9 C 113/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 56 301,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 217 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 599,56 Kč a nadále běžícím ve výši 11,75 % ročně z částky 14 217 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 23 584 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 774,41 Kč a dále jdoucí z částky 3 982,42 Kč ve výši 11,75 % ročně od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 597,85 Kč a nadále běžícím ve výši 22,44 % ročně z částky 18 199,42 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 283 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 000 Kč a nadále běžícím ve výši 11,75 % ročně z částky 5 283 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 13 217,80 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 631,29 Kč a dále jdoucí z částky 3 217 Kč ve výši 11,75 % ročně od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 264,95 Kč a nadále běžícím ve výši 21,69 % ročně z částky 8 500 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 56 301,80 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích pod body I. – IV. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně dvě smlouvy o úvěru. První Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, uzavřela se žalovaným dne 10. 8. 2021. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 25 516 Kč, jenž přestavuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 16 654 Kč, s úrokovou sazbou 22,44 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 040 Kč. Celkovou částku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2 529 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 2. 2023. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když na dlužnou částku uhradil poslední splátku dne 9. 2. 2022. Celkem na dlužnou částku žalovaný uhradil 5 783 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 18 199,42 Kč na jistině, na dlužném poplatku 19 601,58 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 2 597,85 Kč a nadále běžícího ve výši 22,44 % ročně z částky 18 199,42 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 3 373,97 Kč a nadále běžícím ve výši 11,75 % ročně z částky 18 199,42 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Druhou smlouvu o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně se žalovaným uzavřela dne 26. 7. 2021, a to smlouvu č. , číslo, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 14 661 Kč, jenž přestavuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 8 059 Kč, s úrokovou sazbou 21,69 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 762 Kč. Celkovou se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 317 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 1. 2023. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když na dlužnou částku uhradil poslední splátku dne 9. 2. 2022. Celkem na dlužnou částku uhradil 4 717 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 8 500 Kč na jistině, na dlužném poplatku 10 000,80 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 1 264,95 Kč a nadále běžícího ve výši 21,69 % ročně z částky 8 500 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 631,29 Kč a nadále běžícím ve výši 11,75 % ročně z částky 8 500 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 27. 9. 2023 k postoupení obou shora specifikovaných pohledávek za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně uděleným již v žalobě, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, a po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, dne 26. 7. 2021, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 12 321 Kč, jako součet úroku ve výši 8 059 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 762 Kč. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 24 661 Kč v 78 týdenních splátkách po 317 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 7. 2021, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem 4 717 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 9. 2. 2022.

5. Po 2 týdnech od uzavření první smlouvy uzavřel dne 10. 8. 2021 žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 23 194 Kč, jako součet úroku ve výši 16 657 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 040 Kč. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 45 516 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 529 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 8. 2021, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem 5 783 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 9. 2. 2022.

6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného s podpisem žalovaného ze dne 26. 7. 2021, kdy požadovaná výše úvěru byla 6 000 Kč, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že je zaměstnán jako operátor výroby s příjmem 15 578 Kč. K dotvrzení výši svého příjmu měl předložit pracovní smlouvu a 2 výplatní pásky, které žalobkyně soudu ze strany žalobkyně předloženy nebyly. Jako druh bydlení zaškrtl kolonku ‘‘vlastník‘‘, byl svobodný a jako důvod úvěru uvedl ‘‘neočekávané výdaje‘‘. Odhadované měsíční výdaje žalovaný uvedl částkou 6 000 Kč.

7. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného s podpisem žalovaného ze dne 10. 8. 2021, kdy požadovaná výše úvěru byla 20 000 Kč, má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že je zaměstnán jako operátor výroby s příjmem 15 578 Kč. K dotvrzení výši svého příjmu měl předložit pracovní smlouvu ze dne 17. 6. 2021 a 2 výplatní pásky, které žalobkyně soudu ze strany žalobkyně předloženy nebyly. Jako druh bydlení zaškrtl kolonku ‘‘nájemník‘‘, byl svobodný a jako důvod úvěru ničeho neuvedl. Odhadované měsíční výdaje žalovaný uvedl částkou 5 000 Kč a interní splátky částkou 1 395 Kč.

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a přílohy ke smlouvě – seznam postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni obě pohledávky za žalovaným, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 9. 2023, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 27. 10. 2023.

9. Z výzvy k plnění ze dne 15. 2. 2024 a podacího lístku ze dne 16. 2. 2024 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o.z.‘‘), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem j odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

22. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výrocích I. a III. tohoto rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávky, které by měly svůj právní základ ve smlouvách o spotřebitelských úvěrech č. , číslo, a č. , číslo, uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

24. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením každé ze dvou smluv o spotřebitelském úvěru. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně zákaznické karty podepsané žalovaným. Z těchto zákaznických karet má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

25. Žalobkyně tvrdí, že u žalovaného byla u obou smluv ověřena výše jeho příjmu z pracovní smlouvy a výplatních pásek, nicméně ani k jedné uzavřené smlouvě žádnou takovou listinu nedoložila. Co se týče zákaznické karty vyplněné ke smlouvě o spotřebitelském úvěru dne 26. 7. 2021, v této žalovaný uvádí svůj příjem ve výši 15 578 Kč měsíčně, který však není ničím ověřen, když soudu nebyla předložena ani pracovní smlouva, ani výplatní pásky. Žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním domě/bytě. Jako své běžné měsíční výdaje uvedl částku ve výši 6 000 Kč měsíčně, přičemž ze zákaznické karty není vůbec patrné, z čeho se tyto běžné měsíční výdaje skládají, zároveň se zdají být s ohledem na běžné výdaje spojené s bydlením, úhradou služeb, dopravou, nákupy stravy, ošacení a dalších běžných výdajů, zcela nepřiměřené běžným výdajům. Žalovaným tvrzené skutečnosti v zákaznické kartě dle názoru soudu nebyly dostatečně ověřeny. Stran zákaznické karty ke smlouvě ze dne 10. 8. 2021, tvrdil žalovaný, že jeho příjem stejně tak jako u předchozí smlouvy, činí celkem 15 578 Kč (kdy tento opět nebyl ničím ověřen, resp. žádné listiny nebyly soudu předloženy), jeho běžné měsíční výdaje činily částku 5 000 Kč a interní splátky uvedl ve výši 1 395 Kč. V této zákaznické kartě žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, avšak již není uvedeno, jakou částkou nájemné a služby hradí. I zde má soud za to, že uvedené měsíční výdaje 5 000 Kč neodpovídají běžným výdajům osoby. Opět není z karty patrné, z čeho se měsíční výdaje skládají a právní předchůdkyně žalobkyně se tak opět spoléhala pouze na tvrzení žalovaného, které ničím neověřila. Nota bene, pokud žalovaný bydlí v nájmu, lze předpokládat výdaje s tímto související minimálně ve výši 10 000 Kč a výše. K uzavření druhé smlouvy došlo pouhé 2 týdny po uzavření smlouvy první, a větší obezřetnost při prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak byla jistě na místě. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalovaného i bez dalšího přezkoumání jím uvedených údajů, lze mít za to, že nebyly dostatečně ověřeny jeho příjmy a zejména jeho výdaje (když soudu nebyly doloženy žádné listiny potvrzující tvrzení v zákaznické kartě), když jen samotné částky výdajů uvedených žalovaným budí pochybnosti o jejich správnosti. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěrů, dostatečně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného nezkoumala, a na tuto svoji zákonnou povinnost zcela rezignovala.

26. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb., poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, v řízení má za prokázané, že žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného neprověřila.

27. Za této situace dospěl soud k závěru, že obě smlouvy, tj. jak Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 7. 2021, tak Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 8. 2021, jsou ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatné.

28. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C-679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

29. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

30. Za situace, kdy jsou smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finančních částek, které mu prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.

31. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 10. 8. 2021 v hotovosti částku 20 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil celkem částku 5 783 Kč, a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 14 217 Kč. Dále má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 26. 7. 2021 v hotovosti částku 10 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil 4 717 Kč a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 5 283 Kč. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud, co se týče smlouvy ze dne 10. 8. 2021, uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 2 599,56 Kč (za dobu ode dne uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, jak požadovala žalobkyně, tj. od 9. 3. 2022 do dne postoupení pohledávky) a nadále běžící ve výši 11,75 % ročně z částky 14 217 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). Dále soud uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 1 000 Kč (za dobu ode dne uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, jak požadovala žalobkyně, tj. od 17. 2. 2022 do dne postoupení pohledávky) a nadále běžící ve výši 11,75 % ročně z částky 5 283 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).

32. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že nedošlo k platnému uzavření smluv o spotřebitelském úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výroky pod body II. a IV. tohoto rozsudku).

33. Výrokem pod bodem V. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.