9 C 127/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 25 331,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 052,73 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 10 331,40 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 28,52 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 150,77 Kč a nadále běžícím ve výši 18,17 % ročně z částky 15 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 453,74 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 25 331,40 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích pod body I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 17. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 11 257 Kč, jenž přestavuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 6 530 Kč, s úrokovou sazbou 18,17 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 227 Kč. Celkovou částku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 584 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 4. 2023. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když na dlužnou částku ničeho neuhradil. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 15 000 Kč na jistině, na dlužném poplatku 10 331,40 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 1 150,77 Kč a nadále běžícího ve výši 18,17 % ročně z částky 15 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2 081,25 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 27. 9. 2023 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně uděleným již v žalobě, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, a po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, dne 17. 6. 2022, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 11 257 Kč, jako součet úroku ve výši 6 530 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 227 Kč. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 26 257 Kč v 45 týdenních splátkách po 584 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 6. 2022, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na předmětný úvěr ničeho neuhradil.

5. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného s podpisem žalovaného ze dne 17. 6. 2022, kdy požadovaná výše úvěru byla 15 000 Kč, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že je podnikatel v oboru výstavby bytových a nebytových prostor a jeho čistý příjem činí 34 825 Kč měsíčně. K dotvrzení výši svého příjmu měl předložit pracovní smlouvu ze dne 2. 7. 2012 a daňové přiznání za rok 2021, které soudu ze strany žalobkyně předloženy nebyly. Jako druh bydlení zaškrtl kolonku ‘‘nájemník‘‘, byl svobodný a jako důvod úvěru uvedl ‘‘neočekávané výdaje‘‘. Odhadované měsíční výdaje žalovaný uvedl částkou 4 000 Kč.

6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a přílohy ke smlouvě – seznam postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 9. 2023, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 27. 10. 2023.

7. Z výzvy k plnění ze dne 28. 3. 2024 a podacího lístku ze dne 2. 4. 2024 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

8. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o.z.‘‘), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem j odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

20. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , číslo, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

22. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně zákaznické karty podepsané žalovaným. Z těchto zákaznických karet má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

23. Žalobkyně tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše jeho příjmu z pracovní smlouvy (z roku 2012 a za situace, kdy žalovaný uvedl, že je podnikatel) a z daňového přiznání za rok 2021, nicméně žádnou takovou listinu nedoložila. V zákaznické kartě vyplněné ke smlouvě o spotřebitelském úvěru dne 17. 6. 2022 žalovaný uvádí svůj příjem ve výši 34 825 Kč měsíčně, který však není ničím ověřen, když soudu nebyla předložena ani pracovní smlouva, ani daňové přiznání. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, výši nákladů na bydlení však neuvádí a zřejmě ani nebyly právní předchůdkyní žalobkyně zjišťovány. Jako své běžné měsíční výdaje uvedl částku ve výši 4 000 Kč měsíčně, přičemž ze zákaznické karty není vůbec patrné, z čeho se tyto běžné měsíční výdaje skládají, zároveň se zdají být s ohledem na běžné výdaje spojené s bydlením, úhradou služeb, dopravou, nákupy stravy, ošacení a dalších běžných výdajů, zcela nepřiměřené běžným výdajům. Žalovaným tvrzené skutečnosti v zákaznické kartě dle názoru soudu nebyly dostatečně ověřeny. Nota bene, pokud žalovaný bydlí v nájmu, lze předpokládat výdaje s tímto související minimálně ve výši 10 000 Kč a výše. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalovaného i bez dalšího přezkoumání jím uvedených údajů, lze mít za to, že nebyly dostatečně ověřeny jeho příjmy a zejména jeho výdaje (když soudu nebyly doloženy žádné listiny potvrzující tvrzení v zákaznické kartě), když jen samotné částky výdajů uvedených žalovaným budí pochybnosti o jejich správnosti. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěrů, dostatečně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného nezkoumala, a na tuto svoji zákonnou povinnost zcela rezignovala.

24. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb., poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, v řízení má za prokázané, že žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného neprověřila.

25. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 6. 2022 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

26. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C-679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

27. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

28. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, která mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.

29. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 17. 6. 2022 v hotovosti částku 15 000 Kč, na kterou žalovaný ničeho neuhradil, a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení v této výši. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 2 052,73 Kč (za dobu ode dne uplynutí týdenní lhůty pro úhradu dlužné částky, jak požadovala žalobkyně, tj. od 30. 10. 2022 do dne postoupení pohledávky) a nadále běžící ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

30. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že nedošlo k platnému uzavření smluv o spotřebitelském úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

31. Výrokem pod bodem III. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 453,74 Kč, přičemž tato částka představuje 18,4 % z jejich celkové výše 2 466 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,2 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,8 %). Náklady v plné výši sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 014 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 331,40 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.