9 C 136/2025

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 41.650 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41.650 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7.484,28 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.170,10 Kč, s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 41.650 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 41.650 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 19.705,89 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 15. 1. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 41.650 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7.484,28 Kč, s úrokem ve výši 2.170,10 Kč a s běžícím úrokem a úrokem z prodlení z žalované částky od 15. 1. 2025 do zaplacení s tím, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o kontokorentním úvěru s úvěrovým limitem ve výši 40.000 Kč, který mohl být čerpán i opakovaně při úrokové sazbě 21,9 % ročně. Žalovaný přestal úvěr řádně splácet, banka proto úvěr prohlásila za splatný a žalovaný tak byl povinen kromě jistiny a úroků zaplatit také poplatky, které mu byly účtovány v celkové částce 1.650 Kč, když šlo o 3 poplatky za 3 upomínky k zaplacení dluhu a také poplatek za nedodržení podmínek kontokorentu ve výši 150 Kč. Žalovaná částka tak představuje dlužnou jistinu, a právě dlužné poplatky s příslušenstvím.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.

3. K výzvě soudu žalobkyně upřesnila, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vyšla z jeho příjmu ve výši 25.000 Kč a zohlednila také výdaje v celkové výši 21.979,08 Kč, proto částka 3.020 Kč byla dostatečná k úhradě splátky ve výši 1.500 Kč. Z pohledu dalších kritérií také žalovaný nevykazoval pochybnosti o neschopnosti splácet. Žalovaný v průběhu smluvního vztahu vyčerpal celkem 447.947,74 Kč a splatil 407.947,74 Kč.

4. Soud nařídil jednání na den 9. 2. 2026, k němuž se dostavil zástupce žalobkyně, žalovaný se bez omluvy nedostavil a jednáno tak bylo v nepřítomnosti žalovaného postupem podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.

5. Z výpisu z úvěrového účtu, z výpisu z kontokorentu, z výpisu čerpání a splácení, z výpisu přijatých plateb, z výpisu z účtu, z žádosti o kontokorent, z výpisu přijatých plateb, ze sazebníku ČSOB, ze smlouvy o ČSOB Plus Kontu, z obchodních podmínek pro kontokorent, z předsmluvních informací o kontokorentu, ze žádosti o poskytnutí úvěru, ze smlouvy o kontokorentu, z žádostí o změnu, z dodatků ke smlouvě o kontokorentu, z přehledu poslaných plateb, ze záznamů o podpisu klienta, z upomínky k zaplacení, z výzvy k zaplacení dluhu, z opakované výzvy k zaplacení dluhu – 2. výzva, z poslední výzvy k zaplacení dluhu, včetně vráceného dopisu, z neplnění podmínek kontokorentu, z výzvy k dodržení podmínek kontokorentu, včetně vráceného dopisu, z oznámení o zesplatnění úvěru, včetně vráceného dopisu, z předžalobní upomínky, včetně dokladu o odeslání, soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:

6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o běžném účtu, na základě které banka vedla pro žalovaného běžný účet. Dne , datum, pak titíž účastníci sjednali smlouvu o kontokorentu, na základě které bylo žalovanému umožněno, aby k jeho běžnému účtu byl sjednán úvěrový limit v částce 30.000 Kč, při úrokové sazbě 21,9 % ročně. Na základě postupných žádostí žalovaného pak došlo k navýšení kontokorentu, a to dodatkem ze dne , datum, na částku 31.000 Kč a dodatkem ze dne , datum, na částku 40.000 Kč. Smlouvou byly také sjednány poplatky za upomínky ve výši 300 Kč, resp. 500 Kč a za výzvu ke splnění smluvních podmínek ve výši 150 Kč. Ke splácení úvěru docházelo nakládáním s běžným účtem. Klient tak byl povinen splatit úvěr včetně příslušenství nejméně jedenkrát za 6 měsíců. Zároveň byl povinen zajistit na účtu měsíční příjem alespoň ve výši 50 % úvěrového limitu. Pro případ prodlení byly sjednány zákonné úroky z prodlení, smluvní pokuta a také možnost zesplatnění ze strany banky. V rámci žádostí o změnu výše kontokorentu vždy žalovaný uváděl své příjmy a výdaje, přičemž dle těchto údajů měl žalovaný příjem 25.000 Kč, výdaje bez jiných splátek úvěrů 6.000 Kč, byl vyučený, bydlel v nájmu spolu s dalšími 3 členy domácnosti. V žádosti se dále uvádí, že žalovaný byl podnikatel, neměl jiné úvěry v jiných bankách.

7. Upomínkami ze dne 7. 1. 2024, ze dne 14. 1. 2024 a ze dne 4. 2. 2024 byl žalovaný znovu vyzván k zaplacení dlužných splátek. Dopisem ze dne 7. 3. 2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 3.634,28 Kč s tím, že byl upozorněn, že pokud dluh nebude uhrazen do 6. 4. 2024, dojde k jeho zesplanění. Dopisem ze dne 11. 4. 2024 byl žalovaný vyzván ke splnění stejné povinnosti, za stejný poplatek. Ani tuto písemnosti si žalovaný nevyzvedl. Dopisem ze dne 16. 5. 2024 byl žalovaný vyzván ke splnění podmínky v podobě kreditního obratu ve výši 50 % limitu kontokorentu, přičemž za tuto výzvu mu byla účtována částka 150 Kč. Ani tuto písemnosti si nevyzvedl. Dopisem ze dne 1. 6. 2024 oznámila banka žalovanému, že z důvodu porušení podmínek zesplatnila úvěr ke dni 31. 5. 2024 a kdy dlužná částka 45.791,01 Kč má být uhrazena do 8. 6. 2024. Žalovaný si písemnost v úložní lhůtě nevyzvedl.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 12. 2024, odeslanou dne 23. 12. 2024, byl žalovaný naposledy vyzván k zaplacení dlužné částky s upozorněním na soudní řešení věci.

9. Žalovaný úvěr čerpal opakovaně v podobě výběrů, úvěr však i příležitostně splácel splátkami v nejrůznějších výších. Poslední splátka z jeho strany byla provedena dne 16. 12. 2023 a den na to byl úvěr ještě naposledy čerpán a dočerpán do maximální výše dne 31. 12. 2023.

10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, když šlo o kontokorentní úvěr, který byl umožněn žalovanému opakovaně čerpat. Právě v souladu s ustanovením § 2665 občanského zákoníku se kontokorentní úvěry, které v zásadě znamenají přečerpání běžného účtu, posuzují podle ustanovení smluv o úvěru. Úvěr je zároveň úvěrem spotřebitelským podléhajícím zákonu č. 257/2016 Sb., který ukládá poskytovatelům úvěru zkoumat schopnost dlužníka úvěr splácet. V tomto konkrétním případě žalobkyně zkoumala příjmovou i výdajovou stránku žalovaného, když měla k dispozici výpis z jeho běžného účtu za období předcházející poskytnutí úvěru. Z tohoto účtu byly seznatelné jak jeho příjmy, tak i výdaje, a to včetně případných dalších splátek úvěrů, které však neměl. Žalovaný byl také po poměrně dlouhou dobu schopný úvěr splácet, což také evokuje, že žalobkyně postupovala správně při zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet a jeho neschopnost splácet byla až následnou. Smlouvou pak právě pro případ porušení povinnosti úvěr splácet byla sjednána možnost zesplatnění, kterou žalobkyně využila, žalovaného vyzvala k zaplacení celé dlužné částky, která je tvořena dlužnou jistinou úvěru v celé jeho výši, dále poplatky ve výši 1.650 Kč, když žalobkyni se podařilo prokázat, že žalovanému byly zaslány minimálně 3 upomínky a že výše poplatku za upomínku činí 500 Kč a že žalovaný porušoval i další povinnosti ze smlouvy, když neměl dostatečný obrat na účtu a na tuto skutečnost byl také opakovaně upozorněn, což mu bylo znovu zpoplatněno sjednaným poplatkem ve smlouvě v částce 150 Kč. Smlouvou byly sjednány smluvní úroky, úroky z prodlení pak vycházejí z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně tyto úroky částečně kapitalizovala.

15. Soud shledal nároky žalobkyně důvodnými, a proto žalovaného zavázal k úhradě dlužné částky tak, jak je specifikována ve výroku I. tohoto rozsudku.

16. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jako úspěšnému účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni. Výše náhrady nákladů řízení vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Žalobkyni proto náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 1.666 Kč a náklady právního zastoupení za čtyři úkony právní služby po 2.780 Kč (převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby a účast u jednání) dle § 7 bod 5 téže vyhlášky a čtyři náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 téže vyhlášky, z toho dva úkony po 300 Kč za úkony učiněné do 31. 12. 2024 a dva úkony po 450 Kč za úkony učiněné po 1. 1. 2025. Žalobkyni dále náleží náhrada jízdného na trase Ostrava – Bruntál a zpět o vzdálenosti 160 km vozidlem Škoda Superb s průměrnou spotřebou 8 l benzínu/100 km při vyhláškové ceně paliva 34,70 Kč/l a základní sazbě 5,90 Kč/km v celkové výši 1.389 Kč a náhrada za ztrátu času za cestu k jednání soudu dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu ve výši á 150 Kč/ 30 minut za celkem 6 započatých půlhodin ve výši 900 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, náleží mu i alikvótní část 21 % DPH ve výši 3.130,89 Kč. Náklady řízení celkem činí 19.705,89 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu jsou náklady splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.

17. Za doplnění žaloby soud nepřiznal ani odměnu ani související tzv. paušál, neboť skutečnosti zde uvedené měly být součástí již původně podané žaloby.

18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.