9 C 136/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul titul Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 35 893,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 184 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 200,72 Kč a nadále běžícím ve výši 8,50 % ročně z částky 1 184 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 5 784,48 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 387,66 Kč a dále jdoucí z částky 2 239,02 Kč ve výši 8,50 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 582,77 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 3 423,02 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 300 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 763,40 Kč a nadále běžícím ve výši 8,50 % ročně z částky 16 300 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 12 625 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 352,44 Kč a dále jdoucí z částky 1 827,08 Kč ve výši 8,50 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 7 052,94 Kč a nadále běžící ve výši 29 % ročně z částky 18 127,08 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 35 893,48 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. II., III., a IV. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně dvě smlouvy o zápůjčce. První Smlouvu o zápůjčce číslo uzavřela se žalovaným dne 13. 11. 2017. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 14 298 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 763 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 9. 2018. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když na dlužnou částku uhradil poslední splátku dne 15. 1. 2018 Celkem žalovaný uhradil částku 3 700 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 18 127,08 Kč na jistině, na dlužném poplatku 10 797,92 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 7 052,94 Kč a nadále běžícího ve výši 29 % ročně z částky 18 127,08 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 3 115,84 Kč a nadále běžícím ve výši 8,50% ročně z částky 18 127,08 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Druhou smlouvu o zápůjčce právní předchůdkyně se žalovaným uzavřela dne 14. 8. 2017, a to smlouvu číslo. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 6 019 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 312 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 6. 2018. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když na dlužnou částku uhradil poslední splátku dne 15. 1. 2018 Celkem na dlužnou částku uhradil 6 816 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 3 423,02 Kč na jistině, na dlužném poplatku 3 545,46 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 1 582,77 Kč a nadále běžícího ve výši 29 % ročně z částky 3 423,02 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 588,38 Kč a nadále běžícím ve výši 8,50% ročně z částky 3 423,02 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení obou shora specifikovaných pohledávek za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, a soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně uděleným již v žalobě, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, a po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o zápůjčce číslo dne 14. 8. 2017, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 6 019 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 14 019 Kč v 45 týdenních splátkách po 312 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o zápůjčce ze dne 14. 8. 2017, včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na předmětnou zápůjčku uhradil celkem 6 816 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 15. 1. 2018.

5. Po 3 měsících od uzavření první smlouvy uzavřel dne 13. 11. 2017 žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 14 298 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 34 298 Kč v 45 týdenních splátkách po 763 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o zápůjčce ze dne 13. 11. 2017, včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na předmětnou zápůjčku uhradil celkem 3 700 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 15. 1. 2018.

6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 14. 8. 2017, kdy požadovaná výše zápůjčky byla 8 000 Kč, má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že pracuje jako operátor výroby s příjmem 6 825 Kč. K dotvrzení výši svého příjmu měl předložit pracovní smlouvu a 3 výplatní pásky, toto však soudu žalobkyně nepředložila. Jako další příjem domácnosti uvedl částku 46 000 Kč. Měl bydlet s rodiči, byl svobodný a jako důvod zápůjčky uvedl neočekávané výdaje. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 6 000 Kč měsíčně a rovněž uvedl interní splátky ve výši 1 264 Kč.

7. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 13. 11. 2017, kdy požadovaná výše zápůjčky byla 20 000 Kč, má soud za prokázané, že žalobkyně opět vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. V této zákaznické kartě žalovaný uvedl, že pracuje jako dělník s příjmem 8 196 Kč. K dotvrzení výši svého příjmu měl předložit opět pracovní smlouvu a výpisy z účtu, toto však soudu rovněž předloženo nebylo. Ostatní své příjmy uvedl ve výši 10 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti pak ve výši 25 000 Kč. Stále měl bydlet s rodiči, byl svobodný. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 6 000 Kč měsíčně a dále uvedl interní splátky ve výši 2 512 Kč.

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a přílohy ke smlouvě – seznam postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni obě pohledávky za žalovaným, a to s účinností ke dni 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 20. 1. 2020, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 14. 2. 2020.

9. Z výzvy k plnění ze dne 23. 4. 2020 a podacího lístku ze dne 24. 4. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

11. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem j odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

22. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výrocích tohoto rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávky, které by měly svůj právní základ ve smlouvách o zápůjčce číslo číslo uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

24. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením každé ze dvou smluv o zápůjčce. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně zákaznické karty podepsané žalovaným. Z těchto zákaznických karet má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalované nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

25. Žalobkyně tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše jeho příjmu z pracovní smlouvy a 3 výplatních pásek (u druhé smlouvy z výpisů z účtu). Ani jedna z uváděných listin však nebyla soudu doložena, a to k ani jedné ze smluv. Co se týče zákaznické karty vyplněné ke smlouvě o zápůjčce dne 14. 8. 2017, v této žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 6 825 Kč s tím, že pracuje na plný pracovní úvazek jako operátor výroby. Již tento údaj dle názoru soudu vzbuzuje pochybnosti, když výše příjmu žalovaného dle jejího tvrzení nedosahovala ani minimální mzdy (která v roce 2017 činila částku 11 000 Kč). Za situace, kdy měl pracovat na plný pracovní úvazek se zdá uváděná mzda nepravděpodobná. Dále žalovaný uvádí další příjem domácnosti ve výši 46 000 Kč, přičemž se zřejmě jedná o příjem rodičů (neboť uvedl, že s těmito bydlí) a nelze tak s tímto příjmem při ověřování úvěruschopnosti žalovaného počítat, neboť není jasné, zda s tímto může volně nakládat. Své běžné měsíční výdaje pak vyčíslil na 6 000 Kč, přičemž ze zákaznické karty není zřejmé, z čeho se tyto výdaje skládají. Dále uvedl interní splátky ve výši 1 264 Kč, tzn. že již u právní předchůdkyni žalobkyně měl nějakou pohledávku. Měsíční výdaje žalovaného tak činily 7 624 Kč, a bude-li se tedy operovat pouze s příjmem žalovaného ve výši 6 825 Kč, je zřejmé, že žalovaný nebyl schopen řádně hradit další závazek. V zákaznické kartě ze dne 13. 11. 2017 pak žalovaný uvedl, že pracuje jako dělník u stejného zaměstnavatele s příjmem 8 196 Kč (jeho příjem se dle jeho tvrzení za pouhé tři měsíce zvýšil o cca 1 500 Kč). Rovněž tento příjem měl být ověřen pracovní smlouvou a 3 výpisy z účtu, které soudu opět nebyly doloženy. V této kartě žalovaný uvedl svůj další příjem ve výši 10 000 Kč, přičemž není z karty patrné, z čeho tento příjem plyne, ani jestli s ním může žalovaný nakládat. Dále opět uvedl další příjem domácnosti ve výši 25000 Kč. Mezi své měsíční výdaje uvedl opět běžné výdaje ve výši 6 000 Kč a interní splátky ve výši 2 512 Kč Ani v tomto případě není ze zákaznické karty jasné, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzené výdaje žalovaného. Zároveň při ověřování úvěruschopnosti měla být právní předchůdkyně žalobkyně obezřetnější i z toho důvodu, že žalovaný žádal o zápůjčku již za 3 měsíce od uzavření první smlouvy, tedy již v době, kdy ještě neměl splacenou ani tuto první zápůjčku, nicméně právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalovaného, které uvedl v zákaznických kartách. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalovaného i bez dalšího přezkoumání jí uvedených údajů, lze mít za to, že nebyly dostatečně ověřeny jeho příjmy ani jeho výdaje (když soudu nebyly doloženy žádné listiny potvrzující tvrzení v zákaznické kartě). Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjček, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjček dostatečně a s odbornou péčí posouzena.

26. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.

27. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o zápůjčce ze dne 14. 8. 2017 a Smlouva o zápůjčce ze dne 13. 11. 2017 jsou ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatné.

28. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

29. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

30. Za situace, kdy jsou smlouvy o zápůjčce neplatné, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.

31. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 14. 8. 2017 v hotovosti částku 8 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil celkem částku 6 816 Kč a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 1 184 Kč. Dále má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 13. 11. 2017 v hotovosti částku 20 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil 3 700 Kč a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 16 300 Kč Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud, stran smlouvy ze dne 14. 8. 2017, uznal žalovaného povinným uhradit zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 200,72 Kč (za dobu ode dne uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou jak požadovala žalobkyně, tj. od 23. 1. 2018 do dne postoupení pohledávky) a nadále běžící ve výši 8,50 % ročně z částky 1 184 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). Stran smlouvy ze 13. 11. 2017, uznal soud žalovaného povinným uhradit zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 2 763,40 Kč (za dobu ode dne uplynutí sedmidenní lhůty pro úhradu dlužné částky, tj. od 23. 1. 2018 do dne postoupení pohledávky) a nadále běžící ve výši 8,50 % ročně z částky 16 300 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).

32. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. a IV. tohoto rozsudku).

33. Výrokem pod bodem V. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci, tak, že žádnému z účastníku náhradu nákladů nepřiznal, neboť žalobkyně byla ve věci úspěšnější pouze z nepatrné části (2,58 %). Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).