9 C 126/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: KRUK Česká a Slovenská republika s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 10 548,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 573,97 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 500,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 390 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 018 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 10 548,18 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích pod bodem I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný dne 19. 10. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., , IČO, , sídlem , adresa, , , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel Smlouvu o úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na jeho bankovní účet. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 14 290 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatku ve výši 4 290 Kč, představující kapitalizovanou úplatu za poskytnutí úvěru složenou z poplatku za sjednání úvěru a kapitalizovaného smluvního úroku, to vše v jedné splátce se splatností do 18. 11. 2022. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni ke dni 18. 12. 2023, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 2. 1. 2024. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 290 Kč, postoupený smluvní úrok za období od 19. 11. 2022 do 19. 11. 2023 ve výši 3 600 Kč, poplatky za odeslání písemných upomínek ve výši 500 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 48 Kč a smluvní pokutu ve výši 500,15 Kč, jakožto pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, tj. od 19. 11. 2022 do 8. 1. 2023. Zároveň na příslušenství požadovala zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 1 573,97 Kč od 19. 11. 2022 do 7. 12. 2023 a nadále jdoucí z částky 10 000 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, a soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně daným již v žalobě, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci:

5. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dne 19. 10. 2022 uzavřel Smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, a to bankovním převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se společně s jistinou zavázal zaplatit do 18. 11. 2022 úrok ve výši 295,89 Kč a poplatek za sjednání úvěru ve výši 798,82 Kč, tedy celkem částku 11 094,71 Kč. Pro případ překročení doby splatnosti se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit s jistinou úrok ve výši 295,89 Kč a poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 994,11 Kč, tedy celkem částku 14 290 Kč (viz Smlouva o úvěru č. , číslo, , Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

6. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že dne 19. 10. 2022 byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka ve výši 10 000 Kč.

7. Z přípisu od , právnická osoba, . ze dne 7. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem běžného účtu č. , č. účtu, .

8. Ze žádosti o spotřebitelském úvěru a dokumentu úvěruschopnost klienta k půjčce č. , číslo, soud zjistil, že při zkoumání úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně pracovala s informacemi od žalovaného, který uvedl, že je zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, , adresa, s příjmem 35 914 Kč. Své výdaje uvedl ve výši 22 500 Kč, kdy měsíčně splácí hypotéku částkou 4 500 Kč, bankovní úvěr částkou 3 000 Kč, nebankovní úvěr částkou 2 500 Kč, náklady na bydlení částkou 2 500 Kč a ostatní výdaje částkou 10 000 Kč.

9. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky a upomínek ze dne 23. 11. 2022, 28. 11. 2022, 8. 12. 2022, 19. 1. 2024 a 6. 2. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně opakovaně žalovaného upomínala k úhradě dlužných částek.

10. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022 a z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, včetně seznamu postoupených pohledávek, a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2024 včetně podacího archu ze dne 3. 1. 2024 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným a žalovanému bylo toto postoupení řádně oznámeno.

11. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 9. 4. 2024 a podacího archu ze dne 10. 4. 2024 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

24. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy, neboť úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením č.j. 9 C 126/2024 - 10 ze dne 5. 8. 2024, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně ve svém doplnění žaloby uvedla, že schopnost žalovaného splácet byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně na základě vyplněné žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl své údaje, příjmy a výdaje, přičemž byl povinen uvést tyto informace pravdivé, což stvrdil svým podpisem žádosti o úvěr. Žalovaným uvedené informace o zaměstnání, výši příjmu a výše výdajů nebyla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ničím ověřena, resp. soudu nebyly předloženy žádné důkazy, že by tomu tak bylo (např. pracovní smlouva žalovaného, výplatní pásky, výpisy z účtu apod.). Při zkoumání úvěruschopnosti se tak zřejmě spoléhala pouze na ničím nepodložená tvrzení žalovaného a zároveň nijak nereflektovala skutečnost, že žalovaný sám uvádí, že splácí hypotéku, jednu bankovní půjčku a druhou nebankovní půjčku. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoliv výdaje žalovaného podrobila kritickému posouzení. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného.

26. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 19. 10. 2022 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

27. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C-679/18 ze dne 5. 3. 2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

28. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěn již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31. 7. 2010.

29. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 19. 10. 2022 částku 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného, k jejímuž vrácení se žalovaný zavázal nejpozději do 18. 11. 2022. Do dne splatnosti úvěru žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil a žalobkyně tak má právo na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 10 000 Kč, společně s kapitalizovaným zákonným úrokem za období od 19. 11. 2022 do 7. 12. 2023 ve výši 1 573,97 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč požadovaným až od 19. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

30. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v požadovaném smluvním úroku, poplatku za sjednání úvěru, smluvní pokutě a nákladů spojených s uplatněním pohledávky), žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 018 Kč, přičemž tato částka představuje 89,61 %, tedy rozdíl mezi úspěchem žalobkyně, který činí 94,81 % a neúspěchem žalobkyně, který činí 5,2 %, z jejich celkové výše, tj. z částky 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), když z činnosti soudu je známo, že žalobkyně v obdobných věcech podává návrhy opakovaně za pomoci ustáleného vzoru z tarifní hodnoty ve výši 10 548,15 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. pak soud stanovil ve výroku III. tohoto rozsudku lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal důvody; ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.