9 C 144/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 30 907,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 441 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18 441 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 466,36 Kč spolu s úrokem ve výši 75,75 % ročně z částky 19 895,47 Kč od 26. 1. 2024 do 18. 2. 2024 ve výši 961,92 Kč, úrokem ve výši 75,75 % ročně z částky 19 895,47 Kč od 19. 2. 2024 do 19. 2. 2024 ve výši 7,62 Kč, úrokem ve výši 0,25 % ročně z částky 18 441 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 1 454,47 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 68 896 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 643,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, , Jméno advokátky, .

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 907 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích pod bodem I., a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 12. 9. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit žalobkyni zpět spolu s nominální úrokovou sazbou 75,75 % ročně a s pojištěním schopnosti splácet ve výši 191 Kč měsíčně, a to v 42 měsíčních splátkách po 1 558 Kč, počínaje měsícem říjen 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru žalovanému ověřila jeho schopnost úvěr splácet na základě dokladů a informací získaných od žalovaného. Dále žalobkyně uvedla, že ověřila schopnost žalovaného splácet úvěr ověřením jeho předchozí úvěrové historie v databázích SOLUS a NRKI a dále vnitřním scoringem – hodnocením klienta a prověřila žalovaného i jeho zaměstnavatele v insolvenčním rejstříku. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, do data zesplatnění uhradil žalovaný na úvěr celkovou částku ve výši 1 558 Kč a žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 24. 1. 2024, neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky č. 2 o délce 65 dnů. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení částky ve výši 30 907,36 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 23 641,59 Kč (jistina 19 895,47 Kč včetně úroku ve výši 3 746,12 Kč), dále smluvní pokutu ve výši 998 Kč za prodlení s úhradou splátek 2 a 3 po dobu delší 30 dní a náklady spojené s upomínáním ve výši 400 Kč, sestávající z částky 2 x 200 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení po dobu delší 15 dní. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 5 295,36 Kč dle bodu 6.5 smlouvy, dle kterého pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, přičemž žalobkyně jej požadovala od 26. 1. 2024 do dne vyhotovení žaloby, tj. do 5. 9. 2024. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení obchodního úroku ve výši 75,75 % ročně z částky 19 895,47 Kč od 26. 1. 2024 do 18. 2. 2024 ve výši 961,92 Kč, dále ve výši 75,75 % ročně z částky 19 895,47 Kč od 19. 2. 2024 do 19. 2. 2024 ve výši 7,62 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 19 895,47 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 68 896 Kč. Žalobkyně uvedla, že před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k dobrovolnému plnění, žalovaný na ni nereagoval, a proto se obrátila na soud.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 14.1.2025. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán nedostavil, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. , hodnota, a Dodatku č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že uvedený návrh byl uzavřen prostřednictvím komunikace na dálku se žalovaným dne 12. 9. 2023, a to jedinečným kódem č. , hodnota, , kdy totožnost žalovaného byla ověřena scanem jeho občanského průkazu. Návrhem žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, s tím, že se zavázal žalobkyni vrátit částku ve výši 57 414 Kč v 42 měsíčních splátkách po 1 558 Kč. Návrh smlouvy byl ze strany žalobkyně akceptován dne 12. 9. 2023. Oznámení o schválení úvěru (akceptace návrhu) bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou v návrhu úvěrové smlouvy dne 13. 9. 2023 spolu se splátkovým kalendářem a sdělením účtu pro úhradu splátek (viz oznámení ze dne 13. 9. 2023). Bezprostředně před vyhotovením návrhu úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (viz Předsmluvní formulář ze dne 12. 9. 2023). Podle čl. 6 smlouvy byly pro případ prodlení žalovaného sjednány smluvní pokuty.

5. Z přílohy č. 1 k Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr, Přihlášky do pojištění skupinové pojištění schopnosti splácet a informačního letáku Pojištění schopnosti splácet úvěry bylo zjištěno, že žalovaný dále sjednal pojištění schopnosti splácet, které se zavázal splácet po 191 Kč měsíčně.

6. Z karty klienta – žalovaného ke smlouvě č. , hodnota, má soud za prokázané, že žalobkyně vedla evidenci úvěru poskytnutého žalovanému, včetně záznamů o provedených platbách žalovaného, ze kterých vyplývá, že na úvěr byly započítány tyto úhrady: dne 9. 10. 2023 částka ve výši 1 558 Kč.

7. Z oznámení ze dne 24. 1. 2024 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně žalovanému oznámila, že vzhledem k jeho prodlení došlo k uvedenému dni k zesplatnění úvěru.

8. Z výzev k zaplacení ze dne 22. 1. 2024 a ze dne 21. 12. 2023 vyplývá, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvy s upozorněním na prodlení s úhradou konkrétních splátek úvěru, s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, včetně uplatnění nároku na poplatky za výzvu k úhradě dlužných splátek.

9. Z listiny Hodnocení klienta, má soud za prokázané, že žalovaný vyplnil uvedený formulář, kde jsou uvedeny jeho příjmy a výdaje. Konkrétně je uveden příjem žalovaného ze zaměstnání 29 300 Kč měsíčně, s tím, že jde o smlouvu na dobu neurčitou, a dále výdaje na živobytí žalovaného ve výši 4 860 Kč (s poznámkou životní minimum), náklady na bydlení – u rodičů 10 000 Kč, splátky žalobkyně k dalším smlouvám ve výši 4 960 Kč měsíčně, spoření 700 Kč a ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby apod.) ve výši 6 000 Kč, tedy celkové výdaje 26 520 Kč, když mu při uvedených příjmech a výdajích mělo zbývat 1 780 Kč měsíčně. Z formuláře bylo zjištěno, že žalovaný neměl žít s dalšími členy domácnosti, neměl žádnou vyživovací povinnosti, žádné jiné splátky u jiných společností. Rodinný stav byl uveden svobodný.

10. Z kopie občanského průkazu žalované má soud za prokázané, že žalobkyně si ověřila totožnost žalovaného.

11. Z potvrzení , právnická osoba, o příchozích úhradách bylo zjištěno, že na účet žalovaného , č. účtu, bylo ze strany protiúčtu Valeo Výměníky tepla v září 2023 poskytnuta úhrada 29 272 Kč a v srpnu 2023 ve výši 28 398 Kč.

12. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 11. 9. 2023 a z ověření v nebankovním registru klientských informaci (NRKI) ze dne 11. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně provedla šetření v uvedených databázích.

13. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 12. 9. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, a to na účet č. , č. účtu, .

14. Z Důkazu o odeslání 1 Kč a zaslaní SMS bylo zjištěno, že žalovaný dne 12. 9. 2023 odeslal ze svého účtu , č. účtu, částku 1 Kč.

15. Z přípisu , právnická osoba, . ze dne 27. 11. 2024 má soud za prokázané, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný , Jméno žalovaného, .

16. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 6. 2024 ve spojení s podacím archem z téhož dne má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala před podáním žaloby žalovanému předžalobní výzvu.

17. Na základě provedených shora uvedených důkazů má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 12. 9. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla na účet spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši úrokové sazby 75,75 % ročně splácet v 42 měsíčních splátkách po 1 558 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku ve výši 1 558 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil řádně a včas následující splátky, byl žalobkyní upomínán s poučením, že podle čl. 6.3 smlouvy v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části v délce 65 dnů dochází tímto dnem bez dalšího (automaticky) k zesplatnění celého úvěru. Podle žalobkyně tak mělo dojít k zesplatnění ke dni 24. 1. 2024. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 10. 6. 2024.

18. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

21. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

25. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

28. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn co do částky 18 441 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč snížené o žalovaným uhrazených 1 558 Kč na splátce úvěru a o 1 Kč jakožto ověření jeho bankovního účtu), neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky.

29. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně nesplnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně prověřila příjmovou stránku domácnosti žalovaného potvrzeními o přijatých úhradách od zaměstnavatele, více příjmy žalovaného neověřovala (např. pracovní smlouvou, výplatními páskami). Pokud jde o výdaje, spokojila se již pouze s tvrzeními uvedenými v Hodnocení klienta podepsanými žalovaným (přičemž z provedeného dokazování ani nebylo zjištěno, jakým způsobem a kým byl formulář – Hodnocení klienta – vyplněn). Výši výdajů jeho domácnosti si žalobkyně žádným způsoben neověřovala (např. nájemní smlouvou). Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně jakkoliv výdaje žalovaného podrobila kritickému posouzení. Uvedené životní minimum není částka, s níž by bylo možné dlouhodobě vystačit, i pokud by stačila na jídlo, nelze předpokládat, že by žalovaný v následujících 3,5 letech nepotřeboval žádné výdaje na ošacení, léky, na kulturu, sport, zábavu. Jaké prostředky vynakládal na telefon či internet rovněž nebylo zjišťováno (existence telefonu žalovaného a jeho přístup na internet vyplývá ze samotných osobních údajů žalovaného uvedených na smlouvě, na níž uvádí svůj telefon i emailovou adresu). Rovněž, i když žalobkyně znala místo výkonu práce žalovaného, nelze se spokojit s informací, že žalovaný nevynakládá žádné prostředky na svoji dopravu do práce. Žalobkyně rovněž nijak neuvádí, jak se konkrétně vypořádala se skutečností, že žalovaný již u ní měl existující pohledávky, které splácel částkou 4 960 Kč měsíčně. Dle hodnocení mělo žalovanému po úhradě všech výdajů měsíčně zbývat 1 780 Kč, při stanovené splátce 1 558 Kč měsíčně by tak žalovanému zbývalo pouhých 222 Kč na další jiné, neočekávané výdaje.

30. Za této situace byla žalobkyně povinna ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat nejen příjmy žalovaného, ale zejména jeho výdaje (např. i tím že by si vyžádala výpisy z účtu žalovaného za celé měsíce) a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. K takovému přezkoumání však nedošlo. Soud v této souvislosti poukazuje i na to, že je mu z jeho úřední činnosti známo, že většina žalobkyní soudu předkládaných listin - Hodnocení klienta – obsahuje shodné náklady na živobytí i bydlení, přestože jde o zcela odlišné zájemce o úvěr, což samo o sobě vzbuzuje pochybnost o tom, kdo, a na základě jakých informací přehled vyplňuje.

31. V souzené věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace a doklady týkající se pouze jeho příjmů, nicméně podstatné výdaje žalovaného nebyly nijak blíže zjišťovány ani ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.

32. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o úvěru ze dne 12. 9. 2023 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

33. Soud dále výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C-679/18 ze dne 5. 3. 2020, který uzavřel, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

34. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěn již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31. 7. 2010.

35. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného bohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému dne 12. 9. 2023 částku 20 000 Kč, a to na účet, jehož majitelem je žalovaný, a kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni na její výzvu. Vzhledem k tomu, že žalovaný do dnešního dne žalobkyni uhradila pouze částku ve výši 1 559 Kč (jedna splátka ve výši 1 558 Kč a úhrada z účtu žalovaného ve výši 1 Kč při uzavírání smlouvy), je nárok žalobkyně v rozsahu částky 18 441 Kč oprávněný. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud od 20. 2. 2024 (jak požadovala žalobkyně) do zaplacení, a to v zákonné výši úroku z prodlení stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013, tj. ve výši 14,75 % ročně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. výrok pod bodem I. tohoto rozsudku.

36. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

37. Výrokem pod bodem III. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 643,18 Kč, přičemž tato částka představuje 19,4 % z jejich celkové výše 8 470 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,7 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,3 %). Náklady v plné výši sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 546 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 907,36 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. ve znění ke dni podání žaloby, a jednoho úkonu po podání žaloby (účast na jednání) dle § 7 bodu 5. a.t. ve výši 2 340 Kč a paušální náhrady dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění k datu jednání, ve výši 450 Kč, a náhradě jeho cestovních výdajů ve výši zaokrouhleně 532 Kč za cestu k jednání soudu osobním automobilem Mercedes Benz CLA 200, reg.zn. , SPZ, , s aritmetickou průměrnou spotřebou 6,2 l/100 km, na trase , adresa, a zpět v délce celkem 64 km za obě cesty, při vyhláškové ceně benzínu 98 oktanů 40,50 Kč a pevné sazbě základní náhrady 5,80 Kč/1 km), a náhradě za promeškaný čas ve výši 600 Kč, za uvedenou cestu k soudu a zpět, za celkem 4 i započaté půlhodiny po 150 Kč, dle 13 odst. 1, 5, § 14 odst. 1, písm. a), odst.. 3, vyhlášky ve spojení s ustanovením § 157 odst. 3, odst. 4, písm. b) a § 189 odst. 1 písm. a) a c) zák. č. 262/2006, zákoníku práce, zde za použití § 1 písm. b) a § 4 písm. b) vyhl. MPSV ČR č. 475/2024 Sb., k tomu z odměny a náhrad zástupce žalobce 21% daň z přidané hodnoty ve výši zaokrouhleně 1 202 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrována jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).