datum] jako vyvážeč s místem výkonu práce [územní celek]. Dne 1. 3. 2021 byla žalobci doručena písemnost nazvaná jako„ Okamžité zrušení pracovního poměru výpovědí“ dle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce. Namítal, že z doručené písemnosti jasně nevyplývá, zda má pracovní poměr skončit výpovědí podle § 52 písm. g) zákoníku práce, a že zásilka měla být podána k doručení do vlastních rukou žalobce, což splněno nebylo. Dále uváděl, že pokud by pracovní poměr skončil výpovědí podle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce, potom by pracovní poměr skončil až uplynutím výpovědní lhůty, a ne k datu 28. 2. 2021, jak tvrdí ve výpovědi žalovaná, a měl tedy skončit 31. 5. 2021. Dále tvrdil, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou, aby žalobci po zaslání výpovědi sdělila, kdy má žalobce nastoupit do práce.

2. Žalovaná uváděla, že žalobce se bez jakékoliv omluvy a důvodu nedostavil do práce ve dnech 1. 2. 2021 – 5. 2. 2021 a byla mu ze strany žalované zaslaná výtka ze dne 8. 2. 2021 a bylo mu oznámeno závažné porušení pracovních povinností a jeho absence jako neomluvená. Další písemnou výtku zaslala žalovaná žalobci ze dne 11. 2. 2021 a opět vytýká neomluvenou absenci v zaměstnání, a to v období od 8. 2. 2021 – 12. 2. 2021 (omylem je na upomínce datum 11. 2. 2021). Dále žalovaná tvrdila, že ke dni 12. 2. 2021 žalobce nedocházel již 14 dnů do zaměstnání bez jakékoliv omluvy. Třetí písemnou výtku zaslala žalovaná žalobci dne 22. 2. 2021, a to z důvodu absence v práci v období 15. 2. 2021 – 19. 2. 2021, opět z důvodu absence v práci bez jakékoliv omluvy. Žalobce se tedy nedostavil bez jakékoliv omluvy do práce od 1. 2. 2021 – 19. 2. 2021 a takovouto dlouhodobou absenci v zaměstnání žalovaná kvalifikovala jako porušení povinností zaměstnance vztahující se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Žalovaná má za to, že z její strany byly dány důvody pro rozvázání pracovního poměru s žalobcem okamžitým zrušením dle ust. § 55 zákoníku práce, avšak přesto postupovala vůči žalobci příznivěji a zaslala mu výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce datované dnem [datum] (kdy tato byla žalovanou nepřesně nazvána jako„ okamžité zrušení pracovního poměru dle ust. § 52 písm. g)“). Žalovaná uváděla, že s žalobcem ukončila pracovní poměr tímto způsobem výpovědí dle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce, když zde byly dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr (dlouhodobá neomluvená absence), přičemž takovéto porušení povinností zaměstnance lze kvalifikovat minimálně jako závažné porušení povinností vztahující se k zaměstnancem vykonávané práci. Žalovaná uvedla, že její výpověď splňuje náležitosti stanovené zákonem, kdy však omylem uvedla do výpovědi, že pracovní poměr skončí ke dni [datum]. Žalovaná dále uvedla, že výpověď byla z její strany zaslána žalobci do vlastních rukou poštou dne 24. 2. 2021.

3. Provedeným dokazováním zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena pracovní smlouva na dobu neurčitou. Žalobce jako zaměstnanec žalované měl pracovat jako obsluha vyvážečky a místem výkonu práce je areál staveb [územní celek]. Den nástupu do práce 3. 6. 2019 (pracovní smlouva ze dne [datum]). Žalovaná zaslala žalobci přípis nazvaný jako napomenutí ze dne 8. 2. 2021, a to z důvodu hrubého porušení pracovní kázně, opuštění pracoviště během pracovní doby a neomluvené absence žalobce od 1. 2. 2021 – 5. 2. 2021. Dále byl žalobce upozorněn, že tato absence bude žalovanou považována za neomluvenou a že se jedná o první napomenutí (napomenutí a podací stvrzenka). Dále žalovaná zaslala žalobci přípis nazvaný jako druhé napomenutí, kde upozorňuje žalobce jako zaměstnance, že považuje za neomluvenou absenci žalobce od 8. 2. 2021 – 12. 2. 2021 a jedná se o druhé napomenutí (druhé napomenutí a podací lístek). Dále žalovaná zaslala žalobci přípis nazvaný jako třetí napomenutí, kde upozorňuje žalobce na to, že absence od 15. 2. 2021 – 19. 2. 2021 bude žalovanou považována za neomluvenou a jedná se o třetí napomenutí (třetí napomenutí, podací lístek). Dále má soud za prokázané, že jednatel žalované [jméno] [příjmení] vyhotovil dne 28. 2. 2021 přípis nazvaný jako okamžité zrušení pracovního poměru výpovědí podle § 52 písm. g) zákoníku práce. V textu je uvedeno, že s žalobcem je zrušen pracovní poměr okamžitě podle § 52 písm. g) zákoníku práce pro hrubé porušení pracovní kázně, kterého jste se dopustil opakovaně opuštěním pracoviště během pracovní doby a zároveň neomluvenou absencí, na což jste byl písemně upozorněn a také tím, že jste odcizil majetek, který sloužil k výkonu vaší práce. Uvedeným jednáním jste se dopustil porušení pracovní kázně, které je vzhledem ke všem okolnostem případu závažným porušením pracovní kázně, vzhledem ke všem okolnostem případu opětovným méně závažným porušením pracovní kázně, přičemž v době posledních 6 měsíců jste v souvislosti s porušením pracovní kázně byl písemně upozorněn na možnost výpovědi. Tento přípis je datován 28. 2. 2021. K tomuto přípisu doložila žalovaná podací lístek ze dne 24. 2. 2021. S ohledem na dřívější datum podacího lístku než uvedeného přípisu soud dovodil, že tento podací lístek k uvedenému přípisu nenáleží, když tento přípis mohl být zaslán nejdříve dne, kdy byl vyhotoven, tedy 28. 2. 2021. Žalovaná pak netvrdila, že datum na přípise 28. 2. 2021 není správné a soud tedy nemá důvod pochybovat o správnosti uvedeného data. (přípis ze dne 28. 2. 2021). Tento přípis posoudil soud v souladu s ust. § 18 zákoníku práce jako právní jednání, které lze s ohledem na obsah této listiny vyložit různým způsobem, a proto soud s ohledem na další souvislosti použil výklad pro zaměstnance nejpříznivější a dospěl k závěru, že s ohledem na obsah tohoto přípisu jednatel žalobce zamýšlel vyhotovit listinu, jejímž obsahem bylo dání žalobci jako zaměstnanci výpověď dle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce, tedy z důvodu, že u žalovaného jako zaměstnance jsou dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr, a to pro uváděnou opakovanou neomluvenou absenci v práci, na což byl písemně žalovanou opakovaně upozorněn. Jako důvody, pro které by mohl zaměstnavatel se zaměstnancem okamžitě zrušit pracovní poměr, jsou v daném případě okolnosti, když žalovaný jako zaměstnancem porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonané práce zvlášť hrubým způsobem, když je na jeho straně dána neomluvená absence v období od 1. 2. 2021 – 19. 2. 2021. Takovou dlouhodobou absenci v zaměstnání je nutno posoudit jako porušení povinností zaměstnance vztahující se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem a je zde dán i důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem (první výtka, druhá výtka, třetí výtka a podací lístky).

4. Žalovaná uváděla, že daný přípis nazvaný jako„ Okamžité zrušení pracovního poměru výpovědí“ dle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce byl z její strany nepřesně takto nazván, avšak zamýšlela dát žalovanému výpověď dle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce. Tato vůle žalované pak vyplývá i z obsahu daného přípisu a jedná se o výklad pro zaměstnance příznivější, a proto soud vyvodil, že daným přípisem žalovaná dala výpověď žalovanému jako zaměstnanci z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce datované dnem 28. 2. 2021.

5. Daný přípis obsahující výpověď pak byl žalobci doručen dne 1. 3. 2021. Tato skutečnost vyplývá z tvrzení žalobce, když žalovaná toto tvrzení nezpochybnila. Dále soud přihlédl k tomu, že 28. 2. 2021 byla neděle a bylo tedy možné doručit daný přípis žalobci nejdříve následující den, kterým je 1. 3. 2021. Soud má tedy za prokázané, že daný přípis obsahující výpověď byl žalobci doručen nejdříve dne 1. 3. 2021.

6. Dále má soud za prokázané, že právní zástupce žalobce zaslal žalované přípis dne 17. 3. 2021 nazvaný jako„ Mimosoudní pokus o smír – [celé jméno žalobce]“, kde uvádí, že žalobce je ochoten uzavřít dohodu o skončení pracovního poměru dohodou ke dni 28. 2. 2021 z důvodu uvedeném v § 52 písm. c) zákoníku práce, tedy pro nadbytečnost. Pokud by žalovaná návrh nepřijala, pak je uvedeno, že žalovaný trvá na tom, aby mu bylo umožněno konat sjednanou práci do 31. 5. 2021 a vyzývá žalovanou, aby žalobce vyzvala k jeho nástupu do práce (přípis a kopie poštovní obálky).

7. Na jednání soudu dne 14. 10. 2021 byl žalobce v souladu s § 118a odst. 1 občanského soudního řádu vyzván, nechť doplní tvrzení a uvede, zdali byl po dobu od 1. 2. 2021 – 19. 2. 2021 přítomen v zaměstnání a zda po tuto dobu vykonával sjednanou pracovní práci dle pracovní smlouvy pro žalovanou. Pokud nebyl v zaměstnání přítomen, ať uvede, z jakého důvodu. Pokud tvrdí, že mu žalovaná nepřidělovala práci, nechť uvede, od jakého konkrétního data a z jakého důvodu. Žalobce byl poučen dle ust. § 118a odst. 3 občanského soudního řádu k prokázání těchto tvrzení. Současně byla žalovaná vyzvána dle § 118a odst. 1 a odst. 3 občanského soudního řádu k doplnění tvrzení, nechť uvede, zdali v období před zasláním přípisu nazvaného„ Okamžité zrušení pracovního poměru výpovědí ze dne 28. 2. 2021“ přidělovala žalobci řádně práci v souladu s pracovní smlouvou ze dne [datum], a pokud nepřidělovala, nechť uvede, v jakém období a z jakého důvodu a byla vyzvána, nechť svá tvrzení prokáže. Co se týká žalobce, ten v poskytnuté lhůtě 30 dnů od jednání na výzvu soudu nereagoval, tvrzení dle poučení soudu nedoplnil a nenavrhl žádné důkazy. Žalovaná pak v poskytnuté lhůtě uvedla, že žalobce od 1. 2. 2021 přestal docházet svévolně do zaměstnání, přestože mu byla přidělována práce s odkazem na to, že nechce použít k přepravě své vozidlo. K prokázání těchto tvrzení pak žalovaná navrhla provést výslech jednatelů žalované a svědka [jméno] [příjmení]. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že se k pracovní morálně žalobce vyjádřit nemůže, když s pracovními úkoly žalované nemá nic společného. Pouze uváděl, že když pan [celé jméno žalobce] přestal chodit do práce, tak on to neřešil a nestaral se o to a ani neví, kdy tam žalobce přestal chodit (výslech svědka). Z výslechu jednatele žalované [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že v dané době byl jediným majitelem firmy a byl to on, kdo přiděloval žalobci práci. Následně do firmy jako jednatel vstoupil [příjmení] [příjmení] a také přiděloval žalobci práci. Uvedla, že pracovní morálka žalobce nebyla dobrá, žalobce nerespektoval pokyny ohledně zacházení se stroji a toto vedlo k poškozování strojů. Dále uvedl, že žalobce párkrát v práci nenašel. Jednou dokonce potkal žalobce na jiném místě, kde se žalobce mezi 8.00 – 9.00 hod. ranní zrovna ucházel o práci. Dále jednatel uvedl, že zaslal žalobci tři písemné výtky, když žalobce nechodil do práce. Žalobce mu sdělil, že to bylo z důvodu, že jednatel odebral žalovanému pracovní auto, které měl dříve v užívání, ale toto nebylo součástí pracovní smlouvy. Nato žalobce sdělil jednateli, že do práce nebude chodit, když tam nebude jezdit za svoje. Jediný„ zájem“ o nástup do práce žalobce projevil jedinou poslanou SMS,„ co má teda dělat“. Něco takového však jednatel za zájem o práci, případně nástup do práce nepovažoval. Po zaslání písemných výtek pak žalobce neprojevil zájem o nástup do zaměstnání. Pouze jednou byl viděn v [anonymizováno] [obec], avšak ne v místě výkonu jeho práce. Následně žádný zájem neprojevil. Na místo výkonu práce se nedostavil a nekontaktoval ani [jméno] [příjmení], ani dalšího pozdějšího jednatele [jméno] [příjmení]. Jediné co přišlo, by ta jediná SMS co má jako dělat. Jednatel [příjmení] [příjmení] ve svém výslechu potvrdil, že také žalobce opakovaně v místě výkonu jeho práce hledal a toho v pracovní době nenalezl, a to bylo i v době, kdy dostal výtky. S ohledem na výše uvedené bylo prokázáno, že na straně žalobce jako zaměstnance žalované došlo k absenci v zaměstnání v době od 1. 2. 2021 – 19. 2. 2021 a jednalo se o absenci neomluvenou. Po tuto dobu žalobce do práce nenastoupil a ani se nedostavil na místo výkonu své práce.

8. Po právní stránce posoudil soud daný případ dle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce a dospěl k závěru, že na straně žalobce jako zaměstnance žalované byly dány důvody, pro které by s ním žalovaná jako zaměstnavatel mohla okamžitě zrušit pracovní poměr, když na straně žalobce byla dána dlouhodobá neomluvená absence v práci v trvání od 1. 2. 2021 – 19. 2. 2021. Neomluvenou absenci žalobce v práci je nutno kvalifikovat jako hrubé porušení jeho pracovní kázně a jedná se o porušení závažné, jak předpokládá ust. § 52 písm. g) zákoníku práce. Žalovaná pak prokázala, že žalobce se skutečně dopustil jednání, v němž i soud spatřuje důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru, a že jde o jednání představující porušení pracovní kázně. Žalobce pak nesplnil svou povinnost dle výzvy soudu a nedoplnil svá tvrzení (a neprokázal), že se o porušení pracovní kázně nejednalo (že zde byl legitimní důvod, proč se do zaměstnání nedostavil). Soud přihlédl při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně i k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastával a k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance i k důsledkům porušení pracovní kázně pro zaměstnance a dospěl k závěru, že po žalované jako zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr žalobce u žalované nadále pokračoval. Přípis ze dne 28. 2. 2021, tedy soud posoudil jako platné rozvázání pracovního poměru dané žalovanou žalobci dle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce, a to výpovědí dané zaměstnavatelem. Soud vycházel ze závěrů Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 5. 2008 sp. zn. 21 Cdo 2542/2007. Námitku žalobce, že žalovaná nezaslala„ výpověď“ žalobci„ do vlastních rukou“ soud posoudil jako nedůvodnou, když sám žalobce tvrdil, že výpověď převzal a její text soudu předložil.

9. S ohledem na výše uvedené pak soud zamítl v plném rozsahu žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalované datované dnem [datum] je neplatné. Žalovaná neměla v úmyslu s žalobcem zrušit okamžitě pracovní poměr a k tomuto přípisem ze dne 28. 2. 2021 nedošlo. Přípisem ze dne 28. 2. 2021 došlo ke zrušení pracovního poměru s žalobcem výpovědí dané zaměstnavatelem dle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce. Daná výpověď pak splňuje i podmínku písemnosti v souladu s § 50 odst. 1 zákoníku práce a byla podána z důvodu výslovně stanoveného v § 52 zákoníku práce, jak požaduje § 50 odst. 2 zákoníku práce a důvod výpovědi byl vymezen tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným důvodem v souladu s § 50 odst. 4 zákoníku práce. Výpověď byla žalobci doručena dne 1. 3. 2021 a v souladu s § 51 odst. 1 a 2 zákoníku práce činí výpovědní doba 2 měsíce a začala běžet prvního dne kalendářního měsíce následující po doručení výpovědi, tedy 1. 4. 2021 a skončila uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce, tzn., výpovědní doba skončila uplynutím 31. 5. 2021. Účinky skončení pracovního poměru mezi žalovanou jako zaměstnavatelem a žalobcem jako zaměstnancem vzniklých dle pracovní smlouvy ze dne [datum] nastaly k 31. 5. 2021.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu s ohledem na plný procesní úspěch žalované ve věci. Náklady řízení byly přiznány žalované dle vyhl. č. 177/1996 Sb. AT a byla přiznána odměna za zastupování žalované dle ust. § 7 a ust. § 9 odst. 3 písm. a) cit. vyhlášky při sazbě 2.500 Kč za 1 úkon vykonané právní služby. V dané věci byla přiznána odměna za 6 vykonaných úkonů právní služby dle ust. § 11 odst. 1 cit. vyhlášky, a to za převzetí zastoupení, sepis vyjádření ve věci ze dne 1. 7. 2021, účast na jednání soudu dne 14. 10. 2021, sepis vyjádření ve věci ze dne 12. 11. 2021, účast na jednání u soudu dne 14. 2. 2022 a účast na jednání u soudu dne 17. 3. 2022. Dále bylo přiznáno cestovné k cestě na soud z [obec] do [obec] a zpět, ujeto 50 km, použité motorové vozidlo Mercedes-Benz, [registrační značka], spotřeba 4,8 l nafty /100 km při sazbě 27,20 Kč l a sazbě základní náhrady za 1 km 4,40 Kč ve výši 286 Kč a dále náhrada za čas strávený cestou dle ust. § 14 odst. 1 AT za 2 x 1,5 hod. ve výši 200 Kč. Dále byla přiznána náhrada za čas strávený cestou z [obec] do [obec] a zpět na jednání soudu dne 14. 2. 2022 a dne 17. 3. 2022, vždy dle § 14 odst. 1 a 3 AT za 2,5 hod. ve výši 2 x 200 Kč a dále za cestu použitým osobním motorovým vozidlem uvedeným shora na jednání dne 14. 2. 202 a dne 17. 3. 2022 vždy použité shora uvedené vozidlo, ujeto 50 km při ceně nafty 36,10 Kč a sazby základní náhrady za 1 km/ 4,70 Kč, tedy celkem 2 x 322 Kč. Dále byl přiznán dle ust. § 13 odst. 3 za 6 vykonaných úkonů právní služby RP, a to za každý úkon ve výši 300 Kč, celkem ve výši 1.800 Kč. Vzhledem k tomu, že je právní zástupce žalované plátcem DPH, bylo přiznáno 21 % DPH. Náklady řízení činí celkem částku ve výši 22.179,30 Kč a jsou splatné k rukám právního zástupce žalované.