9 C 133/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 25 367,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 367,36 Kč spolu s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 22 302,36 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 302,36 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 215 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 367,36 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným dne 27. 6. 2018 uzavřela smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 57 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 036 Kč s úrokem z úvěru ve výši 14,9 % ročně spolu s dalšími cenami za případné služby podle aktuálního sazebníku, splatných k 20. dni daného kalendářního měsíce. Sjednáno bylo rovněž pojištění úvěru ve výši 82 Kč měsíčně. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Podle bodu 3.1 smlouvy se úroky z úvěru staly součástí jistiny a byly úročeny společně s jistinou. Před uzavřením smlouvy se žalovaným žalobkyně ověřila jeho dostatečnou úvěruschopnost. Žalovaný však porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy, protože dojednané splátky neplnil řádně a včas, ačkoliv o to byl písemně i telefonicky upomínán. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou tří splátek, případně jedné splátky po dobu delší tří měsíců, využila žalobkyně svého práva a upomínkou ze dne 13. 7. 2024 prohlásila úvěr za splatný ke dni 14. 8. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani poté dluh nezaplatil, požadovala žalobkyně nevrácenou jistinu ve výši 22 302,36 Kč, poplatky ve výši 3 065 Kč (za upomínky a pojištění), a smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny od 15.8.2024 do zaplacení. Žalovaný ničeho nezaplatil, přestože byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dluhu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listin předložených žalobkyní má soud za prokázané následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o úvěru, záznamu o poskytnutí předsmluvních informací, souhrnných informací ze dne 27. 6. 2018 a ceníku soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela uvedenou smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému neúčelový a nezajištěný hotovostní úvěr, jiný než na bydlení ve výši 57 000 Kč. Žalobkyně úvěr vedla na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet formou inkasa z účtu č. , č. účtu, , a to v 94 pravidelných měsíčních splátkách po 1 036 Kč, splatných k 20. dni daného kalendářního měsíce, spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně. První splátka byla splatná 20. 7. 2018 a předpokládaná poslední splátka ve výši 924 Kč měla být zaplacena 20. 4. 2026. Mezi stranami smlouvy bylo sjednáno, že úroky budou připisovány k jistině úvěru a že žalovaný zaplatí za poskytnutí úvěru paušální částku 570 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit činila 97 842 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byl ceník, v němž byly stanoveny ceny související s úvěrem. Mezi účastníky smlouvy bylo sjednáno rovněž pojištění úvěru pro případ neschopnosti žalovaného úvěr splácet v případě smrti, invalidity a pracovní neschopnosti. V této souvislosti se žalovaný zavázal platit měsíčně částku 82 Kč spolu se splátkou úvěru. V případě porušení smlouvy bylo mezi účastníky smlouvy v čl. 8 sjednáno, že v případě prodlení žalovaného se splátkou byla banka oprávněna zastavit další čerpání úvěru a prohlásit celý úvěr za splatný.

6. Podle ceníku byla banka oprávněna účtovat v případě prodlení žalovaného se splácením úvěru náklady spojené s prodlením ve výši 300 Kč za 10 dní prodlení, 900 Kč za 40 dní prodlení a 900 Kč za 70 dní prodlení.

7. Z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žádost o úvěr byla poskytnuta přes pobočkovou síť. Žalovaný v žádosti uvedl, že jeho příjem činí 8 970 Kč, což pracovník banky stanovil interním výpočtem na základě doloženého daňového přiznání za poslední dostupné zdaňovací období. Banka ověřila, že žalovaný nebyl před uzavřením smlouvy v insolvenci, dále ověřila jeho splátkovou morálku a v interní evidenci pak skutečnost, že u žalovaného neměla zaznamenány žádné negativní informace, např. záznam o podvodném jednání. Žalovaný uvedl, že jeho výdaje činí 0 Kč. Banka proto stanovila životní výdaje žalovaného podle svého interního ekonomického modelu na částku 5 538 Kč. Dále zjistila, že žalovaný měl úvěr ze stavebního spoření z 23. 6. 2016 s úvěrovým limitem 250 000 Kč, který měl splácet po 2 395 Kč měsíčně. Nové splátkové zatížení činilo 3 431 Kč s tím, že žalovanému zbývala částka 5 539 Kč k pokrytí životních nákladů.

8. Z daňového přiznání za rok 2017 vyplývá, že žalovaný měl příjmy ve výši 336 392 Kč, výdaje ve výši 269 114 Kč, dílčí základ daně činil 67 278 Kč.

9. Výpis z úvěrového účtu č. , č. účtu, a stavu úvěru prokazují, že žalovaný načerpal u banky dne 27. 6. 2018 částku 57 000 Kč. Žalovanému byly měsíčně účtovány sjednané úroky a pojištění vždy ve výši 82 Kč/měsíčně v souladu s Ceníkem. Žalovaný úvěr téměř pravidelně splácel až do roku 2023. Od roku 2024 se dostával do prodlení, a poslední splátku po splatnosti uhradil dne 29.4.2024 ve výši 2 072 Kč. Následně se dostal do prodlení se zaplacením tří splátek, a proto banka úvěr ke dni 14.8.2024 zesplatnila. Po zohlednění jednotlivých plateb žalovaného a jejich započtení na pojištění a úhradu smluvního úroku z výpisu vyplývá, že žalovanému vznikl dluh na jistině ve výši 22 302,36 Kč a na poplatcích (pojištění 365 Kč, náklady spojené s prodlením 2 700 Kč) v celkové výši 3 065 Kč.

10. Výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 24.6.2024 banka upozornila žalovaného na dluh po splatnosti a možné naúčtování poplatků spojených s upomínáním v důsledku prodlení.

11. Banka dopisem ze dne 13. 7. 2024 opět upozornila žalovaného na jeho prodlení se splácením úvěru, vyzvala jej k zaplacení dluhu do 14. 8. 2024 a upozornila ho na možnost okamžitého splacení úvěru v případě, že neuhradí své splatné závazky. Dopisem ze dne 14. 8. 2024 banka žalovaného s ohledem na to, že žalovaný ničeho nezaplatil, vyzvala k okamžitému zaplacení celého úvěru.

12. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění závazku předžalobní výzvou ze dne 10. 3. 2025 v dodatečné lhůtě nejpozději do 25.3.2025. Výzva byla žalovanému uložena doručujícím orgánem dne 11. 3. 2025 (viz dodejka).

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 57 000 Kč, který postupně splácel spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně a poplatkem za pojištění. Žalovaný se však dostal do prodlení a vznikl mu dluh ve výši 22 303,36 Kč na jistině a ve výši 3 065 Kč na poplatcích. Žalovaný na dluh ničeho dalšího neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

14. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“). Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 1806 občanského zákoníku úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu.

16. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“19. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná, a nárok žalobkyně je v souladu se shora citovanými ustanoveními oprávněný. Z provedeného dokazování bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný spolu platně uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, dle které žalobkyně dne 27. 6. 2018 poskytla žalovanému úvěr ve výši 57 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem a poplatky, včetně pojištění v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě. Jelikož však žalovaný tento svůj smluvní závazek porušil, neboť poskytnutý úvěr řádně nesplácel, byla banka oprávněna vyčerpanou částku úvěru, tj. jistinu včetně úroků a všech ostatních finančních závazků žalovaného vůči ní prohlásit za okamžitě splatnou, a vyzvat žalovaného k její úhradě a přistoupit k jejímu úročení úrokem z prodlení, což řádně učinila. Žalobkyně rovněž prokázala, že před poskytnutím úvěru prověřovala úvěruschopnost žalovaného, a že k tomu měla dostatek podkladů a ověřila i jeho úvěrovou historii a platební morálku. Zároveň na základě těchto podkladů nevznikla důvodná pochybnost o schopnosti žalovaného splácet nově poskytovaný úvěr.

22. Za této situace, s ohledem na shora citovaná ustanovení občanského zákoníku, zákona o spotřebitelském úvěru a smluvní ujednání mezi účastníky, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení žalovaných částek, tedy celkové částky 25 367, 36 Kč tvořené jistinou ve výši 22 302,36 Kč a poplatky ve výši 3 065 Kč. Žalovaný proti podané žalobě nic nenamítal a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, na jejichž základě by soud mohl mít pochybnosti o důvodnosti a oprávněnosti nároku žalobkyně. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, jak je ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku uvedeno, včetně úroku z prodlení podle § 1970 o.z. Výši úroku z prodlení soud žalobkyni přiznal ve výši podle dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 1 215 Kč. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 015 Kč a dále paušální náhrady ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně nebyla v řízení zastoupena advokátem. Náklady žalobkyně tak představují paušální náhradu za 2 úkony podle § 1 odst. 3, písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“), tj. za výzvu žalované k plnění a za sepis žaloby vždy ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhlášky, neboť se jedná o spor, v němž bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.