9 C 147/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 44 239 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 350 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 427,49 Kč a nadále běžícím ve výši 8,5 % ročně z částky 4 350 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplatit žalobkyni 25 482 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 150,70 Kč a nadále běžící ve výši 8,5 % ročně z částky 11 489,05 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 5 085,05 Kč a nadále běžící ve výši 24,24 % ročně z částky 15 839,05 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplatit žalobkyni 14 407 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 094,55 Kč a nadále běžící ve výši 11,75 % ročně z částky 9 748,63 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 7 498,41 Kč a nadále běžící ve výši 29 % ročně z částky 9 748,63 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 44 239 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. až III. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 26. 2. 2020. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 25 482 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 16 118 Kč s úrokovou sazbou ve výši 24,24 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 524 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 584 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 8. 2021. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když poslední splátka byla z jeho strany uhrazena dne 11. 10. 2021. Žalovaný uhradil celkem částku 15 650 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 15 839,05 Kč na jistině, na dlužném poplatku 13 992,95 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 5 085,05 Kč a nadále běžícího ve výši 24,24 % ročně z částky 15 839,05 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 578,19 Kč a nadále běžícího ve výši 8,50 % ročně z částky 15 839,05 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 10. 2. 2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 35 959 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 11 028 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15 017 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9 914 Kč a pojistného. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, poplatku a pojistného se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 4 498 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 8. 2020. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když poslední splátka byla z jeho strany uhrazena dne 5. 12. 2021. Žalovaný uhradil celkem částku 66 552 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 9 748,63 Kč na jistině, na dlužném poplatku 4 658,37 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 7 498,41 Kč a nadále běžícího ve výši 29 % ročně z částky 9 748,63 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 094,55 Kč a nadále běžícím ve výši 11,75 % ročně z částky 9 748,63 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh již ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu. Žalovaný na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, kdy po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil tento skutkový závěr:

5. Žalovaný dne 26. 2. 2020 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se spotřebitelským úvěrem ve výši 23 142 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 45 482 Kč v 78 týdenních splátkách po 584 Kč, kdy poslední splátka činí 514 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 2. 2020, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na uvedenou pohledávku uhradil celkem 15 650 Kč. Dále žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 10. 2. 2019, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 45 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 35 959 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 80 959 Kč v 18 měsíčních splátkách po 4 498 Kč, kdy poslední splátka činí 4 493 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o zápůjčce ze dne 10. 2. 2019, včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na uvedenou pohledávku uhradil celkem 66 552 Kč.

6. Z tabulky umoření ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uhradil poslední splátku dne 11. 10. 2021 a celkově uhradil 15 650 Kč a dále z tabulky umoření ke smlouvě o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uhradil poslední splátku dne 5. 12. 2021 a celkově uhradil 66 552 Kč. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsané dne 26. 2. 2020, kdy požadovaná výše spotřebitelského úvěru byla 20 000 Kč, má soud za prokázané, že žalobkyně si vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, rodinném stavu, příjmech a výdajích. Žalovaný uvedl, že pracuje jako mechanik s měsíčním čistým příjmem 18 000 Kč a dalším čistým příjmem domácnosti 17 000 Kč. K dotvrzení výši svého příjmu nebyla však žalovaným předložena pracovní smlouva, ani výplatní pásky. Žalovaný bydlí s rodiči. Odhadované výdaje žalovaného činí 7 000 Kč měsíčně. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsané dne 10. 2. 2019, kdy požadovaná výše zápůjčky byla 45 000 Kč, má soud za prokázané, že žalobkyně si vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, rodinném stavu, příjmech a výdajích. Žalovaný uvedl, že pracuje jako řidič taxi s měsíčním čistým příjmem 26 500 Kč a dalším čistým příjmem domácnosti 12 000 Kč. K dotvrzení výši svého příjmu nebyla však žalovaným předložena pracovní smlouva, ani výplatní pásky. Žalovaný bydlí s rodiči. Odhadované výdaje žalovaného činí 6 000 Kč měsíčně.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a přílohy ke smlouvě – seznam postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 16. 12. 2022.

8. Z výzvy k plnění ze dne 9. 3. 2023 a podacího lístku ze dne 10. 3. 2023 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Soud ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Z ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 občanského zákoníku dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

18. Podle § 1968 věta prvá občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

19. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně zákaznické karty podepsané žalovaným a to na požadovanou částku spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč a zápůjčky ve výši 45 000 Kč. Z doložených zákaznických karet má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádných soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalovaného i bez dalšího přezkoumání jím uvedených údajů (kdy soud má za to, že výdaje žalovaného ve výši pouhých 6 000 Kč, resp. 7 000 Kč měsíčně nemohou odpovídat realitě a to při obecné znalosti aktuální míry cen potravin, služeb, atd.) lze mít za to, že nebyly dostatečně ověřeny jeho příjmy a výdaje (když soudu nebyly doloženy žádné listiny potvrzující tvrzení v zákaznických kartách a žalobkyně se tak spoléhala pouze na tvrzení uvedená žalovaným). Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru a zápůjčky dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru a zápůjčky dostatečně a s odbornou péčí posouzena.

20. Za situace, kdy je smlouva o zápůjčce a o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku.

21. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 26. 2. 2020 v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaný na tuto částku dle tabulky umoření uhradil celkem 15 650 Kč, a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 4 350 Kč Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovaného povinným uhradit zákonný úrok z prodlení z částky 4 350 Kč kapitalizovaný ve výši 427,49 Kč a nadále běžící ve výši 8,5 % ročně z částky 4 350 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

22. Výrokem II. tohoto rozsudku soud žalobu zamítl co do zaplacení částky 25 482 Kč společně s přináležejícím kapitalizovaným zákonným úrokem, kapitalizovaným úrokem, a nadále běžícím zákonným úrokem z prodlení od 15. 12. 2022 a smluvním úrokem, jak je ve výroku uvedeno, a to s ohledem na to, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 10. 2. 2019 v hotovosti částku 45 000 Kč, na kterou žalovaný dle tabulky umoření uhradil částku 66 552 Kč, zde tedy bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nevzniklo, neboť právní předchůdkyni žalobkyně uhradil více, než mu tato na základě smlouvy o zápůjčce poskytla, a proto soud žalobu zamítl co do zaplacení částek 14 407 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 094,55 Kč a nadále běžícího ve výši 11,75 % ročně z částky 9 748,63 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 7 498,41 Kč a nadále běžícího ve výši 29 % ročně z částky 9 748,63 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení (výrok III. tohoto rozsudku).

23. Výrokem IV. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.