9 C 129/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně trvale bytem Adresa žalobkyně přechodně adresa proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem adresa o žalobě na ochranu držby

I. Návrh žalobkyně, kterým se domáhala, aby soud určil, že žalobkyně byla držitelkou pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, a že žalovaná neoprávněně zasáhla do její držby, dále, že se žalované zakazuje jakékoliv další rušení držby žalobkyně k uvedenému pozemku, alternativně, že se žalované ukládá povinnost poskytnout žalobkyni dočasné užívání části pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, o výměře 100 m², a to v části přiléhající k nemovitosti č.ev. , hodnota, , , adresa, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Berouně soudní poplatek v částce 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobkyně se domáhala ochrany své držby podle § 1003 a následujících občanského zákoníku. Tvrdila, že po dobu delší než jednoho roku fakticky užívala pozemek parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, (dále též jen „pozemek nebo předmětný pozemek“), který je ve vlastnictví České republiky a ve správě , právnická osoba, . Tento pozemek využívala jako místo pro dočasné bydlení v obytném karavanu a zároveň jako zázemí pro péči o staré, týrané a znevýhodněné psy, včetně nápravy psů s problémovým chováním. Dne 14. 2. 2025 žalovaný zamítl její žádost o uzavření nájemní smlouvy a vyzval ji k vyklizení pozemku. Podobné výzvy následovaly i později, například dopisem ze dne 11. 7. 2025. Žalobkyně se domnívá, že tímto jednáním byla fakticky zbavena držby, aniž by o tom rozhodl soud nebo jí byla poskytnuta právní ochrana. Navrhla, aby soud určil, že byla držitelkou pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a že žalovaná do této držby neoprávněně zasáhla. Dále požadovala, aby soud zakázal žalované jakékoliv další rušení její držby k uvedenému pozemku. Alternativně, pokud by soud nevyhověl výše uvedeným bodům, navrhla, aby soud žalované uložil povinnost umožnit žalobkyni dočasné užívání části pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, o výměře 100 m², konkrétně v části přiléhající k nemovitosti č.ev. , hodnota, v , adresa, . K návrhu přiložila svoji polemiku se zjištěním Městské policie ze dne 21.6.2025, jednu stranu výzvy k zaplacení úhrady Státnímu pozemkovému úřadu ze dne 11.7.2025, dokument nazvaný „Příběh Siriuse-Svědectví o přežití a druhé šanci“, emailovou komunikaci se Státním pozemkovým úřadem, dopis Městské policie , adresa, adresovaný žalobkyni neurčeného data, stručnou časovou osou událostí, fragment odpovědí Městské policie , adresa, , pravděpodobně z měsíce července roku 2025 stran žádosti žalobkyně o poskytnutí informací, právní rozbor odpovědi Městské policie , adresa, , finální právní rozbor jednání Městské policie , adresa, a , právnická osoba, , výzvu k vyklizení pozemku parc. č. , hodnota, , obec a k.ú. , adresa, , pouze žalobkyní podepsanou nájemní smlouvu ze dne 15.10.2024, č.j. , číslo jednací, a výzvu k vyklizení pozemku ze dne 16.6.2025.

2. Současně s žalobou, žalobkyně podala rovněž návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se žalobkyně domáhala stanovení zákazu žalované činit jakékoliv výzvy, fyzické nebo administrativní kroky směřující k vyklizení či vystěhování žalobkyně z pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , a zasahovat do držby navrhovatelky k tomuto pozemku, například přesunem jejích věcí, oznámeními, či jinými formami tlaku. O tomto předběžném opatření zdejší soud rozhodl usnesením č.j. , spisová značka, , ze dne 1.8.2025, kterým návrh na nařízení shora citovaného předběžného opatření odmítl. Usnesení dosud nenabylo právní moci.

3. Dne 1.8.2025 žalobkyně podala žádost o osvobození od soudních poplatků, a prominutí povinnosti složit jistotu dle § 75 b) odst. 3 o.s.ř. Soud o žádosti žalobkyně rozhodl usnesením ze dne 12.8.2025, č.j. , spisová značka, , kterým její žádost zamítl. Usnesení dosud nenabylo právní moci.

4. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobu považuje za nedůvodnou a navrhla ji zamítnout. Tvrdila, že je vlastníkem a oprávněným držitelem pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , a žalobkyně tedy nemůže být držitelkou ve smyslu občanského zákoníku. Žalobkyně ví o tom, že nemá s žalovanou stran předmětného pozemku žádný smluvní vztah, když žalovaná zamítla její žádost o pronájem pozemku a žalobkyně byla několikráte vyzvána k vyklizení pozemku. Dále uvedla, že dne 2. září 2024 obdržela pobočka SPÚ v , adresa, e-mailovou žádost od žalobkyně, ve které požadovala možnost užívání shora citovaného pozemku za účelem zaparkování karavanu, jenž měl sloužit jako kancelář pro výcvik psů na sousedním pozemku ve vlastnictví paní , jméno FO, , která měla s užíváním pozemku souhlasit. Dne 5. září 2024 byl žalobkyni zaslán formulář žádosti o užívání pozemku s upozorněním, že pozemek není přístupný, a je třeba si na něj zajistit přístup se souhlasem ostatních vlastníků. Dne 13. září 2024 žalovaná, resp. pobočka SPÚ , adresa, , od žalobkyně obdržela vyplněnou žádost o užívání pozemku, v níž žalobkyně uvedla, že pozemek užívá již od 6. září 2024. Následovala e-mailová komunikace, v níž žalobkyně uvedla, že se nemůže osobně dostavit podepsat dokumenty kvůli zdravotním důvodům. Dokumenty (návrh nájemní smlouvy a dohodu o zaplacení úhrady za užívání nemovité věci) jí byly zaslány poštou. Dne 25. října 2024 žalovaná obdržela jednostranně podepsanou nájemní smlouvu, avšak nikoliv již dohodu o úhradě za užívání pozemku v období od 6.9.2024 do 14.10.2024 ve výši 343 Kč. Požadovaná částka za užívání pozemku ve výši 343 Kč tak zůstala neuhrazena. V říjnu roku 2024 obdržela žalovaná stížnosti na umístění karavanu a následně provedla dne 5. listopadu 2024 místní šetření. Zjistila, že karavan neslouží deklarovanému účelu a že vlastník sousedního pozemku nikdy nedal souhlas s jeho užíváním. Žalobkyně byla vyzvána k doložení oprávnění k výcviku psů, souhlasu k užívání sousedícího pozemku, a doložení zajištění přístupu na pozemek formou souhlasu od sousedících vlastníků. Požadované dokumenty však žalobkyně nikdy nepředložila. Následně byla žalobkyni ze strany žalované sdělena informace, že vzhledem k podaným stížnostem nebude do doby objasnění skutečností nájemní smlouva na užívání předmětného pozemku uzavřena. Dne 30. ledna 2025 žalovaná provedla další šetření, při němž byl na pozemku nalezen uzavřený karavan bez SPZ, v němž se nacházel pes. Karavan podle žalované vykazoval znaky obydlí osob bez domova, nikoliv zázemí pro výcvik psů. Rovněž vlastník vedlejšího pozemku (paní , jméno FO, ), který byl kontaktován žalovanou uvedl, že nikdy žalobkyni neposkytl souhlas s užíváním sousedícího pozemku. Dne 14. února 2025 byla žalobkyně žalovanou vyzvána k vyklizení pozemku s termínem do 15. března 2025. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala prostřednictvím zprávy na sociální síti, kdy uvedla, že kvůli nepřístupnosti pozemku není možné karavan odstranit a výzvě žalované může být vyhověno až v měsíci červenci, kdy bude možné k pozemku dojet autem. Dne 18. 6. 2025 žalovaná obdržela od žalobkyně e-mail s informací, že karavan se nenachází na pozemku v příslušnosti hospodaření SPÚ, ani pozemku ve vlastnictví fyzické osoby paní , jméno FO, , ale na pozemku v příslušnosti hospodaření , právnická osoba, (dále „ÚZSVM“). Dne 19. 6. 2025 obdržela žalovaná od žalobkyně e-mail s tím, že není fyzicky možné pozemek v příslušnosti hospodaření SPÚ opustit z důvodu neexistující přístupové cesty, kdy se odvolávala na ukončení sklizně na okolních pozemcích s tím, že následně pozemek opustí. Dne 27. 6. 2025 pak žalovaná obdržela sdělení ÚZSVM, že dne 24. 6. 2025 bylo provedeno místní šetření, při kterém bylo zjištěno, že předmětný mobilní karavan je umístěn na hranicích pozemku p. p. č. , hodnota, ve vlastnictví ČR s příslušností hospodařit s majetkem státu Státní pozemkový úřad a pozemku p. p. č. , hodnota, ve vlastnictví fyzické osoby v k. ú. , adresa, . K návrhu žalovaná přiložila výpis z katastru nemovitostí k pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , žádost o povolení užívání nemovitostí ve vlastnictví státu (e-mail ze dne 2. 9. 2024), odpověď žalované (e-mail ze dne 5. 9. 2024 a včetně formuláře žádosti), E-mailovou komunikaci mezi účastníky řízení 16. 9. 2024 – 2. 10. 2024, žalovanou nepodepsanou nájemní smlouvu, záznam z místního šetření ze dne 5.11.2024, a dne 30.1.2025, komunikaci s vlastníkem vedlejšího pozemku, dopis s odmítnutím uzavření smlouvy s výzvou k vyklizení ze dne 19.2.2025, odpověď ze dne 19.2.2025, email ze dne 18.6.202, 19.6.2025 a sdělení ÚZSVM ze dne 27.6.2025.

5. Na základě shora uvedených důkazů soud zjistil, že vlastníkem pozemku parcely č. , hodnota, o výměře 107 m2, způsob využití jiná plocha, zapsané Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrálním pracovištěm , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, je Česká republika. Příslušnost hospodařit s tímto majetkem státu má , Jméno žalované, , sídlem , adresa, (viz výpis z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, ). Žalobkyně emailem ze dne 2.9.2024 požádala , Jméno žalované, , který je příslušný hospodařit s daným pozemkem, o nájem předmětného pozemku, a to za účelem zaparkování karavanu, která měl sloužit jako kancelář pro výcvik psů na přilehlém pozemku. Žalobkyně v emailu uvedla, že vlastník sousedícího pozemku s užíváním pozemku souhlasí (viz email ze dne 2.9.20204). Státní pozemkový úřad (dále jen SPÚ) žalované emailem sdělil, že je třeba vyplnit žádost o užívání nemovité věci ve vlastnictví sátu, se kterou je příslušný hospodařit SPÚ, kde bude uvedeno, od kdy bude pozemek užívat a následně bude žalobkyni zaslán k podpisu návrh nájemní smlouvy. Dále žalobkyni upozornil, že na předmětný pozemek není zajištěn přístup a tento je nutné si zajistit s ostatními vlastníky pozemků (viz email ze dne 5.9.20254). Žalobkyně v žádosti o užívání pozemku ze dne 5.9.2024 uvedla, že pozemek bude užívat od 6.9.2024 a to za účelem zaparkování mobilní kanceláře, která bude sloužit i jako základna při výcviku asistenčních a policejních psů, kdy majitel sousedícího pozemku s výcvikem souhlasí. Za nájem nabídla cenu 100 Kč/m2/rok (viz žádost o užívání nemovité věci ve vlastnictví státu, se kterou je příslušný hospodařit SPÚ). Následně žalovaná zaslala žalobkyni návrh nájemní smlouvy stran předmětného pozemku spolu s přílohami a dohodu o zaplacení úhrady za užívání pozemku (viz email ze dne 2.10.2024). Dne 25.10.2024 obdržel SPÚ, pobočka , adresa, , žalobkyní podepsanou nájemní smlouvu stran užívání předmětného pozemku. Dohodu o zaplacení úhrady za užívání pozemku neobdržel (viz žalobkyní podepsaná nájemní smlouva). Následně žalovanou kontaktovala Městská policie , adresa, z důvodu podaných stížností na umístění karavanu. Žalovaná v místě samém opakovaně provedla místní šetření a další úkony k objasnění rozhodných skutečností, kdy mimo jiné zjistila, že umístěný karavan neplní účel tvrzený v žádosti o užívání nemovité věci ve vlastnictví sátu, a to jako kancelář pro výcvik asistenčních a policejních psů. Rovněž bylo zjištěno, že vlastník sousedícího pozemku parc. č. , hodnota, v kat. území , adresa, , paní , jméno FO, , nikdy nedala souhlas k využití pozemku pro výcvik psů (viz záznam o místním šetření ze dne 5.11.2024 a dne 30.1.2025 včetně fotodokumentace). V důsledku výše uvedených zjištění žalovaná přistoupila k tomu, že s žalobkyní nájemní smlouvu stran užívání předmětného pozemku neuzavřela, ani žalované nedala souhlas s užíváním pozemku, o čemž žalovanou informovala, a to dopisem ze dne 14.02.2025 s výzvou k vyklizení pozemku a odstranění karavanu do 15.3.2025 (viz záznam o místním šetření ze dne 5.11.2024 a 30.1.2025, dopis žalované ze dne 14.02.2025 včetně doručenky a email ze dne 19.2.2025 14.14. hodin). Žalobkyně na sdělení žalované o neuzavření nájemní smlouvy a výzvu k vyklizení reagovala prostřednictvím sociální sítě facebook messenger, kde uvedla, že pozemek je nepřístupný a tudíž do 15.3.2025 není možné karavan odstranit. Dále uvedla, že výzvě může být vyhověno nejdříve v měsíci červenci, až bude možné k pozemku dojet autem (viz zpráva ze dne 19.2.2025 18.43 hodin z , adresa, ). Dopisem ze dne 16.6.2025 pak žalovaná žalobkyni opakovaně vyzvala k vyklizení pozemku a odstranění karavanu (viz dopis ze dne 16.6.2025). Žalobkyně na tuto výzvu reagovala emailem ze dne 19.6.2025, kde uvedla, že pozemek není možné opustit z důvodu neexistence přístupové cesty, neboť jediná možná cesta vede přes sousední zemědělský pozemek se vzrostlým obilím, kdy by došlo k jeho poškození. Dále uvedla, že pozemek je připravena okamžitě opustit, a to po sklizni obilí (viz email ze dne 19.6.2025).

6. Z jiných, než shora uvedených skutečností soud nevycházel, neboť nebyly rozhodné pro posouzení věci.

7. Podle § 987 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen ,,o. z.‘‘) držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

8. Podle § 988 odst. 1 o.z. držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

9. Podle ustanovení § 1003 o.z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

10. Podle ustanovení § 1007 odst. 1, 2 o. z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil. Vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.

11. Podle ustanovení § 1008 odst. 1 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

12. V této věci se žalobkyně domáhala ochrany své držby k pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , který je ve vlastnictví České republiky a ve správě Státního pozemkového úřadu. Tvrdila, že pozemek užívala jako místo pro dočasné bydlení v obytném karavanu a jako zázemí pro péči o psy. S žalovanou chtěla uzavřít nájemní smlouvu, avšak tato její žádost o uzavření smlouvy zamítla, a smlouvu s ní neuzavřela. Žalobkyně se domnívá, tímto měla být držby zbavena. Pro žalobu na ochranu držby je charakteristické, že chrání pouze držbu, nikoli např. detenci. Pro držbu, resp. držitele jsou charakteristické dva kumulativní prvky, které musí být zároveň přítomné, a sice faktické ovládání věci (panství nad věcí) a subjektivní vůle nakládat s věcí jako s vlastní (viz ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek III, (§ 976-1474). [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2025-8-14]. ASPI_ID KO89_c2012CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.) Žalobkyně nikde v žalobě netvrdí, a nevyplývá to ani z provedených důkazů, že by měla vůli s věcí nakládat jako s vlastní. Naopak tvrdí, že žalovaná zamítla její žádost o nájem pozemku, a pozemek vyklidí po sklizni obilí, až k němu bude mít zajištěn přístup autem. Je tak vůbec otázka, zda v daném případě je žalobkyně skutečně držitelkou a přísluší jí ochrana dle ustanovení § 1003 a následujících o.z. I kdyby soud vycházel z toho, že žalobkyně skutečně držitelkou pozemku je, a ochrana ve smyslu § 1003 a následujících o.z. jí přísluší, tak dle § 1003 o.z. soud v rámci držební ochrany zkoumá existenci posledního faktického stavu držby, její svémocné rušení a včasnost podání žaloby. Držba tak není chráněna proti všem zásahům, ale jen proti svémocnému rušení. Svémocné rušení je rušení neoprávněné, či právem nedovolené. Svévoli pak vylučuje např. oprávnění k zásahu na základě zákona nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci (viz ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek III, (§ 976-1474). [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2025-8-14]. ASPI_ID KO89_c2012CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X). V daném případě, pozemek užívá žalobkyně bez jakéhokoli právního titulu, což žalobkyně ví. Nota bene sama uvádí, že žalovaná jí nedala souhlas s užíváním pozemku, odmítla s ní uzavřít nájemní smlouvu a pozemek vyklidí ihned jakmile to bude možné (po sklizni obilí, až k němu bude mít zajištěn přístup autem). Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala svémocné rušení držby ze strany žalované ve smyslu § 1003 občanského zákoníku. Výzvy k vyklizení pozemku byly učiněny v rámci výkonu správy státního majetku, přičemž žalovaná postupovala v souladu s právními předpisy. Žalobkyně užívá cizí věc bez právního důvodu, když, jak sama uvádí, nikdy nedošlo k uzavření nájemní smlouvy, a její užívání pozemku bylo od počátku bez právního titulu. Dále soud zkoumá i to, zda žaloba byla podána včas, když dle § 1008 o.z. soud žalobu na ochranu držby zamítne, pokud bude podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší. Jde o lhůtu prekluzivní, tj. není-li právo ve stanovené lhůtě vykonáno, zanikne. Soud je povinen tuto lhůtu zkoumat z úřední povinnosti, tj. nikoli např. jen k námitce žalované. Pro počátek běhu subjektivní prekluzivní lhůty dle § 1008 odst. 1 o.z. je rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo k ohrožení nebo rušení jeho práva. Současně však musí být splněna podmínka, že se oprávněný dozvěděl i o osobě, která jeho držbu ohrožuje nebo ruší.Výzva k vyklizení pozemku byla žalobkyni doručena nejpozději dne 19. února 2025, neboť tohoto dne již žalobkyně reaguje na výzvu žalované k vyklizení (viz zpráva ze sociální sítě facebook messenger ze dne 19.2.2025 18.43 hodin z , adresa, ). Žaloba však byla podána až 31.7.2025. Zákonná šestitýdenní lhůta pro podání žaloby na ochranu držby běžící ode dne, kdy se žalobkyně dozvěděla o tom, že došlo k rušení držby a rovněž ze strany jaké osoby k tomuto rušení dochází, tak dodržena nebyla. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl.

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. a žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to za jednu paušální náhradu (vyjádření k žalobě) jako nezastoupeného účastníka podle § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Náklady řízení v celkové výši 300 Kč soud žalobkyni uložil zaplatit ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám žalované (výrok pod bodem II. tohoto usnesení).

14. O povinnosti žalobkyně zaplatit České republice na účet zdejšího soudu soudní poplatek ve výši 5 000 Kč soud rozhodl podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) ve spojení s ustanovením § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Samotnou výši pak soud určil podle položky 4 bod 1. písm. a) Sazebníku citovaného zákona, když žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků byla usnesením zdejšího soudu č.j. 9 C 129/2025-84, ze dne 13.8.2025 zamítnuta.