9 C 10/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 32 166,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 18 946,12 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 520,62 Kč a nadále běžícím ve výši 14,75 % ročně z částky 18 946,12 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 13 220,21 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 335,70 Kč a dále jdoucí z částky 13 220,21 Kč ve výši 14,75 % ročně od 2. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 2 874,20 Kč a nadále běžící ve výši 16,9 % ročně z částky 29 999,92 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 616,77 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 32 166,33 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované na základě jejích příkazů poskytnout peněžní prostředky až do limitu 30 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet úvěr a hradit úrok ve výši 16,90 % ročně, a současně hradit cenu za využití účtu ve výši 50 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala až do limitu 30 000 Kč, neplatila však splátky řádně a včas, proto jí právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala k úhradě nejpozději do 25. 4. 2024. Jelikož k úhradě ze strany žalované nedošlo, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 25. 4. 2024 zesplatnila, o čemž žalovanou informovala. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 1. 7. 2024 k postoupení shora specifikované pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně po žalované požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 29 999,92 Kč, dlužné poplatky ve výši 2 166,41 Kč, úroky z prodlení kapitalizované částkou 856,32 Kč a nadále jdoucí od 2. 7. 2024 do zaplacení z částky 32 166,33 Kč ve výši 14,75 % ročně, a úrok z úvěru kapitalizovaný částkou 2 874,20 Kč a nadále jdoucí ve výši 16,90 % ročně z částky 29 999,92 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na základě předžalobní upomínky ze dne 30. 9. 2024.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně uděleným již v žalobě, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 29. 7. 2022 Smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr do celkové výše úvěrového limitu 30 000 Kč, s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru až do výše tohoto limitu. Čerpání i splácení úvěru bylo spravováno na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami společně s úrokovou sazbou ve výši 16,90 % ročně (Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 29. 7. 2022, Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . Ceník pro soukromou klientelu).

6. Z výpisu z úvěrového účtu č. , hodnota, – , jméno FO, soud zjistil, že žalovaná celkem vyčerpala částku 38 688 Kč a uhradila celkem částku 19 741,88 Kč.

7. Z dokumentu Posouzení úvěruschopnosti klienta bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Z dokumentu vyplývá, že žalovaná v žádosti uvedla příjem ve výši 23 000 Kč, banka zjistila příjmy ve výši 20 127, se kterými nadále pracovala. Dále ověřila žalovanou i jejího zaměstnavatele v insolvenčním rejstříku a v interní evidenci klientů, s negativním výsledkem. Žalovaná měla v žádosti uvést výdaje ve výši 0 Kč a banka tak stanovila životní výdaje dle aktuálních životních nákladů na částku 9 625 Kč. Rovněž žalovaná uvedla splátky ve výši 0 Kč, nicméně banka zjistila další poskytnuté úvěry, a to spotřební úvěr v ČS se splátkou 5 086 Kč, hypoteční úvěr jako spoludlužník v ČS se splátkou 3 500 Kč, kreditní kartu splátkovou mimo ČS s limitem 20 000 Kč a orientační splátkou 600 Kč a povolený debet na běžném účtu s limitem 6 000 Kč a orientační splátkou 180 Kč. Společně s revolvingovým úvěrem by tak nové splátkové zatížení činilo 10 266 Kč, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že příjem žalované byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.

8. Z Detailu zadané operace - žádosti o úvěrový produkt bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že její příjem činí 23 000 Kč, nemá žádné závazky po splatnosti, nehradí nájem, neboť bydlí ve vlastním bytě/domě, celkový počet členů domácnosti činil 4. Je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, .. V žádosti neuvedla žádné výdaje.

9. Z transakční historie účtu žalované za období od 1. 3. 2022 do 29. 7. 2022 vyplývá, že zůstatek na účtu ke dni 27. 9. 2022 činil 275,49 Kč. Příjmy od tvrzeného zaměstnavatele společnosti , právnická osoba, . činily v červenci 2022 částku 16 000 Kč, v červnu 2022 částku 19 807 Kč, v květnu 2022 částku 21 331 Kč, v dubnu 2022 částku 16 166 Kč a v březnu 2022 částku 15 834 Kč. Dále z výpisu vyplývá, že žalovaná hradila pravidelně elektřinu částkou cca 3 000 Kč měsíčně, zřejmě mobilní paušál společnosti T-Mobile částkou cca 2 200 Kč měsíčně a zřejmě měla vyživovací povinnost, neboť docházelo i k úhradám Mateřské školky , název, . Dále opakovaně docházelo k převodům z ‚,depositu‘‘ žalované na její běžný účet.

10. Z upomínek bylo zjištěno, že žalovaná byla k zaplacení dlužné částky opakovaně vyzývána, nicméně ničeho neuhradila, a proto právní předchůdkyně zesplatnila úvěr ke dni 25. 4. 2024 (viz Poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne 24. 3. 2024, Splaťte okamžitě celý dluh ze dne 27. 4. 2024).

11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2024, přílohy ke smlouvě – seznam postoupených pohledávek, Dohody u úplatě ze dne 28. 6. 2024 a potvrzení o zaplacení kupní ceny má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností ke dni 1. 7. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 22. 7. 2024, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 22. 7. 2024.

12. Z výzvy k plnění ze dne 27. 9. 2024 a podacího lístku ze dne 30. 9. 2024 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.

13. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

21. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 18 946,12 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem nezjišťovala, zda je žalovaná schopna úvěr řádně splácet, a že si ani od žalované nevyžádala potřebné podklady. Žalobkyně na výzvu soudu ze dne 28. 1. 2025, č.j. 9 C 10/2025 - 11, uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z informací uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, ve kterém žalovaná uvedla pouze svůj příjem ve výši 23 000 Kč měsíčně, žádné výdaje zde nebyly žalovanou uvedeny (ani náklady na bydlení, splátky jiných úvěrů či ostatní nezbytné náklady – vždy je uvedena částka 0 Kč), a proto právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze životních výdajů dle aktuálních životních nákladů ve výši 9 625 Kč. Žalovaná sice uváděla, že nehradí žádné jiné splátky, ale právní předchůdkyně žalobkyně si sama zjistila další splátkové zatížení u dalších 3 produktů. Dále právní předchůdkyně žalobkyně tvrdí, že provedla kontrolu žalované i jejího zaměstnavatele v insolvenčním rejstříku (k tomuto tvrzení však nepřiložila žádný důkaz). Žalobkyně doložila pouze výpis z běžného účtu žalované za měsíce březen až červenec 2022, ve kterých si ověřila pouze příjem žalované. Z výpisů však bylo zjištěno, že příjem žalované od společnosti , právnická osoba, . činil v červenci 2022 částku 16 000 Kč, v červnu 2022 částku 19 807 Kč, v květnu 2022 částku 21 331 Kč, v dubnu 2022 částku 16 166 Kč a v březnu 2022 částku 15 834 Kč, tedy v částkách nižších, než se kterou právní předchůdkyně žalobkyně měla v rámci zkoumání úvěruschopnosti pracovat (banka zjistila příjmy ve výši 20 127, se kterými nadále pracovala). Žalovaná pravidelně hradila energie, mobilní paušál a měla zřejmě i vyživovací povinnost, tyto skutečnosti právní předchůdkyně žalobkyně nijak nereflektovala, jakožto ani tu skutečnost, že konečný zůstatek žalované činil v červenci pouhých 275,49 Kč. Dále již žalobkyní nebylo tvrzeno ani nebyly přiloženy žádné další relevantní důkazy prokazující majetkové poměry žalované, např. pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva atd. Konkrétními výdaji žalované se pak právní předchůdkyně vůbec nezabývala a přikročila k určení jejích výše dle ekonomického modelu. Stejně tak žalobkyně neprokázala, že řádným způsobem porovnala výdaje a příjmy žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Již samotné nepravdivé údaje uvedené žalovanou v žádosti o úvěr (že nemá žádné výdaje a nehradí jiné splátky) měli právní předchůdkyni žalobkyně vést k podrobnějšímu ověření úvěruschopnosti žalované.

23. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v § 86 odst. 1 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 o.z. neplatná.

24. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C-679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

25. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

26. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má z výpisu úvěrového účtu prokázané, že žalovaná celkem načerpala částku ve výši 38 688 Kč, žalovaná před podáním žaloby uhradila celkem 19 741,88 Kč, a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 18 946,12 Kč, které jí bylo přiznáno společně se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 520,62 Kč a nadále jdoucím ve výši 14,75 % ročně z přiznané částky od 2. 7. 2024 do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

27. S ohledem na to, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu poplatků, obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů v poměrné výši 616,77 Kč. Náklady v plné výši činí 3 465 Kč a sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 287 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 32 166,33 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 18 946,12 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud „neúspěch“ žalobkyně ve výši 41,1 %, od jejího „úspěchu“ ve výši 58,9 %. Žalovaná, která ve sporu převážně neuspěla, je tak povinna zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 17,8 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 3 465 Kč, představující celkové náklady řízení, částku 616,77 Kč (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).