9 C 115/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul titul Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 2 000 Kč z titulu neuhrazené smluvní pokuty. Žalobkyně tvrdila, že dne 30. 1. 2016 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), s žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky a ceník, s nimiž žalovaný vyslovil souhlas. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala služby spočívající v umožnění přístupu k síti internet, přenosu rozhlasových a televizních signálů po kabelu, telefonních služeb a dalších doplňkových služeb, pronájmu přijímacích zařízení a služeb třetích stran za sjednaných podmínek. Žalovaný se za poskytnuté služby zavázal hradit ceny dle ceníku. V rámci sjednaného závazkového vztahu byl žalovanému poskytnut rovněž pronájem přijímacího zařízení [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] ([číslo]), jehož převzetí žalovaný stvrdila svým podpisem na zakázkovém listě dne 1. 2. 2016. Po ukončení smlouvy z důvodu nehrazení cen za poskytované služby dne 7. 12. 2016 byl žalovaný povinen toto zařízení dle smluvních podmínek vrátit do 14 dnů, což neučinil a právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný byl k vrácení zařízení i zaplacení sankce opakovaně vyzýván, na výzvy však nereagoval, a to ani na předžalobní upomínku právní zástupkyně žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) účastníky k vyjádření, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je dán. Protože žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 30. 1. 2016 se žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na jejímž základě byl se žalovaným mj. sjednán pronájem přijímacího zařízení [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] ([číslo]), jehož převzetí žalovaný stvrdil svým podpisem na zakázkovém listě ze dne 1. 2. 2016 (viz Smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne 30. 1. 2016, Zakázkový list ze dne 1. 2. 2016). Vzhledem k tomu, že tento smluvní vztah byl ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jednostranně ukončen odstoupením od smlouvy ke dni 7. 12. 2016 pro neplnění smluvních závazků žalovaného (za nedoplatky na úhradách za poskytnuté služby), byl žalovaný na základě výzvy ze dne 20. 1. 2017 v souladu se smlouvou dle písm. f) a čl. 7 smluvních podmínek a ceníku povinen vrátit zapůjčené doplňkové zařízení nejpozději do 7 dnů, resp. do 14 dnů od data ukončení smlouvy, tj. do data 7. 12. 2016 pod sankcí smluvní pokuty (viz Dopis ze den 7. 12. 2016, Výzva ze dne 20. 1. 2017). Jelikož však žalovaný tuto svou povinnost nesplnil, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna účtovat sjednanou smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč (viz Ceník služeb, Všeobecné podmínky, Smlouva poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne 30. 1. 2016). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 18. 3. 2019 (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019, Potvrzení o úhradě kupní ceny, Seznam postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2019). Výzvou ze dne 18. 3. 2019 a předžalobní upomínkou ze dne 1. 6. 2020 byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky (viz Předexekuční výzva ze dne 18. 3. 2019, Předžalobní upomínka ze dne 1. 6. 2020 a doklad os ledování zásilky).

5. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

6. Podle ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby.

7. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

8. Podle § 2225 o.z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání.

9. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. V daném případě soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná a že je třeba v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu platně uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Touto smlouvou, jejíž nedílnou součástí jsou též všeobecné podmínky, se žalovaný zavázal k vrácení zapůjčeného zařízení ve stanovené lhůtě, pokud dojde k ukončení smluvního vztahu, a pro případ nesplnění této povinnosti zaplatit poskytovateli stanovenou smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč, za včas a řádně nevrácené zařízení. V řízení dále bylo zjištěno, že v důsledku ukončení smluvního vztahu odstoupením od smlouvy ze strany právní předchůdkyně žalobkyně pro neplacení úhrad za poskytnuté služby vznikla žalovanému povinnost k vrácení předmětného přijímacího zařízení. Jelikož však tomuto svému závazku ve stanovené lhůtě nedostál, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat sjednanou smluvní pokutu. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Dále bylo v řízení doloženo, že předmětná pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni, která se tak stala aktivně věcně legitimovanou k vymáhání dlužné částky. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný a neuvedl žádné skutečnosti na svou obranu, jimiž by nárok žalobkyně zpochybnil. Vzhledem k tomu, že dlužná částka 2 000 Kč odpovídající sjednané smluvní pokutě nebyla doposud žalobkyni uhrazena, soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 1 489 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupkyně žalobkyně jakožto advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř.